Jdi na obsah Jdi na menu
 


20. 4. 2014

Kapitola jedenáctá

 

laska-v-dopisech-11.jpg       

Varování překladatelky: Románově nešikovná Hermiona (koktá, zakopává, rozbíjí věci, moc mluví - občas je mi jí skoro líto:), klišé, postavy nepochybně OOC. Objevují se tu také narážky na sex a občas nějaké to sprosté slovo. Povídka je nenáročná oddechovka - něco jako průměrná romantická komedie. 

♥♥♥

Když se Hermiona ráno probudila, zjistila, že leží ve své posteli a je pohodlně přikrytá. Pak si uvědomila, že má na sobě jedno ze svých žlutých triček na spaní a kalhotky stejné barvy. Ty kalhotky – nebo možná vědomí, že na sobě má kalhotky – spustilo vzpomínky na předchozí noc. 

Obrázky se střídaly v její mysli. Viděla samu sebe, jak čeká ve Fran na Legolase a přemýšlí o tom, co jí řekl Draco, jak drží Luciuse za ruku na jejich procházce k ní domů, jak má nohy omotané kolem Luciusových štíhlých boků, jak se vášnivě líbají, jak sedí na jeho klíně, šaty vyhrnuté nahoru, hlavu zakloněnou dozadu a užívá si…

Zakryla si tvář dlaněmi. Zaplavila ji vlna hrůzy a šoku z vědomí, co a s kým udělala. A hlavně, žeto co a s kým bylo jen na jednu noc. Bohové a všichni svatí, vyspala se s Luciusem Malfoyem. 

Šok a hrůza se přelily v hysterické veselí. Vyspala se s Luciusem Malfoyem! Sundala si dlaně z obličeje, zaklonila hlavu a začala se smát. Ano, do háje, udělala to a bylo to za-tra-ce-ně fan-tas-tické! Kdyby dostala další příležitost, udělala by to znovu. 

Smích jí odumřel na rtech, když si uvědomila, jak rychle potom odpadla. To on ji musel odnést do ložnice, obléci jí tričko a přikrýt ji. Nemusel to dělat. Klidně ji mohl nechat spát na pohovce s šaty vyhrnutými až k bokům. Ale neudělal to. Jak ohleduplné. A ty jsi mu řekla, že není dobrý člověk.

„Nejste zrovna vzor dokonalého muže, pane Malfoyi…“

„Zato vy jste ale velmi krásná žena, slečno Grangerová…“ 

 „Je to tak divné, že mě přitahuje zrovna někdo jako ty.“  

Šok a hrůza se vrátily desetinásobnou silou. Ach, bože. Tohle mu vážně řekla? Řekla mu, že se jí líbí – no tedy svým způsobem… Jenže se jí chtělo tak spát, že nedokázala moc přemýšlet a hlídat si, co říká. Zrovna teď by se jí vážně hodil obraceč času. Dostala by se do nějaké strašné, trapné chvíle (které nastávaly zásadně, když byl poblíž Lucius Malfoy) a zabránila by sama sobě udělat nějakou kravinu. 

Hermiona si těžce povzdychla. Co má teď dělat? Jak se má chovat, až se znovu setkají tváří v tvář? Má předstírat, že se nic nestalo, nebo si o tom chtít promluvit? Byla to pro něj jen záležitost na jednu noc? A co pro ni? Jen potřeba dopřát si trochu – hodně – tělesného potěšení? Nebo v tom bylo něco víc? Chtěla dlouhodobý vztah? Chtěla?

Ano, odpovědělo její podvědomí. 

Ne, druhý hlásek to popřel.

Líbí se ti. Draco říkal, že ty se líbíš jemu. Tak v čem je problém? 

Nelíbí se ti. Máš ráda Legolase. 

Krucinál. Legolas. Ten bastard nepřišel. To, co teď prožívala – tu úzkost a zmatek – byla jen a jen jeho vina! Kdyby přišel na jejich domluvenou schůzku, tak by se nesetkala s Luciusem a neskončila by s ním na své pohovce v obýváku. Neprobudila by se sama v posteli a neměla by mysl plnou zmatku a pochyb. Legolas – když už tvrdil, že je vážně dobrý v posteli – by ležel na druhé polovině, podíval by se na ni a zeptal se jí, co by chtěla k snídani, kterou by přinesl do postele. 

Přišla jsi pozdě, připomněla sama sobě. To ona mohla za to, že se to všechno takhle strašlivě zvrtlo.

Musí mu napsat dopis, aby zjistila, co se včera stalo, že nepřišel. Ano, tak to udělá. 

A taky to udělala. Potom si dala šálek té nejsilnější kávy, jakou byla schopná připravit, osprchovala se a vydala se do svého knihkupectví a pokoušela se ze všech sil zapomenout na Luciuse Malfoye. 

♥♥♥

Víkend uplynul a stejně tak i celý další týden. Po celou tu dobu Hermiona neslyšela ani slůvko o Legolasovi a dokonale selhala ve svém předsevzetí zapomenout na Luciuse Malfoye. Po pravdě řečeno jediné, na co dokázala myslet, byl Lucius Malfoy. 

Neviděla ho, ani o něm neslyšela od toho jejich pátečního setkání, a i když předstírala, že jí jeho ignorace vůbec nevadí, opak byl pravdou. 

Jen mě využil? Tahle myšlenka ji napadala stále častěji a probouzela v ní střídavě pocit hněvu a smutku. Jen využil příležitosti, když mu nevyšlo plánované rande? 

Rozhodně, hlásek zněl podezřele jako ten druhý, který měl obvykle arogantní a škodolibý tón.Jsi hloupá, když věříš, že by měl o tebe zájem. Jediné, co chtěl, byl malý předkrm, než přijde hlavní chod – což nebudeš ty, jen tak mimochodem. 

Snažila se samu sebe přesvědčit, že on pro ni beztak není ten pravý. Byli dva dospělí lidé, kteří se vzájemně přitahovali a prostě to došlo až sem. Nebyl žádný zákon na to, že když se spolu dva lidé vyspí, tak spolu musí začít chodit. Doby, kdy by pošpinil její cnost a zničil její společenské postavení, byly naštěstí dávno pryč. Ostatně nic si neslíbili, jen jednali. 

Jednu věc musela zvážit obzvlášť pečlivě. Byla to ona, kdo zahájil jejich interakci v její předsíni, které vedla až tam, kam vedla. Co když Lucius čeká ve svém sídle, až ona udělá další krok? Co když čeká, že se mu ozve ona a je rozčilený z toho, že ona mlčí? Nebyla by to ironie? 

Hermiona začala přemýšlet o tom, že by mu mohla napsat dopis. Ale zároveň ji od toho odrazoval pocit, že by pak vypadala zoufale. Přesto ale něco musí udělat. Potřebovala mluvit o tom, co se stalo, zejména o tom, co řekla, než usnula. Možná si jen užili a teď budou dělat, že se to nestalo, ale to každopádně nebylo ani trochu dospělé. A oni byli dospělí, takže by tuhle situaci měli zvládnout v klidu a rozumně.

♥♥♥

V pondělí večer přišla Hermiona domů, rozhodnutá, že pošle sovu Luciusi Malfoyovi. Uvařila si šálek čaje, usadila se do křesla u svého psacího stolu. Oddalovala tu chvíli, přeskládala brky a lahvičky s inkoustem, smetla z povrchu stolu neexistující prach, zvedla se, otevřela okno a zase se posadila, pak zase vstala a okno zavřela, když dovnitř zavanul chladný podzimní vítr. 

Nakonec se odhodlala k činu, otevřela jednu ze zásuvek a chtěla vytáhnout pergamenový list. Nemohla ale žádný nahmatat. Vypadalo to, že jí došly. To nebylo možné! Byla si jistá, že si kupovala celé nové balení. Prohledala celý byt ve snaze najít list čistého dopisního papíru, ale žádný nenašla. Všechno se proti ní spiklo. 

Budu prostě muset kouzlem vymazat slova z nějakého staršího dopisu, pomyslela si. 

Vytáhla svazek pergamenů z druhé zásuvky, probírala se jimi a hledala ten, který si nepotřebovala nechat a mohla ho tak zničit. Prvních pár dopisů bylo z Gringottovic banky, potvrzení její obchodní licence a daňový formulář – to bylo důležité – pod tím byly dopisy od Legolase. 

Poslední kniha, kterou jsem četl? Byly to Lektvary a obklady od Alfreda Bercaria a ano, líbila se mi. 

Ale život je ironický, Athéno. Jsem přesvědčen o tom, že Osud si vždycky najde způsob, jak s námi hýbat podle svých rozmarů. 

Hermiona klouzala pohledem po řádcích, úplně je nevnímala, ale tady se zarazila. Ale život je ironický, Athéno. Jsem přesvědčen o tom, že Osud si vždycky najde způsob, jak s námi hýbat podle svých rozmarů. 

Zamračila se. Tohle už někde slyšela. Někde někdo to řekl. Kde? Kdo? Že by to četla v knize? Ne, to nebylo ono. Přísahala, že to někdo řekl nahlas. Byl to Harry? Ron? Ginny? Tohle by žádný z nich neřekl. Bylo to trochu moc filozofické a zároveň v tom byl osten cynismu… 

Lucius. 

Tohle řekl Lucius. 

Tu noc. V pátek večer poté, co se se spolu… co skončili a ona byla tak unavená a ospalá, že nedokázala ani myslet. Ona se ho zeptala na tu ženu, s níž se měl sejít. A pak mu řekla, že není hodný člověk. A on jí řekl, že zato ona je velmi krásná. „Zato vy jste velmi krásná, slečno Grangerová.“ A ona odpověděla, že je to ironie, že ji přitahuje zrovna on… A pak Lucius řekl to samé, co stálo v dopise. Jen bez toho Athéno. 

Ale život je ironický. Jsem přesvědčen o tom, že Osud si vždycky najde způsob, jak s námi hýbat podle svých rozmarů. 

Jaká je šance, že Lucius Malfoy a Legolas použijí ta samá slova? Byli dokonale odlišní. Že by četli stejnou knihu, v níž to bylo napsané? Bylo to nějaké kouzelnické přísloví a jí to celou tu dobu nedošlo? Lucius i Legolas se vyjadřovali tak formálně. Oba měl ten styl příslušející lidem z privilegované, bohaté vrstvy. Oba byli bohatí. Oba… 

Byli ženatí.

Měli syna. 

Byli oportunisté. 

Zajímali se o lektvary. 

Patřili mezi mocné, čistokrevné čaroděje. 

Hermiona se upřímně vyděsila, když ji začalo docházet stále více a více podobností mezi Luciusem a Legolasem. Předtím, než obdržela Legolasův první dopis, přišel Lucius Malfoy do jejího knihkupectví a koupil si tu samou knihu - Lektvary a obklady od Alfreda Bercaria . A Legolas jí odpověděl, že právě tahle kniha byla tou, kterou četl naposledy. 

Hermiona si pozorně přečetla každé slovo. Skoro ani nemohla dýchat. 

Nevysvětlitelně se cítím povinován, abych se ti omluvil za chování toho chlapce ze školy. Myslím, že mě jeho chování nepřímo zahanbilo, nejspíš proto, že v něm vidím kus sama sebe. 

To byla jeho odpověď na její vyprávění, jak jí Draco trápil během studií v Bradavicích. Taková nepřímá omluva by Luciusovi docela dobře odpovídala! 

Bohužel jsem neuvařil žádný lektvar, který by stál za zmínku v Denním věštci, natož v nějakém odborném lektvarologickém časopise. I když této cti se dostalo mému drahému příteli. Byl to skvělý člověk, ale zemřel. Blíží se výročí jeho smrti.  

Ten dopis byl datován v polovině dubna. Výročí války bylo jen za pár týdnů. Jediný brilantní lektvarový mistr, který zahynul ve válce, byl… Severus Snape. Nejlepší přítel Luciuse Malfoye! 

Pokud někdy budu vzpomínat na dárek, který jsem dostal, tak je to ten od tebe. Neobyčejná lektvarologická souprava od Fideliuse Melkina společně s knihou plnou receptur na lektvary.  

Poslala tu soupravu Legolasovi a o dva dny později přišel Lucius Malfoy do knihkupectví s tím, že chce encyklopedii k této soupravě. Pokud si pamatovala, poslala mu k tomu knihu receptur, která ale bez té encyklopedie nebyla kompletní… 

Nicméně, musím přiznat, že kdysi jsem byl čistokrevným rasistou, který opovrhoval – nebo spíš nechápal – mudlovským světem. Má nechuť k mudlům trvala, dokud jsem se nesetkal s jednou pozoruhodnou čarodějkou z mudlovské rodiny. Je to úžasná žena. Nesobecká, krásná a čestná duše, která mi ukázala, jak moc jsem se v mudlech mýlil – a že jsem se k nim choval stejně, jako oni ke kouzelníkům a čarodějkám. Protože jsem je nechápal, chtěl jsem je zničit. 

Toužím této ženě říct, jak moc mě změnila, ale nejsem si jist, zda k tomu budu mít někdy příležitost. Snad jednou. Doufám.  

Ach, dobrý Merline, že to nepsal o ní? Jak to, že to neviděla? 

Zběsile hrabala v zásuvce a našla další dopisy od Legolase. Téměř každý z nich potvrzoval její nejhorší obavy… Přečetla si, jak Legolas až téměř neuvěřitelně přesně popisoval její vzhled… Jak jí poslal její oblíbené čokoládové pralinky. Vzpomněla si na drahocenný diamantový náramek, co jí daroval, a na podivný výraz v Luciusově tváři, když viděl, že si ho vzala na rande s Legolasem… 

„Vy jste tu měl s někým schůzku. Jak to probíhalo?“  

„Ne tak dobře, jak bych čekal,“ odpověděl. „Přestože jsem doufal v opak, ještě bylo očividně příliš brzy. Nebyla připravená.“ 

„Připravená na co?“ 

„Na to, aby mě viděla.“ 

„Takže se neukázala?“ 

 „Svým způsobem ukázala.“  

„Ta žena, s níž ses měl dneska večer setkat… Je pro tebe důležitá?“

„Ano, velmi důležitá. Ale ona o tom nemá ani tušení.“           

„Nejste zrovna vzor dokonalého muže, pane Malfoyi.“  

„Zato vy jste ale velmi krásná žena, slečno Grangerová.“ 

„Je to tak divné, že mě přitahuje zrovna někdo jako ty.“        

Ale život je ironický. Jsem přesvědčen o tom, že Osud si vždycky najde způsob, jak s námi hýbat podle svých rozmarů. 

Lucius Malfoy byl… 

Hermionina ruka bezvládně klesla podél těla. Listy pergamenu se snášely k zemi. Otevřela oči i ústa v naprostém úžasu. Zírala do stropu a dívala se na ne úplně rovnoměrně bílý povrch, jako by na něm mohla najít odpovědi na všechny záhady vesmíru. Zhluboka dýchala, jak se snažila ovládnout potřebu křičet… 

Lucius Malfoy byl… 

Tolkienův Legolas byl elf. Elf s dlouhými světlými vlasy. Stejně jako Lucius Malfoy. Vysoký a vznešený. Stejně jako Lucius Malfoy. 

Lucius Malfoy byl… 

Lucius Malfoy, ten zlý, nevypočitatelný a arogantní mizera, a Legolas, galantní, štědrý a milý muž, co ho nikdy neviděla, byli jedna a tatáž osoba.

♥♥♥

předchozí kapitola  následující kapitola

♥♥♥ 

Za beta-read děkuji Claire. Pokud jsou tam nějaké chyby, tak je přičtěte na vrub mé maličkosti. Sestřin přítel mi odstranil vir z počítače tak důkladně, že mi s ním odstranil i pár věcí, které bych docela potřebovala:)

♥♥♥ 

Překladatelka: Suzanne 

Zdroj obrázku: weheartit.com

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

..

(Michelle, 23. 5. 2014 22:59)

no sláva, hurá,alelůja... :D

Re: ..

(Suzanne, 26. 5. 2014 17:59)

No jo, konečně jí to došlo:) Chvíli jí to trvalo, ale přišla na to:)

:-)

(ester-ka, 15. 5. 2014 19:19)

znám tuto povídku z fanfiction netu a jsem ráda, že jsem si konečně rozklikla tvoje stránky a že jsem si mohla přečíst tuto příjemnou oddychovku. jsem zvědavá na poslední kapitolu.
díky za příjemné čtení :-)

Re: :-)

(Suzanne, 16. 5. 2014 10:29)

Jsem ráda, že jsi sem zavítala:) Poslední kapitolu má u sebe beta, tak snad se tu do konce týdne objeví:)

...

(Nef, 10. 5. 2014 9:22)

pěkné kapitolka, těším se na další a doufám, že ji sem stihneš dát, než budu muset na praktickou část matury :-)

Re: ...

(Suzanne, 10. 5. 2014 10:57)

Díky, těší mě, že se kapitola líbila. Upřímně, já už jsem ze střední školy tak dlouho pryč, že nemám ani tušení, kdy se maturity konají (řekla bych, že v květnu, že:), takže nic neslibuji:)

Díky za překlad

(wodwar, 25. 4. 2014 21:54)

Pěkné, již nezavirovaná Suzanne ;-). Kapitolu jsem si užila; prvně jsem si myslela, že to Hermioně dojde, až když uvidí odpověď od Luciuse a uvědomí si, že oba dva mají stejně písmo... ale přišlo to dříve. Pamatuju si taky, že mě něco pobavilo, ale už si nevzpomínám, cože to bylo.
Jsem zvědavá na pokračování, snad se jim do toho nepřiplete Draco...

Re: Díky za překlad

(Suzanne, 8. 5. 2014 12:37)

Díky, jsem ráda, že se kapitola líbila. Myslím, že na Draca už v poslední kapitole není místo, ale pořád z ní nemám přeložené ani slůvko (dneska to chci napravit:), tak sama nevím:)

Re: Re: Díky za překlad

(wodwar, 9. 5. 2014 16:40)

Jo, státní svátky jsou dobrá věc...

:-)

(Kitti, 29. 4. 2014 10:56)

Hermiono, gratuluju:-))) s tím se srovnáš, věř mi. Lucius umí být okouzlující. Trochu je mi líto Draca, ale zdá se, že Malfoy starší slízne smetanu. Jo, Mione je tu za zmatkářku, ale překlad je skvělý. Díky.

Re: :-)

(Suzanne, 8. 5. 2014 12:40)

Díky za pochvalu. No jo, Hermiona má tady trochu (hodně) dlouhé vedení:) Ale máš pravdu, Lucius rozhodně umí být okouzlující, taky bych chtěla někoho takového potkat:))

oOo

(b-c, 28. 4. 2014 18:11)

Pro mě už je to moc. Měla jsi pravdu, konec mi nesedl a nejsem si jistá, jestli to poslední kapitola napraví. Z mého pohledu to postrádá napětí a originalitu, které byly na začátku. Tvůj překlad je však jako obvykle na vysoké úrovni, takže tam výhrady nemám. Fakt jsem zvědavá, jaký bude konec, jestli se třeba ještě mezi ně nepřiplete Draco... Uvidíme.

Re: oOo

(Suzanne, 8. 5. 2014 12:39)

Díky za pochvalu překladu, snažím se:) Mrzí mě, že ti to nesedlo - a nejsem si jistá, že to poslední kapitola napraví. I když bych byla ráda, kdyby ano:)

:)

(zuzule, 26. 4. 2014 17:51)

No šikulka, konečně na to prišla. Teď jen co s tím zjištěním udělá. :)

Re: :)

(Suzanne, 8. 5. 2014 12:38)

Trochu jí to trvalo, ale Hermiona je v téhle povídce OOC:) Něco s tím každopádně udělá, to se bát nemusíme:)