Jdi na obsah Jdi na menu
 


25. 9. 2011
 
Třetí část
 
 
I. Samota a výčitky
 
 
 
Severus Snape byl v červenci propuštěn z Oddělení pro postižené temnými kletbami u Sv. Munga. Bylo na čase. Brzy by se z čtení knih, poslouchání kouzelnického rádia, koukání do stropu a přemýšlení zbláznil. Cítil se sám.
 
Zaměstnanci na něj koukali jako na hypogrifa, kterému narostla druhá hlava. Očividně byli zvyklí na to, že pacienti odcházeli z oddělení nohama napřed. Ne po svých.
 
Ušklíbl se a přemístil se do domu v Tkalcovské uličce. Uzavřel se před světem. Nebylo to o moc lepší než v nemocnici. Samota…
 
Za týden stanul před Starostolcem. Když seděl na kamenné židli pro obžalované uprostřed soudní místnosti, zabloudil zrakem mezi dav diváků. Bývalí kolegové, žáci, novináři, fotografové… Potter a Weasley a…nikdo. Hermiona chyběla.
 
Netušil, proč si ji přál vidět. Nečekal, že ho její nepřítomnost tak zasáhne. Osamělost…
 
Byl na samotu zvyklý. Byl sám celý život.
 
V domě rodičů v Tkalcovské uličce, kde prožíval své nešťastné dětství, jako student v Bradavicích, kdy ho vlastní vinou přišel o jedinou kamarádku, v Bradavicích jako profesor uprostřed třídy plné otravných studentů i u učitelského stolu ve Velké síni, i ve chvíli smrti v Chroptící chýši.
 
Dokud nepřišla Hermiona Grangerová a neobrátila mu život vzhůru nohama.
 
Najednou už nechtěl být sám. Znovu. Ale bylo pozdě.
 
 
XXX
 
Hermiona Grangerová seděla v křesle v domě svých rodičů na okraji mudlovského Londýna. Necelé tři týdny po Velké bitvě se přemístila do Austrálie, našla je a vrátila jim paměť. Neobešlo se to bez zmatku, pláče, radosti, zloby i výčitek…a nakonec zase radosti ze shledání. Společně se vrátili.
 
Přestože na ni otevřeným oknem dopadaly teplé sluneční paprsky červencového slunce, měla přes sebe přehozenou deku. Mrazivou prázdnotu ve jejím nitru to ale nezahnalo. Ani v nejmenším.
 
„Miláčku, jak ti je?“ zeptala se starostlivě matka a na stolek vedle ní postavila šálek s čajem.
 
„Jde to,“ odpověděla Hermiona dutě. Co jí měla říct? Zabila jsem své dítě. Kvůli muži, kterého jsem…nejspíš milovala? A on mě za to nenávidí.
 
Volba mezi mužem a nenarozeným dítětem byla hrozná. Bude ji pronásledovat do konce života.
 
A ten, kvůli kterému to udělala, ji nepřišel ani navštívit. Ani neposlal dopis.
 
Včera byl Severus Snape před Starostolcem zproštěn viny. Vděčil za to jí, protože Harrymu dala lahvičku s vybranými vzpomínkami z honby za viteály. Samozřejmě vynechala ty…intimní vzpomínky – a taky tu z Chroptící chýše. Bylo všeobecně známo, že Severuse Snapea zachránila, ale veřejnost nepotřebovala vědět, jak přesně to udělala.
 
O Snapeově osvobození psal Denní věštec a vysílali to v rádiu.
 
Doufala, že za ní přijde. I kdyby to mělo být jen z vděčnosti, že kvůli ní nestráví zbytek života v Azkabanu. Chtěla ho…potřebovala ho.. vidět, mluvit s ním. Bolelo, že to neudělal. Samota…
 
Matka si sedla vedle ní. Povzbudivě jí stiskla ruku. Trochu to pomohlo.
 
Za beta-read děkuji Filomeně.
 

předchozí kapitola     následující kapitola

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

...

(bellatrix-cissy, 27. 9. 2011 14:43)

Je to smutné a procítěné, lidské i bestiální. A rozhodně nepředvídatelné. Co bude dál?!

Re: ...

(Suzanne, 28. 9. 2011 21:28)

Nepředvídatelné? Hm, to není ani tak moje zásluha, jako spíš vedlejší efekt toho, že si postavy tak trochu dělají, co chtějí:) Můžu prozradit, že tohle byla poslední depresivní kapitola. A jak to celé dopadne - na to jsem zvědavá i já:) Děkuji za komentář.

:)

(zuzule, 25. 9. 2011 22:27)

A teď kdo udělá první krok. :)

Re: :)

(Suzanne, 28. 9. 2011 21:27)

No, to by to nebyl Severus, aby se to ještě nezkomplikovalo:) Děkuji za komentář.