Jdi na obsah Jdi na menu
 


9. 1. 2015

Před Vánoci I

pred-vanoci---prvni-kapitola1.jpg

Varování: Pokračování povídek Ze života Mafloyů a Ze života Malfoyů II. Povídka je oddechová a konverzační, zmíněn slash i het, tu a tam nějaká ta nadávka, AU (Draco má  něco jako nevlastní sestru), výrazné prolínání mudlovského a kouzelnického světa, charaktery OOC a ignorovala jsem všechno, co se mi nehodilo:) 

♥♥♥

 

Ministr kouzel Kingsley Pastorek vylezl z krbu v obývacím pokoji na Malfoy Manor a zarazil se. Na jedné pohovce seděl Lucius Malfoy, na stolku před sebou položenou skleničku whisky, a četl knihu. Na druhé pohovce se rozvaloval s nataženýma nohama a v rozhalené košili s vyhrnutými rukávy Draco Malfoy, na klíně položený laptop, na jehož obrazovce byly vidět nějaké nepochopitelné grafy. Burza? U Malfoyů, kteří společně se skřety provozovali největší banku v kouzelnické Británii, by ho to nepřekvapilo.

„Dobrý večer. Přišel jsem vyzvednout Alanu…?“ Na konci věty nepatrně stoupnul hlasem v tázavém tónu a rozhlížel se po zešeřelé místnosti, kterou osvětlovaly pouze plameny z krbu a několik lamp zakrytých stínítky, v naději, že se někde ve stínech skrývá mluvčí Ministerstva kouzel.

„Alana ti vzkazuje, že tu bude za chvíli,“ řekl mu Draco. „Nechceš se posadit a dát si něco k pití?“

„Neřekla, že tu bude za chvíli?“

Draco se na něj podíval, jestli to myslí vážně. „Hele, já sice kopu za opačný tým, ale tohle o ženských vím. Pokud řekne za chvíli, tak to může být cokoliv mezi deseti minutami a hodinou.“ Kingsley se zatvářil zděšeně. „A navíc, když mi před chvílí říkala to její za chvíli, tak na sobě měla župan, trepky a na hlavě účes, který by se hodil tak do osmdesátých let. Takže pokud jste na ministerstvu místo tradičního vánočního plesu nezačali pořádat pyžamovou party, tak bych řekl, že máš dost času na jeden drink.“

Draco položil laptop na stůl a šel ministrovi kouzel a rodinnému příteli nalít skleničku. Od Alany, své nevlastní sestry, nebo co to pro něj jako Luciusova bývalá schovanka byla, se naučil, že nemusí volat domácí skřítky kvůli každé blbosti.

„Tumáš. Je to osmnáctiletá Macallan. Vsaď se, že tu na ministerstvu na baru nenabízejí,“ usmál se a podal mu sklenici z broušeného skla. „Chceš dolít, otče?“ obrátil se na pána domu, který zatím nepronesl ani slovo.

„Ne, děkuji, ještě mám. Takže jsi Alanu pozval na vánoční ples?“ otočil se ke Kingsleymu.

„Ano,“ potvrdil Kingsley očividné. Byl bývalý bystrozor, současný ministr kouzel, měřil skoro dva metry, ale pod chladným pohledem Luciuse Malfoye se necítil úplně dobře. V tomhle domě byl v uplynulých letech častým hostem, a i když s Luciusem – na rozdíl od něj a Draca, nebo od něj a Alany, nebo od něj a Severuse – nebyli vyloženě přátelé, chovali se k sobě zdvořile a vstřícně.  Až do dneška.

Kingsleyho napadlo, jestli Luciusovi nevadí, že jde na ples s Alanou. Možná měl vůči ní nějaký ochranitelský komplex. Koneckonců byla jeho schovankou – i když jí byla jen necelé čtyři roky od svých třinácti do sedmnácti -  a to bylo před deseti lety.

„Přišlo mi to jako rozumné řešení. Já jsem neměl s kým jít, ona neměla s kým jít. A navíc, když jsme kolegové, tak nás alespoň novináři nebudou párovat.“

Obočí – jedno – se pozvedlo vzhůru ve zcela identickém gestu u otce i syna.

„No, dobře, tak nás budou párovat, ale my jim můžeme říct, že jsme jenom kolegové.  A navíc Alana je zábavná společnice.“

„To nepochybně,“ odtušil Lucius a upil ze sklenice.

Kingsley neměl tušení, co to mělo znamenat, když tu se do pokoje jako velká voda přiřítila Alana. Už na sobě neměla župan, ale pouzdrové bílé šaty, boty na nebezpečně vysokých podpatcích a její účes v podobě vysokého, hladkého ohonu spadajícího na záda byl naprosto dokonalý. V jedné ruce držela miniaturní třpytivou kabelku a v druhé naopak masivní náhrdelník tvořený složitě propletenými stříbrnými řetízky, na nichž byl zavěšen oválný přívěsek.

„Á, Kingsley, ty už jsi tady. Promiň, nestíhám.“

„V klidu.“

„Ještě momentíček.“ Poskočila na jedné noze, což v deseticentimetrových podpatcích vypadlo dost nebezpečně.

„Nezabij se.“

„Co? Buď v klidu, jen se snažím ověřit, že mi nekloužou nohy v botách, když mám punčochy.“

Kingsley neměl tušení, co mu to řekla, ale snažil se tvářit chápavě. Nebo alespoň trpělivě.

„Na,“ podala mu ten složitý náhrdelník, otočila se k němu zády a zvedla si vlasy. „Zapni mi ho, prosím. Přísahám, že ten blbej náhrdelník má zapínání tak složitý, že by ho nezapnul ani Houdini.“

„A já myslel, že Houdini se měl dostávat z pout a provazů?“ poznamenal Kingsley, zatímco se svýma rukama jako lopaty snažil poprat s drobným stříbrným zapínáním.

„Když chceš něco rozepnout, musíš to nejdřív zapnout, ne?“ poznamenala Alana a z té miniaturní kabelky vytáhla rtěnku a kapesní zrcátko. Kingsley ji podezříval, že na kabelku použila kouzlo, které jí umožňovalo v tom malém prostoru schovat třeba slona. Nebo celý pokoj, kdyby si to přála. Zatímco on se mořil se zapínáním, rozptylován Alaninou blízkostí, teplem její kůže a provokativní, smyslnou vůní jejího parfému, ona si začala malovat ústa. Rudou rtěnkou. Když to zaregistroval, dýchalo se mu najednou ještě o něco hůř než předtím. Takže se pomalu začínal dusit…

„Prosím tě, drž dneska ode mě lorda McCullina dál, ano?“

„A je to hotovo,“ řekl Kingsley spokojeně.

„Dík.“

Teprve pak zaregistroval, co mu to řekla.

„Proč?“

Alana uklidila rtěnku a zrcátko do kabelky a otočila se k němu s nevěřícným výrazem ve tváří. „Proč?! Ten chlap po mně jede!“

„A to je špatně?“ zeptal se opatrně.

„Je mu skoro osmdesát!“ vykřikla Alana a upravovala si těsné šaty na těle znepokojivým způsobem, kterým by si je v přítomnosti tří živých mužů upravovat neměla, ale vzhledem k tomu, že byla prakticky v kruhu rodinném, jí to bylo očividně jedno.

 „Hele, já jsem ta poslední, kdo by měl něco proti velkým věkovým rozdílům mezi partnery. Pokud je chlapovi padesát, je to ok. Pokud je mu šedesát, tak je to taky ok – teda u kouzelníků. Ale osmdesát! To je moc i na mě.“

„Máš bohaté zkušenosti s velkými věkovými rozdíly mezi partnery?“ zeptal se Kingsley nevinně.

„Bohaté, to zrovna nevím…“

Draco se uchechtl a Lucius se zamračil.

 „A když jsem se tě ptal, jestli máš nějaké tajemství, tak jsi nepokládala za vhodné mi to sdělit?“ zeptal se ten druhý.

„Zeptal ses mě, jestli mám nějaké tajemství, o kterém bys měl vědět. Nepředpokládala jsem, že o tomhle bys musel vědět,“ odvětila Alana hladce. „A navíc to není zas až takové tajemství,“ zamumlala potichu tak, aby ji nikdo kromě Kingsleyho neslyšel.

Pro Kingsleyho to každopádně tajemstvím – teď už prozrazeným – bylo, protože si nevybavoval, že by Alanu za ty čtyři roky, co pro něj pracovala jako mluvčí, viděl s nějakým starším mužem. Že by ji vůbec kdy viděl s nějakým mužem. Občas se o někom zmínila, někdy nadhodila, že zase musela kvůli práci zrušit rande nebo že odjíždí na romantický víkend do zahraničí…

Ale nikdy ji s nikým neviděl. Nepovažoval to za nic divného, protože Alana byla osobou veřejně známou a úzkostlivě si chránila soukromí. Taky ho napadlo, že možná má ten druh vztahu, s nímž prostě není možné vyjít na veřejnost. Ale před nějakou dobou – byly to dobře dva roky – podobné poznámky ustaly, a i když Alana nic neřekla, Kingsley si domyslel, že ať už předtím měla jakýkoli vztah, tak skončil.

„Opravdu?“ povytáhl obočí Lucius.

„Opravdu. Když jsem poprvé chodila se starším mužem, bylo mi osmnáct, takže jsem byla podle mudlovského i kouzelnického práva dospělá. A navíc nebyl zas o tolik starší než já.“

„Co to znamená o tolik?“ zajímal se Lucius.

Alana se na něj zamračila. Očividně se z tohohle rozhovoru snažila elegantně vykroutit, ale zatím se jí to nedařilo.

Kingsley jí mohl pomoci, třeba říct, že už musí jít, v tu chvíli ho ale prostě přemohla zvědavost. Vážně to chtěl vědět. I mezi ním a Alanou byl jistý, ne zcela zanedbatelný věkový rozdíl…

Nebyl sám, kdo čekal na její odpověď, soudě dle Luciusova ironicky-tázavě pozdviženého obočí. Jediný Draco nejspíš odpověď znal, protože se napůl usmíval a napůl ušklíbal nad svým laptopem.

„Bylo mu třiatřicet, když už to nutně musíš vědět,“ povzdechla si Alana defenzivně.

„To není tak velký věkový rozdíl,“ poznamenal Kingsley jen tak mimochodem. Mezi ním a Alanou bylo rozhodně víc let…

„Vždyť jsem to říkala,“ pronesla Alana.

„Ale neřekla jsi, že to byl nejmladší chlap, se kterým jsi kdy chodila,“ zachechtal se Draco.

Alana ho probodla pohledem, ale její něco jako nevlastní bratr si z toho očividně nic nedělal a dobře se bavil. Na její účet.

Tlumeně zavrčela, ale pak se zamyšlením zamračila. „Náhodou chodila jsem i s mladšíma,“ namítla, ale pak zaváhala. „No dobře, možná vyloženě nechodila… A vůbec, nehodlám se o tom s váma bavit… U Merlina… A vůbec, co bych si počala s někým, kdo je stejně starý jako já?“ zeptala se rétoricky, rozhodila rukama v jakémsi podrážděném gestu a vydala se směrem ke krbu, aby všem dala jasně najevo, že rozhovor na téma její soukromý život považuje za ukončený.

„Budeme mít zpoždění,“ poznamenala při pohledu na nástěnné hodiny.

„Jsem ministr kouzel, na mě počkají.“

Alana se zasmála. Předchozí rozhovor se jí očividně příliš nedotkl, navzdory tomu, jak byl osobní. „To je taky fakt. Jak vypadám?“

„Krásně,“ řekl Kingsley procítěně, až se za svůj tón málem zastyděl.

Alana se na něj zkoumavě podívala – a když pochopila, že to nebyla jen zdvořilá lichotka, ale čirá upřímnost – věnovala mu úsměv, který by oslnil – a rozechvěl – i muže z tak tvrdého těsta, z jakého byl bývalý bystrozor, co zažil dvě války s Voldemortem.

„Ó, děkuji,“ usmála se a obrátila to ve vtip, aby je ušetřila potenciální trapnosti. „Nechci ti dělat ostudu.“

„To nehrozí. Budu si vedle tebe dneska připadat jako král.“ Myslel to vážně, ale řekl to usměvavým a lehkým tónem. Pro jistotu. Nabídl jí rámě.

„A já myslela, že ti stačí být ministrem kouzel,“ poznamenala hravě, zatímco nabrala hrst letaxu z dózy a hodila ji do plamenů.

„Ministerstvo kouzel, hlavní sál,“ pronesli unisono a ozvěna jejich smíchu se spojila s hučením zelených plamenů.

A pak byli pryč.

A na pohovce seděl Lucius Malfoy a s neproniknutelným výrazem pozoroval místo, kde před malou chvilkou stáli.

Ať už myslel na cokoliv, by tím tak zaujatý, že si ani nevšiml, že ho s napůl tázavým, napůl chápavým výrazem pozoruje Draco.

Draco si nepatrně povzdychl a natáhl se opět pro laptop.

Tohle nebyla jeho věc. Nebude se do toho míchat.

Alana si to vyřeší sama. Někdy. Nějak.

 

♥♥♥

následující kapitola 

♥♥♥ 

 

Autorka: Suzanne  

Beta: larkinh, které moc děkuji:)

Zdroj obrázku: weheartit.com

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Jak na Nový rok, tak po celý rok :-D

(Ivet, 12. 1. 2015 18:53)

Souhlasím s Alexandrou, vyhlížím od Vánoc :-D Tohle je srdcovka prostě :-)

Re: Jak na Nový rok, tak po celý rok :-D

(Suzanne, 13. 1. 2015 12:33)

Díky moc, to potěší. Pro mě je to taky srdcovka, i když si postavy už občas dělají, co chtějí:)

Konečně :-P

(alexandra, 10. 1. 2015 16:09)

Konečně je to tady, už od Vánoc jsem to tady vyhlížela :-) ... Děkuji za přidání a jsem zvědavá na další kapitolu :-)

Re: Konečně :-P

(Suzanne, 10. 1. 2015 21:41)

Jsem ráda, že si to ještě někdo pamatuje a dokonce se na tuhle povídku i těšil:) Další kapitola by měla přiletět zase za týden:)