Jdi na obsah Jdi na menu
 


6. 9. 2011

VI. Chci, ale nemůžu

 

Flashback

 

Hermiona Grangerová se přemístila na okraj Zapovězeného lesa. Pod mohutným smrkem spatřila známou vysokou postavu v černém plášti. Nervózně se usmála.

S jakousi přirozeností, vlastní většině žen, k němu chtěla přijít a políbit ho, ale pak si uvědomila nevhodnost tohoto záměru. To, co se mezi nimi stalo, jí k tomu nedávalo žádné oprávnění. Nešlo mezi nimi o lásku. O romantickém vztahu se nedalo ani uvažovat. Vlastně se neměli ani rádi, i když v uplynulém měsíci o tom byla ochotná pochybovat. Alespoň u sebe.

Nešlo vlastně ani o přátelství, spíš o tiché příměří vyvolané situací. O spojenectví…

„Hermiono, stalo se něco?“ zeptal se napjatě, když se k němu rychle blížila.

Uvědomila si, že je to poprvé, co ji oslovil jménem. Někde v oblasti žaludku měla divný pocit. Svíravý a přitom povznášející.

„Ano i ne. Harry je v pořádku. Zničil šestý viteál, takže už zbývá jen ten poslední,“ ujistila ho rychle. „A s Ronem se taky nic nestalo,“ dodala proto, kdyby ho to náhodou zajímalo, i když o tom pochybovala.

Před šesti týdny jí v hostinci u Prasečí hlavy dal řetízek s drobným přívěskem ve tvaru laně. Stačilo, aby ho stiskla a on věděl, že s ním potřebuje mluvit. Upozornil ji, aby ho použila jen v opravdu nezbytném případě. Měli domluveno, že pokud taková situace nastane, tak se setkají v Zapovězeném lese.

Netušil, co mu může chtít, ale nevěřil, že by ho sem zavolala jen tak pro nic za nic.

„Tak co se děje?“

„Já…já…“ zakoktala se. Sakra! Byla to jen jedna věta, kterou si navíc nahlas opakovala před zrcadlem, ale říct ji, když se na ni částečně netrpělivě a částečně podrážděně díval, bylo tak těžké. Nakonec sebrala odvahu. „Jsem těhotná.“

„Cože…?“

„Jsem těhotná…“ zopakovala, i když si byla jistá, že jí perfektně rozuměl. Jen mu to zatím nedošlo.

Přitiskla si ruce na břicho v instinktivní – a nemyslné – snaze ochránit své dítě i samu sebe, před ostrými slovy, které bezpochyby přijdou. Před odmítnutím…

K jejímu ohromení se Severus Snape usmál. Nikdy ho takhle neviděla. Ani si ho nedokázala představit.

V podkrovním pokoji u Prasečí hlavy se potom…no po tom…nepřítomně usmívala. On, když se vedle ní natáhl, vypadal spokojeně, uvolněně…a unaveně. Jeho tvář měla zvláštně mírný a skoro zranitelný výraz, ale po úsměvu v ní nebylo ani stopy. Zato teď se mu celý obličej rozzářil.

„Ach…to je…to je…nečekané,“ vykoktal se sebe.

Bylo jí jedno, co říká, ten úsměv jí prozradil vše, co potřebovala vědět. Instinktivně se k němu natáhla, vzala jeho tvář do dlaní a prudce ho políbila.

„Severusi, prosím, slib mi, že to přežiješ,“ zašeptala Hermiona úpěnlivě. Pro mě. Pro to malé. Pro sebe.

„Já…já se…pokusím,“ vydechl. Zaváhal, ale pak krátce a naléhavě přitiskl svá ústa na její.

Chtěl jí to slíbit. Opravdu. Ale nemohl.

A když viděl pohled plný naděje i bolesti, který mu věnovala předtím, než se přemístila, pochopil, že ona to ví.

Konec druhé části

 Za beta-read děkuji Filomeně.

 

předchozí kapitola          následující kapitola

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

...

(bellatrix-cissy, 7. 9. 2011 15:25)

Vím, jak moc komentáře pomáhají, znám ten stav, kdy se co hodinu chodím dívat, jestli nějaký nepřibyl k nově zveřejněné kapitole.

Teď k věci. Tohle bylo tak hladké, jemné a přirozeně plynoucí, že jsem se nestačila divit. Proč ale, je tři sta slov tak strašně málo???

Re: ...

(Suzanne, 12. 9. 2011 18:30)

Děkuji, dost dlouho jsem nad touhe kapitolou přemýšlela, aby to nakonec nebylo patetické, nebo co hůř směšné. Takhel kapitola byla jedna z těch delších - měla skoro pět set slov - ale stejně je to málo, to uznávám...:)

P.S. Ano, komentáře spolehlivě zvednou náladu:)

júúúú

(Elizabeth Snape (Bebush), 7. 9. 2011 21:22)

paráda :D strašne si ma potešila, perfektné pokračovanie a všetko to doseba skvelo zapadá :)

Re: júúúú

(Suzanne, 12. 9. 2011 18:27)

Děkuji za komentář. Měla jsem pocit, že bych měla vysvětlit, jak se Severus a Hermiona dostali do té situace v první části. Jsem ráda, že to vyznělo tak, jak jsem si přála:)

:)

(zuzule, 6. 9. 2011 20:33)

Kdyby tak oba věděli... :)

Re: :)

(Suzanne, 12. 9. 2011 18:14)

Kdyby chudáci věděli, co si na ně jedna ošklivá autorka připravila:) Díky za komentář.