Jdi na obsah Jdi na menu
 


5. 1. 2014

 Kapitola druhá

 laska-v-dopisech2.jpg

Pro začátek trochu delší poznámka překladatelky: Už je to dlouho, co jsem zde uveřejnila první kapitolu tohoto překladu. Nechala jsem se odradit nedostatkem komentářů, ačkoliv koukám, že časem pár lidí komentovalo. Jenže… O Vánocích jsem dostala hroznou chuť si zase něco přeložit s párem LM/HG. Strávila jsem dva dny hledáním vhodné povídky, projela jsem jich asi dvě stovky – a nenašla jsem NIC, co bych chtěla přeložit! Propadla jsem hluboké frustraci – ale jelikož mě chuť překládat nepřešla, tak jsem se tedy vrátila k této povídce. Ne, není to perla literatury, ale mě její překládání baví. A je to romantika. A je tam Lucius. A není to porno. To mi stačí. 

P. S. Počitadlo mi ukazuje velmi hezký počet, kolikrát byla první kapitola přečtena, tak tedy doufám, že to nepřekládám pro srandu králíkům:) 

A varování překladatelky: románově nešikovná Hermiona (koktá, zakopává, rozbíjí věci, moc mluví - občas je mi jí skoro líto:), klišé, postavy nepochybně OOC. Povídka je nenáročná oddechovka - něco jako průměrná romantická komedie. Ale i ty jsou někdy potřeba. 

_______________________________________________________________

Ahoj Legolasi,
 

jsem ráda, že se také zajímáš o řeckou mytologii. Máme opravdu mnoho společného! Má přezdívka? No, myslím si, že Athéna je ztělesněním skutečně moudrého ducha. Silně věřím ve spravedlnost a mám respekt k moudrosti, které lze dosáhnout. Těch důvodů, proč jsem si vybrala zrovna tohle jméno, je více a možná ti je prozradím později. 

I mne zaujala tvá přezdívka. Nepochybně jsi četl Pána prstenů. Nejsi náhodou taky elf? To by bylo vzrušující, opravdu! Možná mi budeš moci dát lekce lukostřelby, ne? Ha, ha. 

Je úžasné, že vaříš lektvary, které ti nepochybně zaberou spoustu času, a pak je daruješ sv. Mungovi. Nemyslím si, že by ses měl vzdávat svého snu. Ať už existují jakékoliv překážky, které ti brání v jeho splnění, věř, že se dají překonat. Moji přátelé a rodiče říkají, že jsem hrozně tvrdohlavá a myslím, že mají pravdu. Věřím, že je nutné být trochu tvrdohlavý, když člověk chce být úspěšný, tak tuto svoji vlastnost odmítám vidět jako slabost. (Což znamená, že jsem dvojnásobně tvrdohlavá?) 

A, ano, mám dojem, že jeden z mých snů jsem si splnila. Vždycky jsem chtěla být obklopena knihami a konečně mám práci, která mi to umožňuje. Přesto, mám celou řadu dalších snů, které bych jednou ráda proměnila ve skutečnost. Například bych chtěla navštívit Řecko, napsat bestseller, naučit se jezdit na koni a koupit si alespoň jeden opravdu drahý šperk nebo kus oblečení a chtěla bych udělat něco, co je pro mě naprosto netypické. Taky bych si ráda pohladila tygra, jela na kajaku, ochutnala saké, naučila se plynně německy – a mnoho dalších věcí, ale nebudu je vypisovat, abych tě nenudila. 

Takže, o jakých dalších věcech sníš, Legolasi? 

Athéna 

♥♥♥

Jak zima předala vládu jaru, přišly sušší dny, a také slunce vysvitlo častěji. Do Hermionina knihkupectví začalo chodit více lidí a její zisk rostl. Od otevření svého obchodu před rokem ponuře sledovala své účetnictví a dívala se, jak náklady převažují nad výnosy, ale teď – díky Merlinovi – její obchod začal vydělávat – i když jen pomalu. 

V uplynulém roce mnohokrát uvažovala o tom, jestli opustit svou práci na ministerstvu byl vážně dobrý nápad – a zvláště ve dnech, kdy prodala nanejvýš dvě knihy. A i když post zástupkyně vedoucího na odboru pro Ochranu proti škůdcům byl jen nikdy nekončící papírování, aspoň plat měla slušný. 

Jenže to nebyla práce, kterou by chtěla dělat. Po návratu do Bradavic dokončila sedmý ročník a snila o skvělé kariéře. S jejím postavením válečné hrdinky neměl být žádný problém, aby se jednou stala třeba i ministryní kouzel. A kdyby jí nevyšel tenhle ambiciózní plán, tak alespoň chtěla pracovat jako vedoucí Oddělení kontroly nad kouzelnými tvory. Když už nemohla měnit kouzelnickou společnost, tak alespoň chtěla zajistit, aby bylo správně zacházeno s kouzelnými bytostmi a zvířaty.

Bohužel, ukázalo se, že status válečné hrdinky jí moc nepomůže při hledání práce, tak přijala další nabídku, která ji zaujala. Ale ani to nebylo to pravé ořechové, protože jako asistentka vedoucího vykonávala nudnou kancelářskou práci, maskovanou docela prestižním titulem. 

Ale teď už ne, pomyslela si a pocítila uspokojení, když přerovnávala sekci s knihami o bylinkářství. Jsem teď svou vlastní paní. 

Byla jediným a hrdým vlastníkem knihkupectví Tea & Tome. Obchod byl zaměřen hlavně na vědecké typy, kteří rádi usrkávali čaj, zatímco hltali (nebo aspoň předstírali, že hltají) každé slovo v knize. Hermiona část domu, v němž byl její obchod, koupila za poloviční cenu, protože majitel zrovna zoufale potřeboval peníze.

Knihkupectví bylo vklíněno mezi obuvnictvím a pekárnou a zadní stranu obchodu omezovala řada dalších krámů z druhé strany, takže si Hermiona nemohla magicky rozšířit prostor, jak by chtěla. Nemluvě o tom, že magické rozšiřování nemovitostí bez platné licence od ministerstva zavánělo vysokou pokutou. Proto využila každého kousku prostoru a obchod zaplnila nacpanými policemi, které sahaly až ke stropu.

Musela sice lézt po žebříku, když chtěla doplnit nebo přerovnat knihy v horních policích, ale přestože měla trochu strach z výšek, nevadilo jí to. Aspoň ne moc.
 

Když si nějaký zákazník přál koupit nebo prohlédnou knihu, na kterou nedosáhla, jednoduše použila kouzlo Accio a bylo to. 

Momentálně seděla na dvanácté příčce žebříku, nohama zapřená o příčku sedmou. V jejím dosahu se vznášely čtyři komínky knih, které potřebovala zařadit. Broukala si dětskou písničku Mařenka měla ovečku, zatímco kontrolovala každou knihu předtím, než ji dala na své místo. Částečně vnímala, co dělá, a částečně si opakovala slova z posledního dopisu od Legolase, který jí soví pošta doručila před dvěma dny, takže úplně přeslechla zvuk zvonkohry nade dveřmi. 

„Zdá se, že dnes máte dobrou náladu, slečno Grangerová,“ ozval se hlas u jejích nohou. 

Hermiona tiše vykřikla, polekaně sebou trhla a ztratila rovnováhu. Zašátrala kolem sebe, aby se chytla žebříku, ale bylo pozdě. Vykřikla a instinktivně se připravila na tvrdý dopad na dřevěnou podlahu. 

Místo toho nejprve narazila do člověka, který vzápětí sám upadl. Jejich těla se propletla, kolenem ho kopla do žeber a vlasy se jí dostaly do úst. 

„Omlouvám se, slečno Grangerová. Měl bych být opatrnější, až se k vám budu chtít příště přiblížit.“ 

Hermiona se vyděsila, když rozpoznala ten medový hlas. Vyplivla si vlasy z úst a rychle se zvedla ze štíhlého těla Luciuse Malfoye. Udělal krok dozadu, zakopla o spadlý žebřík a zavrávorala. 

S tvářemi zrudlými víc než kdykoliv předtím za 23 let jejího života, vykoktala: „Já… jsem… v pořádku. Myslím… no… Nejspíš jsem neslyšela zvonkohru, která se ozve, když někdo vejde. Nevím, jak je to možné. Když někdo přijde dovnitř, zvonkohra zazvoní…“ 

Sakra, mlč, mlč, mlč! 

Lucius se posadil. Vypadal nemístně, jak tam seděl na holé podlaze v drahých šatech. Stuha, která mu poutala vlasy, spadla a teď je měl rozprostřené po ramenou a zádech. Chvíli se na ni beze slova díval a pak se postavil. Stál před ní vysoký a štíhlý, a ona si připadala ještě menší a hloupější… 

Nejradši by se zahrabala pod zem. Bylo by jí jedno, kde by zase vylezla, jen chtěla být pryč odsud. 

„Jste zraněná?“ zeptal se. 

„Ne,“odpověděla a pátravě se na něj zadívala. „A vy?“ 

Pousmál se. „Utrpěla pouze moje pýcha. Domníval jsem se, že vás chytnu do náruče, ale bohužel můj ambiciózní plán nevyšel.“ 

Hermiona mu úsměv opětovala. 

„Možná vám to příště vyjde a chytnete mne do náruče.“ Jakmile to vyslovila, už těch slov litovala. „Teda… pokud bych spadla… a vy byste … u toho byl…“ 

Ach, Merline. Zabij mě. Prosím! A to hned teď! 

„Možná mi to vyjde,“ pousmál se Lucius dříve, než se k ní otočil zády a šel hledat v policích nějakou knihu. 

♥♥♥

Athéno, 

omlouvám se, že odpovídám na tvůj dopis až teď. Veškerou mou pozornost vyžadovaly jisté rodinné záležitosti.

Jak ses měla v uplynulém týdnu? Doufám, že dobře? 

Ptáš se, jestli jsem elf? Měla bys o mně horší (nebo lepší) mínění, kdybych ti řekl, že je to pravda? Máš nějakou zvláštní zálibu v elfech? Mimochodem, bez ohledu na to, že každý má právo na nějakou libůstku, musím uznat, že máš opravdu zvláštní chutě. 

Ano, jsem elf. Doufám, že se nerozhodneš ignorovat mé dopisy. 

Závidím ti, že sis splnila svůj sen, Athéno. Také ti závidím tvůj optimismus. Nikdy jsem neměl trpělivost na to, abych dokázal vnímat svět pozitivně, nebo nahlížet na realitu přes růžové brýle. Připouštím, že nikdy jsem ale sám sebe neřadil na opačnou stranu a nenazýval se pesimistou. Myslím, že jsem spíše… oportunista.  Využiju každou příležitost, nebo šanci tu příležitost získat. A použiju ji k dosažení… ne svého štěstí, protože něco jako štěstí jsem nikdy nepoznal… ale dejme tomu k dosažení svých cílů? Příjemného, pohodlného života?

Nicméně dost už bylo pochmurných řečí. Možná bych se mohl nechat inspirovat a taky začít psát knihu. Nějaký zdlouhavý, nudný román o tři sta stranách, třeba? Děkuji ti za inspiraci, drahá. 

Máš spoustu vzrušujících a odvážných snů, Athéno. Obávám se, že ty mé jsou v porovnání s tvými zcela nudné. Nicméně je tu jeden sen, v jehož splnění jsem doufal několik posledních měsíců. Nejdříve jsem si byl jist, že se nikdy nemůžu stát skutečností, ale teď jsem nebezpečně naplněn nadějí. Myslím, že je absurdní, jak moc si přeji, aby se mi toto přání splnilo, když uvážím, že ještě před několika měsíci bych vyděsil sám sebe, že po něčem takovém vůbec toužím. 

Ale život je ironický, Athéno. Jsem přesvědčen o tom, že Osud si vždycky najde způsob, jak s námi hýbat podle svých rozmarů. 

Legolas

 ♥♥♥

Prásk!

Její čtvrtý čajový servis byl v háji.

Naštěstí to předpokládala, takže si, díky Merlinovi, koupila levné nádobí.

Jako by zakopla o vzduch. V jednu chvíli klidně šla a nesla podnos s čajovým servisem. Nicméně, v další chvíli, v tu chvíli, kdy se Lucius Malfoy otočil a podíval se na ni, se přistihla, že veškeré nádobí z podnosu padá a tříští se na zemi. Porcelán snad závodil o to, který kus udělá větší oblouk a dopadne hlučněji.

Možná, že dokonce vytvořila nějaký rekord. Místo toho, aby ji označovali za nejchytřejší čarodějku své doby, by jí možná měli říkat: Dívka, která zakopává o vzduch. To by bylo mnohem zajímavější téma pro hovory u večeře.

Zvedla se na všechny čtyři a byla si vědoma pohledu Luciuse Malfoye, který jí propaloval díru do zad. U Merlina, nejradši by se rozbrečela. Bylo by to tak hrozné, kdyby to skutečně udělala? Kolik trapasů člověk může vydržet, než se z toho zhroutí?

Chtěla vstát, když k ní přišel Lucius a natáhl ruku. Dívala se na ni, jak by nikdy lidskou paži neviděla. Bledá ruka s pěti dlouhými prsty a stříbrným prstenem se smaragdem na prostředním prstu. Nekouše si nehty, všimla si. Měl je pečlivě upravené, na rozdíl od ní, která si je kousala a ničila ve chvílích, kdy byla nervózní nebo měla strach. Stejně jako dneska.

Zahýbal prsty. Dívala se na ně ještě upřeněji.

„Je to zvláštní, slečno Grangerová. Nabízím vám pomocnou ruku, ale mám pocit, že mi ji místo toho políbíte. Že by byla má ruka tak… lákavá?“

Zloba konečně potlačila její rozpaky. Podívala se na něj. Na rtech mu hrál malý úsměšek. 

„Nejste papež, takže vám ruku rozhodně líbat nebudu,“ odsekla, i když byla stále ještě na kolenou. 

„Ach, takže kdybych byl papež, tak byste neměla problémy přitisknout své rty na mou kůži?“

V setině vteřiny bleskla Hermioně myslí hříšná představa. Její upřený pohled se z Luciusovy ruky přesunul jinam. Klečela před Luciusem Malfoyem, hlavu ve výši jeho rozkroku a bylo tak lehké si představit, jak odepíná pásek, rozepíná kalhoty… a dotkne se… 

Ne! Co to máš za představy, Hermiono? Na co to, sakra, myslíš? 

Jejich pohledy se setkaly a na chvíli měla strach, že mu dojde, na co právě myslela. 

„S-samozřejmě, že měla,“ odpověděla slabě, chytla ho za ruku a nechala se vytáhnout na nohy. 

Stála blízko něj. Tak blízko, že mohla vidět drobné rubíny zasazené do stříbrné spony ve tvaru draka na jeho hábitu. Tak blízko, že cítila teplo jeho těla. Tak blízko, že cítila jeho kolínskou se svůdnou vůní… citrónů? Pomerančů? Meruněk? Každopádně to bylo něco ovocného. 

Zhluboka se nadechla. Všiml by si, kdyby se k němu přiblížila ještě více? U Merlina, bylo to tak příjemné. 

„Skutečně?“ řekl pobaveně. „Pokud se mne nechcete dotýkat, tak proč stále držíte mou ruku, slečno Grangerová? Trochu si protiřečíte.“ 

Podívala se dolů. Opravdu, stále se ho držela za ruku. U všech svatých, držela za ruku Luciuse Malfoye! 

Pustila jeho ruku, jako by se spálila a odstoupila. Zamumlala omluvu a rychle zmizela do malého skladiště za krámem. Tam si sedla k oknu, obličej skryla dlaní a vážně přemýšlela o tom, že nastalou situaci vyřeší tak, že už nikdy nevyjde ven.

♥♥♥

 předchozí kapitola   následující kapitola

♥♥♥

Za beta-read děkuji Claire. Pokud jsou tam nějaké chyby, tak je přičtěte na vrub mé maličkosti, nebo blogu, které hrozně rád slučuje slova dohromady – a mě tím dohání k šílenství.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

:)

(zuzule, 31. 3. 2014 11:26)

Jasne ze by mela problemy. Kdyby byl papez, nemohla by mu udelat to, co si predstavovala. :D

Chudák

(Sonick, 5. 1. 2014 22:17)

Úžasná povídka!!! Ale Chudák Hermiona, pořád zakopávat atd...:D za chvilku z ní bude jedna velká modřina :D Už se těším na pokračování :)

Re: Chudák

(Suzanne, 6. 1. 2014 16:45)

Díky, jsem ráda, že se líbí:) Hermiona je tu vážně chudák - to padání si ještě užije:) Pokračování by mělo být za týden, kapitola je přeložená a musím jí poslat betě.

 

 



Archiv

Kalendář
<< červen >>
<< 2018 >>
Po Út St Čt So Ne
        1 2 3
4 5 6 7 8 9 10
11 12 13 14 15 16 17
18 19 20 21 22 23 24
25 26 27 28 29 30  


Statistiky

Online: 1
Celkem: 235115
Měsíc: 1973
Den: 84