Jdi na obsah Jdi na menu
 


9. 3. 2014

 Kapitola osmá 

laska-v-dopisech8.jpg  

Varování překladatelky: Románově nešikovná Hermiona (koktá, zakopává, rozbíjí věci, moc mluví - občas je mi jí skoro líto:), klišé, postavy nepochybně OOC. Objevují se tu také narážky na sex a občas nějaké to sprosté slovo. Povídka je nenáročná oddechovka - něco jako průměrná romantická komedie.

_________________________________________________________________________

Legolasi, 

patříš mezi ty, kteří věří, že se všechno děje z nějakého důvodu? Dřív jsem si myslela, že život si řídíme sami. Teď jsem někde uprostřed mezi těmito dvěma názory. Každá akce má svou reakci. Ale na druhou stranu, občas se stávají věci bez ohledu na to, jakou cestu si zvolíme. Já a ty jsme docela dobrý příklad: oba jsme se přihlásili do WizFriends a dostali jsme to, za co jsme si zaplatili – kamaráda na dopisování. Ale přitom každý z nás mohl být spárován s někým jiným, s někým, s kým by si tak dobře nerozuměl. Ale Osud zasáhl. Osud věděl, že my dva se k sobě perfektně hodíme. 

Athéna 

♥♥♥

„Tady máte. Vezměte si to.“ 

Podala mu sáček, který vyndala, nebo spíš vyrvala, pokud mohl soudit z jejích rychlých, rozzlobených gest – z mrazáku. Jedním zdravým okem se pohrdavě podíval na barevný obal, zatímco to druhé začínalo nabírat ošklivou fialovou barvu. 

„Proč mi dáváte nějaký mražený produkt, slečno Grangerová? Nemyslím, že je vhodný čas na jídlo.“ 

Obrátila oči v sloup. „Ne, to není, vy chytráku. Dejte si to na oko. Zmírní to bolest a otok. A já se zatím podívám, jestli mám ještě nějaký výtažek z hrbouna. 

„Dobromysl je účinnější,“ podotkl a s nechutí si vzal sáček zmražené zeleniny. Vrhl ještě jeden vražedný pohled na obal, z něhož se na něj usmívala kreslená mrkev s hráškem, a přiložil si ho k oteklému oku. 

Hermiona se zamračila. „No, to možná je, ale já, bohužel, na rozdíl od vás nemám peníze na to, abych si mohla dovolit kupovat tak drahou přísadu.“ 

Zdravým okem se na ni upřeně podíval. „Opět předpokládáte, že to chci od vás, slečno Grangerová. Opatřím si ji sám.“ 

„Opravdu?“ nepodařilo se jí skrýt překvapení. „A co dál? Přiznáte mi, že potají doma vaříte lektvary?“ 

„Je tak těžké tomu uvěřit?“ 

Podívala se na hedvábný hábit přehozený přes opěradlo pohovky, na stříbrný prsten se smaragdem na jeho ruce, na drahé kožené boty… 

„Upřímně řečeno, ano, je. Těžko si umím představit, že trávíte dny a noci nad kotlíkem, z něhož se linou páchnoucí výpary.“ Podívala se na jeho dokonalé, dlouhé a lesklé vlasy a nepodařilo se jí skrýt pobavený úšklebek. „Nemyslím, že byste potom vypadal tak, jak vypadáte.“

„Umíte si to představit tak těžko, jako že vás políbím a vy mi to oplatíte?“ 

Její pobavený úsměv okamžitě zmizel a místo toho zčervenala. Jeho poznámka jí vzala vítr z plachet, takže se opět vrátila ke koktání, jak už u ní bylo v jeho přítomnosti zvykem. 

„Já… ehm… ne. Půjdu se radši podívat po tom výtažku z hrbouna.“ 

A rychle zmizela z pokoje. 

♥♥♥

O hodinu dříve 

Hermiona ve svém knihkupectví Tea&Tome knihy pouze neprodávala. Když o to byla požádána, občas je také restaurovala. To, když byl inkoust tak vybledlý, že slova nešla přečíst, když praskla vazba knihy, když byly stránky potrhané nebo když je počmáralo nějaké dítě, které se nudilo. Nepřijímala všechny knihy, pouze ty, které byly vzácné a jejichž obnova byla pro ni výzvou. 

Restaurování knih bylo náročné, protože vyžadovalo maximální soustředění, trpělivost, schopnost sedět hodiny ve stejné poloze a odhodlání dotáhnout práci až do zdárného konce. Nekouzelné knihy byly na restauraci jednodušší, protože nehrozily žádné vlivy, které by mohly narušit její práci. Magické knihy ovšem měly vlastní auru, ale většinou nebyly na restauraci až o tolik složitější, než ty mudlovské. Ovšem jednou za čas se setkala s knihou, jejíž magie jejím pokusům o obnovu vzdorovala. 

Tyto knihy měly vlastnosti, které se trochu podobaly těm lidským: byly tvrdohlavé, když je chtěla otevřít, neochotné nechat se opravit nebo dokonce projevovaly něco jako hněv, když na ně namířila hůlkou (obzvláště rády zaklapávaly desky a přicvakávaly do nich lidské prsty). Hermioně to nevadilo, protože časem přišla na to, že knihy stejně jako lidé reagují na to, jak s nimi jejich vlastník zacházel – a tohle byl jejich způsob obrany. Během restaurování také přišla na to, že většinou pomáhá, když knihy jemně pohladí po deskách, mluví na ně, nebo jim dokonce zpívá – to všechno zvyšovalo jejich ochotu nechat se opravit. 

Hermiona milovala restaurování knih, a to nejenom proto, že ráda viděla knihu, která vypadala jako nová, nebo proto, že každá restaurace byla novou výzvou. Jako bonus jí na účet přibyla hezká částka, když dokončila zakázku. 

Momentálně se Hermiona pokoušela obnovit barvy na jedné z nejdražších knih, která se jí kdy dostala do rukou. Byla to básnická sbírka do slavného německého poety Geralda Blaua – a jeho pra-pra-pra-pra a asi ještě pár pra neteř, které ji chtěla prodat na aukci za co nejvyšší cenu, pověřila Hermionu tím, aby ji opravila. Ale tahle kniha silně pokoušela Hermioniny schopnosti i trpělivost. 

Od chvíle, kdy na ní začala pracovat, uplynuly dva týdny, vyzkoušela na ni spoustu zaříkadel, zpívala jí (někdy i špatnou němčinou) a hladila ji po hřbetě, div si ruku neušoupala, ale kniha pořád vzdorovala. Frustrovaná Hermiona se na tu malou černou knihu zamračila. 

„Proč se nechceš nechat opravit?“ zabručela. 

„Možná používáte špatné metody.“ 

Stále se mračící, vzhlédla a setkala se s pohledem Luciuse Malfoye. 

„Jak dlouho už tu jste?“ zeptala se a ani se nesnažila zamaskovat svou rozladěnost. 

„Docela dlouho,“ odpověděl nonšalantně. 

„A co vlastně víte o restaurování knih?“ zeptala se podrážděně. 

„Musím přiznat, že moc ne,“ odpověděl. 

„Jak jsem předpokládala.“ 

„Ale má nevědomost nesnižuje hodnotu mé rady, slečno Grangerová,“ nenechal se vyvést z míry. „Je známo, že když něco opakovaně selhává, tak je třeba uvažovat o jiném řešení.“ 

„A o jakém jiném řešení bych měla uvažovat, pane Malfoyi?“ zeptala se naštvaně. 

„Co třeba požádat o pomoc?“ 

Povytáhla obočí. „A koho? Snad ne vás?“ 

Vrhl na ní pohled, jako by byla hloupé děcko. „Už jsem vám sdělil, slečno Grangerová, že o restaurování knih téměř nic nevím,“ odpověděl suše. „Myslel jsem tím nějakého jiného odborníka.“ 

„Hm. Ano. Jistě.“ No, samozřejmě, pomyslela si naštvaně při pohledu na knihu. Zlobila se na sebe, že na to nepřišla dříve – a sama. Jenže stejně jako se kniha odmítala nechat opravit, ona stejně tvrdohlavě odmítala vzdát svou snahu. Chtěla tu hádanku vyřešit sama, bez cizí pomoci, bez ohledu na to, jak frustrovaná z toho byla. Bohužel, čas plynul, ona neudělala žádný pokrok a už měla jen dva dny na to, aby zakázku dokončila. 

Znovu se na něj podívala a jemně se usmála. „Děkuji, pane Malfoyi. Omlouvám se, že jsem byla tak protivná.“ 

Naklonil se dopředu a Hermiona si uvědomila, že nemá vlasy svázané stuhou. Několik pramenů mu spadlo přes rameno a ona si vzpomněla na svou sexuální fantazii. Vzpomněla si, jak si představovala, že stojí opřená o kuchyňskou linku, nohy roztažené a Lucius je za ní, pomalu do ní proniká, přiráží… 

Zrudla a neodvážila se na něj znovu podívat, protože se bála, že z jejího pohledu vyčte, nad čím přemýšlela. Současně s tou žhavou vzpomínkou jí na mysli přišla další úvaha: Jaký by byl sex s Luciusem Malfoyem? Byl by tak dobrý, jak si ho představovala? 

Znovu se na něj podívala. Opětoval jí pohled. Ano, rozhodně by byl dobrý. Zatraceně dobrý. To ji donutilo, aby zrudla ještě víc. 

„Je vám dobře, slečno Grangerová?“ zeptal se Lucius Malfoy a Hermiona odmítla uvažovat o tom, proč jí jeho hlas připomíná med a hedvábí. 

„Ano. Naprosto… Je… je mi skvěle,“ vykoktala, znovu se vyhýbajíc jeho pohledu a předstírala, že najednou neví, co dřív. „Mám tu jen spoustu práce, víte. Opravdu hroznou hromadu práce. Takže si nemyslím, že si s vámi můžu jen tak povídat…“ Rychle sklouzla ze stoličky za pultem. „Ne, nemůžu se s vámi bavit. Ne, že bych nechtěla. Opravdu ráda s vámi mluvím… ale mám spoustu práce, víte.“ 

Popadla knihu a hůlku a prakticky utekla do skladu. 

♥♥♥

O nějakou dobu později se rozhodla přestat skrývat a vylezla ze skladu. Zvedla se z krabice, na které seděla a ztěžka si povzdechla, když si uvědomila, že obchodu neprospívá, aby v krámě nebyla obsluha a zákazníci museli čekat. Dost často uvažovala nad tím, že by si prořídila asistenta. Někoho, kdo by jí pomáhal s obsluhováním zákazníků, vybalováním knih a byl by na prodejně, když by si ona potřebovala něco vyřídit. Bohužel, její knihkupectví nevydělávalo tolik, aby si mohla dovolit platit zaměstnance. Ale rozhodně by nebylo na škodu, najít si někoho aspoň na částečný úvazek. Nebo nějakého studenta na brigádu, kterému nebude vadit nízký plat. 

Přestože věděla, že Lucius Malfoy je stále v jejím knihkupectví, zadoufala na okamžik, že ho nějaké neodkladné záležitosti přiměly odejít, zatímco byla zalezlá ve skladu. A pokud ne, tak doufala, že si aspoň rychle koupí knihu a odejde z jejího krámu. Vážně by si měla na dveře pověsit ceduli s nápisem, že Luciusi Malfoyovi je vstup zakázán. Už za ten klid by to stálo. Každopádně se chystala brzy zavřít, protože byla unavená a hladová, takže by měl co nejdřív odejít. Možná by dokonce mohla zavřít i dříve než obvykle… 

Opatrně otevřela dveře ze skladu a vyhlédla ven. Všude bylo ticho a klid, což nebylo nic neobvyklého, protože to koneckonců bylo knihkupectví. Tiše se plížila ven… 

„Slečno Grangerová, nemůžu tomu uvěřit, ale mé oči mě neklamou. Vy se přede mnou opravdu skrýváte!“ 

Prudce se otočila doprava a zjistila, že tam stojí Lucius Malfoy, ležérně se opírá ramenem o zeď a ruce má založené na hrudi. 

Snažila se znít klidně a věcně, ale na celé čáře selhala. „To je směšné. Přece bych se neskrývala zrovna před vámi. Proč bych to dělala?“ vypadlo z ní místo toho. „Kdyby se před vámi náhodou skrývala, tak by to znamenalo, že se vás bojím, což rozhodně není pravda, pane Malfoyi. Tak proč tam tak stojíte a čekáte…“ 

Narovnal se, natáhl ruku, chytil ji za paži a přitáhl si ji k sobě. Nechtěla se vzdát, jednou rukou se stále pevně držela dveří do skladu a tu druhou se snažila vytrhnout z jeho sevření. Na okamžik se jí to podařilo, a i když se ji snažil znova chytit, ustoupila dozadu. Ale Lucius Mafloy se taky nehodlal vzdát, přitiskl ji ke dveřím, odhodlaně rozevřel její prsty, které držely kliku, znovu si ji přitáhl blíž a opřel ji o zeď. 

Zamračila se na něj. Nemohla uvěřit tomu, že měl tu drzost, aby s ní zacházel jako s nějakou hračkou. „Pokud mi ublížíte, přísahám…“ 

„Slečno Grangerová, mlčte.“ 

Stále ji držel, sklonil hlavu a políbil ji. 

Tohle Hermiona nečekala – i když možná mohla – ale její tělo zareagovalo instinktivně a vyšlo mu vstříc. O chvíli později se na chvilku probral i mozek. Uvědomila si, že Lucius Malfoy ji skutečně líbá. Znovu. Napadlo ji, že je to neskutečné, ale příjemné. A tak ho nechala, aby ji líbal – a polibek mu opětovala. 

Jejich jazyky se nejprve dotkly a poté se propletly. Polibek se prohloubil a stal se vášnivým a hladovým. Celou tu dobu ji držel, jako by se bál, že mu uteče, ale teď ji konečně pustil. Neutekla, ale místo toho mu ovinula ruce kolem krku a přitáhla si ho ještě blíž k sobě. Přitiskla se k jeho hrudi a divoce ho políbila. 

Bylo to tak žhavé, chtěla tohle a ještě víc. Touha se z podbřišku rozšířila jako plamen do celého těla. Ještě před chvíli se mu bránila a teď po něm toužila tak mocně, že měla pocit, jako by bez jeho doteku nemohla žít. Každá akce má svou reakci. Jaké následky by mělo chtít muže jako Luciuse Malfoye? A zajímalo ji to vůbec? 

Všechno se dělo příliš rychle, ale stejně se ho nepokusila zastavit. Ani zpomalit. Nechala ho, aby přerušil jejich polibek a žhavými ústy se dotýkal jejího krku. Nechala ho, aby vklouzl rukou pod její košili a dlaní obemkl přes košíček podprsenky její ňadro. Nechalo ho, aby se jeho druhá ruka dotkla zapínání jejích džínů a…. 

„Pokračuj,“ vybídla ho šeptem. 

„Otče? Grangerová?“ 

Hermiona s Luciusem ve vteřině ztuhli jako by na ně někdo použil kouzlo Petrificus totalus. 

„Otče! Co to tu, sakra, vyvádíš s Grangerovou?“ 

Lucius se vzpamatoval první. Vytáhl ruku zpod Hermioniny košile, vymotal se z jejího objetí, narovnal se a otočil se k Dracovi.

„Měl bych si s tebou promluvit o sexuální výchově, Draco,“ poznamenal chladně. 

Kde je nějaká jáma, když ji člověk potřebuje?  Vážně, ale vážně potřebuje. No tak, země ,spolupracuj, otevři se a spolkni mě! Teď hned. Abraka dabra. Otevři se.

No, možná by bylo lepší, kdyby použila skutečné kouzlo a zmizela. Nebo by se mohla přemístit. Tohle bylo nepochybně historické znemožnění – a to by řekla, že s tím má bohaté zkušenosti. 

„Jsi zmetek,“ řekl Draco nenávistně. Hermiona mu neviděla do tváře, protože jí Lucius zakrýval výhled, ale jasně slyšela zlobu a znechucení v Dracově hlase. „Ty jsi vážně parchant. Věděl jsi, co k ní cítím… a přesto si po ní vyjel. Jak jsi mohl?“ 

Co k ní cítím? Cože? O čem to Draco mluví? 

Lucius udělal krok dopředu. „Draco, já jsem nechtěl…“ 

„Neomlouvej se! Neopovažuj se!“ vykřikl Draco. „Neříkej, že jsi nechtěl. Ale chtěl. Tebe nic nezastaví.“ A pak Draco v záchvatu vzteku a rozhořčení zvedl pěst a uhodil Luciuse do obličeje. 

Lucius něco takového nečekal, takže se zapotácel a skoro porazil Hermionu, které stála za ním. 

Hermiona zapomněla na rozpaky, vykřikla jeho jméno a instinktivně ho zachytila. Lucius si držel ruku na zraněném oku, ale opět nabyl rovnováhu a napřímil se. 

Hermiona se otočila na Draca. „Draco, proč jsi to…“ Její slova se rozplynula, když spatřila výraz Dracovy tváře. Už v ní nebyl žádný hněv ani nenávist, ale jen bolest, zrada a smutek. 

Věděl jsi, co k ní cítím. 

Ach. Ach. A sakra! 

Hermiona se současně propadala studem, ale taky lítostí. Udělal krok dopředu. „Draco, promiň. Nevěděla jsem…“ 

„Jo,“ řekl suše. „Tak teď už to víš.“ 

Otočil se na patě a odešel.

♥♥♥

Hermiona našla láhev s výtažkem z hrbouna ve spodním šuplíku nočního stolku. Byla plná jen asi ze třetiny, ale Hermiona věřila, že to bude stačit na ošetření Luciusova poraněného oka. Lucius se nechtěl přemístit ke Sv. Mungovi a ona zase nevěřila, že by se domů přemístil sám bez nehody. Nechtěla ho ale doprovodit, protože měla strach, že se znovu střetne s Dracem. Tak ho nakonec vzala k sobě domů. 

Posadila se na okraj postele a na chvilku se zamyslela. 

Byl to vážně rušný den. 

Vzpomínku na výraz Dracovy tváře, plné bolesti a pocitu zrady, měla jasně vypálenou v mysli. Zavřela oči, jak ji zaplavil pocit viny. Jak to mohla tušit? A jak hrozné pro něj muselo být vidět ženu, po které toužil, jak se vášnivě líbá s jiným mužem. Zvlášť když ten jiný muž byl jeho vlastní otec! 

Když si vybavila jeho slova, zdálo se, že Lucius o Dracových citech k ní věděl. Tak proč ji sledoval a vůbec? Co když to všechno pro něj byla jen krutá hra? Co když chtěl jen zjistit, jestli ji může dostat dřív než jeho syn? Mohl být – ne, byl – Lucius Malfoy tak krutý a bezcitný? Mohl ignorovat city svého vlastního syna a jen uspokojovat vlastní touhy? 

Ano. 

Vyskočila z postele, jak jí zachvátila bouře emocí. Tahle zapeklitá situace měla jen jedno jediné řešení: musí z Luciuse dostat pravdu. Kolikrát už to říkala, že? A přesto k tomu nakonec nikdy nenašla odvahu. Ale teď byla ve svém bytě. On byl v jejím bytě. Nedalo se tomu vyhnout. Rozhodla se, že tu pravdu z něj dostane – jakkoliv.

 

Rozhodně vyšla z ložnice a přešla krátkou chodbou do obývajícího pokoje.

„Pane Malfoyi, musíme si…“ 

Ale Lucius Malfoy tu nebyl. Zbyl tu po něm jen sáček zeleniny na konferenčním stolku, kolem kterého se začala tvořit louže – a kus pergamenu vedle otevřené láhve inkoustu. Na pergamenu byla napsána stručná zpráva trochu povědomým rukopisem. Na chvíli jí blesklo hlavou, že podobné písmo má i Legolas. 

Natáhla se pro pergamen a přečetla si stručný vzkaz. 

Děkuji vám za vaši pohostinnost, slečno Grangerová. Snad se uvidíme někdy příště. 

LM 

♥♥♥

Athéno, 

ano, vlastně docela často věřím v moc Osudu. Myslím si, že pokud máme čtyři cesty, bez ohledu na to, jak rozdílné směry si zvolíme, tak všechny nakonec povedou k podobným cílům. Může být vzrušující pokládat naši realitu za slabou a snadno náchylnou ke změnám, ale pochybuji o tom. Kdybych například použil obraceč času a něco změnil v minulosti, tak věřím, že změny v minulosti by pouze oddálily to, co se nakonec musí stát. Proto mi promiň, že to, že jsme byli dáni dohromady my dva, neshledávám nijak překvapujícím. Jsem přesvědčen, že tuto cestu jsem si vybral, má drahá Athéno, a že je to cesta, která mě dříve či později k tobě dovede. 

Legolas

♥♥♥

předchozí kapitola  následující kapitola

♥♥♥ 

Za beta-read děkuji Claire. Pokud jsou tam nějaké chyby, tak je přičtěte na vrub mé maličkosti.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

hm

(Michelle, 23. 5. 2014 22:34)

chudák Draco... a už se nám to teda zase zamotává... chudák Mia, já bych byla taky uplně bezradná...

:)

(zuzule, 31. 3. 2014 14:08)

Chudak Draco. Lucius byl hold rychlejsi.

Díky

(wodwar, 11. 3. 2014 20:20)

Tak poslušně hlásím, že jsem se dostala až sem. Překlad hezký, na děj, na jeho zápletky, které nejsou mnohdy ani tak klišé jako spíše nedůvěryhodné, si Tobě rozhodně stěžovat nebudu. Ve výsledku stejně milá oddechovka...
Narážek bylo docela dost (nebo alespoň více než by se mi líbilo), ale začínám mít doje, že "pořádná povídka" se bez toho neobejde...
Těším se na další kousek, snad přibude brzy!

Re: Díky

(Suzanne, 14. 3. 2014 11:12)

Jsem ráda, že si mi na děj nestěžuješ - a že i přes to se ti povídka líbí:) Já vím, že to není perla literatury, jenže najít něco s Luciusem, co není porno, je vážně zlo. Ale já si na to stěžuji pořád dokola.
Těch narážek je víc v originále, já to dost uhlazuji, protože se nedokážu přenést přes to, že by Lucius a Hermiona plynule v konverzaci používali slovíčko "fuck". A to to ještě v té angličtině nezní tak hrozně, jako v češtině.
Doufám, že se mi kapitolku podaří přidat zase v neděli. Nestíhám, takže ty kapitoly posílám mé ubohé betě čím dál později.

Re: Re: Díky

(Sonick, 14. 3. 2014 20:17)

No existuje veledílo s Luciusem, co není porno...už se tam rok odhodlávám, že ho přeložím a pořád na to nemám kuráž :D https://www.fanfiction.net/s/3494886/1/Eden

Re: Re: Re: Díky

(Suzanne, 14. 3. 2014 20:46)

Mohla by ses k tomu odhodlat, já sice na tyhle dark povídky moc nejsem, ale klidně bych si něco přečetla, kdybych to nemusela překládat:) A kdybys měla tip na nějakou pěknou romantiku s Luciusem, dej mi vědět, mám ještě nějaké zásoby, ale povážlivě se tenčí.

Re: Re: Re: Re: Díky

(Sonick, 14. 3. 2014 21:29)

najít dobrou romantiku, která není slátanina je hodně těžký úkol...ale že jsi to ty, tak se budu snažit ;)

:)

(Verca , 11. 3. 2014 10:46)

Jsem ráda že si se pustila do tohohle překladu.. Povídek s tímhle párem moc není a tohle je vážně povedená oddychovka :) Baví mě ta nešikovná Hermiona :) jen tak dál těším se na další kapitolu ;)

Re: :)

(Suzanne, 14. 3. 2014 11:07)

Díky, já se na tenhle pár tak trochu specializuju:) Ale slušných povídek s párem LM/HG není zas až tak moc ani v angličtině, což je škoda. Další kapitolu už má beta, tak snad bude zase v neděli:)

oOo

(b-c, 10. 3. 2014 19:32)

Četla jsem už včera, ale chtěla jsem, aby můj komentář měl hlavu a patu, takže plodím až teď.
"Kde je nějaká jáma, když ji člověk potřebuje? Vážně, ale vážně potřebuje. No tak, země, spolupracuj, otevři se a spolkni mě! Teď hned. Abraka dabra. Otevři se." mě dokázalo poslat do kolen. Líbí se mi ten kontrast celkem spisovně psaného textu, který si pokouší hrát na skutečnou povídku, seriózního popisu s absolutně trefným zobrazením myšlenek.
Draca je mi líto. Ačkoliv vím, že Lucius zde nemá býti zamýšleným hajzlem, můj majáček by hlásil pozor, pozor, ruce pryč. Protože Draco je tak roztomile dětinský, prostě k zulíbání, a tak jemně a pomalu se snaží... Protože to skutečně vypadá, že se Lucius snaží získat Hermionu dřív než jeho syn... prostě proto, aby si dokázal, že je ještě dobrý. Mimochodem, bylo někde zmíněno, co se stalo s Narcisou? Matně si vzpomínám, že zemřela, ale... jistá si nejsem.
No nic, můj komentář byl vyčerpávající, ale nezapomenu dodat, že se opět těším na další kapitolu. A ve skrytu duše držím pěsti Dracovi, přestože Lucius je charismatičtější, aby se s tím alespoň rychle vyrovnal a pochopil, že Hermiona to nijak zle nezamýšlela. Jestli to zle zamýšlel Lucius, se uvidí...

Re: oOo

(Suzanne, 14. 3. 2014 11:06)

Ten kontrast je možná vyvolán mým překladem. Autorka má poměrně volnější styl - a já se přiznávám, že si při překladu leccos upravuji, aby to znělo dobře a plynule.
Co se týče Narcissy tak to není nikde přesně řečeno. Z textu vyplývá jen to: "Že Lucius byl jednou ženatý..." Já jsem povídku ještě nedopřekládala, takže to tam možná bude vysvětleno až někde ke konci. Možná.
Díky moc za komentář. Odpovídám hrozně pozdě, ale uplynulých čtrnáct dní bylo náročných. A příští týden nebude lepší.
P. S. Doufám, že to dává smysl, já už dneska únavou padám trochu na ústa. A to je teprve poledne...