Jdi na obsah Jdi na menu
 


1. 11. 2011

Epilog

 

18. listopadu 2008

 

Hermiona za hlasitého potlesku úklonou hlavy pozdravila hosty a s vděčností se opět zařadila mezi Harryho a Rona. Nebyla zvyklá na takhle velkou společnost a už vůbec ne na pozornost.   

A teď stála na pódiu v hlavním sále na Ministerstvu kouzel a na krku měla Merlinův řád první třídy.  

„Dalším oceněným je muž, který boji proti Zlu obětoval většinu svého života a neváhal se mu podívat přímo do tváře: pan Severus Snape, který…“ 

Za zády Kingsleyho Pastorka se ozvalo tiché, suché zakašlání. 

Kingsley neztratil reflexy bystrozora, takže se v tu samou chvíli otočil. Za ním stál vysoký, štíhlý muž jako vždy oblečený celý v černém. Na pohublé, bledé tváři měl nečitelný výraz.  

„…který je naším speciálním hostem. Dovolte mi, abych přivítal pana Severuse Snapea!“ 

Hermiona musela ocenit Kingsleyho duchapřítomnost. Nikdo neočekával, že by si Severus Snape přišel pro Merlinův řád, když o něm již několik měsíců nikdo nic nevěděl. 

Jen ona někde v hloubi duše doufala… 

Začala tleskat. Ministr a Harry reagovali stejně pohotově a po vteřině šokovaného ticha se k nim připojili i hosté v sále. 

Hermionino nitro naplnila euforie. Měla pocit, že každým okamžikem vzlétne. Tleskala a široce se usmívala. 

Přišel…

XXX

Odešel! 

Hermiona se prodírala přeplněným tanečním sálem, odložila nedopitou skleničku šampaňského, vyšla na chodbu a pak už nedbala na důstojnost a popoběhla. 

Chodba byla liduprázdná – nebylo se co divit, když zábava, jídlo a alkohol byly uvnitř - takže se klapot jejích vysokých podpatků nepříjemně rozléhal. Odcházejícího muže to nezpomalilo. Ani se neohlédl. Ani nezarazil. 

„Profesore Snape!“ vykřikla, když už hrozilo, že zmizí za rohem. Nic. „Severusi…“ 

Konečně se zastavil. Chvíli zůstal nehybně stát jako by ho zasáhlo Petrificus totalus, ale pak se pomalu otočil. 

„Kdybychom byli v Bradavicích, strhl bych vám deset bodů za křik na chodbě,“ pronesl suše. 

Hermiona se nervózně usmála. „Naštěstí pro mě nejsme ve škole.“ 

Snape dobrou minutu mlčel, až měla pocit, že by bývalo mnohem jednoduší, kdyby jí ty body mohl strhnout.  

„Já…já se omlouvám, že jsem křičela, ale chtěla jsem s vámi mluvit…“  

Jeho obočí vylétlo vzhůru.  

Byly doby, kdy ji to strašně štvalo. Byla doba, kdy to dokázala ocenit. Teď se nemohla rozhodnout… 

„Jen jsem se chtěla zeptat, jak se máte?“ 

„Žiju,“ odpověděl úsečně.  

Hermionina tvář se stáhla bolestí a lítostí. 

Dřív než stačila promluvit, zarazil ji pohybem ruky. „Myslím, že bych se vám měl omluvit, slečno Grangerová,“ řekl rozvážně. „Když jste mě navštívila na ošetřovně, reagoval jsem trochu…prudce.“ 

Prudce? Trochu? 

„Měl bych…jsem vám vděčný nejenom za záchranu života, ale i za to, že jste poskytla své vzpomínky Starostolci a zachránila mě tak před Azkabanem. Jsem…vaším dlužníkem… Já…děkuji, slečno Grangerová.“ 

„Opravdu mi tak chcete říkat?“ dostala ze sebe. 

„Ehm… Děkuji, Hermiono.“ Řekl to tak tiše, že ho téměř neslyšela. 

Otočil se k odchodu. 

„Severusi!“ 

Znovu se k ní obrátil. Výraz tváře, který na chvíli trochu změkl, se zase stáhl do neproniknutelné masky. 

„Já…myslela jsem…chtěla jsem se zeptat…jestli bychom nemohli zkusit být přáteli?“ dostala ze sebe nejistě. 

„Přáteli?“ 

„No, ano.“ 

„Nemám přátele,“ odsekl. 

„Protože nechcete,“ odvětila dřív, než si to stihla rozmyslet. 

Vypadal doopravdy zaskočeně. Chvíli přemýšlel. „Nejspíš je chyba na obou dvou stranách,“ řekl pomalu.

 „Možná byste se mohl jednou té druhé strany zeptat,“ navrhla tiše.  

Mlčel.

 „Možná,“ přisvědčil nakonec tak tiše, že ho málem neslyšela.

 „Víte, mohli bychom si psát dopisy…“ navrhla. Pro začátek… Trochu víc se poznat. „A někdy se třeba i sejít…“

Uvažoval nad tím, jako by se jednalo o otázku života a smrti. Možná to skutečně nebylo daleko od pravdy… 

Pomalu přikývl.

 „Ale jen za předpokladu, že vaše dopisy nebudou tak dlouhé, jako eseje z lektvarů. Jestli jsem za něco opravdu vděčný, tak za to, že nebudu muset hlídat Longbottoma, aby sebe i vás nezabil a za to, že nebudu muset číst vaše elaboráty!“ 

S tím se otočil a odešel. 

Už ho nezdržovala. 

Pro tuto chvíli bylo řečeno vše, co mohlo být, jakkoliv to bylo nedostatečné. 

Její úsměv se proměnil v jakýsi pobavený škleb, který ho doprovázel na jeho odchodu.

Neodmítl ji. Na ničem jiném nezáleželo. 

Bylo to vítězství, i když malé. Hořkosladké a trochu bolestné, ale přeci jen vítězství. 

A u Severuse Snapea se i malá vítězství počítají. 

Protože i ta znamenají pokrok. 

 
Za beta-read děkuji Filomeně.

 

předchozí kapitola

 

Poznámka autorky: Rozepsala jsem volné pokračování, ale nečekejte, že by se zde objevilo nějak brzy. Tedy pokud ho vůbec dopíšu:)  A kdyžtak mi dejte vědět, jestli byste měly o něco takového vůbec zájem.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Originální myšlenka

(Ivet, 22. 12. 2011 11:28)

Ahoj, nejsem až tak velký znalec, tak mi to třeba jen uniklo, ale opravdu mě zaujala Tvoje myšlenka - s ničím podobným jsem se nikde nesetkala ani náznakem....Nejprve mě Hermionono rozhodnutí překvapilo, ale pak mi došlo, že když si do ní konečně přestanu projektovat sebe (za což také vděčím téhle povídce a moc Ti za to děkuju - už bylo na čase), zjistím, že máš pravdu: myslím, že pravá Hermiona by se rozhodla takto.
Děkuju za tuto povídku, protože, ač je depresivní, naladila mě do smířliva :-) Jsem asi divná, ale nejsem si tím pokračováním jistá - takhle mi to připadá z nějakého důvodu správné....ale pokud ho dopíšeš, stejně si ho přečtu :-)

Wau!!!

(nadin, 15. 11. 2011 19:20)

Rozhodne dopíš aj pokračovanie!!!
Zhltla som naraz celú poviedku a behá mi mráz po chrbáte - KRÁSNE!!!

super

(Kitti, 6. 11. 2011 21:57)

Joj, tak jsem doufala v trošku větši happyend, ale vlastně to dopadlo dobře a doufám, že rozepíšeš volné pokračování. Doufám, a těším se na něj:-)))

Re: super

(Suzanne, 8. 11. 2011 16:09)

Mně se k tomu happy-end nehodil, ale chtěla jsem nějaký smířlivý konec. Děkuji za komentář, o pokračování se budu snažit:)

Jen jedno hnidopyšné upozornění

(střecha nad i, 3. 11. 2011 18:10)

"Byly doby, kdy jí to strašně štvalo." - kdy JI to strašně štvalo ;)

Re: Jen jedno hnidopyšné upozornění

(Suzanne, 8. 11. 2011 16:08)

Díky za upozornění, opraveno.

úžasné!!!

(wixie, 2. 11. 2011 21:14)

Epilog předčil mé očekávání, píšeš skvostně!
Pokračování věřím, že bude, zvlášť, jestli jsi ho rozepsala. Doporučuji zveřejnit první kapitolku a pak budeš mít jistotu, že to na 99,99 % dopíšeš, protože ti čtenáři nedají pokoj :-D
Myslím, že tuto část jsi zakončila moc pěkně a přesně jak jsi napsala - hořkosladce. Ale pro mě je to příjemný konec s příslibem do budoucna :-) A pokud bys v další části rozvinula ty dopisy... jé to by bylo žůžové... v dopisech je možné krásně odhalit i skrytěchjší charakterové vlastnosti postav a já čtu "cizí" poštu moc ráda :-D
Díky za povídku!

Re: úžasné!!!

(Suzanne, 8. 11. 2011 16:08)

Děkuji za komentář i za pochvalu. Nerada zveřeňuji povídky dokud je nemám dokončené, protože jsem dost nespolehlivá autorka. Dělám to jen u překladů a i tam někdy aktualizace trvá pěkně dlouho:( Ach ano, to byl i můj plán rozvinout v pokračování komunikaci v dopisech, ale Hermiona by psala, ale Severus ne... Tak uvidíme...

:)

(zuzule, 1. 11. 2011 21:07)

Krásný konec. Moc díky za tuhle povídku. :) Jen sem našla malou chybičku v první větě - Hermiona se hlasitého potlesku úklonou hlavy pozdravila... Myslím, že by mělo být za hlasitého potlesku. :)

Re: :)

(Suzanne, 8. 11. 2011 15:44)

Děkuji za komentář. Chyba opravena:)

:)

(eggy, 1. 11. 2011 19:56)

zaujem ucite bude:) dakujem za krasny horkosladky epilog...

Re: :)

(Suzanne, 8. 11. 2011 15:44)

Děkuji za komentář. Budu se snažit ještě něco napsat:)