Jdi na obsah Jdi na menu
 


15. 9. 2014

  Sequence (1. část) 

sequence---1.-kapitola.jpg   

Varování: Násilí, vulgární jazyk, cestování časem

ooOoo

7.

Abraxas Malfoy zažíval strašný den. Téměř propadl ze zkoušky z přeměňování, a jestli si nezlepší známky, nikdy neudělá NKÚ. Každý se mu bude za zády smát – Iris už vypustila drby, že se rozešli kvůli nedostatku jeho sexuálních schopností, a Abraxas měl špatnou náladu poté, co se musel celý den bránit útokům na svou mužnost.

Zamračeně se podíval na jezero. Hodil kamenem a sledoval, jak prořízl hladinu a zmizel pod ní. S Iris se rozešli proto, že neměla dobrou morálku. Sotva ji políbil a ona rozhlásila, že spolu spali. S tak nemravnou dívkou by si nezačal nic intimního. Ani náhodou.

Povzdechl si a znovu hodil další kámen do jezera. Přál si mít přítelkyni, která by mu skutečně rozuměla, která by za ním nedolézala jen kvůli jeho jménu nebo titulu. Bylo to beznadějné přání – dvoření a manželství sloužilo ke slučování rodin a vytváření aliancí, nebylo pro přátelství a lásku. Ale bylo krásné o tom občas snít.

Abraxas se podíval na jezero, jehož voda se ve sluneční záři třpytila.

Zastavil se.

Počkat. To nebyla voda, co se třpytilo. Byl to vzduch.

S úžasem sledoval, jak se vzduch třepotá a leskne, až se před ním objevila mladá žena, ne o mnoho starší než on.

Měla dlouhé kudrnaté hnědé vlasy a hnědé oči. Oblečená byla v dobře padnoucím černém hábitu a v ruce držela hůlku.

Zdvihla obočí.

„Lucie?“ zeptala se.

Abraxas zamrkal.

„Ach, ne,“ odpověděl. „Obávám se, že jste si mě musela – musela jste si mě splést s někým jiným.“

„Nebo s někdy jindy,“ zamumlala žena a posadila se na zem před ním. Pak k němu s malým úsměvem vzhlédla. „Jestliže nejste Lucius, pak musíte být Abraxas Malfoy, že?“

Abraxas znovu zamrkal.

„A-ano, to je pravda,“ řekl. „Omlouvám se -  znám vás?“

„Ještě ne,“ řekla s úsměvem žena.

„Pak – jak to, že znáte ?“

„Ach, už jsem vás potkala,“ řekla jednoduše. „Vy jste mě prostě ještě nepotkal. Předpokládám, že mě potkáváte právě teď. To by dávalo smysl.“

Napřáhla k němu ruku.

„Hermiona Grangerová,“ představila se.

Abraxas jí rukou potřásl.

„Abraxas Malfoy. Rád vás poznávám.“

Usmála se na něj a jeho srdce vynechalo jeden úder.

„Takže,“ řekla Hermiona. „Zavolal jste mě. S čím vám mohu pomoci?“

„Já… Já jsem vás zavolal?“ zeptal se.

„No, myslel jste na něco, co vyjadřovalo vaši touhu po mé přítomnosti,“ vysvětlila Hermiona s pokrčením ramen. „Možná ne konkrétně mě, ale něco, čehož kritéria jsem splnila.“

Abraxas si vzpomenul na své hloupé přání mít někoho, kdo by mu rozuměl.

„Ach…“ Na chvíli se odmlčel. „Ach, nejste náhodou dobrá v přeměňování? Mám teď nějaké potíže…“

Hermioně zazářily oči.

„Miluju přeměňování!“ řekla a přisedla si blíž k němu. Voněla jako ranní vánek a Abraxas přestal na chvíli dýchat. „Takže, s čím konkrétně máte problém?“

Zatímco jí ukazoval kapitoly v knize, kterým nerozuměl, všiml si, jak jí zazářily oči, když pochopila, o co jde. Když mu pak začala vysvětlovat, co dělá špatně, slyšel v jejím hlase vášeň a lásku k učení. Když mu předváděla kouzla, viděl její krásu a eleganci v pohybech, zatímco její hůlka při provádění kouzel doslova tančila .

Když se pak na něj usmála a vyzvala ho, aby to zkusil sám, Abraxas věděl, že našel společnici, po které tak dlouho toužil. 

 

39.

Hermiona se vynořila z nicoty, třpytící se v slunečních paprscích, a Abraxas téměř vykřikl nadšením, že to fungovalo.

„Abraxasi,“ řekla šťastně Hermiona.

„Ahoj,“ odpověděl a zářivě se na ni usmál. „Jak se máš?“

Hermiona pokrčila rameny. „Mám se fajn. Potřebuješ zase pomoci s kouzelnými formulemi?“

Abraxas zamrkal. „Vlastně s přeměňováním.“

„Ou! Pořád ještě děláme přeměňování?“ Hermiona se zasmála a posadila se vedle něj.

„Kdykoliv mě někdo z vás zavolá, není to nikdy popořádku,“ postěžovala si. „Prostě jsem tak nějak náhodně přenesená. Naposledy, když jsi mě zavolal, potřeboval jsi pomoct s Mobiliarbus.“

„… potřeboval jsem pomoct se stromem?“ zeptal se udiveně Abraxas. „To- to je-“

„Pokročilé kouzlo ze sedmého ročníku,“ přikývla Hermiona. „Měl jsi obavy, že by se mohlo vyskytnout u OVCÍ.“

„Já tě budu volat i za dva roky?“

Hermiona se usmála, ale nebyl to šťastný úsměv.

„Ach ano,“ odpověděla,“budeš mě volat ještě hodně, hodně dlouho.“

 

12.

„Hermiono?“

Objevila se, usmála se na něj, a Abraxas cítil, jak jeho srdce vynechalo jeden úder.

„Abraxasi!“ řekla šťastně.

Bez přemýšlení se na ni usmál.

„Ahoj.“

Posadila se vedle něj na břeh jezera a znovu se na něj usmála.

„S čím ti můžu pomoct dnes?“ zeptala se.

Abraxas si odkašlal. „Ehm. Doufal jsem, že s Věštěním z čísel. Měla jsi ten předmět ve škole?“

Ušklíbla se. „Miluju Věštění z čísel,“ odpověděla. Vzala si od něj knihu a rychle pročetla kapitolu, na které byla otevřená. „Předpovídání s mnoha proměnnými? Dobře, co ti není jasné?“

Řekl jí to a ona mu látku vysvětlila. Odpoledne strávili rozebíráním teorie a kreslením předpovědních tabulek.

Podle Abraxasova názoru to byl ten nejbáječnější způsob, jak strávit odpoledne. Nedokázal si představit nic lepšího, jak strávit čas.

 

29.

„Abraxasi?“

„Hermiono,“ přivítal ji. „Jak se máš?“

„Docela dobře,“ odpověděla a rozhlížela se kolem. „Nemáš s sebou žádné knihy.“ Prohlédla si ho od hlavy k patě. Abraxas potlačil touhu se začít vrtět. „Ale pořád vypadáš dost mladě, takže asi chodíš do školy.“

„Já… Myslel jsem, že bychom se dnes mohli projít kolem jezera,“ řekl nakonec. „Předpokládám, že jsem si neúmyslně přál příjemnou společnost, a objevila ses ty.“

„Ach!“ Hermiona vypadala nejprve překvapeně a pak potěšeně. „Samozřejmě, že se s tebou projdu, Abraxasi. Máš ještě jeden hábit?“

Podal jí ho a ona si ho s úsměvem oblékla.

„Nuže, veď mě,“ řekla.

Abraxas se ušklíbl a vykročil.

 

53.

„Hermiono?“

Jeho slova se odrážela v prázdné místnosti a on na chvíli zpanikařil. Jestli se teď neobjeví, tak bude mít velký problém.

O chvíli později se vzduch rozdělil a zatřpytil a před ním se objevila Hermiona. Když uviděla jeho oděv, zdvihla obočí.

„Jdeš někam?“ vyzvídala.

Abraxas se podíval na svůj drahý formální hábit. Vypadal naprosto přijatelně. Neviděl důvod, proč použila tenhle tón hlasu.

„Hermiono,“ začal, a pak na chvíli zaváhal. „Mohla bys… mám na mysli…“

Hermiona si povzdechla.

„Jdeš se někam bavit a potřebuješ doprovod,“ hádala.

„No, ano,“ řekl nejistě Abraxas. „Myslím… jestli bys nechtěla…“

Hermiona se na něj pronikavě podívala. Abraxas měl co dělat, aby se nezačal ošívat.

„Neměl bys požádat Aster?“ zeptala se nakonec.

Abraxas zamrkal. „Kterou Aster?“

Hermiona vzdychla.

„Takže ještě žádná Aster,“ řekla. „Takže, tohle je… co? Závěrečný ples pátých ročníků?“

Abraxas beze slova přikývl.

„Pak tedy ano, myslím, že půjdu.“ Hermiona se podívala na svůj černý hábit, než vzhlédla k Abraxasovi a zdvihla obočí.

„Doufám, že jsi myslel i na to, co si obleču,“ poznamenala s nádechem pobavení ve svém hlase. „Tohle by rozhodně nebylo vhodné.“

Abraxas se uvolnil, když uslyšel její bezstarostný tón, na který byl zvyklý.

„Myslel,“ odpověděl a zdvihl smaragdově zelené šaty. „Myslím, že tahle barva zvýrazní tvoje oči.“

Hermiona se usmála a vzala si šaty.

„Jsou tak hebké!“ vykřikla překvapeně, zatímco hladila látku. „Musely být příšerně drahé!“

Abraxas se jí podíval do očí a pokoušel se jí beze slov sdělit, co pro něj opravdu znamená.

„Pro tebe jen to nejlepší, Hermiono,“ zamumlal a zadržoval slzy. „Pro tebe jen to nejlepší.“

Hermiona se na něj usmála, ale zdálo se, že se necítí úplně pohodlně.

„Dojdu si to obléct. Za chvilku budu hotová,“ řekla a zamířila do jeho koupelny. „Vlasy vyčesat nahoru nebo nechat rozpuštěné?“

Abraxase šokovalo, že se zeptala.

„Nahoru, samozřejmě,“ odpověděl. „Bylo by považováno za obscénní, kdyby ses objevila ve společnosti s rozpuštěnými vlasy.“

Z koupelny uslyšel jen tiché zasmání.

„Víš, v budoucnosti budeš chtít, abych je nosila rozpuštěné,“ řekla mu Hermina. „Budeš se chovat mnohem nevázaněji a budeš si dělat menší starosti s tím, co si společnost myslí. Je to legrační, vidět tě teď takhle.“

„Já tě nechám nosit rozpuštěné vlasy na veřejnosti?“ zeptal se zděšeně Abraxas. „Já… to je…“ Nedokončil větu, protože si začal představovat, jaké by to bylo, vidět ji s volnými vlasy, vidět její smyslné kudrny poskakovat po jejích zádech. Náhle mu vyschlo v ústech.

Odkašlal si. „Časy se musely hodně změnit,“ odpověděl.

„Ne, nezměnily. Jenom ty ses změnil.“

Vyšla z koupelny, vlasy měla vyčesané do vysokého drdolu a na obličeji nanesený perfektní make-up. Šaty nevýslovným způsobem zdůrazňovaly její křivky.

„Prošla jsem kontrolou?“ zeptala se a zatočila se.

Vypadala úžasně a Abraxas z ní nedokázal spustit oči.

„Dokonalé,“ odpověděl a nabídl jí rámě. „Půjdeme?“

„Pokud je tohle to, co si přeješ,“ usmála se Hermiona a zavěsila se do něj. „Mám být pro dnešní večer tvoje vznešená tajemná kráska, nebo budeme předstírat, že jsem někdo důležitý?“

Abraxas přemýšlel.

„Někdo důležitý,“ rozhodl se. „Jestli dokážeš zahrát zaměstnankyni Ministerstva kouzel, tak to udělej.“

Už nevysvětlil, jak strašně moc se chce předvést před Tomem a Cygnusem se svou partnerkou, a ona se ho na nic neptala.

„Pak tedy budu důležitá úřednice z Ministerstva.

ooOoo

následující kapitola

ooOoo

Překladatelka: larkinh 

Beta-read: Santinan Black

Zdroj obrázku: weheartit.com 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

hm

(Michelle, 12. 10. 2014 18:53)

hm, hm.. zajímavý začátek.. jen malinko časový zmatek :D

Jméno autorky

(larkinh, 15. 9. 2014 19:14)

Jen pro vaši informaci, kdybyste si někdo klikal na originál, abyste se nedivili - na fanfiction vystupuje autorka pod jménem artimisgirl, na grangerenchanted pod jménem artemisgoddess (http://malfoymanor.grangerenchanted.com/themanor/viewuser.php?uid=8577)

...

(Ivet, 15. 9. 2014 17:12)

Nenapadají mě nadpisy, tak se budu přiklánět k tečkám, apod. No povídku jsem četla 2x, aby si byla jistá, že se neztrácím :D To by mě zajímalo, jak se to bude vyvíjet.