Jdi na obsah Jdi na menu
 


31. 10. 2014

Sequence (5. část)  

 sequence5.jpg

Varování pro celou povídku: Násilí, vulgární jazyk, cestování časem.


ooOoo 

 

 

1.

"Já, Hermiona Grangerová, se vážu k tobě a tvé rodině, od teď až do konce svého života."

Se zrůžovělými tvářemi se na Draca usmála a ten jí úsměv oplatil.

"Já, Draco Malfoy..."

Měl říct to samé co ona, to věděl, ale nedokázal se soustředit, protože vypadala tak nádherně v těch dlouhých bílých šatech. A v tom kritickém momentu jeho mozek vypnul.

Popletl slova a udělal strašnou chybu.

"... tě vážu k sobě a své rodině, od teď až do konce tvého života."

Runy zazářily,  světlo spojilo jejich ruce a Draco si na malý okamžik oddechl, že všechno proběhlo správně.

Pak se Hermiona zachvěla a zmizela.

 

3.

Vzduch se zavlnil a zatřpytil a Hermiona byla náhle zpátky. Draco k ní hned s velkou úlevou běžel.

"Hermiono! Díky Merlinovi! Co se ti stalo?"

Hermiona vzlykla a praštila ho pěstí do hrudi.

"Já nevím! Byl tam takový starý muž a já se musela dívat, jak umírá! Draco, co se stalo? Co jsi udělal?"

Draco ji objal a přitiskl ji k sobě.

"Šššš, šššš, to bude dobré, lásko," šeptal a mírně s ní pohupoval.

"To nebude v pořádku! Ten starý muž umřel!" vzlykala Hermiona. "Říkal, že mě zná - že už mě předtím viděl. To znamená, že zase zmizím a že tomu nebudu moci zabránit. Ach Draco, já nechci zmizet!"

Draco ji držel v náručí, zatímco plakala, a snažil se ji ukonejšit, přestože se mu v žaludku usídlil ledový strach.

 

5.

"Vím, co se stalo," oznámila ráno Hermiona.

Draco zamrkal.

"Vážně? Co?" zeptal se zvědavě.

"Během noci jsem byla zase zavolaná," vysvětlovala Hermiona. "Tentokrát mi to trochu osvětlilo situaci."

Draco si ani nevšiml, že v noci zmizela z jejich postele. Trochu ho to pobouřilo. Pomyšlení, že o jejich svatební noci neležela po jeho boku.

"Draco, co přesně jsi řekl při obřadu?" zeptala se Hermiona.

Pokusil se  vzpomenout si.

"Já... řekl jsem to samé, co ty, jenom obráceně," odpověděl. "Tak, jak jsem to měl říct."

Hermiona si povzdechla.

"Ne, nemyslím, žes to udělal."

Obešla stůl, posadila se vedle něj a chytila ho za ruku.

"Já jsem řekla: Já, Hermiona Grangerová, se vážu k tobě a tvé rodině, od teď až do konce mého života," opakovala.

Draco přikývl.

"Ty jsi měl říct: "Já, Draco Malfoy, se vážu k tobě a tvé rodině, od teď až do konce mého života," pokračovala Hermiona. "To samé, jenom jsi měl nahradit mé jméno svým."

Draco se zamračil.

"Já jsem to neřekl?"

Hermiona si opět povzdechla.

"Ne, neřekl. Zaměnil jsi zájmena. Řekl jsi: Já, Draco Malfoy, tě vážu k sobě a své rodině, od teď až do konce tvého života."

Draco zamrkal.

"No, záleží na tom? Je to skoro stejné."

Hermiona si povzdechla potřetí.

"Vytvořilo to jednostranné pouto. Já jsem spoutaná s tebou a tvou rodinou, ale ty nejsi spoutaný se mnou."

 

6.

"Co myslíš tím, že jsi se setkala s mým dědou?" dožadoval se Draco.

Hermiona pokrčila rameny.

"Říkala jsem ti to, očividně 'ty a tvoje rodina' se vztahuje na každého patriarchu rodiny Malfoyů, který byl za mého života ještě naživu," odpověděla. "Umíral na dračí spalničky a chtěl mě ještě jednou vidět, než umře, takže jsem se prostě objevila před ním chvíli předtím, než skonal."

"Vidět tě ještě jednou? Ale vždyť jsi ho nikdy nepotkala!" namítal Draco.

Hermiona s povzdechem pokrčila rameny.

"Předpokládám, že ho potkám v budoucnosti," odpověděla a odmlčela se. "Nebo to bylo v minulosti?"

Draco k ní přešel a pevně ji objal.

"Já... je mi to líto, Hermiono," řekl. "Nechtěl jsem, aby se to stalo. Je mi to tak, tak líto."

Hermiona ho pomalu objala.

"Já vím, Draco," zašeptala. "Já vím."

 

16.

"Já to nechápu! Co myslíš tím, že tě můj otec neustále volá?!"

"Prostě mě pořád volá k sobě!" zakřičela na něj Hermiona. "Je mu pět! Chce, abych mu četla pohádky na dobrou noc, a odmítá mě pustit dřív, než usne! Nemůžu to změnit!"

"Máš být mojí ženou!" křičel Draco. "Máš být svázaná se mnou, máš být moje milenka, která tráví noci v mé posteli! Nemáš mizet a číst pitomý pohádky mému otci!"

"Já za to nemůžu!" vyštěkla na něj Hermiona. "Nechtěla jsem, aby se to stalo, Draco."

Draco přimnouřil oči. "Naznačuješ, že za to můžu já?"

"Jediné, co říkám je, že je to nemilá situace, o kterou se ani jeden z nás neprosil," odpověděla a zvedla ruce na znamení, že se vzdává. "Ani jeden z nás s tím nemůže nic udělat, takže bychom se měli naučit, jak s tím žít, ano?"

Draco se zamračil a klesl zpět na postel. Pozoroval svoje nohy a někde nad sebou slyšel, jak si Hermiona povzdechla.

"Podívej," řekla měkce. "Je mi líto, že jsem zmizela uprostřed noci. Ty víš, že kdybych měla na výběr, nikdy bych tě neopustila, Draco."

"Já vím," odpověděl zbědovaně Draco. "Já jen... je to moje vina, víš? Kdybych nepopletl tu přísahu..."

"Ach, Draco..."

Hermiona se posadila vedle něj a zezadu ho objala.

"Já tě z ničeho neobviňuju, lásko," řekla a políbila ho na krk. "Byla to nehoda, to je všechno. Není nic, co bychom s tím teď mohli udělat."

Znovu ho políbila na krk a Draco se otočil, aby ji mohl líbat na rty. Hermiona zasténala. Jejich těla se přetočila, Hermiona teď byla přišpendlená k posteli a Draco ji zoufale líbal.

Potom, co Hermiona spokojeně zavzdychala a nakonec usnula, ležel Draco vedle ní a zíral na strop.

Naučit se s tím žít, říkala Hermiona.

Ale přesto, že to všechno byla jeho chyba, Draco si nebyl jistý, jestli to dokáže.

 

21.

"Cože jsi udělala?"

"Pomohla jsem tvému dědovi s úkolem do přeměňování a další rok jsem ho doprovodila na ples," pokrčila Hermiona rameny. "Opravdu to nic nebylo."

"Nic to nebylo?!" vykřikl Draco. "Hermiono, šla jsi na rande s mým dědou!"

"Ne, že bych měla na výběr, Draco!" rozzlobila se Hermiona. "Když neudělám to, co potřebují, nemůžu se vrátit zpátky!"

"Možná bych tě měl začít volat , místo abych jen čekal, až s nimi skončíš a vrátíš se!" zaječel Draco. "Mám čekat, až skončíš se svými pletkami s mým dědou a otcem? To není správné - máš být moje!"

Hádka trvala dlouho do noci a skončila tím, že Hermiona najednou zmizela. Když se vrátila, měla spoustu modřin a pohmožděnin a zbytek noci strávila plakáním do polštáře.

Draco nevěděl, co má říct, a tak neřekl nic.

 

25.

Hermiona mizela.

Hermiona se vracela a Draco na ni křičel.

Hermiona vybíhala v slzách z pokoje a nahlas se divila, proč ho ještě neopustila.

Ačkoliv si Draco nepřál, aby odešla, často se tomu divil také.

 

28.

"Přestaň! To není moje chyba!"

"Zmizela jsi během milování, abys mohla pomoct mýmu dědovi s domácím úkolem!"

Hermiona plakala, a přestože ji Draco miloval, divil se, proč na ni nedokáže přestat křičet.

 

30.

Když se Hermiona vrátila, tiše odešla do svého pokoje.

Měli teď oddělené pokoje. Draco namlouval sám sobě, že je to proto, aby ho v noci nebudila, když mizela.

 

31.

"Odcházím."

Draco se otočil a zíral na ni.

"Cože?"

Hermiona potřásla hlavou.

"Už to dál nezvládnu, Draco," řekla a v očích se jí zaleskly neprolité slzy. "Pořád tě miluju - vždycky budu, Draco, vždycky tě budu hluboce milovat - ale už nemůžu dál. Nedokážu už snášet neustálé obviňování a nenávist za něco, co není moje vina."

Otočila se a zavřela za sebou dveře. Draco na ně ještě dlouhou dobu hleděl, nevěděl jestli by za ní měl běžet, jestli by ji měl zkusit přivolat nebo jestli by ji měl prostě nechat jít.

Nakonec se rozhodl neudělat nic - vždycky to bylo bezpečné rozhodnutí, jednodušší rozhodnutí. Dalo mu to pocit, že jejich rozchod není tak úplně jeho vina.

 

8.

Navzdory své tiché přísaze nechat Hermionu žít její vlastní život, jio tři měsíce později  zavolal.

Nikdy předtím to neudělal, ale bylo to jednoduché. Prostě zavolal a ona přišla.

Hermiona se na něj nejistě podívala.

"Draco...?"

Draco přikývl. Hermioniny oči se rozšířily.

"Draco? Vážně? Ještě nikdy jsi mě nezavolal!"

Než jí to mohl vysvětlit, vrhla se mu kolem krku a vášnivě ho líbala, povídala něco o tom, jak ji právě zachránil od čtení další nudné pohádky jejímu otci, a Dracovo srdce pokleslo.

Nepřišla současná Hermiona - přišla Hermiona z dávné doby, Hermiona, která se s ním ještě nerozešla.

Neschopný říci jí pravdu ji také políbil, hladil její tělo, a pak ji vzal do postele a miloval se s ní tak, jako nikdy.

Ráno byla pryč a bolest se do jeho srdce vrátila s plnou silou.

 

47.

"Hermiono?"

Hermiona na něj zírala.

"Co je, Draco?" zeptala se.

Draco si povzdechl.

"Jen jsem tě chtěl vidět," přiznal se.

Hermiona dupla nohou.

"A proto jsi mě zavolal? Místo abys mi poslal sovu jako každý jiný v civilizovaném světě? No? Tak teď jsem tady. Vidíš mě. Co ještě chceš?"

"Já... chci tě zpátky, Hermiono. Předtím jsem udělal chybu. Miluju tě."

Hermiona nebezpečně přimhouřila oči.

"To může být pravda, ale udělal jsi krok dopředu dost rychle," vyprskla. "Před třemi dny jsem tě viděla s tvou milou snoubenkou Astorií." Odfrkla si. "Na někoho, kdo se chtěl se mnou svázat na celý život, jsi se posunul dál až příliš rychle, nemyslíš?"

"Astorií? Kterou, Greengrassovou?" zeptal se Draco.

Hermiona neodpověděla.

 "Nech mě být, Draco," řekla a pomalu se začala rozplývat. "Už mě nevolej."

 

14.

Zavolal ji znovu.

"Draco!"

Byla šťastná, že ho vidí. Draco ji políbil, objal a byl zase jednou šťastný.

Když pak oba zpocení oddychovali v posteli, tak se Dracova mysl zatoulala do minulosti.

Hermiona ho neopustila nijak brzy - vlastně s ním vydržela dost dlouho, navzdory jeho remcání a neustálým hádkám a vzteku. Bylo to kvůli takovýmhle chvílím?

Pro ni byla tato porozchodová setkání přítomností, zatímco byla do něj pořád šíleně zamilovaná. Vášnivé milování zpestřené občasnými boji se daly zvládnout. Možná proto s ním zůstala tak dlouho.

Nevěděl, kolikrát ji zavolal předtím, než se rozešli nebo kolikrát přišla z budoucnosti. Nemohl dělat nic jiného, než to prostě risknout a doufat, že se vrátí jeho milující přítelkyně a ne ta vyčerpaná a zraněná bývalá manželka, které ublížil.

 

44.

Když ho matka dala dohromady s Astorií Greengrassovou, Draco jen přikývl a souhlasil se schůzkou. Věděl, že je to nevyhnutelné. Ačkoliv stále miloval Hermionu celým svým srdcem, nedokázal se vyrovnat s jejím mizením a s tím, že není doopravdy a výhradně jeho.

Při plánování svatby se vším mlčky souhlasil. Myslel si, že Astorie je dost pěkná, ale nikdy nemohla nahradit Hermionu.

Zavolal ji večer před svatbou. Doufal, že si ukradne jeden nebo dva polibky, ale přišla Hermiona dva dny po jejich rozchodu, ačkoliv to byly už dva roky.

"Co chceš?" zeptala se a Draco si povzdechl.

"Chci ti říct, že se žením s Astorií Greengrassovou. Jen jsem myslel, že bys to měla vědět."

Hermiona šokovaně vydechla a Draco zahlédl v jejích očích slzy. Potom zmizela.

 

?????

Draco ji stále volal, ačkoliv mu to působilo bolest. Milující žena z jeho minulosti k němu přicházela stále méně často, místo toho se stále častěji objevovala vyčerpaná a zraněná Hermiona, ke které se zachoval tak příšerně.

"Proč mě pořád voláš?" křičela na něj se slzami v očích. "Nemůžeš mě prostě nechat normálně žít?"

"Nemůžu," odpovídal Draco, "nemůžu. Pořád tě miluju."

Hermiona se zlobila a plakala, a pak zmizela a Draco cítil beznaděj a divil se, jak se mohlo všechno tak strašně pokazit.

 

45.

"Co je?" vyštěkla Hermiona a Draco s bolestí v srdci zavřel oči.

"Ahoj, Hermiono," odpověděl potichu. "Jak se máš?"

Hermiona se zamračila a zkřížila si ruce.

"Jde to. Co chceš?"

Draco ukázal do místnosti za sklem za jeho zády.

"Ukázat ti svého syna."

Hermiona vydechla překvapením.

"Tvého - tvého syna?"

Draco přikývl a odvedl ji do ztemnělého pokoje.

Miminka nebylo skoro vůbec vidět, protože všechna světla v celé nemocnici Sv. Munga byla ztlumená, ale Draco je vedl ke třetímu uzlíčku zleva s několika blonďatými vlásky.

"Jmenuje se Scorpius Hyperion Malfoy," řekl jí. "Já... jenom jsem myslel, že bys to měla vědět."

Hermiona se na něj smutně podívala a Draco poznal, že jí opět zlomil srdce.

"Znamená to, že mě teď necháš?" zeptala se bolestným hlasem. "Proč mi to říkáš?"

Draco si povzdechl a projel si rukou vlasy.

"Nevím, jak to přesně funguje," odpověděl, "ale kdyby plakal a zavolal tě... chtěl jsem, abys aspoň věděla, kdo to je."

Hermiona na něj chvíli strnule hleděla, a pak pomalu přikývla .

"To je od tebe milé, Draco," řekla nakonec tiše. "Ale on mě ještě nikdy nezavolal."

"Jednoho dne zavolá," řekl Draco potichu. "Jen jsem chtěl, abys ho poznala."

 

11.

Draco zavolal Hermionu.

Přišla k němu s otevřenou náručí, nadšená, že ho vidí, a Draco se s ní miloval na louce pod hvězdnou oblohou. Počkal, dokud ve spánku nezmizela, a pak se vrátil ke své ženě a synovi.

 

65.

Draco zavolal Hermionu.

Objevila se potlučená a zlomená, s pláčem mu vyprávěla, co jí jeho otec udělal, a Draco se o ni postaral. Ošetřil její rány a slíbil jí, že donutí svého otce za to zaplatit.

 

33.

Draco zavolal Hermionu.

Přišla s chladným výrazem v očích a s pocitem odvržené milenky. Draco si povzdechl a poslal ji zpět. Přál si, aby dokázal být vřelý a oddaný dost na to, aby jí mohl pomoci rozmrazit její ledové srdce.

 

?????

Draco zavolal Hermionu.

Nikdy ji nepřestal volat.

Miloval ji a bez ohledu na to, v jaké náladě nebo z jaké doby přišla, jeho srdce se vždy zaradovalo, že je zase s ní.

 

ooOoo

předchozí kapitola    následující kapitola

ooOoo

Překladatelka: larkinh  

Beta: Santinan

Zdroj obrázku: wehearit.com

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Sakriš

(Ivet, 31. 10. 2014 13:31)

:-D Kdyby si tu přísahu říkali v pytli od brambor, tak by to dopadlo jinak :-D No ten jeho laksní přístup-vezmu si, koho mi předhodí....