Jdi na obsah Jdi na menu
 


23. 8. 2011

V. Dokázat, že žijeme

 

Flashback

Hermiona se s trhnutím probrala v hostinci u Prasečí hlavy. V polospánku vytáhla hůlku zpod polštáře a namířila ji směrem, odkud přišel zvuk, který ji vytrhl z neklidného spánku.

„Vy…“ zamžourala do zešeřelého pokoje.

„Ano, slečno Grangerová,“ ozval se ze stínů hluboký hlas.

Severus Snape vstoupil do té trochy světla, kterou poskytovaly žhavé uhlíky v krbu.

„Jak jste mě tu našel?“

„Aberforth není Albus – a s touhle zatracenou válkou moudře nechce mít moudře nic společného – ale když přijde na lámání chleba, rozhodne se správně.“

Severus klidně zvedl její úhledně složené oblečení z jediné židle v pokoji, položil ho na stolek a posadil se.

„Co tu vlastně děláte?“

Hermiona byla vytržená ze spánku a ohromená přítomností obávaného profesora lektvarů ve svém pokoji, že se k podstatným otázkám dobírala netypicky pomalu.

„Závěrečná bitva se blíží. Pán zla ji plánuje ode dneška za šest týdnů. Čeká, až z hor dorazí trollové a obři. Pokud máte nějakou možnost, dejte to vědět Řádu.“

„Ano, myslím, že to půjde zařídit… Aberforth nám snad pomůže…Slyšela jsem, že jste opustil Bradavice. Harry říkal, že umíte létat.“

Snape nonšalantně pokrčil rameny. „V této době je to vcelku praktické.“

„Nedáte si něco k pití?“ navrhla nečekaně. Překvapila tím i samu sebe.

Snape ironicky povytáhl obočí. „Vy tu něco máte?“

„Ano, vodu…a whisky.“

„Neříkejte, slečno Grangerová, že jste se dala na pití?“

Ignorovala jeho jízlivost. „Ne, tu whisky jsem našla za skříní. Zjevně tu zůstala po nějakém předchozím hostovi. Za její kvalitu tudíž neručím, ale alespoň je ještě nenačatá.“

„Mohu to vyzkoušet,“ odpověděl Snape suše.

Hermiona si uvědomila, že spala pouze ve velkém tričku, které bylo sice široké, ale dosahovalo jí jen těsně pod zadek. Zvedla z nočního stolku hůlku a přeměnila svoji mikinu na dlouhý župan. Vyklouzla z postele a rychle se do něj oblékla.

Snape vrhl hodnotící pohled na nahé končetiny slečny Grangerové. Hábity ukrývají tolik věcí… Koho by napadlo, že taková knihomolka bude mít tak hezké nohy. V duchu sám nad sebou zakroutil hlavou. Už je asi vážně hodně unavený…

Hermiona přešla ke staré komodě, na které stála nenačatá láhev whisky. Přeměnila psací brk a kalamář na dvě skleničky a vše postavila na malý stolek před Snapea.

Ten si nalil do skleničky na dva palce zlatavé tekutiny a jí po krátkém zaváhání třetinu své dávky. Pokud se nepletl, byla zvyklá tak na máslový ležák, který se dal za alkohol považovat jen stěží.

Hermiona se zakuckala, když jí pálivá tekutina naplnila ústa. „Uf. Jak to můžete pít?“

„Klidně,“ odtušil Snape. „Zapomněl jsem, že whisky není vhodné pití pro dámy.“ Přeměnil její whisky na víno.

Hermionu podivně dojala jeho péče, přesto nedůvěřivě přičichla ke svému poháru.

„Grangerová, kdybych vás chtěl otrávit, udělal bych to už dávno!“

K jeho překvapení se Hermiona rozesmála. Pak si přitiskla ruku k ústům a ztišila se. Postavila se a natáhla se pro hůlku. „Silencio,“ pronesla tiše. „Harry s Ronem spí vedle,“ pokynula rukou, v níž držel hůlku, napravo. „Nechci je probudit, ačkoliv jsem si na to měla vzpomenout dřív…“ dokončila sama pro sebe podrážděně. Zaposlouchala se, ale všude v hostinci vládlo ticho.

Pak se znova posadila a napila se svého vína. Nechutnalo špatně. Vážně se podívala na svého nezvaného – a nečekaného - návštěvníka. „Nemohla jsem vám poděkovat za to, co jste pro mě udělal v domě Malfoyů.“

„Neudělal jsem nic,“ odsekl.

„Ale udělal byste,“ řekla pevně.

Nepopřel to.

Její vševědství ho vždycky strašně rozčilovalo, ale dneska se ten známý pocit nedostavil. Spíš ho naplnilo tiché smíření. Mohl by říct, že mu slečna Grangerová začala připadat téměř snesitelná…

„Měl bych jít,“ na jeden doušek dopil svou sklenici.

Hermiona se postavila. Nejistě se na sebe podívali. Nečekané tiché souznění propojené s napětím do zcela ojedinělé kombinace, se změnilo v něco jiného. Těžko říct, kdo udělal první krok, nejspíš ona, ale něco toužebného a hladového v jeho výrazu ji k tomu ponouklo.

Zapomněli na všechno. Kdo jsou, kým byli, co je čeká… Zůstaly jen hladové polibky a doteky, jeho ruce zbavující jí županu i trička a její podrážděné mručení, když bojovala s dlouhou řadou knoflíků na jeho hábitu, než se natáhl pro hůlku a oblečení se zbavil kouzlem. Když se nazí ocitli na úzké posteli, zůstala jen potřeba. Prožít to, co nikdy nezažila. Zažít to, co si tak dlouho odpíral.

Dokázat si, že jsou na živu. Oba. Alespoň pro tento okamžik…

Za beta-read děkuji mnohokrát Filomeně.

Varování: AU

A/N: Věděla jsem, k čemu se ti dva musí dostat, ale už jsem si nebyla jistá, jak to udělat. Takhle kapitola je asi trochu mimo jejich charaktery, ale zase jsou ve výjimečné situaci…

 

předchozí kapitola       následující kapitola

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Tak toto hltám

(bellatrix-cissy, 4. 9. 2011 11:16)

Moc se mi líbí ten nápad, je to originální a velmi dobře zpracované. Ale těžko se to komenzuje, protože bych musela jenom chválit. Takže se vlastně těším na příště, víc napsat nemůžu :-)

P.S.: Miluju Severuse dohromady s Hermionou a v téhle povídce.

Re: Tak toto hltám

(Suzanne, 6. 9. 2011 20:01)

Díky moc za hezký komentář. Doufám, že tě nezklamu, protože tahle povídka si žije svým vlastním životem:) V následující kapitole jsou spolu, pak budou chvíli každý zlášť a pak...to se uvidí, protože to právě píšu. Já jsem ráda za každý komentář, dodávají mi chuť do psaní.

:)

(zuzule, 29. 8. 2011 20:26)

Snad to ani jinak udělat nešlo. :) Potěšilo, díky!

Re: :)

(Suzanne, 2. 9. 2011 16:17)

Nešlo, přísahám:) Děkuji za komentář.

*super*

(Elizabeth Snape (Bebush), 25. 8. 2011 20:39)

wau fajná kapitolka :)
presne na toto som čakala :D som potešená :o)

Re: *super*

(Suzanne, 2. 9. 2011 16:16)

Díky za komentář. Jsem ráda, že ti kapitola udělala radost. Se Severusem je to těžký, i minimální romantice se vzpouzí:)