Jdi na obsah Jdi na menu
 


21. 9. 2014

  Sequence (2. část) 

seguence----2-kapitola.jpg   

Varování pro celou povídku: Násilí, vulgární jazyk, cestování časem.

ooOoo

59.

Abraxase ohromilo, jak přesvědčivě dokáže Hermiona předstírat někoho důležitého z Ministerstva. Na jeho přátele velice zapůsobila. Stačilo, když řekla, že pracuje na Odboru záhad na pokusech s časem. Tom a Cygnus jí nevěřili, ale Cygnuse ohromila svými historkami o jeho potomcích a s Tomem vedla docela dlouhý tichý rozhovor. Když se vrátili, Abraxas se jí zeptal o čem se bavili, ale Hermiona jen pokrčila rameny a řekla, že více méně jen předpovídala jeho budoucnost. Tom se mračil, jako by se mu nelíbilo, co slyšel, ale vypadal přesvědčený, že je Hermiona tím, za koho se vydává.

Čas rychle ubíhal. Jídlo bylo dobré, hudba skvělá, a Hermiona byla úžasná tanečnice. Tančil s ní skoro celou dobu a pomáhal jí vyhnout se učiteli přeměňování Brumbálovi, ke kterému se nechtěla z nějakého důvodu přiblížit. Po nádherném večeru, kdy ji měl blízko sebe a sledoval každý její pohyb, po ní toužil zcela nevhodným způsobem.

Když ples skončil, políbil jí ruku a rozloučil se s ní. Hermiona mu zamávala, a pak zmizela v oblaku jiskření. Ale teď, když ležel v posteli a zíral na strop, na ni myslel a přál si, aby byla stále s ním – přál si, aby byla s ním v posteli, ať už to bylo jakkoli nevhodné.

Opatrně se přesvědčil, že jeho spolužáci spí, a pak sáhl dolů, uchopil se do ruky a potlačoval vzdechy, zatímco se honil.

Před očima se mu zahemžily hvězdičky, a k jeho překvapení a ponížení se z nicoty vynořila Hermiona.

„He-Hermiono!“ vykřikl a chvatně přes sebe přehodil peřinu.

„Ou! Já- Já ne-“ zakoktala Hermiona.

Abraxas byl zděšený.

„Já- nechtěl jsem tě zavolat,“ řekl s odvráceným pohledem. „Já- myslím, že jsem na tebe ještě pořád myslel, možná trochu… na plese jsi byla tak oslňující…“

Její pohled zněžněl.

„To je v pořádku,“ odpověděla. „Já vím, žes to tak nemyslel.“

Prohlédla si ho a očima se zastavila na podezřelé vyboulenině pod přikrývkou. Abraxas měl pocit, že mu vyschlo v krku.

„Podle tvé reakce soudím, že jsme to spolu ještě nedělali?“ zeptala se a Abraxas se začal dusit.

„Ne-e,“ zajíknul se. Při té představě se mu nahrnula krev do hlavy. On to bude dělat s Hermionou? Tohle, s ní? Bude se jí dotýkat, držet ji, spát s ní?

Bylo toho na něj téměř moc.

„Chceš to?“ zeptala se jednoduše Hermiona.

Abraxas si chraplavě odkašlal.

„Ne-nemůžu tě o to žádat,“ řekl se zrudlými tvářemi. „My-ty-nejsi vdaná a tohle by ti zničilo život. Nemůžu tě žádat, abys zahodila svou budoucnost.“

Hermiona pohodila hlavou a pokrčila rameny.

„V budoucnosti jsme to už dělali,“ odpověděla. „V mé době se nedělá žádná věda z toho, když neprovdaná žena spí s mužem. Společnost ohledně tohoto udělala velký pokrok.“

„U-udělala?“

Hermiona se spokojeně usmála a přikývla.

„Chceš to?“ zopakovala svou otázku. „Nemusíme, jestli nechceš, ale…“ Ukázala na jeho tvrdý penis, „…tak jako tak tady budu, dokud se neuděláš.“

Abraxas měl pocit, že jeho obličej musí hořet.

„Já… Já…“

Hermiona přešla k němu a rozpletla si cop, který obvykle nosila. Neposedné kudrny se rozprostřely po jejích ramenech a její oči potemněly touhou. Když Abraxas spatřil ten smyslný výjev, zachvěl se. Když Hermiona seslala na závěsy kolem jeho postele tišící kouzlo, rozšířily se mu oči.

„Já…ještě nikdy jsem to nedělal,“ přiznal se. „Já…nevydržím asi moc dlouho. Nejspíš to nebude vůbec skvělé.“

„Nedělej si starosti,“ zamumlala Hermiona, když se na něj posadila. „Budeme to dělat hezky pomalu.“

Rukou se ho dotkla a Abraxas se prohnul v zádech, rozpálený rozkoší, která mu protékala tělem.

Hermiona si dala načas, když zkoumala jeho tělo, a dodržela své slovo – postupovala nesnesitelně pomalu, dotýkala se ho, ukazovala mu, jak se má dotýkat jí, vedla ho, dokud se neudělal s jejím jménem na rtech.

Když zase konečně popadl dech a jeho srdce zpomalilo, byla už pryč, a Abraxas si to, co s ní prožil, přehrával v mysli pořád dokola, dokud neusnul.

 

38.

„Ahoj,“ usmála se na něj Hermiona. „Dneska zase kouzelné formule?“

Abraxas na ni zíral v úžasu, že se mezi nimi od včerejška nic nezměnilo, dokud si nevzpomněl, že k němu nepřišla ze stejného okamžiku v čase. Pro ni se jejich společná noc ještě nestala.

„Vlastně ano,“ řekl konečně a podal jí svou učebnici. „Ačkoliv jsem tě ještě nikdy nepožádal o pomoc v kouzelných formulích.“

Hermiona se zasmála. „Dobře, tak teď víš, že v budoucnosti mě o to požádáš.“

„Předpokládám, že ano,“ odpověděl Abraxas.

Zatímco mu vysvětlovala látku, nedokázal z ní spustit oči. V mysli se mu neustále objevovaly vzpomínky na jejich společnou noc. Když jí políbil na krk, na její pěkná ňadra, když byla vzrušená…

„Abraxasi?“

Hermiona se na něj dívala s obavami v očích a Abraxas měl pocit, že má úplně sevřený krk.

Nedokázal se přemoci, naklonil se a vášnivě ji políbil.

 

37.

„Co to bude dneska, Abraxasi?

Usmívala se na něj jako obvykle, ale vypadala lehce nervózně. Abraxas přemýšlel, z jakého času přišla.

„Kouzelné formule,“ odpověděl. Hermiona se posadila vedle něj.

Učila ho asi hodinu, dokud se Abraxas neudržel a znovu ji nepolíbil. Vydechla mu do úst a polibek mu vracela. Když se odtáhla, měla na rtech nervózní úsměv a červené tváře.

„Ach,“ poznamenala,“nebyla jsem si jistá, jestli pořád studujeme kouzelné formule nebo jestli jsme už nepřešli k líbání.“

Abraxas se zasmál a začal ji opět líbat, na celé hodiny se rozpouštěje v jejích dotecích.

 

41.

Hermiona zasténala a jemně se otřela o jeho stehno.

„Bo-Bože, Abraxasi,“ vydechla, „To-to je tak skvělé, to-“

„Chceš…“ Abraxas měl vyschlo v krku jen při myšlence, že to s ní bude zase dělat. „Chceš to dělat?“

Připadal si jako malé dítě, když svou otázku nedokázal lépe zformulovat, ale Hermiona se na něj dívala tak hladově, že se v její přítomnosti cítil jako ten nejmužnější chlap na světě.

„Já-ještě jsem to s tebou nedělala,“ řekla nakonec. „Povedeš mě, ano?“

„Neboj se,“ odpověděl jí Abraxas, a zatímco ji líbal, jemně ji uložil do mechu na břehu jezera. Pak kolem nich seslal zastírací kouzlo a prolíbával si cestičku dolů po jejím krku. „Povedu tě.“

 

18.

„Půjdeš se mnou na bál?“

Hermiona se rozzářila. „Samozřejmě!“

Abraxas si zděšeně uvědomil, že s ním ještě nespala. Chovala se příliš živě a rozjařeně. Byla s ním šťastná, to ano, ale bylo to spíš spokojené vrnění přerušované smyslnými pohledy. Tahle Hermiona byla stále nevinná a šťastná z jejich přátelství.

Přesto si ples báječně užil, ačkoliv bylo těžké nepolíbit ji. Tom a Cygnus ji poznali, ale když se k nim nehlásila, Abraxas uhodl, že v jejich očích stoupla na vážnosti.

 

46.

„Hermiono…“

„Hmm?“ zamumlala a prstem kreslila kolečka na jeho zpocené hrudi.

„Miluju tě.“

Hermiona ztuhla.

„Myslím to vážně,“ řekl pevně Abraxas. „Miluju tě, Hermiono. Chci se s tebou oženit. Chci, abys byla moje, moje žena.“

„Ach, Abraxasi…“

Hermiona si povzdechla a posadila se. Abraxas cítil, jak se mu v okolí žaludku usadil strach.

„Co?“ zeptal se a nervózně se posadil vedle ní. „Ty mě nemiluješ, Hermiono?“

Podívala se na něj a smutně se usmála.

„Ach, Abraxasi, miluju tě,“ řekla potichu. „Opravdu tě miluju. Ale nikdy nemůžu být s tebou tímhle způsobem.“

„Proč ne?“ domáhal se Abraxas. „Když se vezmeme, budu tě potřebovat pořád, takže prostě zůstaneš tady a nikam nezmizíš.“

Hermioně se v očích zaleskly slzy.

„Takhle to nefunguje,“ odpověděla. „Ty jsi- ty nejsi jediný, kdo mě volá, Abraxasi. Ostatní mě nenechají, abych zůstala jen v jednom čase.“

Ostatní? Oni jsou nějací další? Kdo tě ještě volá, Hermiono?“ dožadoval se se žárlivostí, jež začala prostupovat jeho mysl. „Kdo další tě ještě volá?“

Hermiona k němu pomalu vzhlédla.

„Tvůj syn,“ řekla nakonec. „Tvůj vnuk. A jednou, někdy brzy, i tvůj pravnuk.“

Abraxas začal pomalu chápat.

„Nejsi připoutaná pouze ke mně,“ řekl. „Jsi-jsi připoutaná k celé rodině Malfoyů, že? Musíš pomoct mé krevní linii, kdykoliv tě někdo z nás zavolá.“

Hermiona přikývla.

„Ale… Já mám syna?“

Hermiona přikývla. „Lucia. Oženíš se s Aster.“

„Neznám žádnou Aster,“ namítl Abraxas. „Jak si ji můžu vzít, když ji nemiluju?“

Hermiona se smutně usmála.

„Co je dnes za den?“

Abraxas zamrkal překvapením nad tou nelogickou otázkou.

„Dvacátého prvního prosince.“

„Pak se s ní seznámíš asi za týden nebo dva,“ odpověděla Hermiona, zatímco posbírala svoje oblečení a oblékla si ho. „Buď na ni hodný – porodí ti syna.“

 

48.

Aster byla nádherná, okouzlující a rozkošná. Byla dost chytrá na čistokrevnou, a její způsoby a původ byly dokonalé.

Její rovné lesklé černé vlasy se vůbec nepodobaly Hermioniným, a její krásné zelené oči způsobily, že se mu chtělo zvracet.

Ihned poté, co skončila matčina vánoční oslava, zavolal Hermionu.

„Potkal jsem Aster,“ řekl jí. „Nestarám se o to, co jsi řeka – nechci se s ní oženit. Neožením. Miluju tebe.“

Hermiona zamrkala. „Jaká Aster?“

 

54.

Když příště viděl Hermionu, ke konci jejich setkání se jí přiznal: „Jsem zasnoubený. Moji rodiče to všechno zařídili. Ožením se s Aster Nottovou. Není nic, co bych s tím mohl udělat.“

Hermiona k němu pomalu vzhlédla.

„Jestliže jsi zasnoubený, proč ses tedy se mnou právě vyspal?“

„Nedokážu s tebou nespat,“ odpověděl Abraxas a přitáhl si ji do náruče. „Miluju tě, Hermiono. Vždycky budeš moje, manželka nebo ne. Aster se s tím naučí žít – byla vychovávána jako čistokrevná. Očekává, že budu mít milenku, a já ti dám celý svět.“

Hermioniny oči byly naplněny bolestí.

„Předpokládám, že ano.“

 

62.

„Pojď se mnou na ples.“

Hermiona si ho prohlédla od hlavy k patě a zase zpět.

„Tuhle chybu jsem už jednou udělala,“ řekla. „Ale… neměl bys jít s Aster?“

„Nestarám se o ni,“ odpověděl Abraxas. „Miluju tebe. Aster tam nebude – jede do Krásnohůlek. Nikdo nemůže očekávat, že s ní půjdu na ples, když bude ve Francii.“

Hermiona si ho pronikavě prohlížela a Abraxas cítil, že jeho sebedůvěra opadá.

„Prosím,“ řekl potichu. „Prosím, Hermiono. Tohle je naposledy, kdy se s tebou budu moci ukázat na veřejnosti. Prosím.“

Dlouho se na něj dívala, a pak konečně pomalu přikývla.

Abraxasovi spadl kámen ze srdce.

„Tady,“ podal jí ramínko. „Připravil jsem ti šaty.“

„Budu hotová za chvilku,“ řekla na cestě do koupelny, aby se převlékla. „Vlasy sepnout nebo rozpuštěné?“

„Sepnout, prosím.“

„Majestátní tajemná společnice nebo někdo důležitý?“

Abraxas zaváhal. „Ani jedno. Chci jenom Hermionu.“

Když Hermiona vyšla, ve svých šatech naprosto oslňující, políbila ho.

„To bylo milé,“ řekla mu. „Ale já jsem už obojí.“

„Já vím,“ políbil ji na čelo. „Ale dneska buď prostě sama sebou.“

 

42.

„Ty chceš, abych šla na tvou svatbu?“

„Ano,“ trval na svém Abraxas. „Když se s tebou nemůžu oženit, chci aspoň, abys tam byla se mnou a pomohla mi tím projít. Chci tě vidět mezi hosty a vědět, že mě miluješ, i když nemůžeme být oficiálně manželé.“

„Nemůžu uvěřit, že mě o to žádáš!“ rozčílila se Hermiona a zuřivě pochodovala stanem pro ženicha. „Včera jsme se poprvé milovali a teď se mám dívat, jak se ženíš?“ Prudce se otočila a podívala se na něj. „Kdo to je? Jak se jmenuje?“

„Aster. Aster Nottová.“

„Kdo je, u všech čertů, Aster Nottová?“

Začala znovu vztekle pochodovat, než se konečně zastavila před ním a upřeně se na něj podívala.

„Je ubohé mě o něco takového žádat, z mnoha důvodů, které bys měl znát,“ řekla. „Ale udělám to.“

„Děkuju,“ odpověděl a políbil ji. „Děkuju ti, Hermiono. Miluju tě.“

„Já vím, já vím. Někdy se jenom divím, proč tě taky miluju.“

 

70.

Po svatbě a svatební noci s nevěstou, poté, co vstal z postele a odešel na balkon dívat se na nebe plné hvězd, se vedle něj objevila Hermiona, ačkoliv Abraxas nevěděl proč.

„Byla to hezká svatba,“ řekla mu potichu. „Všechno bylo perfektní.“

Abraxas se na ni podíval.

„Jak víš, že jsem se dneska ženil?“

„Tvoje vázající runy jsou ještě stále aktivní,“ ukázala Hermiona na jeho ruku. „A pamatuji si, jak jsi mi jednou vyprávěl o noci, kdy jsem za tebou přišla na balkon hned potom, co jsi spal se svou ženou.“

Abraxas zaslechl v jejím hlase bolest. Podíval se na ni, ale Hermiona se dívala jinam.

„Tvoje vázající runy jsou moc pěkné,“ řekla s pohledem upřeným na jeho zápěstí. Vzhlédla s očima vlhkýma od neprolitých slz, ale Abraxas neměl pocit, že ty slzy jsou kvůli němu. „Ujisti se, že své potomky to kouzlo správně naučíš, rozumíš?“

Rozpustila se a zmizela dřív, než mohl odpovědět, a on přemýšlel, proč k němu byla vůbec zavolaná.

 

56.

Zavolal ji opět o měsíc později.

„Chci, aby ses seznámila s mou ženou,“ řekl jí. „Je ke mně milá a já k ní chci být natolik zdvořilý, abych tohle nedělal za jejími zády.“

„Víš, můžeš jí být jednoduše věrný,“ odpověděla Hermiona.

„Ne, nemůžu,“ řekl Abraxas a přitáhl si ji do náruče. „Ne, když vím, že existuješ.“

Představil ji své manželce. Aster byla přesně tak taktní, jak očekával.

„Abych byla upřímná, jsem vlastně ráda, že můj manžel vás bude mít,“ přiznala Aster. „Nejsem příliš fanynka postelových sportů, a pokud tu budete, abyste naplnila tyto jeho potřeby, budu se moci lépe soustředit na záležitosti kolem domu.“

Hermiona na Abraxase zdvihla jedno obočí a pak se otočila zpět k Aster a přátelsky si s ní povídala o tom, jak se jí líbí Malfoy Manor, a o módních trendech nadcházejícího období, než se všichni odebrali do svých pokojů.

„Aspoň vypadá šťastná,“ povzdechla si Hermiona, když Abraxas zavřel a zamkl dveře.

„Neměla by ses kvůli tomu cítit tak špatně,“ zamumlal Abraxas a začal ji svlékat. Pak se sklonil a políbil ji na krk. „Jsi se mnou. Měla bys být šťastná.“

„Zajímalo by mě, jestli se tak vůbec někdy budu ještě cítit,“ zašeptala Hermiona a pak zasténala, když Abraxas začal prozkoumávat její tělo a dělat to nejlepší, co uměl, aby se natrvalo zapsal do její paměti.

ooOoo

předchozí kapitola    následující kapitola

ooOoo

Překladatelka: larkinh 

Beta-read: Santinan Black

Zdroj obrázku: weheartit.com 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

??

(Michelle, 12. 10. 2014 19:11)

mno, tak v tom mám čím dál větši hokej.. chudák Miona...
jsem moc zvědavá na to vysvětení na konci :)

...

(b-c, 23. 9. 2014 22:39)

Nejprve jsem si říkala proboha - ono totiž problematika cestování v čase je, řekněme, poněkud obtížná. Nejen pro pochopení, ale především napsat ji tak, aby to celé nějakým způsobem dávalo smysl. Zde tápu jen v jednom případě - Hermiona se mu zjevuje pokaždé z jiné doby, takže je při každém setkání jinak stará? (To je trochu divné, třicetiletá žena a šestnáctiletý kluk?) Nevím, nevím, jestli by to mohlo takto fungovat. Ale jinak se mi příběh líbí, je svým způsobem velmi originální - stručný a zároveň všeobsažný. Doufám, že se ještě objeví vysvětlení, alespoň toho, proč Hermiona musí časem cestovat. Díky za překlad.

Re: ...

(larkinh, 7. 10. 2014 23:31)

Vysvětlení se dočkáš, ani nebudeš muset čekat až na úplný konec :)