Jdi na obsah Jdi na menu
 


24. 10. 2014

Sequence (4. část) 

azkaban.jpg   

Varování pro celou povídku: Násilí, vulgární jazyk, cestování časem.

 

ooOoo

ooOoo

34.

Přestože nerad, jednoho dne Lucius zavolal Hermionu a představil ji své ženě.

"Narciso, tohle je Hermiona. Je to špinavá humusačka, která je připoutaná k naší rodině, aby nám sloužila, kdykoliv potřebujeme."

Hermiona zdvihla obočí. "To není zcela přesné, Lucie."

"Zavři tu svoji kurevskou pusu!" vyštěkl na ni Lucius.

Těhotná Narcisa ji pozorovala s nelíčeným pohrdáním.

"Raději bych dostala domácího skřítka," ohrnula nos. "Lucie opravdu ti musí sloužit?"

"Kdybych mohl, tak bych to pouto zrušil," odsekl Lucius. "Tak jako tak ji moc často nevolám. Můžeme předstírat, že neexistuje, a můžeme se postarat, aby se o ní náš syn nikdy nedozvěděl."

Hermiona znovu zdvihla obočí, ale zůstala zticha. Lucius na ni chvíli zíral, než se otočil zpět ke své ženě. Z nějakého důvodu se cítil nesvůj.

"Jen jsem si myslel, že bys o tom měla vědět," řekl jí. "Kdyby se v průběhu tvého těhotenství vyskytly nečekané problémy a já se k tobě nemohl dostat včas, mohl bych poslat Hermionu. Jen jsem chtěl, abys ji poznala, kdyby k tomu někdy došlo."

Otočil se zpět k Hermioně. "Můžeš jít."

Když Hermiona zmizela v chvějícím se vzduchu, tak se Narcisa s nakrčeným nosem obrátila na Lucia.

"Předpokládám, že v době, kdy byla k vaší rodině připoutána, bylo v módě mít humusáckého otroka," poznamenala. "Jak zvláštní. Dneska je naopak v módě se s nimi vůbec nestýkat."

"Samozřejmě."

 

10.

"Ty-!" zasyčel Lucius.

Hermiona zamrkala. "Předpokládám, že jsi mě potkal v mé době?" zeptala se.

"Ty jsi ta humusačka, která kazí Dracovi šanci  stát se primusem!" obvinil ji.

Hermiona se zatvářila překvapeně. "Kazím? Teď bude v prvním ročníku, ne? Jak můžu-"

"Máš v jeho ročníku nejlepší známky," zasyčel znovu jedovatě. "Jestli to takhle půjde dál, tak se primuskou staneš ty, a Draco nikdy nebude primusem společně s humusačkou. Byl by donucený s tebou spolupracovat - stýkat se s tebou. To nemůžu dovolit."

"Klidně bych s tím něco udělala, ale nemůžu změnit minulost," ušklíbla se. "Nebo, v tomto případě budoucnost."

"Jestli zkazíš Dracovi budoucnost, donutím tě, abys za to trpěla, holčičko," varoval ji Lucius. "Drž se od něj dál."

Hermiona zmizela, ještě než stihl domluvit, a Lucius vzteky třískl o zem těžítkem, jež stálo na jeho pracovním stole.

 

19.

"Jak ses mohla opovážit!"

Než mohla Hermiona nějak zareagovat, Lucius jí dal facku. Šokovaně dopadla na zem, a Lucius hrozivě pokračoval.

"On je k tobě přitahován," posmíval se. "Samozřejmě to neví, ale já dokážu prohlédnout to jeho věčné stěžování a tirády o tobě. Má tě rád. Má rád tebe! Humusačku! Jak se opovažuješ!"

Znovu ji udeřil a Hermiona vyjekla, než upadla a skrčila se v rohu se svou hůlkou v ruce.

"Opovaž se mě znovu udeřit," varovala ho nejistým hlasem. "Nebudu to trpět."

Lucius se ušklíbl.

"Zavolal jsem tě, protože potřebuju nějak ventilovat svou zlost. Neodejdeš, dokud se nebudu cítit lépe."

Hermiona zalapala po dechu, ale pak vypočítavě přimhouřila oči.

"Naštěstí se to dá vždycky obejít."

Lucia zasáhl růžový paprsek, aniž měl čas cokoliv udělat. Náhle se začal smát, jeho špatná nálada se rozplynula a zanechala za sebou nádherný pocit rozkoše a štěstí.

"Standardní povzbuzovací kouzlo," řekla Hermiona těsně předtím, než se rozplynula. "Měl bys ho poznat, pokud jsi mě ve třetím ročníku nedonutil udělat za tebe domácí úkol z kouzelných formulí."

Lucius by ji nejraději proklel, ale jediné, co mohl udělat, bylo přátelské chichotání a zamávání, když zmizela.

 

15.

"Temný pán je zpátky," řekl Lucius Hermioně unaveně, ale vítězoslavně. "Vyhubí tebe a tobě podobné. Brzy už budeš mrtvá."

Hermiona zdvihla obočí. "Vážně?" řekla s předstíraným údivem.

Lucius přimhouřil oči.

"Už teď jsi jeho hlavní cíl," prozradil jí. "Jsi humusačka, jsi moc velká šprtka a jsi nejlepší Potterova kamarádka. Už bylo rozhodnuto o tvém odstranění."

"Není potom zvláštní, že jsem pořád tady?" zeptala se a na prst si přitom namotávala pramen vlasů. "Koneckonců, právě teď je mi skoro dvacet sedm a ve tvém životě je mi teď jen patnáct." Odmlčela se a ušklíbla se na něj. "Nebo si myslíš, že součástí plánu tvého Pána Zla je na víc než deset let zapomenout, že mě má zabít?"

Lucius zaklel a seslal na ni kletbu, ale Hermiona ji hladce odrazila.

"Můžeš se snažit jak chceš, Lucie, ale on mě nikdy nedostane," posmívala se mu, zatímco se pomalu rozplývala. "Ale mohl by dostat tebe."

 

27.

Lucius zavolal Hermionu na kraj lesa, byl oblečený do smrtijedské masky a pláště. Objevila se s hůlkou v pohotovosti a počkala, až jí řekne, co po ní chce.

"Chystám se tě předat Temnému pánovi," řekl jí arogantně. "I když nebudeš mrtvá v téhle časové linii, tak budeš mrtvá ve své."

Očekával, že se vyděsí, ale Hermiona se akorát ušklíbla.

"Co?" zeptal se a její úsměv se ještě zvětšil.

"Nemůžeš mě zabít," odpověděla. "Pak bych ti totiž v budoucnosti nemohla zachránit život."

Lucius na ni zůstal zírat. "Cože?!"

"Už jsem ti jednou zachránila život, a když uvážím tvůj stav, tak to budu muset dělat znovu a znovu v několika příštích měsících," vysvětlila mu konverzačním tónem. "Když mě teď zabiješ, nebudu schopná tě zachránit příště, až to budeš zase potřebovat."

"Lžeš," zasyčel Lucius.

"Vážně? Legilimens!"

Náhle se ocitla v jeho mysli, ale místo aby si začala prohlížet jeho vzpomínky, Lucius zjistil, že se dívá na její.

Byla v Azkabanu, krmila neduživého muže kaší a ošetřovala jeho proleženiny, ale tím mužem byl on sám, kašlal a byl neskutečně vyzáblý a slabý. Jeho uvězněné já vypadalo smrtelně nemocné, prakticky bylo už jednou nohou v hrobě a v horečnatých očích se mu odrážela vděčnost.

Náhle byl ze vzpomínky vytržen a Hermiona se na něj široce usmála.

"Vidíš?" řekla nevzrušeně, "když mě teď zabiješ, tak příště zemřeš, protože jsi příliš slabý, aby ses dokázal najíst sám."

Lucius zaklel a mrštil po ní lahví, ale Hermiona už byla pryč.

 

32.

Tu noc po bitvě na Odboru záhad ji Lucius zavolal a pokusil se ji zabít.

"Ty-!!" vyplivl a prudce mávnul hůlkou. "Já tě zabiju, ty hloupá, vlezlá humusácká děvko!!"

"Přesto jsi to ještě nedokázal," odsekla Hermiona, vykryla jeho kletbu a vrhla na něj svou vlastní.

Lucius ji odrazil a seslal další. "Temný pán zvítězí! Přísahám - osobně se o to postarám!"

Hermiona rychle vyčarovala štít a Lucius se musel vrhnout stranou, aby se vyhnul odraženému kouzlu.

"Opravdu? Tak proč jsem pořád ještě tady?"

Jejich souboj pokračoval dlouho do noci, dokud nebyl Lucius příliš unavený na seslání další kletby. Jeho vztek byl už dávno pryč. Když těžce oddechujíc klesl do křesla za svým psacím stolem, zahlédl ve stříbrném podnose odraz chvějícího se vzduchu. Hermiona byla pryč.

Pitomá zasraná humusačka. Ať už mu zachrání život nebo ne, kdyby to dokázal, zabil by ji.

 

40.

Luciovi byla zima, tak děsná zima, že mu jeho kosti připadaly, jako z kusu ledu a jeho vlasy, jako sníh na tváři. Cítil se, jako by se měl scvrknout a zmrznout.

Uzavřel svou mysl a zmoženě se podíval na mozkomora, ale ten už odvlál pryč, aby se živil vzpomínkami někoho jiného.

Hlavou tvrdě narazil na zeď, zcela vyčerpaný, jen aby o chvíli později znovu čelil dalšímu mozkomorovi.

Náhle mu byly čtyři roky, jeho otec na něj křičel kvůli tomu, že na zahradě upaloval mravence dětským ohňovým kouzlem. Křičel na něj, že vždycky věděl, že z něj vyroste hrubián, nehodný studia v Bradavicích nebo slušného zacházení nebo lásky. Teď byl znovu na hřbitově, Voldemort ze vzteku, že Harry Potter unikl, ho mučil, celé jeho tělo zachvátila agónie, zatímco si mohl vykřičet hlasivky. Pak byl--

Náhle byla mentální muka a bolest pryč. Lucius vydechl a těžce dýchal, než se vyzvracel na podlahu.

Když se dal jakž takž dohromady, vzhlédl. Stála tam Hermiona s vytasenou hůlkou, kolem ní pobíhala stříbřitá vydra a chránila je před mozkomorem.

Jako kdyby vycítila jeho pohled, otočila se k němu a pokrčila rameny.

"Zavolal jsi mě," řekla, "ačkoliv si nemyslím, že by sis toho byl tentokrát vědom."

Konečně, konečně, mozkomor odplachtil pryč, a Hermiona začala mizet.

Lucius seděl na zemi, zády se opíral o zeď a dlouhou dobu zíral na místo, kde předtím stála Hermiona, a nenáviděl se za svou slabost a absolutní závislost na ní.

 

26.

Znovu ji neúmyslně zavolal, když byl příliš slabý na to, aby mohl jíst.

Byl nemocný a slabý a v tom zatuchlém vězení chytil třesavku, kvůli níž už dlouho kašlal a měl horečku. Byl téměř dehydrovaný a vyhladovělý k smrti, když přišla. Nakrmila ho a ošetřila jeho proleženiny a neřekla při tom ani slovo.

Hnusilo se mu to. Vybavoval si její vzpomínku na tuhle situaci, když mu chtěla ukázat, proč ji nemá zabít. Věděl, že tu zatracenou vzpomínku zažívá, a i když ji nenáviděl za to, že se ho dotýkala, věděl, že v jeho očích je výraz vděku.

 

36.

"Hermiono."

"Lucie?"

Hermiona byla ostražitá, zmatená, a Lucius na ni zvládl jen zírat.

"Došel jsem k závěru, že když tě budu žádat o pomoc často, je velká pravděpodobnost, že se z téhle kobky dostanu v jednom kuse," řekl chraplavým hlasem. "Pýchu jsem ztratil už když jsem byl uvězněn. Co jiného mě může stát prosba o pomoc od humusačky?"

Zašklebil se na ni a Hermiona o krok ustoupila.

"Já-nejsem si jistá, jestli ti rozumím."

"Potřebuju, abys mi pomohla se najíst. Potřebuju jíst něco výživnějšího než je tahle kaše, kterou tady dostávám, a potřebuju, abys udržovala svého Patrona, zatímco budu jíst, abych mohl znovu nabýt sílu."

Hermiona se na něj zle podívala, ale poslechla a zůstala potichu celou dobu.

 

?????

Lucius ji volal několikrát za den. Požadoval, aby mu obstarávala jídlo, pomáhala mu se umýt a odháněla mozkomory. Hermiona svůj odpor pravidelně vyjadřovala odmítáním pomoci, dokud to kvůli nemožnosti zmizet nevzdala a neudělala, o co ji žádal.

Přesto, že jeho život závisel na ní, byl na ni Lucius víc a víc rozzlobený. Štvalo ho, že nějaký humusák má v rukou moc nad jeho životem nebo smrtí, nad ním, nad čistokrevným. Při pomyšlení na to se mu vždycky začala vařit krev v žilách.

Neměl žádnou moc - vůbec žádnou moc, a nemohl s tím nic udělat, dokud nebude venku z Azkabanu.

Jeho mysl se obrátila k temnotě, jíž tiše přísahal, že svou moc získá zpátky.

 

50.

Když se Hermiona rozplynula, počkal Lucius pět minut a pak ji zavolal zpátky. Jakmile se objevila, jednou ji tvrdě udeřil do hlavy nohou od postele a s uspokojením se díval, jak se svalila na zem.

Když se probrala, byla pevně svázaná jeho prostěradlem, a on nad ní stál s úšklebkem ve tváři.

"Obávám se, že na tomhle místě ztrácím svoje duševní zdraví," řekl jí. "A abych se ujistil, že tu nezešílím, potřebuji vědět, že je někdo jiný zraněný stejně jako já. Takže tě teď zbiju a možná mou bolest odneseš s sebou, až zmizíš."

Znovu ji udeřil, tentokrát do boku. Hermiona vykřikla a Lucius ji nohou od postele praštil do obličeje, až se kolem rozstříkla krev.

 

?????

Byla to zkažená hra, kterou Lucius hrál, taková, kterou zároveň miloval i nenáviděl.

Volal Hermionu, aby mu pomohla přežít, a ona přišla, nucená mu pomoci, navzdory tomu, že věděla, že ji pak zavolá znovu a bude jí ubližovat.

Bití Hermiony dalo Luciovi pocit satisfakce, zažíval díky tomu moc, kterou dávno ztratil.

Strach v jejích očích, kdykoliv ho uviděla, ho vzrušoval, a přestože mu to bylo odporné, jeho penis sebou škubl pokaždé, když při každé ráně vykřikla.

 

64.

"Ty špinavá děvko!"

Lucius slyšel, jak prasklo žebro, a Hermiona vykřikla a zkroutila se bolestí.

"Jsi naprosto zbytečná, špinavá coura," zasyčel na ni a praštil ji do prstů na nohou. Hermiona zařvala bolestí a v očích se jí objevily slzy.

"Otrávila jsi mého otce," sdělil jí a dál drtil její zlámané prsty. "Lhala jsi mu, cpala jsi do něj humusácký kecy a nakazila jsi ho. Kvůli tobě mě nikdy neměl rád. Zničila jsi ho, zničila jsi úplně všecko!"

Mlátil do ní stále znovu a znovu, a pak se s chladným uspokojením díval, jak schoulená do klubíčka skučí na podlaze.

"Je něco, co bys mi chtěla říct, špíno? Nechceš se omluvit za všechny ty zákeřné lži?"

Hermiona něco přidušeně řekla a Lucius zdvihl obočí.

"Tak přece jen máš co říct," okomentoval to. "Mluv - nikdo tě neučil způsobům, ty špinavý prase? Neočekáváš snad, že bych ti rozuměl?"

Sklonil se k ní a výsměšně si přiložil ruku k uchu. Hermiona zakašlala.

"Tohle je proto..."

"Tohle je proto co?" zeptal se Lucius.

"Proč tě Abraxas nenáviděl," řekla sípavě Hermiona a krev jí přitom vystříkla z úst. "Jednou mě zavolal uprostřed tohohle a zjistil, že mě biješ."

Lucius údivem rozevřel oči a do žaludku se mu vkradl studený, nepříjemný pocit.

"Proto tě vždycky nesnášel," řekla slabým hlasem. "Věděl, co se z tebe stane."

Lucius upustil nohu od postele na zem a Hermiona se pomalu rozplynula v čase. Ztěžka se posadil na rozbitou postel, hlavu si položil do dlaní a rozvzlykal se.

 

62.

Už ji nikdy nezavolal, zatímco byl v Azkabanu.

Temnému pánovi se podařilo zničit Brumbála a osvobodil všechny svoje věrné Smrtijedy. Zkušenost z vězení zanechala mnohé z nich psychicky narušené s maniakálními sklony. Lucius se také změnil, ale jiným způsobem.

Jednou v noci, když byl Temný pán venku zabíjet mudly, ji v Narcisině přítomnosti povolal. Strach v jejích očích ho uklidnil.

"Mám pro tebe úkol," řekl jí tiše. "Ochráníš mou rodinu, jak nejlépe dokážeš."

Hermiona na něj zůstala zírat.

"Ale... ale válka bude trvat ještě rok!"

Lucius se na ni chladně podíval.

"Myslíš, že mě to zajímá?"

 

63.

Hermiona, vždy tak chytrá, byla přestrojená za domácího skřítka pomocí komplikovaného kouzla. Jako Dippy mohla kdykoliv přijít na Malfoy Manor a žádný z přítomných Smrtijedů jí nevěnoval ani pohled.

Co ale Lucia překvapilo nejvíce, bylo to, že odmítla preventivní opatření.

"Nakonec všechno dopadlo dobře, ty a tvoje rodina jste přežili," řekla mu. "Dokonce i když mě stojí hodně úsilí nezasáhnout a prostě Ty-Víš-Koho neodpravit hned, nechci být příčinou časového paradoxu. Rozumíš?"

Takže Hermiona-Dippy-domácí skřítek zůstala, pomáhala Lucia uzdravit  po dlouhých Cruciatech, v noci uklidňovala Narcisu třesoucí se strachem a obavami a potají léčila Dracovy rány a jizvy, jak nejlépe uměla, když usnul.

Vždy, když se starala o Draca, její výraz zněžněl, občas mu odhrnula vlasy z tváře jemným dotykem a v očích přitom měla nečitelný výraz.

Poprvé za celou dobu začal Lucius chápat, jak mohla Hermiona skončit připoutaná k jejich rodině, ale rychle tu myšlenku odsunul stranou.

 

0.

Během závěrečné bitvy o Bradavice se Lucius pokusil Hermionu zavolat, ale poprvé za celou dobu nepřišla.

Později, když bitva skončila, zjistil proč - chtěl jí přikázat, aby chránila Draca, ale právě v tu dobu přesně to už dělala, jenomže v její časové linii. Draco jim pak vyprávěl, jak mu zachránila život v Komnatě nejvyšší potřeby, když ji zachvátil zložár, a že bez ní by byl ztracený.

To, že ta humusačka zachránila jeho syna bez přemýšlení, instinktivně, Luciem velmi otřáslo. Rozhodl se, že o tom nebude přemýšlet hodně, hodně dlouho.

 

61.

Když Lucius zavolal Hermionu naposledy, ležel na smrtelné posteli.

Hermiona se objevila s výrazem zděšení a strachu v očích. Lucius si povzdechl.

"Neublížím ti," řekl jí. "Alespoň ne teď. Jestli tě zavolám do Azkabanu po tomhle, omlouvám se - nemůžu změnit to, co jsem už udělal."

Hermiona na něj nevěřícně hleděla a Lucius si znovu povzdechl.

"Umírám, Hermiono," řekl nakonec. "Cítím to - moje srdce to vzdává a já brzy umřu."

"Co tvoje rodina?"

Její otázka ho překvapila. Mírně se usmál.

"Jsou mrtví," odpověděl. "Narcisa zemřela před několika lety a Draco měl nedávno nehodu. Co jsem slyšel, zítra má pohřeb. Scorpius mě odmítánavštívit z důvodů, kterým ne úplně rozumím."

Hermiona na něj mlčky zírala.

"Mr-mrtvý?" zeptala se třesoucím se hlasem. "Oni- oni- Draco-"

"Já vím," řekl s povzdechem Lucius. "Je mi to líto. Teď vím, že vy dva jste se pokusili vzít a že to je důvod, jak celá ta věc s poutem začala. Musela jsi ho milovat."

"Stále ho miluju," odpověděla povýšeně. "Draco nemůže být mrtvý. Já- já vím, teď - můžu tomu zabránit-"

Lucius se prázdně zasmál.

"Udělej to, jestli budeš moci, Hermiono," řekl a zakašlal. "Ale než to uděláš, musím ti něco říct. Pojď sem."

Hermiona se opatrně přiblížila a vzdorovitě se podívala do Luciových bledě modrých očí. Lucius na ni hleděl dlouhou dobu, než konečně začal mluvit.

"Je mi to líto," řekl. "Je mi líto všechno, co jsem ti kdy udělal a co ti kdy ještě udělám."

Hermiona zůstala zírat.

"Tobě je to líto?" zeptala se nevěřícně. "Pravidelně jsi ze mě málem vymlátil duši, a pak si mě sem zavoláš, abys mi řekl, že je ti to líto?"

"Za posledních třicet let jsem tě nezavolal ani jednou," odpověděl Lucius s povzdechem. "Nemohl jsem, příliš jsem se styděl. Nemohl jsem se před tebe postavit po tom, co jsem ti udělal." Namáhavě se posadil.

"Ten poslední rok, když jsi byla u nás jako domácí skřítek, a pak během závěrečné bitvy, jsem si uvědomil něco, co jsem nikdy nechtěl vědět," pokračoval Lucius. "Uvědomil jsem si, že jsi čarodějka, že jsi člověk a nijak se nelišíš od čistokrevných, a vůbec se mi to nelíbilo. Byl jsem příliš pyšný, Hermiono - ani během třiceti let podmíněného propuštění jsem ani jednou nepřiznal, že jsem se mýlil, ačkoliv jsem to tady uvnitř věděl."

Podíval se jí do očí a možná poprvé v celém životě se v jeho často ledově modrých očích objevil záblesk výčitek.

"Nemůžu umřít, aniž bych ti to řekl," pokračoval Lucius. "Můj život není kompletní, když by to někdo nevěděl, a ty jsi jediná osoba, u které jsem si jistý, že by to měla vědět. Takže: je mi to líto, Hermiono, a mýlil jsem se v tobě i v tom ostatním. Doufám, že zbytek tvého života bude o tolik lepší, o kolik jsem ti ho předtím zhoršil."

Hermiona na něj zírala, neschopná slova, a pak se začala chvět a rozplývat se, nezanechávajíc za sebou nic, než lehký závan vzduchu.

Krátce poté Lucius zemřel.

 

ooOoo

předchozí kapitola    následující kapitola

ooOoo

Překladatelka: larkinh  

Beta: Santinan

Zdroj obrázku: internet

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Konec?

(Ivet, 25. 10. 2014 17:55)

Je to už konec? Jako povídka se mi líbí, je zvláštní, ale to je dobře :-) Náprava až na smrtelné posteli (teda spíš omluva až na smrtelné posteli) :-)
Nějáké plány dál? Obviňuji tyto stránky v mé zálíbě Lumione :-D

Re: Konec?

(Suzanne, 25. 10. 2014 21:50)

Ne, tohle není konec, i když to tak vypadá:) Lucius přece není poslední Malfoy, že? Ještě zbývají dvě části.
Myslím, že nejsi jediná, kdo mě z toho obviňuje:) A mě to patřičně těší, že se najdou čtenářky, které si na Luciuse potrpí tak jako já:))

Re: Re: Konec?

(Ivet, 26. 10. 2014 9:20)

:-D no než jsem našla tyto povídky, tak mě to ani nenapadlo :-D Ale teď mě ostatní páry docela dost unavují :-D Jsou prostě fádní :D

Re: Re: Re: Konec?

(Suzanne, 26. 10. 2014 13:33)

Tak to mě rozhodně těší:) Bohužel Lumione je poměrně málo i v té angličtině, takže vcelku bojuju s tím, abych našla povídky k překladu. Něco mám v zásobě, ale jako první chci dokončit Ze života Malfoyů.