Jdi na obsah Jdi na menu
 


5. 4. 2014

Kapitola desátá 

       kapitola-desata1.jpg

Varování překladatelky: Románově nešikovná Hermiona (koktá, zakopává, rozbíjí věci, moc mluví - občas je mi jí skoro líto:), klišé, postavy nepochybně OOC. Objevují se tu také narážky na sex a občas nějaké to sprosté slovo. Povídka je nenáročná oddechovka - něco jako průměrná romantická komedie. 

Rating: 18+

________________________________________________________________ 

21:43. 

Legolas nepřišel. Bastard jeden. 

Ne, tak by mu neměla říkat. Třeba měl nehodu, nebo mu do toho něco důležitého vlezlo a on nemohl přijít. Nebo možná přišel, ale kvůli jejímu zpoždění došel k názoru, že to byla ona, kdo se na schůzku vykašlal. Musí existovat nějaké vysvětlení, proč nepřišel. Prostě musí! 

Vylézt na barovou stoličku nebylo tak náročné, jako se z ní dostat dolů. Tanga se jí přitom zařízla mezi půlky, ale dostala se dolů bez nehody. S pocitem zklamání, že se s Legolasem nesetkali, zamávala na rozloučenou barmanovi, se kterým si povídala, zatímco tu čekala. 

Hned před restaurací se rozhodla přemístit, když uslyšela dveře, jak se otevírají, a udělala krok stranou, aby dotyčný mohl projít. 

„Ach, opět se setkáváme.“ 

Ten hlas znala. 

Otočila se a podívala se na Luciuse Malfoye. 

„Vy jste ještě tady? Myslela jsem si, že jste už odešel,“ poznamenala, když si vzpomněla, o čem se u baru krátce bavili. „Aha, jasně. Vy jste tu měl s někým schůzku. Jak to probíhalo?“ 

„Ne tak dobře, jak bych čekal,“ odpověděl. „Přestože jsem doufal v opak, ještě bylo očividně příliš brzy. Nebyla připravená.“ 

Hermiona si nevšímala podráždění, které v ní vzklíčilo, když ji ujistil, že ta dotyčná osoba byla skutečně žena a rozhodla se, že se vůbec nebude zabývat tím, kdo by ona mohla být. 

„Připravená na co?“ 

„Na to, aby mě viděla.“ 

„Takže se neukázala?“ 

Vrhl na ni zvláštní pohled. „Svým způsobem ukázala.“ 

„To je smůla,“ poznamenala a pak dodala. „Můj společník taky nepřišel.“ 

„Ano, je to velmi neblahé,“ řekl souhlasně. 

Zmlkli. 

„No, já se vydám domů. Půjdu tudy,“ mávla rukou směrem, kde se nacházel její dům. „Dobrou noc, pane Malfoyi. Bylo to hezké…“ 

„Půjdete pěšky?“ zamračil se. „V tuhle hodinu? To není zrovna nejmoudřejší, slečno Grangerová.“ 

Semkla odhodlaně rty. „Jsem v bezpečné čtvrti.“ 

Jeho zamračení se ještě prohloubilo. „Nejsem si jistý, zda jste pouze naivní, nebo hloupá. Musím dodat, že ani jedno z toho není zrovna dobré.“ 

Vrhla na něj podrážděný pohled. „Myslím, že znám místo, kde žiju. Nemluvě o tom, že jsem dokonale schopná se ubránit, když by to bylo potřeba. Myslíte si, že jsem hloupá slečna v nouzi, která potřebuje vaši úžasnou rytířskou ochranu?“ 

„Ve skutečnosti si to opravdu myslím,“ poznamenal, prošel kolem ní a natáhl ruku. „Pojďte. Pokud musíte jít pěšky, doprovodím vás.“ 

Podívala se na ruku, pak na něj a pak znovu na ruku. Chtěl ji držet za ruku? Na veřejnosti? 

Otevřela ústa, aby to okomentovala, ale předešel ji. 

„Ano, slečno Grangerová. Všichni to uvidí. Nyní, pokud vám to nebude vadit…“ Pohnul prsty v jakémsi pozvání a pobídnutí zároveň. 

Když mu podala ruku a její prsty se dotkly jeho, v obličeji zčervenala tak, až hrozilo, že její tváře budou mít stejnou barvu jako její šaty. Propletl si prsty s jejími, jeho ruka byla pevná a teplá. 

Vydali se směrem, který předtím naznačila, ale nepospíchali. Jeho ruka je mnohem větší než moje, pomyslela si, uvědomujíc si, jak se jejich prsty proplétají a jak jeho palec občas pohladí její kůži. Kdo by kdy řekl, že pouhé držení za ruce může být tak vzrušující? Stěží se dokázala soustředit na to, aby šla rovně, natož aby šla správnou cestou ke svému bytu. Její srdce tlouklo tak rychle, jako by místo procházkové chůze běželi. 

Mému otci se líbíš… 

Mohl mít Draco pravdu? Zhruba před hodinou by řekla, že je to blbost. Ale teď… Lucius ji opět dokonale zmátl. Takže šli po cestě z Prasinek jako milenci na téměř půlnoční procházce a… drželi se za ruce. Kdokoliv je mohl vidět! A co bylo horší, oni věděli, že je může kdokoliv vidět. Ale nezdálo se, že by se o to Lucius staral. Pokud by si všimli, že je někdo viděl, jak by se zachovali? Hermiona si byla jistá, že by zůstala stát v šoku, s vytřeštěnými očima a neschopná slova. Vlastně k tomu neměla daleko ani teď. 

Ale ani to ho nezastavilo. Byla to nějaká zkouška? Doufal, že tímto způsobem si nejdříve ověří její city, než se jí vyzná ze své nehynoucí lásky? To těžko. Navíc nevěřila, že by se Lucius Malfoy někdy otevřeně vyznal ze svých citů. Nebyl ten typ člověka, co by dal druhému do ruky takovou zbraň. A pak tam byla ta krásná neznámá, se kterou se měl dneska sejít, že. 

Po očku se na něj podívala. Stiskl jí ruku. 

„Příliš mnoho přemýšlíte.“ 

Znovu se na něj podívala. „Jak víte, že přemýšlím?“ 

„Jsme tady,“ řekl místo odpovědi. 

Odvrátila od něj zrak a zjistila, že stojí před vchodem do domu, kde bydlela. Chtěla se zeptat, jak ví, kde bydlí, když si vzpomněla, že ho sem před dvěma měsíci pozvala, aby ho mohla ošetřit po té nešťastné konfrontaci s Dracem. Nicméně bylo pozoruhodné, že si to i po takové době pamatoval. 

Pustil její ruku a ona pocítila náhlý nedostatek tepla, který se snažila vynahradit tím, že si propletla prsty. 

„Děkuji vám, pane Malfoyi,“ řekla rozpačitě. 

„Rádo se stalo, slečno Grangerová.“ 

„Myslím, že se teď přemístíte domů…?“ 

„Ano.“ 

A gen, který ji nutil říkat nesmysly a neuvážené nabídky, se opět projevil. „Nechtěl byste ke mně zajít na čaj? Tedy pokud chcete… U mě. Nahoře. Je zima, dala bych si čaj… Máte rád čaj?“ 

Vypadal pobaveně. „Ano, mám rád čaj.“ 

Nervózně se zasmála. „Samozřejmě, že máte rád čaj. Taková hloupá otázka! Opravdu. Tak to můžete jít nahoru…“ 

Vytáhla hůlku, prošla kolem něj a odemkla dveře. Nízká budova patřila čaroději, co vydělal peníze tím, že si otevřel továrnu na hábity. Měla pouze dvě podlaží a čtyři samostatné byty, z nichž momentálně byly obsazeny pouze dva. V přízemí bydlel mladý muž, který pracoval na Ministerstvu kouzel, a v patře Hermiona. 

Vyšli po krátkých schodech a prošli ještě kratší chodbou k Hermioniným dveřím. S každým krokem rostlo Hermionino vzrušení, stejně jako zděšení. Co to sakra udělala? Kdyžsem vzala Luciuse před dvěma měsíci, tak to nebylo to samé. Koneckonců byl zraněný a potřeboval pomoc. Ale teď? Co se stane? 

Nic. Pouze si dáme čaj. 

Vzpomněla si, že ve svém dopise pozvala Legolase na čaj. Upřímně řečeno, čaj bylo to poslední, na co právě myslela… 

Odemkla byt a vešli dovnitř. Stáli v potemnělé hale, kam dopadalo právě tolik světla z kuchyně, aby si viděli do tváře. 

Nervózně si olízla rty a on ten pohyb sledoval s jakýmsi dychtivým očekáváním. 

„Půjdu připravit ten čaj,“ řekla tiše. 

„Jistě.“ 

Ani se nepohnuli. 

Proč mi srdce bije tak rychle? 

„Jaký čaj máte rád?“ 

„Mátový.“ 

„Mátový? Mám ráda mátu.“ 

„Hezké.“ 

Znovu se ani nepohnuli. 

Chtěla ho políbit. Bylo by to tak špatné, kdyby to udělala? Jeden malý, bezvýznamný polibek. Polibek ještě nikdy nikomu nezměnil život! Nebo vztah. Polibky byly neškodné, dalo se na ně snadno zapomenout. Ale to je jedno.  Co by se stalo, kdyby ho rychle objala, políbila a pak šla připravit čaj? 

V šeru vypadaly jeho oči, jako by žhnuly vnitřním plamenem. Byl o hodně vyšší než ona a tyčil se nad ní s převahou, což si uvědomovala. Nepohnul se, nepřisunul se k ní blíž. Měla podezření, že to udělal schválně. Čekal, až ona udělá první krok. Mohl být tak opovážlivý? Celou dobu byl Lucius tím, kdo ji políbil jako první i když toho obvykle dostáhl tak, že ji prostě přemohl. Ani ve snu by ji nenapadlo použít jeho metody – praštit s ním o zeď, znehybnit mu ruce a líbat ho až do bezvědomí. Najednou se jí to ale nezdálo jako tak špatný nápad… 

Musí být statečná. Udělá první krok. Žádný strach, žádné obavy. Udělá jen to, co sama chce. Může to udělat? 

Udělala krok dopředu a ocitla se v jeho osobním prostoru. Ani se nepohnul. Vypadal dokonale klidný. 

Je to jen polibek. Nic víc. 

Natáhla se a objala ho kolem krku. Zaklonila hlavu, aby mu viděla přímo do očí. Vypadal zároveň zvědavě i pobaveně, jako by věděl, jak moc přemáhání jí to stálo udělat to, a chtěl vědět, jak daleko je ochotná zajít. Nepomohl jí. Jen tam stál a čekal na to, co udělá. 

„Ty potměšilý prevíte, víš, jak moc přemáhání mě to stálo.“ 

Rty se mu zvlnily malfoyovským úsměvem. „Nevzpomínám si, že bych ti řekl, abys to udělala.“ 

„Takže nechceš, abych tě políbila?“ 

„Právě naopak.“ 

„Jen jeden polibek, pak si vypijeme čaj a pak odejdeš.“ 

„Samozřejmě.“ 

„Mimochodem, konečně jsem ti zakázala vstup do mého knihkupectví.“ 

„Ano, viděl jsem tvou ceduli na dveřích. Je velmi… výmluvná.“ 

„Neměla bych tě líbat.“ 

„Možná, ale ještě jsi ani nezačala.“ 

Kousla se do spodního rtu. „Proč mě nepolíbíte, pane Malfoyi?“ 

„Protože chci, abyste mě políbila první, slečno Grangerová.“ 

„Fajn.“ 

Naklonila se blíž a přitiskla své rty na jeho. 

Najednou se probral k životu, pevně ji objal pažemi kolem pasu a přitiskl ji k sobě. Nic si nevynucoval, nechal ji, ať si sama určí, kam až zajde, a Hermionin zprvu jemný polibek se brzy stal vášnivějším a hladovějším. Hermionin jazyk učinil výpad, Lucius otevřel ústa a jejich jazyky se propletly ve vášnivém tanci. Tohle bylo víc než jen obyčejný polibek. Odrážela se v něm jejich touha udělat to, po čem toužili už tak dlouho, ale čemu se stále bránili. 

Jakákoliv myšlenka na pití čaje se rozplynula, jejich ruce putovaly po jejich tělech, poznávaly a hladily. Hermioniny prsty se zabořily do jeho hedvábných vlasů a pak je opustily, aby mohly laskat pevné svaly na ramenou a pažích přes tenkou látku košile. Přitiskla se k němu, jako by s ním chtěla splynout, ale nic nebylo dost blízko. Přehodila svou nohu přes jeho v touze být mu ještě blíž, ale úzká sukně šatů ji omezovala. 

Lucius neváhal, sjel dlaněmi k jejím stehnům, vzal sukni do rukou a netrpělivě ji vytáhl nahoru. Na chvíli se od sebe odtrhli, aby si Hermiona mohla sundat boty a poté se k němu opět přitiskla a ovinula mu nohy kolem boků. Lucius udělal několik kroků a opřel ji o zeď vstupní haly, jeho žhavá ústa se dotýkala citlivé kůže na jejím krku a dekoltu, zatímco jí rukama vyhrnoval sukni šatů výš a výš. 

Ani na okamžik nezpomalili, vášeň je zcela pohltila. Tady nebylo místo pro váhání, nebo výmluvy. Hermionu zachvátila směsice vzrušení a strachu, která ji úplně omámila. Srdce jí prudce bušilo, dýchala mělce a přerývavě a poslední část mozku, které ještě fungovala, křičela, že to má zastavit, dokud je čas. 

Ale neposlouchala ho a nezastavila Luciuse, když ji nesl z haly do zešeřelého obývacího pokoje, kde s ní klesl na pohovku, aniž by ji pustil z náručí. Jejich těla se k sobě opět přitiskla, dělila je od sebe jen látka jeho kalhot a jejího spodního prádla. Lucius netrpělivě rozepnul zip na straně šatů, zatímco její chvějící se prsty zápasily s knoflíčky jeho košile. 

Můj bože, jak se dostali až sem? 

A tak rychle? Proč měl na ní zrovna Lucius Malfoy takový vliv? Jak mohla tak snadno zahodit veškerou opatrnost a rozumné úvahy? Jak se mohl jeden obyčejný polibek proměnit v něco takového? Hodlala se vyspat s Luciusem Malfoyem na pohovce ve svém obývacím pokoji, přestože něco cítila k Legolasovi, a věděla, že Lucius se schází s jinou ženou. A nebylo jí to náhodou jedno?  No, trochu ano. Aspoň v tuto chvíli. 

Políbil ji, zatímco jí stáhl ramínka šatů dolů. Jeho žhavá ústa putovala po jejím krku a jeho ruce zručně rozepnuly podprsenku a odhodily ji stranou. Nedal jí čas na to, aby se styděla, nebo dokonce pokoušela zakrýt, protože se sklonil a sevřel zuby jednu citlivou bradavku. 

„Ano,“ vydechla nahlas. Její vlastní hlas jí zněl cize. „Ach, bože, ano…“ 

Zavřela oči, vpletla mu prsty do vlasů, prohnula se v bocích a pohybovala se proti němu, zatímco jeho ústa a zuby dráždily její ňadra. Vydechla jeho jméno a poté znova, hlasitěji a naléhavěji, když jeho ruka vklouzla mezi její stehna a dotkla se jí na nejcitlivějším místě. 

Merline, brzo bude hotová. A bude to pořádný ohňostroj, protože jenom pomyšlení na to, že je to Lucius Malfoy, bývalý Smrtijed a vůbec hrozný člověk, kdo jí způsobuje takovou rozkoš, ji málem posunula přes hranici. 

Odstrčila jeho ruku, natáhla se po jeho pásku, rozepnula ho a pak taky zip. Stáhla mu kalhoty níž a pak se ho dotkla a začala ho dráždit tak, jak si kdysi představovala. Lucius zasténal, pak zvedl hlavu a s dalším stenem ji políbil krk. 

„Bohové, chci tě,“ řekl zastřeným, rozvášněným hlasem. 

A ona ho taky chtěla. Víc než cokoliv jiného. „Chci tě,“ zašeptala proti jeho rtům, předtím než ho hluboce políbila, nechvátala, vychutnávala si každý okamžik. Nadzvedla se, odsunula své spodní prádlo na stranu a navedla ho na správnou cestu. Bohové, bylo to tak dobré. Zasténala mu do úst, když do ní vklouzl, a musela zamrkat, aby potlačila slzy, které ji vyhrkly do očí. Až do této chvíle nikdy nezažila nic podobného. 

„Ano, čekal jsem na to tak dlouho, tak dlouho,“ šeptal Lucius přerývaně a téměř neslyšně. 

Nejprve se pohybovali pomalu. Hermiona se zvedala a klesala, vychutnávala si každý pohyb. Nechal jí veškerou kontrolu nad jejich milováním. Držela se jeho ramen, jeho ruce ji objímaly a hladily a jejich těla se pohybovala s plynulostí milenců, kteří se znají už léta. 

Dlouho to ale nevydrželi. Touha v nich rostla a dožadovala se uspokojení. Lucius se k ní přitiskl, chytil ji za boky a začal přirážet. Jeho výpady byly rychlé a tvrdé a ona sténala, jak cítila stále stoupací rozkoš, až se celá roztřásla a vykřikla jeho jméno. 

On ale ještě neskončil. Stále přirážel a jeho pohyby se brzy staly horečnatějšími a méně přesnými, jak se blížil vyvrcholení. Přerývavě dýchal a jeho dech zanechával žhavou stopu na jemné kůži jejího krku. „Ano, ano, ano, ano,“ zašeptal těsně předtím, než se zachvěl v poslední křeči vášně, doprovázené dlouhým, ochraptělým zasténáním. Hlavu měl zvrácenou a oči pevně zavřené. 

Po dlouhou chvíli zůstali tak, jak byli. I poté, co se jejich dech a srdeční tep trochu zklidnil, Hermiona seděla stále přitisknutá k jeho hrudi, s tváří ukrytou v ohybu krku. Oba byli rozehřátí a zpocení, a ani ve chvíli, kdy z ní ochablý vyklouzl, se nepohnuli. 

Hermiona podvědomě očekávala, že ji zaplaví vina nebo stud, ale ani jeden z těchto pocitů se nedostavil. Možná, že k tomu dojde až později. Možná, až bude svítit slunce, se probudí ve své ložnici a k smrti samu sebe vyděsí tím, že se vyspala s Luciusem Malfoyem. 

„Ta žena, s níž ses měl dneska večer setkat… Je pro tebe důležitá?“ zeptala se tiše proti jeho krku. 

Chvíli bylo ticho. 

„Ano, velmi důležitá. Ale ona o tom nemá ani tušení.“ 

Jeho slova probudila něco v jejím podvědomí. Možná to byla vzpomínka, možná jen pocit. Jako by jí něco unikalo… Ale co? Co to jen mohlo být? Zdálo se jí to důležité, ale v tuhle chvíli myslet bylo příliš náročné. Celý tenhle den byl dlouhý a náročný a vášnivé milování s Luciusem ji příjemně unavilo. 

„Možná je prostě hloupá,“ zamumlala, oči zavřené. 

„Možná ano.“ 

„Nejste zrovna vzor dokonalého muže, pane Malfoyi,“ řekla ospale to, co se jí už nějakou dobu honilo hlavou. 

„Zato vy jste ale velmi krásná žena, slečno Grangerová.“ (1)

Zívla, už napůl spala. „Je to tak divné, že mě přitahuje zrovna někdo jako ty.“ 

Kdyby ho pořádně vnímala, mohla by zaslechnout triumfální tón v jeho hlase, když odpovídal. 

„Život je plný neuvěřitelné ironie, má drahá. Je to způsob, jak nás Osud dostává na cestu, po níž máme jít.“ 

Hermiona měla dojem, že už to někde slyšela. Nebo něco podobného. Napůl v polospánku usoudila, že to nejspíš někde četla – a že Lucius Malfoy četl pravděpodobně stejnou knihu. Vteřinu na to už spala.

 

♥♥♥

předchozí kapitola  následující kapitola

♥♥♥ 

Za beta-read děkuji Claire. Pokud jsou tam nějaké chyby, tak je přičtěte na vrub mé maličkosti.

_______________________________________________________________

(1) Vtípek se slovem „nice“, které znamená hezký/á, ale taky hodný, slušný, dobrý člověk. Nějak se mi to nepodařilo přeložit. Ve chvíli, kdy si říkají pane a slečno, ponechávám vykání – beru to jako důvěrný, milenecký vtípek. Jinde je nechávám, aby si tykali, protože mi to v této situaci přijde přirozenější:) (Přestože znám pár, který si vykal ještě po svatbě:) 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

..

(Michelle, 23. 5. 2014 22:53)

ach... žhavé.. chci víc... :D

:)

(zuzule, 26. 4. 2014 17:43)

Bože, ta holka je ale natvrdlá. :D

oOo

(b-c, 12. 4. 2014 14:57)

Tahle kapitola mi mozna jen nesedla do momentalni nalady, ale kazdopadne je ma reakce ponekud rozpacita. Nemohla jsem cekat, ze se stane cokoliv jineho, presto mi cela situace pripadala neprirozena a dejove ponekud jednoducha (snad odflaknuta, sup, sup, at uz jsou spolu v posteli). At tak jsem zvedava, v jake tonine se vyvede konec teto povidky - jestli se trefi do me noty.

Re: oOo

(Suzanne, 12. 4. 2014 15:38)

Těžko říct, jestli se ti konec bude líbit. Já mám k němu taky své výhrady, ale tak doufám, že budete v rámci možností spokojení:)

:)

(larkinh, 11. 4. 2014 18:26)

Úžasná kapitola. Draca je mi líto. Mohli by si dát trojku, určitě by se jim to líbilo :)

Re: :)

(Suzanne, 12. 4. 2014 11:20)

Díky, jsem ráda, že se líbí:) To je nápad, ale tohle zrovna není ten typ povídky:)

:-)

(Kitti, 8. 4. 2014 11:31)

Hm, tak kdy si to Hermiona pospojuje? Už ráno? Až se probere a bdělá si přehraje včerejší večer? Lucius musí být spokojený.

Re: :-)

(Suzanne, 8. 4. 2014 21:05)

No jo, Hermionu ráno čeká spoustu věcí, nad kterými bude muset přemýšlet. Lucius je určitě spokojený:) Teď záleží na tom, jestli bude spokojená taky Hermiona:) Též děkuji za komentář.

Díky za překlad

(wodwar, 8. 4. 2014 10:28)

Hezké, jsem zvědavá, kdy to Hermioně docvakne...

Re: Díky za překlad

(Suzanne, 8. 4. 2014 21:03)

Vzhledem k tomu, že do konce zbývají už jen dvě kapitoly, tak poměrně brzy:) I tak jí to trvalo pěkně dlouho:) Díky za komentář.