Jdi na obsah Jdi na menu
 


5. 1. 2014

  Kapitola první 

 laska-v-dopisech-1.jpg

Pro začátek varování překladatelky: románově nešikovná Hermiona (koktá, zakopává, rozbíjí věci, moc mluví - občas je mi jí skoro líto:), klišé, postavy nepochybně OOC. Povídka je nenáročná oddechovka - něco jako průměrná romantická komedie. Ale i ty jsou někdy potřeba. 

_______________________________________________________________________

Hermiona se upřeně dívala na prázdný kus pergamenu na stole. Natáhla se pro brk a nervózně se kousla do rtu, protože neměla tušení, co se v takových případech píše. Nedávno našla dopisovací službu s názvem WizFriend a teď začala litovat, že se do ní zaregistrovala. Jistě, byla trochu osamělá, ale člověk vypadal jako zoufalec, když už musel platit i za kamaráda… 

Vyhnala ty myšlenky z hlavy. Nebude se za to stydět, protože skutečně byla osamělá. Harry a Ron byli vytíženi svými povinnosti na bystrozorském oddělení a měli málo času. A její přátelství s Ginny a Lenkou ochladlo, když se Ginny stala profesionální famfrpálovou hráčkou a Lenka po svém otci převzala místo šéfredaktorky v Jinotaji. 

Takže poté, co zaplatila pět galeonů za možnost využívání WizFriend, a vyplnila dotazník, podle něhož jí měl být vybrán vhodný partner, jíi služba k jejímu pobavení vybrala muže s přezdívkou Legolas. 

Psal, že je vášnivý čtenář, milovník umění, rád zahradničí a hraje na klarinet těsně před snídaní, věří, že ministerstvo je plné nekvalifikovaných a zdegenerovaných bláznů, a nesnáší kočky.

Hermiona se rozhodla, že stačí, aby napsala, co ji napadne a pak to znova přepsala a upravila a namočila brk v kalamáři. 

Vážený Legolasi –  

Ne, to je příliš formální. 

Ahoj Legolasi –  

Ne, to zní divně… 

Dobrý den,

Děkuji, že sis mě vybral jako přítele na dopisování. Soudě podle našich společných zájmů, věřím, že se staneme velmi dobrými přáteli. Jsi můj první a jediný přítel na dopisování, a abych řekla pravdu, nevím, co bych ti měla o sobě říct – což je divné, protože normálně jsem docela upovídaná. No, abychom nějak začali – jakou knihu jsi četl jako poslední? Líbila se ti? Těším se na tvoji odpověď. 

Athéna

Hermiona si skousla ret a zamračeně četla, co napsala. Přemýšlela, jestli to nezní nudně, nebo jestli je vhodné, aby přiznávala svou upovídanost. Nakonec usoudila, že to není tak strašný dopis, aspoň byl krátký a k věci. V každém případě, pokud ji shledá nudnou a nezajímavou a nebude reagovat, tak je to jeho chyba. Neví, o co přichází… 

Porcelánová zvonkohra, která byla připevněna ke dveřím do knihkupectví, oznámila půvabnou melodií, že přišel zákazník. Hermiona vzhlédla a zjistila, že jím je Lucius Malfoy. 

Hermiona se vyděsila. Nebála se jeho, ale sama sebe a svého chování. Od doby, co před rokem otevřela své knihkupectví, se Lucius Malfoy stal v posledních třech měsících jejím pravidelným zákazníkem. Přicházel dvakrát týdně, asi deset minut si prohlížel police s knihami, až si jednu vybral a posadil se s ní do jednoho z pohodlných křesel a asi hodinu si četl, než přišel k pultu a knihu si koupil. 

Nikdy s ní nepromluvil. Jediné, co řekl, bylo „dobré ráno“ nebo „děkuji“. Přesto Hermiona pokaždé, když přišel, pociťovala zvláštní úzkost. Měl na ni špatný vliv, protože v jeho společnosti se chovala jako nemotora – rozbila, převrátila, rozlila cokoliv ve své blízkosti. Kvůli němu si musela koupit už několik nových čajových souprav… 

„Dobré ráno, slečno Grangerová,“ pozdravil ji. Jeho hlas se táhl jako med. 

„Z-dravím…ehm…pane Malfoyi,“ zakoktala se. „ Dobré r-ráno.“ 

Ach, ano. Taky v jeho přítomnosti nedokázala dát dohromady větu. 

Zůstal stát mezi dveřmi a chvíli – Hermioně se to zdála jako celá věčnost – se na ni díval. Hermiona strnule seděla na stoličce za pokladnou a zírala na něj. Jako obvykle měl na sobě černý kašmírový hábit, pod krkem sepnutý sponou v podobě dvou stříbrných draků. Dnes si svázal vlasy černou saténovou stuhou a Hermiona si nemohla nevšimnout, že tak vypadá mnohem mladší. 

A taky hezčí. I když toho, že je to velmi pohledný muž, si byla vědoma už dávno…

Přišel k pultu a Hermionino předsevzetí, že se tentokrát nenechá vyvést z míry, se vypařilo. 

„Slečno Grangerová, máte výtisk Bercariových Lektvarů a obkladů?“

„Samozřejmě,“ odpověděla hlasem v mnohem vyšším tónině, než se jí líbilo. Nicméně byla vděčná za příležitost vzdálit se od LuciuseMalfoye, odstrčila stoličku dozadu, jenže se zasekla o koberec a začala padat. Hermiona se, ve snaze zabránit potupnému pádu, zběsile snažila chytit pultu, přitom shodila kalamář s inkoustem na podlahu a rozházela pergameny a brky. Koberec byl naštěstí dostatečně měkký, takže zmírnil její pád. 

„Slečno Grangerová, jste v pořádku? Nepotřebujete pomoc?“ Lucius Malfoy na ni shlížel přes pult a zněl pobaveně. 

Hermiona, která byla v obličeji červená jako rajče, se vyhrabala na nohy. 

„Ne, ne, jsem úplně v pořádku, děkuji,“ zamumlala. Hlavně nebreč, Hermiono! Nebreč! 

„Pojďte za mnou, ukážu vám, kde najít knihu, kterou jste chtěl.“

♥♥♥

Athéno, 

Máš působivý pseudonym. Možná se zajímáš o řeckou mytologii, tak jako já? Co tě přivedlo k tomu, že sis vybrala takovou přezdívku? 

Se mnou nemusíš omezovat svůj jazyk – nebo brk – drahá Athéno. Až tě něco napadne a budeš se o to chtít podělit, tak mi bez váhání napiš. 

Poslední kniha, kterou jsem četl? Byly to Lektvary a obklady od Alfreda Bercaria a ano, líbila se mi. Ve volném čase se věnuji vaření lektvarů. Snažím se připravit co nejsložitější léčebné lektvary a pak je daruji sv. Mungovi. Často jsem si pohrával s myšlenkou, že si otevřu lékárnu, ale obávám se, že to zůstane pouhým snem. 

Jsem si jistý, že to dokážeš pochopit. Nebo už sis splnila své největší přání? 

Legolas

Hermiona se usmála, když si znovu četla Legolasův dopis. Soví pošta jí ho doručila před chvílí, tři dny poté, co mu napsala ona. Překvapivě ona trapná nehoda před Luciusem Malfoyem nejspíš nepoznamenala vyznění jejího dopisu. Bohužel se to samé nedalo říct o jejím koberci. Dokonce i teď, poté, co na něj použila řadu čistících kouzel, zůstávala na jejím decentně barevném koberci velká skvrna od inkoustu. Od zatraceně drahého inkoustu! 

Ale inkoust za to nemohl. Na vině byl Lucius Malfoy. Neměla tušení, proč na ni tak působí. Proč je z něj vždycky tak mimo. Bojí se ho? Možná trochu. Válka skončila před pěti lety a činy, které byli na ní a jejích přátelích spáchány, už byly odpuštěny, ale nešlo na ně zapomenout. 

V každém případě z něj ale nebyla natolik vyděšená, aby to vysvětlovalo její tak netypickou nešikovnost. Možná z něj byla tolik nervózní, protože neznala jeho motivaci. Za prvé, proč chodil do jejího knihkupectví? Proč radši nešel do Krucánků a kaňourů, které byly o dvě minuty dál? Za druhé, proč chodil do jejího obchodu pravidelně dvakrát týdně? Jak by vlastně mohl přečíst knihy, které si koupil, v tak krátké době? A za třetí, proč měla pocit, že ji sleduje, když se ona nedívá? Proč by se na ni měl vůbec dívat? A o co mu sakra vůbec jde? 

Někdy uvažovala o tom, že se ho na to prostě zeptá, ale nikdy k tomu nenašla odvahu. Proč zrovna Lucius Malfoy, čistokrevný kouzelník, které nenávidí mudlovské šmejdy, podporoval její obchod, bylo nad její chápání. Možná že se cítil provinile za to, jak se k ní v minulosti choval, a takhle jí to chtěl splatit? Nebo si možná jen chtěl koupit zajímavé knihy a zjistil, že její knihkupectví vyhovuje jeho vkusu a zájmům. 

Ale proč se choval tak zdvořile? Mohl by si snadno koupit knihu, aniž by s ní prohodil jediné slovo. Taky jí nemusel dávat spropitné (a někdy bylo opravdu štědré), když si objednal čaj. A před dvěma dny, kdy tak hloupě upadla, jí dokonce nabídl svou pomoc… On že by byl ochotný se jí dotknout? Možná, že věděl, že to nepřijme a řekl to jen ze zdvořilosti? Každopádně, proč se k ní pořád choval…no…hezky? 

Některé věci byly příliš zamotané, než aby se namáhala jejich rozluštěním. 

Porcelánová zvonkohra nad dveřmi zacinkala a oznámila, že přišel nový zákazník. 

Vzhlédla. 

Lucius Malfoy. 

„Dobré ráno, slečno Grangerová,“ pozdravil ji. „Jak se dnes máte?“ 

Byla zaskočená, protože to bylo poprvé, co se zajímal o to, jak se jí daří, takže nevěděla, co říct. „Ehm…M-mám se dobře, myslím. A vy?“ Pak si vzpomněla, že ho zapomněla pozdravit. „Ach, a d-dobré ráno.“ Sakra! Nesnášela, když koktala. 

Měla pocit, že když se na ni dívá, tak se nemůže hýbat. Dokonce ani dýchat, napadlo ji. Ke svému překvapení si všimla, že má velmi podobnou barvu očí jako Draco, ale v tmavším odstínu. Jako břidlice. Nebo jako bouřkové mraky těsně předtím než začne pršet. Taky se mu z očí ztratilo dřívější všudypřítomné opovržení. Po hněvu a nenávisti v nich už nebyly ani stopy, ale jejich pronikavost zůstala stále stejná. 

„Mám se dobře, dokonce velmi dobře, děkuji,“ odpověděl. Přerušil oční kontakt, otočil se a zamířil k nejbližší polici. 

Hermiona měla pocit, jak by byla právě propuštěna z nějakého kouzla, a zhluboka se nadechla. Přála si, aby na ni Lucius Malfoy nepůsobil takhle. Možná si měla dát na dveře ceduli s varováním: Blonďatým čarodějům se jménem začínajících na L a příjmením na M je vstup do tohoto obchodu zakázán. 

Opřela se o pult a posunula si židli dozadu. 

Stejně jako před třemi dny, se židle zasekla a zhoupla, takže ve snaze nespadnou, divoce máchala rukama a rozházela a rozbila všechno v dosahu. Dopadla na bok s hlasitým zaúpěním. „Au!“ Všude kolem ní ležely rozházené pergameny a slyšela nezaměnitelné glo-glo-glo, jak drahý inkoust z nové láhve opět teče na koberec. 

Ležela na podlaze a ztěžka si povzdechla. 

Do háje! Tohle vážně musí přestat!

♥♥♥

následující kapitola

♥♥♥

Za beta-read děkuji Claire. Jsem ráda, že je to zábavnější než účetnictví a daně:) Pokud jsem tam nějaké chyby, tak jsou mé vlastní, nebo je to chyba blogu, který nefunguje tak, jak bych si přála.

 

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

:)

(zuzule, 31. 3. 2014 11:19)

Koberec si s Hermionou asi uzije. :D

:D

(Michelle, 10. 6. 2013 22:23)

:D :D :D chudák Mia :D

Hmmm,

(larkinh, 4. 4. 2013 20:23)

Legolas je blonďák, Lucius je blonďák, oba četli stejnou knihu... myslím, že je jasné, s kým si Hermiona dopisuje :) V téhle povídce je spíš "tonksově" nešikovná :) a nepoučitelná - už jednou se jí ta židle zasekla o koberec - měla by ho dát pryč. Stejně jsou na něm skvrny od inkoustu :) Na kolik kapitol se můžu těšit?

Skvělá oddechovka

(Ivet, 3. 4. 2013 18:31)

Hermiona je zhruba tak šikovná jako já, jediný rozdíl je v tom, že už jsem rozklíčovala, ve kterých situacích se stávám naprostým dřevem....ať je ráda, že se nečervená, jen L. vleze do obchodu, to taky stojí za to :-D A s kýmpak si to asi píše, že? Jeho pseudonym naprosto chápu, u ní si sice nemyslím, ji podezírám, že jí ho někdo poradil :-)
Opět povídka, kterou není radno číst na přednáškách, aby člověk nevyrušoval potlačovaným hihňáním :-D Pěkně jste to, holky, vybraly :-)

oOo

(bellatrix-cissy, 14. 3. 2013 12:27)

Tak konečně něco přibylo - chodím nakukovat pravidelně a teprve teď byly mé potřeby uspokojeny. Povídka se tváří skutečně oddechově, což mi tedy rozhodně nevadí, pokud se objeví alespoň nějaká smysluplná zápletka (jinými slovy to zatím vypadá až moc předvídatelně). Ale romantika, sexy Lucius a Hermiona, proč ne, že... Jen bych se trochu ohradila proti betareadu - tvrdíš, že kapitola byla zkontrolovaná, ale já sama jsem v ní objevila minimálně tři chyby (Lucius Malfoy dohromady, chybějící čárka a ještě nějaký překlep). Ale to je jen taková drobná výtka.