Jdi na obsah Jdi na menu
 


17. 3. 2014

                                               Kapitola devátá    

laska-v-dopisech---devet.jpg       

Varování překladatelky: Románově nešikovná Hermiona (koktá, zakopává, rozbíjí věci, moc mluví - občas je mi jí skoro líto:), klišé, postavy nepochybně OOC. Objevují se tu také narážky na sex a občas nějaké to sprosté slovo. Povídka je nenáročná oddechovka - něco jako průměrná romantická komedie. 

Poznámka překladatelky: Má beta Claire mě pobavila, když napsala, že "Hermioně v této povídce rodiče pořídili trochu dlouhé vedení". Já mám dneska stejný pocit, protože jsem brala poměrně silná analgetika, takže se cítím, jako kdybych měla vedení omotané kolem studny. Tímto se tedy omlouvám za jakékoliv chyby, které se v kapitole nachází. Obávám se, že v neděli se tu další kapitola neobjeví, protože mám spoustu práce a opravdu málo času. Vzhledem k tomu, jak tato kapitola končí, z toho možná nebudete mít zrovna radost, ale mějte se mnou trpělivost. Myslím na vás - a jen co najdu chvíli, pustím se znova do překladu.

________________________________________________________________ 

Legolasi, 

myslím si, že je možná načase, abychom se osobně setkali. Zítra to bude osm měsíců od chvíle, co jsme si začali psát. Věřil bys tomu? Jaro a léto dávno zmizelo, teď je podzim a téměř před rokem jsme netušili, že ten druhý existuje. Teď mi přijde, jako bychom se znali celá léta. Opravdu ráda bych se s tebou setkala, Legolasi. Řekni mi, že jsi na tom stejně? 

Athéna

♥♥♥

Athéno, 

ano, také bych tě moc rád konečně viděl. Doufal jsem, že to navrhneš. Udělal bych to sám, kdybych se nebál tvého odmítnutí. Kdy a kde by ses chtěla setkat? 

Legolas 

 ♥♥♥

Legolasi, 

jak by se ti hodil tento pátek kolem osmé ve Fran? Znáš to tam? Je to hezká malá restaurace s velkým výběrem dobrého vína, asi deset minut pěšky od mého bytu. Možná bys potom mohl zajít ke mně na čaj? Vyhovovalo by ti to? 

 Athéna                                                              

 ♥♥♥

Athéno, 

zní to úžasně. 

Legolas 

♥♥♥

Hermiona ztěžka vydechla; ani si neuvědomovala, že zadržuje dech. Měla pocit, jako by udělala jedno z nejdůležitějších rozhodnutí svého života – a nebyla připravena na jeho následky. Jedna její polovina toužila  napsat Legolasovi a zrušit jejich schůzku. Nebyla si jistá, jestli je připravena  odhalit Legolasovu totožnost. Co kdy není tím, kým čekala? Koneckonců, nevědomost je sladká a navíc odložením osobního setkání bude moci ještě chvíli snít. 

Ale druhá část její osobnosti ji povzbuzovala, aby do toho šla. Psala sis s ním tři čtvrtě roku, říkal jí hlásek v hlavě, takže nemá smysl déle čekat. S tím musela souhlasit. Na co by ještě měla čekat? Oni se z přátel na dopisování stali… dopisovacími milenci? No, ano, něčím takovým, protože v jejich posledních dopisech už toho moc pouze přátelského nebylo. Pokud tedy přátelství nezahrnuje časté sexuální narážky a erotický podtext. 

Napsala mu, že by se s ním chtěla sejít – a on souhlasil. Zrušení schůzky by bylo zbabělé a nezdvořilé. Kromě toho, ona se s ním chtěla setkat, stejně jako se on chtěl setkat s ní. Občas se jí v hlavě mihly povrchní myšlenky typu: Co když je ošklivý? Co když je starý? Co když si ji bude dobírat? I přesto se ale chystala své setkání s Legolasem uskutečnit. 

A nedělám to kvůli Luciusovi? 

Hermiona zvážila tuhle novou myšlenku. Snažila se být objektivní a nelhat sama sobě, protože to byla zbytečná ztráta času a energie. Snažila se urychlit setkání s Legolasem kvůli Luciusi Malfoyovi? Možná. Ale proč? Protože tak mohla na Luciuse zapomenout a jít dál. Proč? Protože je to proradný bastard, který si s ní hraje jako kočka s myší a pokaždé, když odhalí některé z jeho motivů, on změní pravidla hry… 

Chtěla na Luciuse zapomenout pomocí Legolase? Ano, do určité míry. Ale přesvědčila samu sebe, že to není tak bezcharakterní, jak to zní, protože ji Legolas koneckonců přitahoval a zajímal. Nebylo to tak, že by byl Legolas jen náhražkou… Přestože v ní Lucius dokázal vyvolat mnohem intenzivnější pocity, ale to bylo tím, že s ním se viděla osobně a někdy pěkně zblízka, že se jí dotýkal a líbal ji… 

Ale Legolas v ní taky vyvolával úžasné pocity! A to bylo mnohem pozoruhodnější, protože mu k tomu stačila slova napsaná na papíře, nic víc. Jen si představ, co by s tebou udělalo to, kdybyste se konečně setkali? Chemie. Jiskření. Ohňostroj. Byla si jistá tím, že kdyby se konečně dostali k líbání a milování, tak by to bylo tak úžasné a ohromující, jako nikdy předtím. Ano, tím si rozhodně byla jistá. 

Takže zpátky k původní myšlence. Tím pádem nevadí, že v tuhle chvíli bere Legolase spíš jako rozptýlení od myšlenek na Luciuse Malfoye. Koneckonců, on se to nikdy nedozví. Nicméně, zdálo se, že Lucius Malfoy našel něco (nebo někoho), kdo ho taky rozptýlil a zabavil. Protože od toho fiaska s Dracem před dvěma měsíci ho neviděla, což ji přesvědčilo o tom, jak proradný a nevyzpytatelný bastard to doopravdy je. Draco měl pravdu. Byla to jen krutá hra. Takový parchant nestojí za její čas, ani myšlenky. Čím rychleji zapomene na to, že vůbec existuje, tím lépe. 

Dokonce si během svých nákupů oblečení na rande – jo, na rande – s Legolasem koupila vývěsní štít, na který hodlala napsat: Lucius Malfoy má oficiálně zakázán vstup do tohoto obchodu. Pokud sem strčí i jen špičku nosu, neprodleně to bude oznámeno příslušným úřadům. Přeji hezký den. 

A vážně měla v plánu to udělat. 

♥♥♥

K Hermionině značné nelibost se dny, které zbývaly do pátku, táhly jako med. Často myslela na své rande s Legolasem – a pokaždé se jí zmocnila úzkost i vzrušení. Obávala se, že ho zklame její vzhled, nebo že oba se umí vyjadřovat pouze na papíře, takže jejich konverzace tváří v tvář bude trapná a plná odmlk. 

Co si měli říct, když už v dopisech probrali snad všechno možné i nemožné? Co když se projeví její gen, který ji nutí chovat se jako idiot? Co když jí uvízne kus jídla v zubech, zasměje se jednomu z jeho vtipů tak, že vyprskne víno, co když se polije nebo co když se bude vracet z toalety a na botě se jí zachytí kus toaletního papíru? 

V hlavě si vytvořila různé verze katastrofických scénářů, jak mohlo její rande s Legolasem dopadnout, i když většinou stihla svou fantazii včas zastavit, než se moc rozjela. Pořád dokola si opakovala, že to bude v pořádku a že se nemá čeho bát. Přesvědčovala se o tom i v pátek odpoledne, když zařazovala nové knihy do polic a uslyšela větrnou zvonkohru nade dveřmi. 

Hermiona s posledními třemi nezařazenými knihami přišla k pultu a podívala se na nového zákazníka. Byl jím Draco Malfoy. 

V žaludku se jí jako kámen usadila vina smíšená se studem, když se mu snažila podívat do očí. Pokusila se usmát, ale nepodařilo se jí to. 

„Ahoj, Draco. Jak se… Ehm, mohu ti nějak pomoci? S knihou?“ Odkašlala si. „Potřebuješ nějakou knihu?“ 

Na okamžik se na ni díval, ale Hermiona měla pocit, že to trvá celé věky. Kdyby se naskytla nejmenší šance na útěk, okamžitě by jí využila. Nebelvírská odvaha? Měla pocit, že o ni přišla. 

„Ne,“ odpověděl nakonec a neznělo to zrovna přátelsky. „Jen jsem se přišel omluvit.“ 

Kousla se do rtu, než odpověděla. „Draco, vážně se nemáš za co omlouvat. Nebyla to… tvoje chyba, když jsme… Draco, co to dě…“ 

Její slova byla přerušena, když se natáhl přes pult a přitáhl si ji k sobě. Než jí vůbec došlo, co se to děje, sklonil hlavu a prudce ji políbil. Byla tak šokovaná, že se zprvu ani nepohnula, ale když svým jazykem zatlačil proti jejím rtům, Hermiona opět začala fungovat, opřela se mu dlaněmi o hrudník a prudce ho odstrčila. 

Byla ta rozzlobená, že zprvu ani nemohla mluvit. Hluboce se nadechovala a vydechovala, dlaň přitisknutou na rtech a bez slova zírala na Draca. 

Zavřel oči a odvrátil se. „Omlouvám se, neměl jsem to dělat.“ Znovu se k ní otočil tak prudce, až kolem něj jeho hábit zavlál. Přistoupil k ní a ona udělala krok dozadu. „Je mi to líto, Hermiono. Já jsem… Musel jsem to udělat. Neměl jsem, ale musel jsem. Vždycky jsem to chtěl udělat. Ale… do hajzlu. Omlouvám se.“ Svěsil hlavu a zajel si prsty do vlasů. 

Zlost ji opustila, zůstala jen lítost. Vypadal tak zmateně a utrápeně, že k němu pocítila sympatie. Koneckonců, ona se cítila podobně kvůli jeho otci. Sice nechtěla, ale nedokázala s tím nic dělat. 

„Nenadávej, moji zákazníci by tě mohli slyšet,“ řekla místo toho a svěsila ruce podél těla. 

Podíval se na ni a nervózně si mnul zátylek. „Ty se nezlobíš?“ 

Chladně se na něj podívala. „Znovu už to nezkoušej.“ 

„Nechtěl jsem,“ řekl tiše a rozhodil neurčitě rukama. „Ale když jsem ho viděl s tebou, vzpomněl jsem si na ten večer, jak ty… a on….“ Tváře mu trochu zrůžověly. „Já jsem nemohl uvěřit, že do pr… do háje, že on se k tobě dostal jako první…“ 

Hermionin vztek se znovu vrátil. Takže to nakonec byla soutěž. A to si myslela, že Lucius byl jediný, kdo si tady s ní nemilosrdně hrál! 

„Takže celou tu dobu jste o mě vy dva soutěžili?“ přerušila ho. Ach můj bože, pořád tomu nemohla uvěřit. 

Draco na ni vrhl nečitelný pohled. „Ne, tak to nebylo. A ty to moc dobře víš.“ 

„To teda nevím!“ Odsekla a nedokázala skrýt své rozhořčení. „Netuším, jak funguje pokroucená malfoyovská logika. Oba dva jste parchanti. Myslím, že bys měl jít.“ 

Ani se nepohnul. Znovu se na ni díval, na tváři mu bylo znát, jak ho rozčiluje její nepochopení. 

„On ti to neřekl,“ nevěřícně zavrtěl hlavou. „On ti to neřekl, a přesto jsi… kruci, tady jsem vážně nikdy neměl šanci, co?“ Znovu zavrtěl hlavou. 

„Neřekl mi co?“ zeptala se, jak zvědavost převážila nad jejím vztekem. 

„Nemůžu uvěřit tomu, že to dělám,“ zamumlal si pro sebe a pak si znovu v nervózním gestu prohrábl vlasy. „Mému otci se líbíš. A myslím, že jsi dost chytrá na to, aby ti to došlo. Koneckonců chodí sem dvakrát týdně!“ 

Nevěřícně si odfrkla, dřív než to mohla zastavit. „Nebuď směšný. Jen si sem chodí kupovat knihy.“ 

Povytáhl obočí, když šel ke dveřím. S rukou na klice ještě řekl: „Vážně? Tak proč žádnou z těch knih, co si sem chodí kupovat, ještě nečetl?“ 

Hermiona nedostala příležitost k odpovědi, protože k pultu přišel zákazník, co chtěl platit. Když dokončila transakci, Draco už byl pryč. 

♥♥♥

Měla zpoždění. 

I když zavřela knihkupectví v půl šesté, když se dostala domů, přistihla se, že téměř posedle uklízí byt – hlavně ložnici – v očekávání Legolasovy návštěvy. Ztratila deset minut zbytečným přemýšlením nad tím, jestli fuchsiové povlečení není příliš holčičí, nebo jestli to v barvě slonové kosti není příliš strohé, dalších patnáct uvažováním, jestli si má narovnat vlasy, nebo ne, a dalších dvacet krutým dilema, jestli si má vzít kalhoty a pohodlné spodní prádlo, nebo šaty a nepohodlná tanga. 

V době, kdy se rozhodla, že na posteli nechá povlečení barvy slonové kosti, narovná si vlasy, aby zkrotila své kudrny, dá si sprchu a vezme si šaty, bylo už čtvrt na devět. Takže teď stála kousek od restaurace Fran, oblečená do hezkých šatů malinově růžové barvy a tang, která ji škrtila už teď, a šla o čtyřicet minut později na své rande s Legolasem. 

„Dobrý den. Stůl pro jednoho nebo pro dva?“ zeptal se číšník přátelsky. 

Hermiona přejela nervózně pohledem zešeřelý interiér podniku. V pátek večer tu obvykle bylo plno, takže bylo mezi všemi těmi tvářemi těžké najít i někoho, koho jste dobře znali, natož někoho cizího. Hermionu naštěstí napadlo, že by si měli dohodnout nějaké poznávací znamení, aby se vůbec našli. Ona si měla vzít diamantový náramek, který jí dal, to ale znamenalo, že musí mít ruku na viditelném místě. Možná, že by se mohla vrátit do svých studentských let a mávat rukou nad hlavou, jako horlivá studentka, která zná odpověď na každou otázku, kterou profesor položí. 

„Ehm… já někoho čekám, ale už by měl být tady,“ řekla Hermiona. „Můžu se posadit k baru?“ 

„Jistě.“ 

Sednout si na vysokou stoličku u baru se ukázalo být trochu náročnější, protože její šaty – elegantní kus oděvu v délce nad kolena, které si koupila za částku, z níž se jí pořád dělalo trochu mdlo – byly úzké a navíc nohy v botách na vysokých podpatcích jí trochu klouzaly na dřevěné podlaze. Přesto se vyšplhala nahoru, a zatímco se pohodlněji usazovala, nervózně zkoumala dav v restauraci. 

Zajímalo by mě, jestli je tady… 

U baru sedělo několik dalších hostů, ale většina z nich se už s někým bavila. Nicméně na samém konci barového pultu seděl osamocený, pohledný, opálený muž. Hermiona si ho s nadějí prohlížela a když se na ni podíval, mrkl a usmál se na ni. Oplatila mu úsměv, ale vzápětí sklíčeně zjistila, že k muži přistoupila krásná žena s kaštanovými vlasy. 

Podívala se na hodinky. 8.57. 

Co když přišel přesně v osm, myslel si, že ona nedorazí a už odešel? 

Ne, nevěřila, že by byl tak netrpělivý. Koneckonců, ona měl jen třicet – no dobře – čtyřicet minut zpoždění. V každém případě, v jednom dopise jí napsal, jak si myslí, že vypadá, takže by ji měl poznat. I když její vlasy dneska nebyly tak kudrnaté jako jindy… 

„Slečno Grangerová?“ 

Hermiona se prudce otočila. „Pane Malfoyi…“ řekla překvapeně. „Co tady děláte?“ 

No vážně, co tak bohatý muž jako Lucius Malfoy dělal v průměrné restauraci, jako byla Fran? Byl celý oblečený po mudlovsku. Žádný kouzelnický hábit, žádná vázanka, žádná hůlka s hadí hlavou. Jen modrá košile s krátkým rukávem a kalhoty. Modřina kolem jeho levého oka úplně zmizela. Hermiona si nebyla jistá, co ji překvapilo nejvíc: jestli jeho přítomnost, nebo to, že si na sebe vzal mudlovské oblečení. 

„Měl jsem tu schůzku,“ odpověděl. Pak pohledem přejel po jejích uhlazených vlasech, výstřihu šatů a lýtkách jen v punčochách, než se znovu vrátil k jejímu obličeji. Neusmíval se, ale záblesk v očích prozradil, že se mu líbilo, co viděl. A Hermiona nechtěla přemýšlet o tom, proč ji to tak potěšilo.

Mému otci se líbíš, zazněla jí v hlavě Dracova slova. 

Ale to bylo nemožné. Naprosto nemožné. V den, kdy Lucius Malfoy bude myslet v romantickém slova smyslu na Hermionu Grangerovou, budou prasata létat, kočky mluvit a chodit na ulici bez oblečení bude naprosto přijatelné… 

„To je náhoda,“ poznamenala. „Taky bych se tu měla s někým setkat.“ 

„S vaším milencem?“ Pohlédl na náramek na jejím zápěstí a vrhl na ni nečitelný pohled. 

Kousla se do rtu a očima znovu zabloudila po restauraci a ke dveřím ve snaze najít Legolase. Pak se vrátila pohledem zpět k Luciusi Malfoyovi. 

„Něco takového.“ 

„Hm. To je hezké.“ 

„Překvapuje mě, že to říkáte,“ pronesla chladně. „Dneska jsem viděla Draca.“ 

Jeho tvář zůstala nečitelná. Nic neřekl. 

„A Draco potvrdil má podezření ohledně vaší osoby,“ pokračovala. 

„A jaká jsou vaše podezření?“ 

Její odvaha říct mu, co si vážně myslí, začala mizet pod jeho chladným, upřeným pohledem. 

„Že jste si se mnou jen hrál.“ Odkašlala si. „Že jste ze mě měl jenom legraci. Byla to jen soutěž mezi vámi dvěma.“ 

Měla bod za to, že najednou nevypadal vůbec nezúčastněně. „Tohle vám Draco řekl?“ zamračil se. 

„Ne tak doslova,“ odpověděla. „A nebylo to všechno, co mi řekl.“ 

Lucius si založil ruce na hrudi. „Zdá se, že můj syn dneska roznášel klepy.“ 

Ignorovala jeho poznámku. „Řekl mi, že se vám líbím – a také to, že jste nikdy nečetl knihy, které jste si v mém knihkupectví koupil.“ 

Neodpověděl a Hermiona ho pozorovala ve snaze zjistit, co si myslí. Ale bylo to marné, protože neznala člověka, který by uměl lépe skrývat své emoce než Lucius Malfoy. Mohl by  konkurovat mramorové soše. 

„A vy tomu věříte?“ zeptal se nakonec. 

„Ne,“ řekla tiše. „Nevěřím. Můžete být ochoten…“ zadrhla se. „Být ochoten a schopen mě líbat nebo dokonce se se mnou jednou… ehm, možná vyspat… ale nikdy se na mě nebudete dívat jako na ženu, se kterou to myslíte vážně.“ 

Přistoupil blíž a ji opět zaplavila neodolatelná vůně citronu a rozmarýnu. Sotva se ovládla, aby se k němu nenaklonila blíž. 

„Zklamala jste mě, slečno Grangerová.“ 

„Jak to?“ zvedla tázavě obočí. 

Ušklíbl se. „Zklamala jste mě, že si tak málo věříte.“ 

Otevřela ústa, aby něco řekla, ale žádná slova z ní nevyšla. Netušila, co by mu na to měla odpovědět. Tak je zase radši zavřela.  

Teď už se ušklíbal úplně otevřeně a zcela malfoyovsky. „Dobrou noc, slečno Grangerová.“ 

„Dobrou noc, pane Malfoyi,“ odpověděla automaticky, protože byla stále v šoku. 

A on byl pryč.

♥♥♥

předchozí kapitola  následující kapitola

♥♥♥ 

Za beta-read děkuji Claire. Pokud jsou tam nějaké chyby, tak je přičtěte na vrub mé maličkosti.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

...

(Michelle, 23. 5. 2014 22:44)

teda,fakt je tu Mia až moc blboučká, začíná mě rozčilovat..

už vím, fandím Dracovi!!! ale asi bez šance...

:)

(zuzule, 31. 3. 2014 14:25)

Mno ten Draco to nejak rozjel... ale snad uz se to nebude opakovat.
Migrenu nezavidim, vim, jakej to dokaze byt hnus. Obdivuju, ze zvladnes odpovidat na komentare. Ja se vzdycky radsi vyhybam vsemu, co sviti.

Re: :)

(Suzanne, 31. 3. 2014 23:08)

Myslím, že s Dracem už to skončilo. Teď je na řadě Lucius a taky Legolas, že:)
Komentáře čtu s migrénou jenom, když jsem to zachytila v ten správný čas a jsem nadopovaná:) Bez léků by to nepřicházelo v úvahu, to prakticky umírám:)

oOo

(bella-cissy, 20. 3. 2014 22:49)

Já jsem s Dracem v příběhu problémy neměla. Naopak. Uvítala bych jeho přítomnost častěji. Je sympatický a navíc mám pocit, že Hermiona u něj ví, na čem je. Z mého pohledu je kapitola zcela uvěřitelná. Ale pravda, autorka si se čtenáři pohrává a já se obávám že ty trochu také (pokud nepřidáš pokračování do neděle...).
Ještě jsem tě nepochválila za krásné doprovodné fotografie. Ladí mi ke kapitolám a lahodí, ačkoliv maličko kýčovitě, mému oku. Přesně ve stylu povídky. A ta fotka, kterou máš na hlavní straně, a vůbec všechny, kterými doprovázíš měnící se roční období, jsou přesně obsažné - vždy z nich cítím atmosféru probíhající doby.
Klidný týden bez analgetik (ta se v překladu neprojevila, neboj) a krásné první jarní dny!

Re: oOo

(Suzanne, 23. 3. 2014 13:41)

Nemám v úmyslu si s vámi pohrávat, ale dneska bohužel žádná kapitola nepřibude. Mám z ní přeložené zatím tři odstavce a k tomu ohavnou migrénu:( Nicméně mohu slíbit, že je poměrně výživná:) (Ta kapitola, i když ta migréna taky)
Díky moc, jsem ráda, že to působí, tak jak jsem si přála. Já to s tvorbou webovek a grafiky vůbec neumím, tak si hraji akorát s fotkama. Na úvodní stránce bude zase třeba fotku změnit. K téhle kapitole jsme z jistého důvodu chtěla růži na stole v restauraci, jenže jsem našla samé svatební fotky a tohle byla první nesvatební, která na mě vypadla:)

Kruci

(wodwar, 20. 3. 2014 20:16)

To nám neskončilo zrovna pozitivně... Moc se mi nelíbila část s Dracem (na mě rozhodně přehnané), ale milý a přirozený konec to tedy zachránil.
Děkuji za velmi zdařilý překlad, těším se na pokračování!

Re: Kruci

(Suzanne, 23. 3. 2014 13:35)

Díky za pochvalu:) Mně se tam Draco taky moc nehodí, ale myslím, že už by to s ním měla mít Hermiona vyřešené:) Pokračování zase příští neděli, pracuji na něm, i když to jde pomalu:)