Jdi na obsah Jdi na menu
 


23. 2. 2014

 Kapitola sedmá

 

laska-v-dopisech7.jpg

Varování překladatelky: románově nešikovná Hermiona (koktá, zakopává, rozbíjí věci, moc mluví - občas je mi jí skoro líto:), klišé, postavy nepochybně OOC. Od této kapitoly se tam navíc objevují narážky na sex a občas nějaké to sprosté slovo. Povídka je nenáročná oddechovka - něco jako průměrná romantická komedie.

________________________________________________________________

Políbila jsem Luciuse Malfoye. 

A líbilo se mi to. 

Hermiona se vrhla tváří na postel jako trucující dítě, a zatímco bezhlesně křičela do polštáře, bila pěstmi do matrace. Od chvíle, kdy přišla z restaurace, se jí v hlavě dokola honila jediná myšlenka. 

Políbila jsem Luciuse Malfoye. Políbila jsem Luciuse Malfoye. Políbila jsem Luciuse Malfoye. Políbila jsem… 

Zmlkni, mozku! 

Ale šedá kůra mozková neposlouchala. Její mysl přehrávala ten polibek snad každou sekundu – a to tak živě, že měla pocit, jako by ho znovu a znovu prožívala. Dokonce i teď měla pocit, že cítí dotek Luciusových rtů na svých, jeho rukou na tvářích. Když se trochu soustředila, vybavila si přesně i vůni jeho kolínské. 

U Merlinových koulí! Chtěla na to všechno zapomenout. Chtěla zapomenout, že se to někdy stalo… ale někde hluboko v podvědomí cítila, že si to ve skutečnosti nepřeje. A to nemluvě o pocitu zadostiučinění z poznání – nebo pobláznění – že se jí podařilo získat zájem předsedy spolku Mudlové do plynu natolik, aby ji nechtěl zabít, ale dokonce ji políbil. 

Nebo, jak jsem se tě snažil prozíravě upozornit, to všechno – flirtování i polibek - mohlo být jen součástí nějakého jeho ďábelského plánu, který ty nedokážeš prohlédnout. 

Každý nerv v těle se jí napjal. 

Co když to skutečně byl tenhle případ? Co když ji pozval na večeři jen proto, že tím něco sledoval? Něco ošklivého. Sám přece přiznal, že měl „postranní motiv“. Ale pokud skutečně spřádal nějaký ďábelský plán, proč by ji na to dobrovolně upozorňoval? A když uvažovala dále, napadlo ji, proč by poté, co konečně očistil jméno své i svojí rodiny, veřejně se distancoval od svých bývalých Smrtijedských kamarádíčků a po všech těch štědrých příspěvcích na charitu a do nadací, které odškodňovaly oběti války, se vrátil ke svým starým způsobům? A co je nejdůležitější, proč si vybral zrovna ji – nejznámější představitelku mudlorozené kouzelnice, nejlepší kamarádku samotného Harryho Pottera? 

Čím víc o tom přemýšlela, tím víc pochybovala o tom, že je součástí nějakých Luciusových ďábelských plánů, ale zase nebyla natolik hloupá, aby věřila, že jeho zájem o ni je upřímný a nezištný. Něco chtěl, ale nedokázala odhadnout co. A místo toho, aby se mu postavila a dožadovala se vysvětlení, tu teď ležela a fantazírovala o všem možném i nemožném. 

Až se příště setkají, uhodní na něj a dostane z něj pravdu. 

♥♥♥

Athéno, 

i já jsem si ve chvílích samoty představoval, jak asi vypadáš. Z tvých dopisů jsem shromáždil střípky informací, ze kterých jsem si v mysli sestavil tvou tvář. 

Jednou ses zmínila, že máš kudrnaté vlasy, kvůli kterým se ti v dobách dospívání tví spolužáci často posmívali. Z nějakého důvodu si představuji, že mají hnědočervenou barvu. A možná i tvé oči by mohly být hnědé. Určitě je tvůj pohled přátelský, i když opatrný. Inteligentní. Tvé rty musí být plné a hebké. Ideální pro líbání a ochutnávání, ale určitě se také umí semknout, když jsi rozzlobená, nebo odhodlaná dosáhnout svého. 

Ale možná se mýlím a ty vypadáš úplně jinak. Oprav mě, pokud je to ten případ. Představoval jsem si víc věcí, ale pokud bych měl napsat všechno, o čem jsem snil, Athéno, tak bys prohlásila, že jsem zvrhlík a přestala bys mi psát. Leda, že by ti to nevadilo? 

Nestoudně poblázněný 

Legolas 

♥♥♥

„A nevadilo by ti to, Hermiono?“ 

Zrudlá Hermiona rychle položila poslední Legolasův dopis lícem dolů na pult a prudce se otočila, aby spatřila zubící se Ginny. Stolička se tím prudkých pohybem zakymácela, ale udržela rovnováhu tak, že se zachytila hrany stolu. 

„Ginny! Proč mi čteš přes rameno?“ 

Ginny se stále zeširoka usmívala. „Nestoudně poblázněný, jo? Je to docela sympaťák, co?“ 

Hermiona zrudla ještě víc. „Pomůžeš mi vybalit novou zásilku knih?“ změnila rychle téma. 

„Na rozdíl od tebe, s tvými staromódními mudlovskými zvyky, raději používám magii.“ Založila si ruce na hrudi. „Mamka mě naučila, jak přimět věci, aby se rychle hýbaly. A kromě toho podstatné slovo zde je pomoc. Jsem tu, abych ti pomohla, ale ty radši sedíš a s přihlouplým úsměvem si čteš milostný dopis.“ 

„Promiň, Ginny, nemohla jsem si pomoct. Když přišel dopis od něj, prostě jsem si ho musela hned přečíst…“ 

Ginny mávla rukou. „Neomlouvej se. On to se sladkými slůvky vážně umí.“ 

Hermiona se usmála, jak se nad tím zamyslela. „Je v tom víc než to. Mnohem víc. Já jsem… Jen, že jsem nikdy nepotkala někoho, jako je on. Někdy si myslím, že on je vážně ztělesněním dokonalého muže, ale něco jako dokonalý muž přece neexistuje. Jsem si jistá, že má spoustu chyb, o kterých nic netuším a které se mi nebudou líbit, ale momentálně mě to k Legolasovi vážně přitahuje… Co je?“ Zeptala se, když se Ginny varovně zamračila a zašeptala: „Tiše. Nemluv.“ A vrhla ostrý pohled za její záda. 

Hermiona se prudce otočila na židli a překvapeně hleděla do tváře Luciuse Malfoye, kterého spatřila poprvé od jejich polibku před třemi týdny. Opět se na stoličce zakymácela, ale šok z náhlého objevení Luciuse jí zabránil v tom, aby se zachytila stolu, a tak se zaklením dopadla na koberec. 

Ginny si rychle klekla k ní, aby jí pomohla vstát, ale Hermiona ji odmítavě plácla přes ruku, zůstala ležet a tiše zašeptala. 

„Jak dlouho tam už stojí?“ 

„Od chvíle, co jsi začala mluvit o Le…“ 

„Tiše!“ 

„…ty-víš-kom.“ 

„Myslíš, že nás slyšel?“ 

„Určitě.“ 

„U Merlina!“ 

„Slečno Grangerová, slečno Weasleyová. Normálně nikomu netrvá tak dlouho vstát po pádu. Leda že byl zraněný. Potřebujete lékařské ošetření, slečno Grangerová?“ 

Ticho. 

„A v případě, že se mi snažíte vyhýbat, slečno Grangerová, dovolte mi poznamenat, že to není nejúčinnější, ani nejdospělejší, způsob. Pokud bych se s vámi chtěl setkat, stačí mi, abych obešel váš pult.“ 

„Proč se mu vyhýbáš?“ sykla Ginny. 

„Políbil mě před třemi týdny.“ 

Ginny v šoku promluvila zcela nahlas. „Děláš si srandu?!“ 

„Psst!“ 

Hermiona zavřela oči, jako by se tím dokázala zneviditelnit. 

„Dobře, obejdu váš pult, když jinak nedáte.“ 

Hermiona se vyškrábala na nohy, stejně jako Ginny. 

Odkašlala si. A ještě jednou. Uhnula před jeho pohledem. 

„To… nebude nutné, pane Malfoyi. Nejsem zraněná, jak vidíte, takže… prostě… jsem…“ 

„Hermiona ztratila jednu ze svých náušnic a hledaly jsme ji,“ skončila jí Ginny do řeči. „Jsou to hrozní malí prevíti. S prominutím.“ 

Lucius se podíval na Hermioniny uši bez náušnic a zvedl obočí v gestu: „Vážně si myslíte, že vám to věřím?“ Ale místo kousavé poznámky, jen pronesl: „Jistě.“ 

Ginny rychle řekla. „No, tak já se musím vrátit zpátky k vybalování knih.“ Usmála se na ně a nechala je o samotě. 

O samotě. A v tichu. 

„Potřebujete něco?“ zeptala se Hermiona a na chvíli se mu odvážila podívat do očí. 

„Ano,“ opětoval jí pohled. 

Proč měla pocit, že nemluví o knihách? 

Tělem jí projel záchvěv vzrušení. „A co přesně potřebujete?“ 

Naklonil se blíž. „Napadlo mě, jestli bych nemohl získat vaši…“ 

Překvapeně se na něj podívala, srdce se jí rozbušilo. Nikdy nebyla tak překvapená, ale zároveň tak rozechvělá…. Lucius Malfoy chtěl… 

„…kopii Lektvarologického slovníku naučného od Fidelia Melkina.“ Usmál se. 

„Ach,“ vydechla, snažíce se zamaskovat zklamání. „Jistě, mohu vám ji objednat.“ Poté se ještě zeptala. „Je to všechno?“ 

„Ano, děkuji vám, slečno Grangerová. Na shledanou.“ 

„Na shledanou,“ řekla tiše jeho zádům. 

A Lucius Malfoy odešel z knihkupectví. 

♥♥♥

Legolasi, 

ne, nevadilo by mi to. Opravdu ráda bych věděla, jak daleko tě tvoje představivost zavedla. 

Athéna

 

Athéno, 

často jsem myslel na to, jak bude vypadat tvá tvář, až tě budu mít v posteli, jaké bude moci líbat tvá ňadra a jaké bude cítit tě, až budeš na vrcholu rozkoše. 

Šokoval jsem tě, má drahá? 

Doufám, že ano. 

Legolas

 

Legolasi, 

ano, šokoval. Kdo by řekl, že si budeš představovat zrovna tohle? A kdo by řekl, že pod svým kultivovaným zevnějškem… skrýváš takovou živočišnost? Je špatné, když přiznám, že se mi to líbí? 

Často jsem taky přemýšlela o tom, jaký budeš v posteli. Mám dojem, že v tom budeš velmi dobrý. 

Cítíš to? Je to inkoust lásky. Náhodou jsem ho objevila, když jsem sháněla obyčejný inkoust. Měla jsem takovou zvláštní náladu, tak jsem ho koupila. Líbí se ti to?                                                                                        

Obvykle nejsem až takhle otevřené, ale ty ze mě vytahuješ to nejhorší – nebo nejlepší. 

 

Athéno, 

že někdo tak kultivovaný může být tak živočišný? Skutečně, ty ze mě také vytahuješ to nejhorší  - nebo to nejlepší. 

Ano, líbí se mi. Má sladkou, svůdnou vůni růží. Dovedu si představit, že voníš stejně. A možná i chutnáš. Nebo bys možná chutnala mnohem delikátněji… 

Že v tom budu velmi dobrý? Jsem v tom skvělý. O tom tě ujišťuji. 

Legolas 

♥♥♥

„No, tak já mizím.“ 

Při zvuku Ginnyina hlasu Hermiona rychle odložila poslední dopis od Legolase, vstala a šla obejmout svou kamarádku. 

„Díky za návštěvu, Gin. Bylo bezva mít tě tu celý měsíc.“ 

Ginny se usmála. „Jo, bylo to skvělé. Díky Merlinovi, že jsem nemusela bydlet u našich. Máma by mě dohnala k šílenství. 

Hermiona jí úsměv oplatila. „No, jen málokdy dostaneš tak dlouhou dovolenou. Je zbytečné vyplýtvat ji na pokus o zešílení.“ 

„Každopádně. A navíc jsem během toho měsíce udělala kus práce na výzkumu toho nového projektu, na kterém budu pracovat.“ Posunula si na rameni popruh batohu a ještě jednou Hermionu objala. „No, už vážně musím letět. Mám se za pět minut sejít s Markem u přenášedla.“ 

Vzala si hrst letaxu z dózy a hodila ho do krbu. Pak se ještě jednou otočila k Hermioně se svým známým, škádlivým úsměvem. 

„A nezapomeň mi napsat detaily o setkání s Legolasem, jo? Víš, jak vypadá, jak se chová, jestli je dobrý v pos…“ 

„Ginny!“ 

Ginny se rozesmála, mávla jí na rozloučenou a vstoupila do zelených plamenů poté, co vykřikla místo, kam se potřebovala dostat. 

Hermiona ještě chvilku stála a s úsměvem se dívala na krb, před kterým Ginny ještě před vteřinkou byla. Najednou se cítila osamělá. Spolubydlení s Ginny během posledního měsíce byla za dlouhou dobu ta nejzábavnější věc, co zažila. Ginnyino veselí a dobrá nálada byly nakažlivé a její vtípky a narážky dobrou náladu jen umocňovaly. 

Ginny dostala měsíc volna poté, co zlomila neuvěřitelně starou a těžkou kletbu na hrobce v Egyptě. A teď byla vyslána na další akci, která se týkala podzemí Vatikánu. I když to do Říma trvalo jen pár minut přenášedlem, stejně bude Hermioně chybět. 

Hermiona přešla zpátky k pohovce a vybavila si Legolasův poslední dopis. Přečetla si ho ještě jednou a zamyšleně si skousla spodní ret. Ginny měla pravdu. Vážně to uměl se slovy. A byl sebejistý – až moc. Jsem v tom skvělý. Ujišťuji tě o tom. Ale prosím tě. Až – pokud – budou spolu spát, mohla by vyjádřit své zklamání z jeho výkonu (i když si doopravdy nemyslela, že by byl špatný milenec). Ale jen by mu trochu srazila hřebínek. 

Až bude spát s Legolasem. Co ji to napadlo? 

Zavřela oči a pokoušela si to představit. 

Postel… 

Ne, to je klasika. 

Dobře, podlaha. Leží na svém koberci v obýváku. 

Ale ne, kdo stojí o popáleniny od koberce. Ble. To ne, díky. 

Dobře. Bude stát opřená o kuchyňskou linku, nohy roztažené. A on bude za ní. Tvrdý a připravený. A ona bude vlhká vzrušením a bude toužit po tom, aby ji naplnil. Netrpělivě čekat, až do ní vnikne. Tak netrpělivě, že se otočí a pohladí ho a bude sledovat, jak jeho stříbřitě šedé oči tmavnou vášní. Bude se mu to líbit. Zatraceně, hodně líbit. Budou se sehraně pohybovat, až nezbyde nic jiného než touha a vášeň. On zakloní hlavu a dlouhé, plavé vlasy mu spadnou přes ramena. Bude si to užívat. A ona taky. Ale stejně se ho zeptá: „Líbí se ti to, viď, Luciusi? Že se ti to líbí, Luciusi?“ 

Hermiona otevřela oči, zděšená tím, že postavu Legolase nahradila ve své fantazii osobou Luciuse Malfoye. Ještě víc se vyděsila, když si uvědomila, že si vsunula ruku do kalhotek a začala se během svých představ uspokojovat. Vyskočila, rozběhla se do koupelny a důkladně si umyla ruce, stále si vědomá toho, že je vzrušená a vlhká. 

Když si vydrhla a usušila ruce, přiklopila víko od záchodu a posadila se na něj. Lokty si opřela o kolena a bezradně si složila tvář do dlaní. 

Merline, pomoz mi. Toužím po dvou mužích. 

Čas na trojku! 

Nepřichází v úvahu. I když Ginny se svými svobodomyslnými názory by jí to jistě schválila. 

Přesto, nemohla to popřít, přitahovali ji dva různí muži: Legolas a Lucius Malfoy. Co s tím bude dělat? Nemůže být s oběma! Nemluvě o malém, bezvýznamném problému, že netuší, jaké úmysly s ní má nevypočitatelný Lucius Malfoy. Políbil ji a pak se jí tři týdny neozval, načež se objevil a choval se, jako by se mezi nimi nic nestalo. 

Možná se tak choval proto, že slyšel, jak mluvila o Legolasovi? 

Možná ho to odradilo od toho, aby o ni projevil zájem? A chtěla vůbec, aby o ni projevoval zájem? Proč by si vůbec měla něco začínat s tak komplikovaným a nevyzpytatelným mužem? Legolase sice nikdy neviděla, ale stejně představoval snazší cestu. 

Její mysl se trochu probrala a hned začala sestavovat seznam pro a proti. 

Legolas – laskavý, upřímný, okouzlující, zdvořilý, vtipný. Hodně toho o něm ví, protože si už si psali dobře půl roku. 

Lucius – netuší o něm vůbec nic kromě toho, že je to hezký, proradný bastard, co neměl rád mudlovské šmejdy (a nejspíš pořád nemá), že byl ženatý a má syna, který je stejně starý jako ona. 

Nebylo by jednodušší vybrat si muže, který by nepobouřil celou její rodinu a všechny její přátele? Nebylo by jednodušší, aby si nevybrala muže, s nímž měla společnou temnou minulost? Nebylo by jednoduší, aby si vybrala muže, který ji tak strašně nerozčiloval? Takže, není jedinou správnou a logickou volbou to, že by si měla vybrat Legolase? 

Ano. 

Takže je opravdu škoda, že její srdce se už dávno vykašlalo na logiku.

♥♥♥

předchozí kapitola  následující kapitola

♥♥♥ 

Za beta-read děkuji Claire. Pokud jsou tam nějaké chyby, tak je přičtěte na vrub mé maličkosti.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

....

(Michelle, 23. 5. 2014 22:25)

mno, tak chudák Draco je asi ze hry... a dopisy nám nějak přitvrzují... :D

:)

(zuzule, 31. 3. 2014 13:52)

Nema to chybu. Miluju Hermionu a jeji uvahy. :D

:-)

(Nef, 5. 3. 2014 8:45)

Ta povídka je přesně to co potřebuji v mé současné náladě, hned je mi líp :-) Doufám tedy, že na pokračování nebudu čekat dlouho.

Re: :-)

(Suzanne, 5. 3. 2014 15:39)

To jsem ráda, že ti to zvedlo náladu. Já se dneska cítím pěkně mizerně, ale vaše komentáře mi vždycky udělají velkou radost, tak jdu teda zredigovat další kapitolu a konečně ji odeslat betě:)
Budu se snažit, aby se tu další kapitola objevila v neděli. Myslím, že by to mělo vyjít:)

:)

(miriam, 4. 3. 2014 15:42)

Super neodolala jsem šla místo fanu číst sem je to skvělá povídka! Tak honem další kapitolu prosím! :)
Mimochodem ještě jsem tito tu nestihla pochválit, máš to tu moc hezký! :D

Re: :)

(Suzanne, 5. 3. 2014 15:36)

Jsem ráda, že ses ukázala tady na stránkách:) Já se na FF HP vyskytuji spíš sporadicky, tady mám větší volnost a můžu si povídky vzhledově udělat, jak chci.
Děkuji, to potěší. Snažím se, aby to nějak vypadalo, ale nejsem zrovna technický typ, takže žádné úžasné grafické zpracování ode mě nečekejte:))

:-)

(K., 4. 3. 2014 13:56)

Suzanne, to je škoda, že opět přidáváš postupně, tahle povídka byla dokončená a nebo jsem už tenkrát neodolala a dočetla ji v originále? Mione začíná být lehce schizofrenní, ale to se poddá.

Re: :-)

(Suzanne, 5. 3. 2014 15:30)

Pokud víš, jak povídka dopadne, tak jsi ji určitě četla v originále. Já ji ještě nemám ani v počítači přeloženou:) A četla jsem ji už dávno, takže mám jen matné tušení, jak to přesně skončí:) Hermiona má klasické dilema - hodný
chlap, nebo mizera, co ji (nás) ale tak hrozně přitahuje:)))

oOo

(b-c, 3. 3. 2014 19:25)

Omlouvám se za opožděný komentář. Byla jsem na horách a neměla jsem sílu cokoliv sepisovat. Asi se opakuji, ale tahle povídka mě prostě baví. Na pokračování vždy čekám netrpělivě a pak si ho užívám plnými doušky. Postavy se zřejmě chovají OOC, třeba je takový i příběh - přesto tomu já sama věřím nerada. Stále kdesi v hloubi duše sním, že přesně takhle by to mohlo fngovat, že aniž bych cokoliv dělala, prostě někdo dokonalý přijde. Tak zpátky z růžového obláčku na zem.
Netrpělivě očekávám pokračování!!!

Re: oOo

(Suzanne, 3. 3. 2014 22:42)

Jsem ráda, že povídce zůstáváš věrná:) A ty hory ti závidím:)
Na tom růžovém obláčku rozhodně nejsi sama, já se na něm vznáším nebezpečně často - a každou chvíli s nějakým jiným knižním, filmovým či seriálovým hrdinou:) Ale realita je krutá, takže snít je určitě povoleno. Ale taky bych si přála, aby to tak bylo ve skutečnosti, ach jo.
Pokusím se teď zase přidávat pravidelně, ale mám toho teď trochu moc a jsem unavená. Nicméně ti můžu přislíbit, že následující tři kapitoly jsou vcelku výživné, takže se máš na co těšit:))