Jdi na obsah Jdi na menu
 


20. 5. 2011

Část druhá

 

Hermiona si neuvědomila, kolik práce bude mít s Luciusovou obhajobou. Několik posledních dní se věnovala pouze případu. Byla odhodlaná poskytnout mu, navzdory tomu co spáchal a jaký byl, tu nejlepší obhajobu.

Díky tomu neměla příležitost, aby si s Dracem promluvila o Ronovi a jeho nevěře. Přistihla se ale, jak to vypráví Luciusovi. K jejímu překvapení, jen kývl a poslouchal. Hodně ji to překvapilo.

Přicházela domů v různých hodinách s nadějí, že znovu Rona přistihne in flagranti a že bude moci z útržků šeptaného rozhovoru zjistit, kdo je ta žena. Ale vypadalo to, že si Ron dává pozor.

„Nevypadá to pro mě moc dobře,“ poznamenal Lucius jednoho dne, když seděli v azkabanské návštěvní místnosti.

Zamračila se na něj. „No,“ odpověděla kousavě, „to není moje vina, že? Moje práce by byla mnohem jednodušší, kdyby jste byl nevinný!“

Odfrkl si. „Pokud má obžalovaný dost dobrého advokáta, tak na tom nezáleží.“

Hermiona si opřela ruce o stůl, ale rychle je zase stáhla. Deska stolu byla lepkavá. Ušklíbla se a otřela si prsty o sukni. Nechtěla se v Azkabanu dotknout nějaké neznámé tekutiny.

„Ústředním bodem mé obhajoby,“ pokračovala tiše, „je, že jste se změnil. Litujete, že jste se přidal k Voldemortovi, že jste na jeho příkaz mučil a zabíjel. Vyjádříte soustrast rodinám, kterým jste ublížil. Ve vězení jste pochopil, co všechno špatného jste provedl a změnil jste se.“

„Nepochybně jsem se změnil,“ řekl Lucius.

Překvapeně se na něj podívala. Vlastně doopravdy nevěřila tomu, že se změnil, nebo napravil, ale to samozřejmě nemohla u soudu říct. Nemohla uvěřit tomu, že litoval toho, co spáchal. Ale věřila tomu, že už to nikdy neudělá. Lucius Malfoy byl chytrý. Teď pro něj už nebylo politicky výhodné, aby vraždil mudly. Proto to neudělá. Neměla by ho obhajovat, když si myslela, že by pro společnost mohl znamenat hrozbu.

„Najal jsem vás, ne?“ Lucius se usmál.

Hermiona si nemohla pomoci a úsměv mu opětovala. Na setkání s ním se docela těšila. Za těma šedýma očima se skrývala bystrá mysl. Navíc, jak si musela přiznat, na svůj věk byl docela hezký. Nebyl tak vyhublý jako ostatní vězni. Zeptala se ho na to a Lucius jí přiznal, že ve své cele hodiny cvičí, aby si udržel svou svalovou hmotu.

„Takže,“ řekla rázně a podívala se do poznámek, „asi bychom měli začít tím, že napíšete dopisy rodinám, kterým jste ublížil, a vyjádříte v nich svou nejhlubší lítost.“

Vytáhl tázavě obočí.

„To jen potvrzuje náš příběh o tom, že litujete svých činů,“ připomněla mu trochu netrpělivě. Byla sama sebou překvapená. Netušila, že má nadání pro obhajování zločinců, kteří jsou očividně vinni.

„Víte,“ odpověděl Lucius pomalu, „že by jste dobře zapadla do Zmijozelské koleje? Teda kdyby jste nebyla mudla.“

Hermiona obrátila oči v sloup. „Soustřeďte se na naši obhajobu, Luciusi,“ poradila mu dobromyslně. „Nyní by jste měl napsat všechny zmíněné dopisy. Vyjádřete v nich svou lítost. Ale ať tam není příliš mnoho patosu.“

Přikývl. „A vy je odešlete?“

Hermiona byla ráda, že ho to napadlo. Většina vězňů neměla přístup k e-mailu nebo soví poště. Navíc jim hrozil další rok trestu, kdyby je dozorci přistihli, jak se snaží odeslat dopis nebo zprávu. Jediný, s kým měli vězni povoleno komunikovat, byl jejich právník. Domnívala se, že Luciusovi pomůže, když rozešle ty dopisy. Lidi by mělo obměkčit, že Lucius riskoval další roky v Azkabanu jen proto, aby jim mohl říct, že lituje svých činů.

Samozřejmě mohli přistihnout ji s dopisy od Luciuse, ale Hermiona měla nastudované zákony natolik dobře, aby věděla, že by za to byla pouze pokárána. Lucius měl pravdu, uvědomila si překvapeně, byl by ze mě dobrý Zmijozel.
Byla ráda, že Lucius neměl čas myslet na další pobyt ve vězení.

Ke svému údivu zjistila, že jí je v jeho společnosti dobře.

XXXXXXX

„Ty jsi s ním spala, že jo?“ vyštěkl Ron jednou večer. Seděli s Hermionou u jídelního stolu a v tichosti večeřeli.

Zakuckala se. „Spala s kým?“ zeptala se. Měla pocit, že se ocitla ve špatném snu. Neměla by se takhle ptát ona?

Ron se zašklebil. „S Luciusem Malfoyem samozřejmě!“

Hermiona se rozesmála. Lucius Malfoy byl tím posledním, na koho by pomyslela. „Nedělej si ze mě legraci,“ podařilo se ji ze sebe vypravit. Její smích byl trochu hysterický.

Zamračil se. „Nedělal jsem si legraci,“ procedil skrze sevřené rty. „Pokaždé, když s ním máš schůzku, přijdeš domů a celá záříš. Vypadáš jako…“ Zaváhal. „Vypadáš, jako když jsme se brali.“ Ron poklekl vedle Hermiony a uchopil ji za ruku. „Hermiono, miláčku. Stýskalo se mi po tom.“

Vytrhla svou ruku z jeho sevření. Ignorovala Ronův ublížený výraz. „Jsi pitomec,“ řekla rozhodně. Vstala a odnesla svůj talíř do dřezu. „Budu si číst v posteli. Nechoď za mnou, když už sis toho tak dlouho nevšiml.“

Když Hermiona uléhala, mračila se. Věděla, že nemá ráda Luciuse tímto způsobem. Bylo to směšné. Vracela se v posledních dnech domů šťastnější, protože Luciusův případ pro ni představoval výzvu. Navíc se s Luciusem dobře povídalo. Zapomněla, jak moc má ráda inteligentní rozhovor. Kdykoliv mluvili s Ronem, tak buď probírali běžné věci v domácnosti, nebo famfrpál. Jí famfrpál nevadil, ale nezajímal ji zdaleka tolik jako Rona.

Kousla se do rtu. Kdy jejich vztah přestal fungovat? I kdyby jí nebyl Ron nevěrný, uvědomila si, že tohle není manželství, o kterém snila.

Během studia v Bradavicích jim Harry dělal prostředníka. Když se pohádali, on je zase přivedl k rozumu. Vždycky bylo pro ně snadné promluvit si o svých problémech s Harrym. Ale jakmile se vdala a první okouzlení pominulo… Hermiona cítila, jak jí slzy stékají po tváři. Neklapalo jim to.

Přesto to není omluva pro Ronovu nevěru, pomyslela si. Mohli se pokusit jejich vtah zachránit. Jiná část mysli o tom ale pochybovala. Skutečně mohlo jejich manželství zase začít fungovat? Nebo se k sobě prostě nehodili? Snad by to šlo v době, kdy byli nebelvírské trio a byli stále spolu. Všichni ale dospěli a změnili se.

Hermiona věděla, že Harry s Ginny mají šťastné manželství. Bylo to zřejmé, když se na ně dívala, nebo když si všimla jiskry v jejich očích během jejich rozhovoru. Kdy naposledy Ronovi zajiskřilo v očích, když jsme spolu mluvili? Hermionin spodní ret se roztřásl.

Cítila, že začíná propadat sebelítosti. Nenáviděla ten pocit. Věděla, že už je to dlouho, kdy i jí jiskřilo v očích, když přemýšlela o svém manželovi. Myslela si, že se to v každém manželství stává, ale teď jí došlo, že to není normální.

Zabořila tvář do polštáře a rozplakala se.

XXXXXX

„Jak pokračuje případ mého otce?“ zeptal se Draco.

Hermiona vzhlédla od svého talíře. Draco s Astorií ji pozvali na večeři. Měla podezření, že je to částečně gesto díků za to, že obhajuje Luciuse Malfoye, částečně způsob, jak kontrolovat její práci a ty zbylé důvody jsou známé jen Dracovi.

„Dobře to dopadne,“ odpověděla zdvořile. Necítila se dobře u dlouhého jídelního stolu, když u něj večeřeli pouze oni tři.

„Jak vycházíš s mým otcem?“

Hermiona se zamračila. Slyšela lstivý tón v jeho hlase?

„Máme dobrý pracovní vztah,“ řekla stručně.

Astoria se k ní s úsměvem naklonila. „Jsem moc ráda, že jsi se rozhodla Luciuse obhajovat.“ Položila si ruku ochranitelsky na břicho. „Čekáme naše první dítě a byli bychom rádi, kdyby byl tchán doma, až se narodí.“

Hermiona zamrkala. „Gratuluju,“ pronesla slabým hlasem, zatímco Astorie s Dracem si spolu vyměňovali znepokojivé pohledy.
XXXXXXXXX

Udělali si přestávku. Hermiona se posadila na židli a otevřela termosku s kávou, kterou si přinesla. Zašklebila se, když se napila.

„Sakra,“ zamumlala. „Chtěla bych, aby nám tu povolili mít hůlky.“

„Bojí se, že bych vám ji vzal a držel vás tu jako rukojmí,“ podotkl Lucius.

Obrátila oči v sloup. „Hůlka není jako zbraň, nemůžete jí jen tak jednoduše na někoho namířit a zabít ho. Poslouchá jen mě.“

Pokrčil rameny. „Víte, že někdy je to možné.“

„Mnohem pravděpodobnější je, že byste skončil proměněný v konvici na čaj,“ odsekla naštvaně, zatímco pila studenou kávu.

Zasmál se a přikývl. „Připouštím, že je to pravděpodobnější, ale myslím, že jste podcenila mé dovednosti s hůlkou.“

Podívala se na něj a povytáhla obočí. Lucius Malfoy s ní flirtoval? Hermiona se starostmi zamračila, ale pak si uvědomila, že je to hloupost.

„Čemu se smějete?“

„Zrovna jsem nad něčím přemýšlela,“ odpověděla Hermiona. „Ron se domníval, že spolu něco máme. Jsem si jistá, že váš syn si myslí totéž. A právě teď mě napadlo, jestli se mnou flirtujete…“ Sebekriticky se zasmála. „Je to naprosto nesmyslné.“

„Samozřejmě,“ jeho hlas byl dokonale klidný.

Hermiona k němu vzhlédla. Zjistila, že oranžová vězeňská kombinéza ji vadí méně a méně. Lucius ji propaloval pohledem.

„Je to nesmysl, že?“ ujišťovala se.

„Řekl jsem samozřejmě,“ odpověděl ostře.

Hermiona přikývla a sklonila se zpět ke svým poznámkám. Najednou měla divný pocit, že ztratila něco důležitého.

XXXXXXX

Hermiona polkla. Teď, když stála před místností, kde zasedal Starostolec, byla nervózní. Cítila, jak se jí potí ruce, ale nechtěla si je otřít o své nové šaty, protože měla strach, že pustí barvu.

Lucius, který stál za ní, zašeptal: „Je to pouze lavice, na které sedí pět lidí. Klid.“


Hermiona si odfrkla. Ani ve snu by jí nenapadlo, že by jí Lucius Malfoy mohl uklidňovat. Věděla, že to dělá jen proto, že ona je jeho advokátka, ale kupodivu jí to uklidnilo. Třeba má šanci vyhrát tenhle případ. Zbytek jejího života byl v troskách. Několik týdnů nemluvila s Harrym. Setkala se s Ginny, ale jejich hovor tak váznul, že neměla potřebu to opakovat. Co se týkalo Rona... Hermiona zavrtěla hlavou. Nechtěla teď na něj myslet. Věděla, že si právě nejspíš někde užívá se svojí milenkou.

Otočila se a podívala se na Luciuse. Dnes byl poprvé oblečen v něčem jiném, než ve vězeňském mundúru. Musela uznat, že mu to slušelo, i když to asi nebyl ten druh obleku, na který byl zvyklý. Koupila ho pro něj ona.

„Musíte vypadat reprezentativně,“ ujistila ho. Lucius si prohlížel oblek. „Jen si ho oblékněte,“ trvala na svém.

V obleku Lucius vypadal jako inteligentní a produktivní člen společnosti. Přesně tak, jak jsem chtěla, pomyslela si Hermiona s uspokojením.

Dveře před nimi se otevřely. Zhluboka se nadechla a vstoupila. Lucius šel o půl kroku za ní.

Přešla soudní místnost, dávala si pozor, aby vypadala dokonale profesionálně. Podívala se na lavici, na níž seděli členové Starostolce a pocítila zklamání, že žádného z nich nezná.

„Hermiona Weasleyová zastupuje Luciuse Malfoye,“ pronesl jeden ze soudců. Přísně se na ni podíval a ona se chtěla zavrtat několik metrů pod zem.

„Luciusi Malfoyi jste obviněn z více než tří desítek vražd a ze služby Tomovi Marvolo Riddlemu, svým následovníkům známému jako Lord Voldermort. Původní soud vám vyměřil víc než mírný trest. Řekněte mi, proč bychom vám ho měli ještě zkrátit?“

„Vaše Ctihodnosti,“ odpověděla Hermiona zdvořile. „Můj klient je příkladným vězněm.“ Začala se cítit lépe. Byla připravena.

Lucius stál vedle ní, přikyvoval a tvářil se vážně.

Hermiona se vnitřně obrnila a pustila se do obhajoby.

XXXXXX

„Tak co?“ dorážel na ni Ron, když přišla domů. „Jak to dopadlo?“

Hermiona se usmála. „Vyhrála jsem.“

Ron na ni zíral. „Chceš mi říct, že jsi uhranula všech pět členů Starostolce, aby Malfoyovi prominuli zbytek jeho trestu?“

„Ano,“ řekla klidně. Ve skrytu duše Hermiona měla radost z Ronova výrazu. „Jak jsem řekla, vyhráli jsme.“

Ron zaprskal. „Jak si to mohla udělat?“ vykřikl. „Víš, jak je nebezpečný. Zabije další mudly během měsíce, to ti garantuji!“

Hermiona se otočila a podívala se na manžela. Měla radost z vítězství. Plánovala, že v tichosti podá žádost o rozvod někdy během příštího týdne z důvodu neslučitelných rozdílů. Ale najednou nemohla mlčet. Nemohla vystát ty Ronovy pokrytecké kecy!

„Jak jsem to mohla udělat?“ zeptala se chladně. „Jak ty jsi mě mohl podvádět?“

Ron otevřel ústa, ale nevyšla z nich ani hláska.

„Ano, Rone,“ odsekla. „Já o tom vím.“

„Ale…“ podařilo se mu ze sebe dostat. „Jak?“

„Před několika týdny jsem přišla domů dřív. Slyšela jsem vás,“ odpověděla. „Neboj se,“ procedila skrze zaťaté zuby, „nebudu ti dělat problémy. Nebo jí, ať už je to kdokoliv. Přeji vám oběma štěstí.“

Ron nevypadal, že by byl schopný dát dohromady větu. „Ehm…cože?“

„Příští týden podám žádost o rozvod,“ vysvětlila mu to Hermiona prostě.

„To nemůžeš udělat!“ vybuchl.

Hermiona povytáhla obočí. Představovala si tu situaci během několika uplynulých týdnů. Vybavovala si tisíc různých scénářů, ale nikdy ji nenapadl tenhle.

„Myslím to vážně. Miluju tě, Hermiono. Můžeme to dát zase dohromady,“ koktal Ron.

Hermiona cítila, jak jí krev tuhle v žilách. „Ronalde Biliusi Weasley, spal jsi s jinou ženu v naší posteli!“ vykřikla. „Řekl jsi jí, že ji miluješ. Že mě chceš opustit. Slíbil jsi jí to!“ Část Hermioniny mysli si uvědomovala ironii toho, že brání ženu, se kterou ji manžel podvádí, ale ignorovala to. „To ten slib porušíš?“

„Lhal jsem!“ vybuchl Ron. „Nikdy mezi námi nešlo o víc než o sex!“

„Takže všechno to bylo jen o sexu?“ zeptala se mrazivým tónem.

„To…ne.“

„Tak se, Rone, přiznej. O co šlo?“

Díval se do země. „Nevím,“ zamumlal.

„Ach, to je úžasné,“ odsekla. „Rone, ty nevíš, jak se ti podařilo mě podvádět s jinou ženou. Bůh ví, že to nebylo perfektní manželství, ale mohli jsme na sobě pracovat.“

Náhle se mu v očích objevilo poznání. „To je ten důvod, proč si vzala ten případ?“

Beze slova se na něj dívala.

„Případ Luciuse Malfoye,“ upřesnil to Ron. V jeho hlase zazněla naděje. „Udělala jsi to, aby jsi mě získala zpátky.“

Zavrtěla hlavou. „Začala jsem ho obhajovat z tohoto důvodu, ale taky proto, že jsem to udělat chtěla.“

„Takže jsi s ním spala!“ obvinil ji Ron.

Hermiona se zamračila. „Ty, Rone, jsi jediný člověk, co spal s někým jiným během našeho manželství!“

Aspoň se mu podařilo vypadat, že se stydí, pomyslela si. Viděla v jeho tváři překvapení. Určitě si myslel, že bude chtít vědět, kdo byla ta druhá žena. Ona mu to nedopřeje.
„Naše manželství skončilo,“ řekla tiše. „Myslím, že už před dlouhou dobou. Věřím, že se rozvedeme klidně…?“

Aniž by čekala na odpověď, odešla z místnosti. Cítila podivnou úlevu.

XXXXXXX

„Je zničený,“ řekl Harry. „Hermiono, nechceš si s ním promluvit?“

„Nebuď směšný,“ odpověděla. „Tato kapitola mého života je uzavřená. Dnes jsem podala žádost o rozvod. Bude se snažit dostat to až před Starostolec, že ano?“

Harry zavrtěl hlavou. „Nemyslím si. Ale opravdu by s tebou chtěl mluvit. Chce ti to vysvětlit.“

„Nepotřebuju vysvětlení,“ odsekla rozzlobeně. „Chci, aby se poslední léta mého života vrátila zpátky!“ Hermiona si uvědomovala, jak pateticky to zní. Prohlížela si bledý proužek na svém prsteníčku a přemýšlela, jak dlouho to potrvá, než zmizí.

Harry si povzdechl. „Má o tebe strach.“

„Ne,“ řekla rozhodně. „Promluvíme si později Harry. Jdu za Dracem. Pozvali mě na večeři. Mají co oslavovat.“

„To je ten důvod, proč se o tebe bojí,“ protestoval Harry. „Souhlasil jsem s tím, abys ho obhajovala. Vím, jak ti záleží na tom, aby se každému dostalo spravedlivého procesu. To je v pořádku. Ale teď to vypadá, že ses stala přítelkyní Malfoyů. Hermiono, nepřátelíš se s nimi, že ne?“

„Byl jsi to ty, kdo mi řekl, že se Draco změnil,“ namítla. Hlas se jí mírně chvěl.

„Řekl jsem, že už to není takový bastard, jakým býval v Bradavicích!“ To ovšem neznamenalo, že máš za ním jít a udělat z něj svého nového nejlepšího přítele.“ Harry začínal být opravdu rozzlobený. Věděla, že to s ní myslel dobře, ale v hloubi duše mu nemohla odpustit, že jí zatajil Ronovu nevěru. Upřímně, jeho názor ji děsně vytáčel.

„A mluvíš o něm jako o Luciusovi!“

„Jmenuje se tak, ne?“ pronesla chladně. „No, musím jít.“ Nepočkala na odpověď, vylila hrnek vody do plamenů a sledovala páru stoupající z vychládajících uhlíků. Měla ložnici sama pro sebe od té doby, co se Ron před pár dny odstěhoval. Hermiona na chvíli zavřela oči a rozhodla se nemyslet na konverzaci, kterou právě proběhla.

Hermiona se zvedla z kleku, přešla ke skříni a zírala do své šatní skříně. Nebyla si jistá, co si k Malfoyovým vzít na sebe. Bude to oslava. Díky ní byl Lucius venku z Azkabanu. Mohla přijít oblečená v pytli od brambor a Draco by ji stejně musel pozvat dál.

Potlačila úsměv. Stálo by to za to, přijít v pytli jen kvůli Dracovu výrazu.

XXXXXX

Hermiona si uhladila saténové šaty, když stála na prahu Malfoy Manor. Věděla, že vypadá dobře. Byly sice v mudlovském stylu, ale měli jít ven na večeři a ona nechtěla být oblečená v hábitu, kdyby najednou šli do mudlovské restaurace. Věděla, že červený plášť zdůrazňuje křivky jejího těla. Sluší mi to, usoudila, když se doma podívala do zrcadla. Pak se přemístila.

Přesto byla nervózní. A nevěděla proč.

Dveře se otevřely. „Prosím, pojďte dál,“ pozval ji tiše.

Hermiona zamrkala. Pokud byl velký rozdíl mezi vězeňskou kombinézou a oblekem, který mu koupila k stání před soudem, tak propastný rozdíl byl mezi oblekem, co měl tehdy a teď. Byla si vědoma toho, že zrudla..

„Děkuji vám,“ řekla slabě, když procházela kolem Luciuse.

„Moc vám to sluší,“ pronesl za jejími zády. Cítila jeho dech na svém krku.

Nedobrovolně udělala krok dopředu a otočila se. „Děkuji vám,“ zopakovala a cítila se hloupě.

Nastalo ticho.

Hermiona se zamračila. Nebyla si jistá, co by měla říct. Bylo to skoro k smíchu. V průběhu příprav na Luciusův proces, nikdy neměla problém s tím, najít slova. Překvapilo ji to, protože po celý život byla plachá. Dokonce i s nejlepšími přáteli se musela soustředit na to, aby v komunikaci nevznikaly trapné pomlky. Ale s Luciusem si měla vždycky co říct.

Ale teď to byla jiná situace. Za prvé, Lucius rozhodně nebyl oblečený ve vězeňské uniformě. Až bolestně si byla vědoma toho, že se červená. Normálně necítila tak silnou přitažlivost k mužům. Dokonce i její vztah s Ronem se postupně vyvinul z přátelství. Najednou si uvědomila, že je to několik měsíců, co naposledy měla sex.

„Jsem rád, že jste se rozhodla pro mudlovské šaty.“ Luciusova slova přerušila její myšlenky. „Vybral jsem jednu hezkou mudlovskou restauraci.“

Zamrkala. „Vy?“

„Ano,“ odpověděl Lucius trochu překvapeně. „Copak vám to Draco neřekl? Chci vám dnes večer osobně poděkovat.“ Jeho tichý hlas jako by ji hladil. Zachvěla se.

„Myslela jsem, že Draco s Astorií půjdou s námi,“ řekla.

Lucius zavrtěl hlavou. „Obávám se, že je to omyl. Chystají o víkendu malou párty. Samozřejmě jste pozvaná, ale dnešní večer vás budu hostit já.“ Natáhl k ní ruku. „Chcete se osvěžit, než půjdeme?“

Hermiona šla do koupelny. Podívala se na sebe do zrcadla. Byla rudá a oči jí zářily. Pokud by se Hermiona neznala lépe, řekla by, že vypadá jako zamilovaná. Zavrtěla hlavou, opláchla si obličej, aby se vzpamatovala. Bylo to směšné. Jistě, Lucius byl hezký, ale také to byl Malfoy! Byly to hormony, nic víc.

Bylo neslušné odejít. Musela jít s Lucisusem na večeři. Na rande, podsouvala jí mysl ochotně, ale okamžitě to zarazila.

Vyšla ven a položila ruku na Luciusovo rameno. „Můžeme jít,“ řekla.

Když Lucius mluvil o hezké mudlovské restauraci, měl na mysli pěti hvězdičkový podnik. Hermiona byla ráda, že je vhodně oblečená. Vrchní číšník se k ní choval jako k Luciusově přítelkyni a on ho neopravil.

Když se Hermiona začetla do jídelního lístku, vytřeštila oči nad nehorázně vysokými cenami.

„Můj majetek mi byl vrácen, jakmile jsem byl propuštěn z Azkabanu,“ poznamenal Lucius klidně. „Mohu si dovolit mnohem extravagantnější jídla. Ale mám to tady rád.“

Hermiona zavřela ústa dřív, než mu nabídne, že zaplatí polovinu účtu. Jen polovina by byl její měsíční plat!

„Je to tady krásné.“

Usmál se. „Jen vám děkuji za to, že můžu být zde. Jsem si vědom toho, že vaše práce byla zadarmo, ale myslím, že bych se vám měl nějak odvděčit.“

Zamrkala. „To není nutné.“ Nicméně to byla lákavá nabídka. Nebyla chudá, ale ani bohatá. Nevadilo by jí mít na účtu víc peněz.

„Nesmysl,“ odpověděl. „Trvám na to, že vám to splatím. Musím se přiznat, že to byl ten skutečný důvod, proč jsem vás dnes pozval na večeři.“ Naklonil se k ní a Hermiona skoro zapomněla dýchat. „Jen musím zjistit, co si doopravdy přejete.“

Pomalu se opřela. Luciusovi v očích vesele zajiskřilo. „Nemusíte mi nic dávat,“ zopakovala.

Ušklíbl se.

O tři hodiny později se Hermiona opřela a zadívala se na zbytek svého dezertu. Čokoládové suflé s lístkovým zlatem. Nechtěla se ani podívat na cenu; byla si jistá, že to bylo strašlivě drahé. Ačkoliv výborné. Zůstaly tam tak tři sousta vlevo na talíři, ale byla sytá.

„Děkuji vám za večeři,“ řekla zdvořile.

Pak zvedla hlavu a najednou si všimla nebezpečného záblesku v jeho očích. Číšník jim přinesl účet a Lucius mu – k jejímu překvapení – podal mudlovskou kreditní kartu. Číšník mu ji vrátil a Lucius podepsal účet.

„Nevěděla jsem, že máte kreditní kartu,“ poznamenala, když vycházeli z restaurace. Byl to spíš pokus o prolomení ticha, než opravdová zvědavost.

„Je spoustu věcí, které o mě nevíte.“ Luciusův hlas byl tak tichý, že ho téměř neslyšela.

„Co tím myslíte?“ Hermiona se nemohla ubránit, aby se nezeptala. Najednou se cítila jako moucha, která se chytila do sítě. Vzhlédla a spatřila jeho žhnoucí pohled.

Lucius ji pohladil po tváři. „Myslím, že už jsem na to přišel.“

„Na co?“ zeptala se přiškrceným hlasem.

„Na to, co doopravdy chceš,“ zamumlal a políbil ji. Hermiona slyšela zasténání a uvědomila si, že vyšlo z jejích vlastních úst. Ach Bože, cítila se, jako by ji svlékal přímo na ulici. Koutkem oka Hermiona viděla nějaké lidi. Doufala, že nevypadají moc skandálně. Nikdy předtím se necítila takhle. Objímal ji a tiskla se k jeho vysoké štíhlé postavě.

Racionální část její mysli jí říkala, že je to směšné. Líbala se s Luciusem Malfoyem! Bylo to neskutečné.

Rostoucí vzrušení rozumně uvažující část Hermionina mozku utlumilo. Cítila tvrdost jeho penisu na svém břiše. S náhlou vlhkostí mezi nohama si Hermiona uvědomila, jak je to dlouho, co neměla sex.

„Vracíte se domů se mnou.“ Luciusův hlas se podobal zavrčení.

Hermiona přikývla.

XXXXXX

Byla zmatená a krk měla sevřený. Hermiona si odkašlala a otevřela oči. Hedvábné povlečení, brokátové záclony… Rozhodně nebyla ve svém bytě!

Hermiona si matně vzpomínala na minulou noc. Když přišla na Malfoy Manor, tak jí Lucius oznámil, že Draco s Astorií s nimi nepůjdou na večeři. Večeřeli s Luciusem v pěti hvězdičkové restauraci a ona byla ráda, že se vhodně oblékla. Jídlo bylo strašně drahé.

A potom.

Hermiona si uvědomila, že něčí paže ji objímá kolem pasu. Zavrtěla se a ohlédla se.

Lucius Malfoy opětoval její pohled. Natáhl ruku a odhrnul jí pramen vlasů z tváře. „Lituješ toho?“ zeptal se tiše.

Hermiona se zhluboka nadechla. Očividně minulou noc skončila s Luciusem Malfoyem v posteli. S Luciusem Mafloyem. Bývalým Smrtijedem, který byl právě propuštěn z Azkabanu. S mužem, který by jí s chutí zavraždil, když studovala v Bradavicích.

Přesto, Lucius byl muž, kterého docela dobře poznala v uplynulých týdnech. Vnímavý. Vtipný. Inteligentní. Nikdy nebude doopravdy litovat svých činů, i když se jí o tom podařilo přesvědčit Starostolec. Nicméně si byla jistá, že žádný z těch zločinů už nikdy nespáchá. Uvědomovala si, že to není díky svědomí, ale spíše kvůli politickému prospěchu.

„Ne, nelituju toho,“ odpověděla pomalu. Byla to pravda. Překvapilo ji, že skončila zde, ale nelitovala toho.

„Dobře.“ Věnoval jí líný úsměv a naklonil se, aby ji políbil. Hermiona se odvrátila (ráno, dech a tak), ale zapomněla na to, jakmile ucítila jeho rty na svých. Měla pocit, jako by roztávala. Políbil ji dlouze a vášnivě.

XXXXXXX

Astorie zvedla obočí, když viděla Hermionu vycházel z Luciusovy ložnice. „Spala jste dobře?“ zeptala se zdvořile.

Hermiona cítila, že má tváře červené jako rajčata. „Ano, děkuji.“ S hořící tváří spěchala ze schodů a pak ven, aby se mohla přemístit domů.

Jakmile se vrátila, posadila se k jídelnímu stolu a složila hlavu do dlaní. Bylo to jen před několik týdny, kdy se vrátila domů a slyšela Rona a jeho milenku. Pár týdnů… Událo se toho tolik. Rozhodla se obhajovat Luciuse Malfoye. A objevila v něm skoro spřízněnou duši. Podařilo se jí ho dostat z Azkabanu.

A skončili spolu v posteli.

Nebyla si jistá, jak to Lucius bere. Koneckonců byla čarodějka mudlovského původu a on nejevil známky toho, že by se chtěl vzdát svých názorů na čistou krev. Přesto, dnes ráno nejevil žádný odpor. Ve skutečnosti se očividně nemohl dočkat toho, aby si zopakovali to, co se stalo uplynulou noc.

Když odcházela, zeptal se jí, jestli přijde na Dracovu a Astoriinu párty o víkendu. Slíbila, že ano. Vypadalo to, že ji chce znovu vidět.

Hermiona si povzdechla.

Mohla by si myslet, že je to na zbytek života.

Neměla ponětí, kam to povede. Netušila, jaké má Lucius úmysly. Jednoduše řečeno jí napadlo, že ona je jen dalším prostředkem, jak ministerstvu dokázat, že se změnil. Myslela si, že mezi nimi bylo jisté pouto, ale stejně tak to mohla být jen její fantazie.

Vzdychla.

Ani nevěděla, co vlastně sama chce.

Přesto se rozhodla, že v sobotu na párty v Malfoy Manor určitě půjde. Pomalu se usmála.

Přejela si prstem po spodním rtu. Stále cítila Luciusovu chuť. Měla dost času na to, aby zjistila jeho záměry. Nebyla si jistá, že s ním chce mít vztah, zvláště tak brzy po rozchodu s Ronem. Vlastně si nebyla jistá, že chce mít vztah vůbec s někým.

I když ona s Luciusem mají vztah. Neexistoval žádný způsob, jak se tvářit, že to tak není. Klapalo jim to v posteli. Nemohla předstírat že ne.

Dobře, všechno ostatní zjistím později, pomyslela si Hermiona. Uvidíme, kam to povede.

KONEC

 

předchozí kapitola

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Ach...

(nadin, 26. 2. 2012 19:15)

Asi sa budem opakovať, ale neviem si pomôcť :
"Oh my god, Lucius!"
Skvelá poviedočka a skvelý preklad!
Ďakujem!!!

nádhera

(AliceJazz, 6. 2. 2012 15:41)

To je tak nádherná povídka, asi se tady rozpustím :) Přímo mě uhranula, úplně se tady rozplývám :) Tak náádherný pár, Lucius a Hermiona, dokonalost.

:)

(Lenka, 21. 6. 2011 11:24)

další skvělá povídka!:)

Re: :)

(Suzanne, 1. 11. 2011 18:21)

Díky za komentář. Jsem ráda, že se povídka líbila.

...

(Zuzana, 24. 6. 2011 22:44)

Veľmi pekné. Škoda,že je koniec. Ešte by som chcela vedieť ako to bolo ďalej :)

Re: ...

(Zeroni,slash, 31. 8. 2011 10:10)

naprosto s tebou souhlasím určitě by to bylo ještě hodně zajímavé.....

:)

(larkinh, 30. 5. 2011 22:53)

Tenhle pár mám ráda. Kdysi jsem tuhle povídku už četla a jsem ráda, že jsem ji znovu objevila. Je to moje oblíbená. Tahle a Polibek ve tmě. :)

Re: :)

(Suzanne, 2. 6. 2011 15:10)

Od téhle autorky mám rozpřekládanou ještě jednu delší jednorázovku s párem Lucius/Hermiona. Je téhle podobná (jak už to u jednoho autora obvykle bývá), ale taky hezká:)