Jdi na obsah Jdi na menu
 


23. 11. 2012

 

4. Nesnadné rozhovory

 

Varování: povídka výrazně oddechová a konverzační, zmíňen slash i het, tu a tam nějaká ta nadávka, AU (Draco má nevlastní sestru), výrazné prolínání mudlovského a kouzelnického světa, charaktery nepochybně OOC a ingnorování všeho, co se mi do povídky nehodilo:)

 

Když Alana vylezla z krbu na Malfoy Manor, našla Luciuse s krvácející hlavou ležet mezi koženou pohovkou a konferenčních stolkem. Honney, domácí skřítka se mu právě pokoušela pomoci vstát a přitom tiše lamentovala nad tím, „co se to děje v tak slušném domě“.

„To je v pořádku, Honney, já se o pana Malfoye postarám,“ řekla Alana staré skřítce a popadla Luciuse pod pažemi. S její pomocí se postavil. Trochu se motal.

„Honney, prosím, přines z mého pokoje lékárničku. Mám ji ve skřínce v koupelně. Je to bílá krabice s červeným křížem na víku,“ vysvětila skřítce, když si uvědomila, že by její mudlovskou lékárničku nemusela poznat.

„Co tady děláš?“ zasípěl Lucius.  V hlase měl bolest, ale pod ní stále doutnal vztek.

Posadila Luciuse na pohovku a pátravě se na něj podívala. Levý spánek měl roztržený – nejspíš poté, co ho Draco kouzlem odhodil, dopadl na opěradlo pohovky, nebo křesla. Rána stále krvácela a to nikoliv málo, jak už to u ran na hlavě bývá; vlasy měl rozcuchané a slepené krví.

Měl štěstí, že nedopadl hůř.

„Přišla jsem se podívat, jak na tom jsi,“ řekla Alana klidně a seslala na něj diagnostické kouzlo. Lucius měl lehký otřes mozku a kromě rány ho pár dní budou pořádně bolet všechny naražené části těla. Malý zázrak.

„Jak jsi to věděla?“ zeptal se Lucius podezřívavě. V očích se mu zlostně blýskalo.

„Draco mi to řekl. Byl v šoku, když se vrátil domů. Je mu to líto, nechtěl tě zranit.“

„Nechtěl…mě…zranit!?“ zařval Lucius a napůl se zvedl z pohovky. Vzápětí se mu ale zatočila hlava, klesl zpátky a tiše zasténal. „Ty…jsi…to věděla?!“ dožadoval se odpovědí. Jeho hlas byl tichý, ale smrtící. Alana by dala přednost tomu, kdyby na ni řval.

„Co? Že je Draco homosexuál, nebo že chodí s Harrym?“ zeptala se Alana klidně a vzala si od skřítky, která se třásla jako osikový list ve větru, lékárničku. „Díky, Honney, to je prozatím všechno, můžeš jít.“ Skřítka zmizela pomalu dřív, než to stihla doříct.

Alana viděla, jak se v Luciusovi zvedla vlna hněvu, která ale vzápětí nečekaně zmizela. Zůstalo jen vyčerpání a bolest. „Obojí,“ řekl tiše.

Alana se posadila k němu na pohovku, stále ve střehu, kdyby náhodou chtěl opět vybuchnout. „Ano, věděla.“

„Jak dlouho?“ cítila v jeho klidném, ale ledovém hlase napětí.

Otevřela lékárničku a vyndala balení sterilních obvazů a dezinfekci.

„To první mi Draco řekl po Narcissině smrti. Měl románek s jedním spolužákem už v Bradavicích, nevěděla jsem to. Po smrti Narcissy byl nešťastný a zmatený a potkal jednoho muže… Potřeboval se někomu svěřit… Nepřekvapilo mě to zase tolik, jak čekal. Viděla jsem ho, jak se občas dívá na některé muže…“ Radši tuto část přeskočila, když viděla, jak se Lucius tváří. Naštvaně a zároveň znechuceně. To není dobré. „A pak jsi ho zasnoubil s Astorií Greengrasovou…“ povzdechla si Alana. Nastříkala na kus gázy dezinfekci a začala Luciusovi čistit ránu.

„Au, co to, u Merlina, děláš?“ ohradil se Lucius podrážděně.

„Ošetřuji tě,“ odsekla Alana.

„A proč k tomu nepoužiješ kouzla?“

„Protože nejsem lékokouzelnice!“

„Sakra, jsi čarodějka!“

„Poloviční. A navíc lékařská kouzla mi moc nejdou. Pokud nechceš vypadat jako Frankensteinovo monstrum, radši se nech ošetřit po mudlovsku. Nehledě na to, že si trochu potrápit zasloužíš po tom, co jsi řekl Dracovi! A pokud mi řekneš, žes to myslel vážně, tak nezapomeň, že v ruce držím dezinfekci a jsem připravená ti ji nastříkat to těch tvých zatracených zaslepených očí!“ 

Lucius si unaveně promnul tvář a pak usykl bolestí. „Pokračuj. Chci to vědět, všechno.“

Alana ocenila, že je ochoten nejdříve zjistit všechny okolnosti, než se vyjádří. Nebo ji prokleje.

„Draco se to snažil zvládnout. Být dobrým manželem, otcem. Ale s Astorií se k sobě vůbec nehodili. To manželství bylo odsouzeno k záhubě už do začátku.“

„Chceš mi říct, že to já jsem vinen tím, že jsem svého syna oženil se ženou, když on chce mít v posteli muže?“ zeptal se Lucius rozzuřeně.

„K čertu, Luciusi,“ zaklela Alana a přitiskla mu gázu s dezinfekcí k ráně prudčeji, než musela. „Ty a starý Greengrass jste se jich ani nezeptali, prostě jste jim oznámili, že se vezmou a hotovo. Amélie se nechtěla vdávat, chtěla cestovat a poznávat svět… Vdala se za Draca a měla děti jen proto, aby jí dal její otec pokoj!“

„Bylo to strašná matka!“ odsekl Lucius.

„No, to nelze popřít, ale nikdo jste se o ni nezajímal. Porod byl dlouhý a složitý, trpěla poporodní depresí…a vedle sebe měla zmateného muže, který trpěl tím, že ji nedokáže milovat…“ Alana potřásla hlavou.

„Takže to dáváš za vinu mě? Proč jsi něco neřekla, když si to věděla?“

Alana si povzdechla. „Udělali jsme chybu, všichni. Nemohla jsem ti to říct. To, že je Draco homosexuál, ti musel říct on sám, ale neudělal to, protože se bál, že tě ztratí. A já jsem ti neřekla, co si o tom domluveném manželství myslím, protože jsem se bála toho samého,“ přiznala tiše.

„Máš pravdu, neměl jsem ho nikdy oženit s Astorií Greengrassovou. Byla absolutně nevhodná, ale kdo měl vědět, že opustí svého manžela a děti?“

Alana jen stěží odolal pokušení mu vážně stříknout tu dezinfekci do očí, místo toho jen ještě víc přitlačila a vychutnala si Luciusovo tlumené usykávání a protestování. Lucius absolutně nelitoval toho, že Draca oženil s úplně cizí holkou, ale jen toho, že nevěsta nenaplnila jeho očekávání a představy.

Povzdechla si. Když už jsme u těch přiznání, tak by měl Lucius vědět skutečně všechno. „Ano, opustila svou rodinu, ale nebylo to tak, jak to vypadá. Když byl dvojčatům asi rok, začali se s Astroií strašlivě hádat. V dobu Draco někoho potkal…ano, byl to muž a zamiloval se… Nakonec Astorii přiznal, jak to s ním je. Nechtěl ji nutit k tomu, aby s ním dál zůstala ve vynuceném manželství. Astorie chtěla jediné: svobodu, tak přišla s nápadem, že od Draca uteče. Věděla, že když to udělá, otec ji vydědí a konečně jí dá pokoj. Navíc se tím ukáže, že je pro dědice impéria Malfoyů absolutně nevhodná, takže ji ty ani starý Greengrass nebudete hledat a nebudete se je s Dracem pokoušet dát dohromady.“

„Vzdala se dědictví Greengrassových i Dracova jmění jen proto, aby se zbavila svého otce?“ zeptal se Lucius ohromeně.

„Ano.“ 

Stáhla Luciusovi ránu k sobě bílými náplastmi a zkoumavě se zadívala na své dílo. Vypadal přinejmenším zvláštně…Trochu se usmála. Luciusovi slušelo i zranění.

„A tohle jste mi chtěli říct kdy?“

„Nejspíš dneska večer, kdybys Draca nechal domluvit a nezačal mu vyhrožovat.“

„A to druhé víš jak dlouho?“

Alaně chvíli trvalo, než si vybavila, na co se jí ptá. „Řekli mi to v létě, když Harry slavil narozeniny. Jsou spolu od února, první rande měli shodou okolností na svatého Valentýna,“ usmála se. „Trochu se mě dotklo, že to oznámili hromadně mně a několika dalším lidem…“ pokrčila rameny. „Ale asi si chtěli být nejdřív jistí, že jim to vyjde.“

„Proč mi to Draco řekl teď, když to tolik let úspěšně tajil?“

Alana se rozhodla, že v tuto chvíli Luciusovi oznámit, že Draco se s Harrym chystá sestěhovat, by bylo velmi nerozumné.

„Draca to strašně trápilo, že ti to nemohl říct…“

„Takže mi radši celá léta lhal.“

„Technicky ti nelhal.“ Alana se zvedla a odložila lékárničku na stolek. „Nikdy ses nás na náš osobní život neptal.“

„Takže máte ještě víc tajemství?“ zeptal se ironicky.

„Každý máme nějaká tajemství,“ poznamenala Alana.

„Další, o kterých bych měl vědět?“ zeptal se ironicky.

Alana se poctivě zamyslela. O kterých by měl vědět? Potřásla hlavou. „Ne.“

„To jsem si oddychl.“ Ironie z Luciusova hlasu přímo odkapávala. „Proč jsi vlastně přišla?“

„Abych se podívala, jestli jsi v pořádku. A…“ odmlčela se.

„Abys mi promluvila do duše?“

„Tak nějak,“ pousmála se. Podřepla před ním a uchopila jeho ruce do svých. „Luciusi, slib mi, že o tom, co jsem ti řekla, budeš alespoň přemýšlet.“

„Není to tak snadné!“

„Já vím, že jsi byl vychován v tradici čistokrevných kouzelnických rodin a že to všechno, co ti vtloukali celá léta do hlavy, z ní nejde přes noc jen tak dostat. Ale prosím, slib mi, že se o to pokusíš. To, že je Draco odlišný, neznamená, že je méněcenný. Je to tvůj syn. Má tě rád. A ty máš rád jeho. A hlavně už mu nevyhrožuj!“

„Nebudu,“ Lucius se na ni vážně podíval. „Neměl jsem do toho zatahovat děti. Ale nevím, jestli se s tím srovnám… Je to odporné…“

Alana se jemně usmála. „Jak pro koho.“

Lucius se slabě otřásl.

„Luciusi, prosím, za týden budou Vánoce.“

„Dobře, budu o tom přemýšlet. Ale nic ti neslibuji.“

Věděla, že je to to nejlepší, co z něj dostane.

Naklonila se a lehce ho políbila na tvář. „Hlavně nepij. Máš lehký otřes mozku.“

Dotčeně se na ni podíval. „ Můj syn mi oznámí, že je…no, gay a pak mě odhodí přes půlku pokoje a já se nesmím ani napít?“

Usmála se. „Merlinžel ne. Já teď půjdu pro změnu zkontrolovat Draca. Dobrou noc, Luciusi.“

„Dobrou noc.“

MMMM

Alana se nejistě rozhlédla po zešeřelém pokoji. Komunikace přes letax jí vždycky připadala strašně bizarní. Už proto donutila Draca, aby si pořídil počítač s připojením na internet a mobilní telefon.

„Severusi?“ zeptala se tiše.

„Tady jsem,“ opověděl tázaný a přešel do jejího omezeného zorného pole. „Čemu vděčím za tvoji pozdní návštěvu?“

„Omlouvám se, ale potřebovala bych s tebou mluvit.“

„Tak prosím.“

„Nešlo by to osobně?“ 

„Je čtvrt na jedenáct, Alano. Co kdybych tu měl dámskou návštěvu?“

Zasmála se. „Kdybys tam měl dámskou návštěvu, tak za prvé: nejsi ve své pracovně, za druhé nejsi oblečený a za třetí Hermiona by tě přetrhla jako hada.“

„Dobrá, dobrá. Tak pojď,“ vzdal to Severus. 

Věděla, že k tomu svolí, protože jinak by to zamítl hned na začátku a neztrácel by čas tím, aby se nechal přesvědčovat.

„Tak co se děje?“ zeptal se Severus, když vylezla z krbu a začala si z bílé košile oprašovat popel.

Měla pocit, že čtyři použití letaxu za den jsou nad její limit a to jí ještě čekala cesta zpátky.

Posadila se do křesla naproti němu.

„Dáš si čaj?“ pokynul směrem ke konvici, která stála na stole mezi úhledně srovnanými hromádkami, v nichž rozpoznala domácí úkoly z lektvarů.

„Ne, děkuju. Přišla jsem tě požádat o pomoc.“

Severusovo obočí vylétlo v tázavém gestu vzhůru.

„Potřebovala bych, aby ses zítra ráno zastavil u Luciuse na Manoru. Má lehký otřes mozku a ráda bych, aby na něj někdo dohlédl. Udělala bych to sama, ale mám ráno tiskovku a nestihla jsem se na ni připravit. Stihnu se za ním stavit až večer.“

„Jak Lucius přišel k tomu, že má otřes mozku?“

„Draco s ním vymetl pracovnu.“

Severusovo obočí vylétlo ještě o kus výš.

„Draco Luciusovi řekl pravdu.“

„A sakra.“

„To je slabé slovo. Nejdřív jsem uklidňovala Draca, že to, co mu Lucius řekl, tak určitě nemyslel, pak jsem šla ošetřit Luciusovi hlavu a promluvit si s ním a pak znovu zkontrolovat Draca, který se stihl s Harrym opít a usnout na pohovce. A teď jsem tady.“

„Rušný den,“ poznamenal Severus a ironicky to znělo jen trochu. „Takže chceš, abych zkontroloval Luciuse a...?“

Nehodlal jí to usnadnit.

„Mohl by sis s ním, prosím, promluvit? Slíbil mi, že přestane Dracovi vyhrožovat vyděděním a odebráním dětí a že aspoň bude přemýšlet o tom, že se s tím vyrovná, ale…“

„Ty tomu nevěříš, že?“

„Doufám v to. Ale možná, že když uvidí, že jeho nejlepší přítel to ví…“

„…tak se příšerně naštve, že jsem mu to neřekl.“

Alana si povzdechla. „No, to taky. Ale možná, že když uvidí, že ty to víš a Draca si nezavrhl, tak mu dojde…no, že se s tím vědomím dá srovnat. Vždycky na tebe dal.“

„To na tebe taky.“

„No, v tomhle případě si spíš myslím, že na mě bude zítra ráno pekelně naštvaný za to, že jsem mu nic neřekla.“ 

„Dobře, ráno se zastavím za Luciusem a zkusím s ním promluvit, ano?“

„Děkuju, Severusi.“

„Lucius je můj přítel a Draco můj kmotřenec. Byl bych rád, kdyby mezi nimi bylo vše v pořádku. I když to neznamená, že můžu říct, že Draco si vybírá vhodné životní partnery.“

Alana se usmála. „Lucius bude zcela souhlasit. Dobrou noc.

„Bude, protože mám pravdu,“ slyšela za sebou, když lezla do krbu. 

Pro dnešek naposledy. 

Konečně.
 

Za beta-read děkuji Claire.

 

předchozí kapitola   následující kapitola 

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zajímavé "manželství"

(Claire, 25. 11. 2012 9:15)

Moc pěkná kapitola, v níž to Alana vůbec neměla snadné. Ošetřovatelka, parlamentář a ještě se snažit zůstat nad věcí....Nicméně zvládla úspěšně vše, zklidnit Luciuse i vyjednávat s mistrem lektvarů...
Nejvíc mne ovšem zaujalo vysvětlení vztahu Astorie a Draca, dost neobvyklé, nazírané z trochu jiného úhlu, než je běžné a rozhodně zajímavé i uvěřitelné.
Díky za kapitolu a uvidíme, nakolik bude Lucius schopen se skutečně vyrovnat se všemi zjištěnými fakty.

Dneska jsem první?

(Ivet, 23. 11. 2012 18:37)

Chválím a chválím, tahle kapitola byla fakt skvělá. Připadá mi, že Lucius to vzal ještě poměrně v klidu, čekala bych, že prokleje i Alanu...Astorie se mi líbí - jak vyřešila situaci. Sice nechápu, že se vzdala dětí, ale jestli k nim nedokázala najít vztah...Docela by mě zajímalo, s kým Draco chodil předtím :-) Na Severusovu konfrontaci s Luciusem jsem dost zvědavá, myslím, že bude stát spíše na straně jeho dětí, i když otázka je, jak se s tím sám smiřoval....Už se těším na další kapitolu, tahle povídka mě fakt ,,chytla" :-)