Jdi na obsah Jdi na menu
 


12. 11. 2012

 3. kapitola – Přiznání

 

Varování: povídka výrazně oddechová a konverzační, zmíňen slash i het, tu a tam nějaká ta nadávka, AU (Draco má nevlastní sestru), výrazné prolínání mudlovského a kouzelnického světa, charaktery nepochybně OOC a ingnorování všeho, co se mi do povídky nehodilo:)

 

Alana se snažila myslet na hru, ale nemohla se soustředit. Myslí byla na Malfoy Manor, kam se před chvíli odletaxoval Draco. 

Podívala se na hodinky. Uplynulo dvacet minut. Uvažovala, jestli je to dobré, nebo špatné znamení. Jestli to znamená, že je Lucius ochoten poslouchat, nebo že se otec a syn do sebe pustili. 

Věděla, že nejde o to, jak Lucius na tu novinu zareaguje. Všem bylo jasné, že špatně. 

Teď už záleželo na tom, jak moc špatně… 

Harry ležel s Alanou a dětmi na koberci a hráli pexeso s obrázky z Pána prstenů, ale beznadějně prohrával, protože i on byl myšlenkami jinde. 

„Sakra, ten pitomej skřet tu někde musí být,“ zanadával Harry podrážděně. 

„Strýčku, víš, že klít se nemá,“ pokárala ho Rose takovým tónem, že Alana zauvažovala, kde se ho naučila. Pravděpodobné by bylo, že od ní, ale ona vždycky kárala napůl v žertu, protože sama nešla pro nadávku daleko, i když před dětmi se všichni snažili mluvit slušně. 

„Je tady, strejdo Harry, koukni,“ řekl Scorpius a ukázal dva obrázky válečnického skřeta. 

„Já bych chtěla Arwen, ale tohle je Éowyn,“ řekla Rose zklamaně. 

Alanu napadlo, že Rose je se svými klasickými rysy, bledou pletí, modrošedýma očima a zvlněnými černými vlasy vznešené elfské princezně trochu podobná. 

„Éowyn byla velmi odvážná. Uměla zacházet s mečem, jezdit na koni a účastnila se bitvy vedle mužů,“ vysvětlila jí Alana. Draco s Harrym dvojčatům nedávno začali na střídačku před spaním Pána prstenů číst, ale zatím se blížili pouze ke konci prvního dílu. 

„Aha, no to by taky šlo,“ poznamenala Rose a zdálo se, že vzala rohanskou princeznu na milost. 

„A já mám Legolase,“ poznamenala Alana a spokojeně si prohlížela obrázek pohledného elfa.

Draco i Scorpius by mu byli docela podobní, kdyby měli dlouhé vlasy. A Luciusovi by stačilo vyměnit běžné tmavé oblečení za světlé a přilepit si umělé špičaté uši a klidně by se mohl přihlásit do komparsu. 

„No, konečně,“ zamumlal Harry, když se mu podařilo najít dvě stejné kartičky. 

V tu chvíli se zvedly plameny v krbu, které dostaly jasně zelenou barvu, a vzápětí z něj vyklopýtal Draco. 

Harry odhodil kartičky s obrázkem trpaslíka Gimliho a rychle se zvedal, když viděl, jak je Draco bledý. Ztěžka dosedl na pohovku a nepřítomně hleděl před sebe. Neřekl ani slovo. Vypadalo to, jako by byl v šoku. 

„Anne, prosím, vezmi děti nahoru,“ požádala Alana chůvu, která vyšla z kuchyně. 

„Jistě. Tak pojďte, je čas, aby malý válečník a princezna šli spát. Tatínek si potřebuje promluvit s tetou a strýčkem,“ řekla Anne a jemně, ale nekompromisně vzala děti za ruce a vedla je ke schodům. 

Scorpius s Rose se nejistě dívali na svého otce, ale nakonec se neochotně Anne podvolili. 

Alana přešla k baru a nalila na dva prsty whisky do sklenice, když se ale znova na Draca podívala, ještě trochu přidala. Pak nalila i sobě a Harrymu, i když o dost méně. 

„Na, pij,“ přikázala Dracovi, vnutila mu do ruky sklenici a posadila se na konferenční stolek, aby mu viděla do tváře. Harry seděl vedle Draca na pohovce a lehce ho jednou rukou objímal kolem ramen. 

„Co se stalo?“ zeptala se Alana. 

Na to, jak to dopadlo, se ptát nemusela. 

Draco se nepřítomně napil a pak se na ni podíval. „Nejdřív jen mlčel a poslouchal…myslel jsem si, že je to dobré znamení…“ začal Draco tiše vyprávět, „ale pak najednou začal křičet…že nejsem jeho syn…že mě vydědí…že nemohl zplodit někoho, kde se tahá s chlapama…a ještě ke všemu s Potterem a nakonec,“ Dracovi se zlomil hlas. Znovu se napil. Alana s Harrym mlčky čekali, až znovu bude moci mluvit. „Nakonec řekl, že nedovolí, aby někdo jako já vychovával jeho vnuky…“ 

„U Merlina!“ vydechla Alana šokovaně a rukou zachytila Harryho, který vstal a mířil ke krbu. 

„A já…já jsem zpanikařil a vytáhl jsem hůlku…“ 

„Sakra, neříkej, že si Luciuse zabil!“ vykřikla Alana vyděšeně. 

„Ne, to ne. Odhodil jsem ho…a pak jsem odešel,“ dokončil Draco zlomeně. „Je mi to líto. Já jsem mu nechtěl ublížit,“ podíval se na Alanu, „jen jsem nevěděl, co mám dělat.“ 

Alana se napila whisky a zašklebila se. Tvrdý alkohol nebyla její parketa, ale dneska ho potřebovala. Tohle předčilo všechny její představy – a ty byly dost katastrofické. Znovu se napila a chvíli přemýšlela. 

„Dobře. Tak plán je následující,“ spustila mnohem rozhodněji, než se cítila. „Ty, Harry, se zase posadíš, ty, Draco, dopiješ svůj drink a já se půjdu podívat, v jakém stavu je Lucius.“ 

„Chceš ho ještě jít ošetřovat?“ vykřikl Harry rozzuřeně. 

Moc se mu nedivila, ale přesto důrazně řekla. „Harry, Lucius mě přijal do rodiny a vychoval mě poté, co moji rodiče zemřeli, za hodně mu vděčím a kromě toho je to můj přítel.“ 

„Jen jdi,“ řekl Draco. „Já…neměl jsem odcházet…ale nemohl jsem…“ 

„Těžko ti to někdo může zazlívat,“ řekla Alana a konejšivě mu položila ruku na paži. „ Lucius to skutečně přehnal, neměl říct nic z toho, co řekl a už vůbec ne ti vyhrožovat tím, že ti odebere děti!“ Řekla rozzuřeně. Čekala, že to Lucius vezme opravdu špatně, ale nikdy by nevěřila, že je schopen až takové krutosti. „Myslím si ale, že to řekl jen v afektu a že toho bude brzy litovat a zase se bude chtít usmířit,“ dodala tak přesvědčivě, jak jen to zvládla. Doufala, že má pravdu, ale Lucius byl tou nejtvrdohlavější osobou, kterou znala. No, snad kromě Severuse Snapea. „Odletaxuju se na Manor a podívám se, jak na tom je a pak si s ním velmi důrazně promluvím!“ 

Harry se posadil zpátky na pohovku vedle Draca a objal ho. 

Alana se zvedla. „Dejte si ještě jeden drink a zkuste jít spát. Pošlu vám letaxem zprávu, jak to dopadlo… U Merlina, bude pekelně naštvaný, až se dozví, že jsem to celou dobu věděla!“ povzdechla si. Uvědomila si, že musí jít na Malfoy Manor hned, nebo k tomu nebude mít dost odvahy. „No, když mě vyhodí hned poté, co vylezu z krbu, tak se tu objevím osobně,“ dodala s ironickým humorem. 

Snažila si tak dodat kuráž. Lucius už ji celá léta neděsil, tak jako některé lidi, naopak, ale v podobných chvílích si dokázala vzpomenout, že kdysi z něj měla hrůzu. 

Ale není mi třináct, ale šestadvacet a už téměř deset let jsme s Luciusem ne opatrovník a schovanka, ale velmi dobří přátelé, opakoval si v duchu. 

Doufala, že to něco znamená. 

Nabrala z nádoby na krbové římse trochu letaxového prášku, hodila ho do krbu a zřetelně vyslovila: „Malfoy Manor, pracovna Luciuse Malfoye.“ 

Byla na sebe hrdá, protože hlas se jí ani nezachvěl. To ji ale okamžitě přešlo, když si uvědomila, že se jí třesou ruce. 

Za beta-read děkuji Claire.

 

předchozí kapitola  následující kapitola 

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Ach,

(larkinh, 15. 11. 2012 19:33)

kdy bude další kapitola? Jsem hrozně zvědavá na rozhovor Alany a Lucia :) Měli by mu dohodit nějakou milenku - pak by měl v hlavě jiné věci než milostný život svého syna :DDD

A safra

(Claire, 14. 11. 2012 12:54)

Dracovi musely slušně povolit nervy - OOC nebo ne - vztáhnout hůlku na Luciuse, to je síla. A taky vyžaduje dost odvahy...no, možná, že kdyby nešlo o děti, že by ji nenasbíral...
Doufám, že Luciusovy reakce byly ovlivněny šokem z nepříliš dobrýcgh a příznivých zpráv a braní si dětí "za rukojmí" nemyslel až tak úplně vážně.
Co přesně asi Alana najde na Manoru - určitě je nervózní oprávněně.
Její postava je mi čím dál sympatičtější....
Díky za kapitolu a těším se na pokračování.