Jdi na obsah Jdi na menu
 


12. 1. 2014

 Kapitola třetí 

laska-v-dopisech3.jpg

Varování překladatelky: románově nešikovná Hermiona (koktá, zakopává, rozbíjí věci, moc mluví - občas je mi jí skoro líto:), klišé, postavy nepochybně OOC. Povídka je nenáročná oddechovka - něco jako průměrná romantická komedie. Ale i ty jsou někdy potřeba. 

________________________________________________________________________

Přestože byla Hermiona talentovaná čarodějka, která znala impozantní množství kouzel, zaříkávadel a kleteb, ráda dělala některé věci po staru – tedy po mudlovsku. Z nějakého důvodu, když vykonávala nudné domácí práce mudlovským způsobem, i když věděla, že by stačilo jen jedno mávnutí hůlkou, cítila se tak víc jako doma. Zastávala názor, že i když si zvykla na život v kouzelnickém světě, tak nemusí přijmout všechny jeho zvyky. 

Právě proto se rozhodla poslední květnové sobotní odpoledne věnovat jarnímu úklidu v knihkupectví. Zrovna uklízela skladovací prostory v zadní části obchodu. Přerovnávala a zařazovala knihy, utírala prach z vazeb a umyla nádobí a další propriety potřebné k přípravě čaje. Dvě do ulice orientovaná okna byla umytá, a také vyčistila koberec a pohovky v malém sedacím koutě pro zákazníky. (Na to ovšem musela použít kouzlo, protože elektřina v kouzelnickém světě nefungovala). 

Zametla podlahu a rozhodla se, že ji ještě vytře. Přitom se usmívala, jak přemýšlela o svém prohlubujícím se přátelství s Legolasem. Psali si asi měsíc a půl a jejich dopisy se stávaly časem stále častějšími. 

Číst Legolasovy dopisy byla čistá radost. Dokázal ji rozesmát nebo příjemně překvapit nějakým novým názorem či znalostí. Legolas byl také zdvořilý, inteligentní a dokázal obratně skládat poklony, i když se to týkalo jen obyčejných věcí. Bylo fantastické, že našla takového přítele. Hermiona byla tak uchvácena Legolasovou osobností, že si přála, aby využila služeb WizFriend dříve. 

Přemýšlela, jak asi vypadá – tenhle Legolas. Snažila se na to nemyslet, ale čím déle si s ním psala, tím více ji to zajímalo. Byl mladý nebo starý? Jakou má barvu vlasů? A očí? Je štíhlý? Nebo je oplácaný? Nebo něco mezi tím? Byl to pohledný muž? Nebo nebyl? A záleželo na tom? 

Říkala si, že je jí jedno, jak vypadá. Koneckonců, byli pouze přátelé – a navíc přátelé, kteří se znali jen krátce. Úvahy o tom, zda je či není hezký, bylo lepší nechat stranou, alespoň do doby, než se rozhodne uvažovat o jejich vztahu v romantických souvislostech. Což se rozhodně neodváží. Rozhodně ne teď. 

I když nemůžu tu myšlenku úplně vypustit z hlavy. Mám ho ráda. Možná by z toho mohlo něco… 

Hermiona se zarazila, když její úvahy dospěly až sem, a pohybovala se rychleji, když vytírala mopem podlahu. No, ano. Možná, že ta chvíle, kdy o něm uvažovala v romantickém slova smyslu, už nastala. Ale přece nebyla tak zoufalá! Zaplatila si za to, že získá kamaráda, ne muže! Takže co dál? Má si taky objednat nějakého gigola? 

No, možná to není tak špatný nápad. Už je to dlouho, co jsem měla dobrý, vášnivý… 

Zvonkohra nad dveřmi zacinkala. 

Hermiona ztuhla hrůzou. 

To nemůže být… nebo může být? Určitě to nemůže být on. Neviděla ho od té Nehody – odmítala tomu říkat jinak – a to už byla nějaké doba. Měla děkovat všem existujícím božstvům za jeho nepřítomnost a modlit se, aby ho znovu nepotkala až do konce svého života. Ale uvědomovala si, že to je jen zbožné přání. Stejně jako tomu bylo s Legolasem – u něj zase bylo zase nebezpečné doufat v něco víc. 

Do háje s tím vším, zaklela v duchu a zavřela umytá okna. Stála zády ke dveřím, takže nevěděla, kdo vešel. Koneckonců, on nebyl její jediný zákazník. 

Otočila se. 

Stál tam Lucius Malfoy. 

Do prdele. 

S pohledem upřeným na jeho elegantní a drahé oblečení si Hermiona až moc dobře uvědomovala, co má na sobě ona: červený vzorovaný šátek na hlavě, vybledlé a příliš velké tričko s nápisem Radši prdy než prudy, (1) které jí zůstalo po vztahu se Seamusem, s rukávy vyhrnutými k loktům a nakonec staré a roztrhané džínové šortky, které odhalovaly trochu moc z jejích nohou, jak si najednou uvědomila. 

Lucius Malfoy si ji přeměřil pohledem. Nenamáhal se skrývat, že v duchu hodnotí její nesourodé a otrhané oblečení. Merline! Merline, pomoz mi! Kde je nějaká zatracená díra, když ji člověk potřebuje? Kdyby se před ní objevil vstup do samotného pekla, bez váhání by do něj skočila. 

Toužila zvednout ruce a zakrýt se, jakkoliv to bylo nemožné. Nebo alespoň dlaněmi zakrýt ten hloupý, pubertální nápis na tričku, když viděla, jak se na ni Lucius Malfoy dívá. 

Nakonec přerušil ticho: „Dobré odpoledne, slečno Grangerová. Vypadáte velmi… ležérně. Nepřišel jsem nevhod? 

Ano, přišel. A teď vypadni dřív, než ti špinavým mopem přejedu ty tvé krásné, drahé boty. 

„Ehm… ne, jen jsem trochu uklízela, jak vidíte,“ odpověděla. Dokonce se pokusila usmát, ale moc se jí to nepovedlo. „Jarní úklid, víte. Protože… je… jaro, víte.“ 

Och, to je prostě skvělé, Hermiono. Tak výmluvné. 

„Ach tak,“ řekl a otočil se zpět ke dveřím. „V tom případě přijdu zítra. Nechci vás rušit.“ 

„Ale, ne, ne! Nerušíte mě!“ 

Do háje! Co to děláš, Hermiono? 

„Je to v pořádku!“ Merline, zabijte mě někdo. „Já už jsem stejně skoro hotová.“ 

Znovu se k ní obrátil. „Pokud jste si tím jistá…?“ 

„Ano! Naprosto!“ prohlásila nezvykle vysokým tónem. „Já to jen dodělám a pak se budu věnovat tomu, abych splnila všechna vaše přání. 

Popošel blíž, v očích se mu objevil zlomyslný záblesk a na rtech mírný úsměšek. „Budete se snažit splnit má přání? To je velmi odvážný plán, slečno Grangerová, protože já mám mnoho různých přání. Chtěla byste, abych vám napsal jejich seznam?“ 

Ach, můj bože. Lucius Malfoy… se mnou flirtuje? Nemožné. 

Snažila se znít klidně, i když jí srdce vzrušením bilo o trochu rychleji, než normálně. „Já myslela, že tak bohatý muž jako vy, si všechna přání už splnil?“ odpověděla. 

„Ne všechno, co si přejeme, se dá koupit,“ poznamenal. 

„Všechno a všichni se dají koupit.“ 

Pozvedl obočí. „To je velmi cynické, slečno Grangerová. A navíc s vámi nesouhlasím.“ 

„Ale to je od vás překvapivě naivní, pane Malfoyi,“ odpověděla. 

Chvíli mlčel a díval se na ni, než přišel těsně k ní. Hermiona se vyděsila, protože byl tak blízko, že musel cítit chemický odér všech čisticích prostředků, který se linul z jejího oblečení a vlasů. Pokusila se ustoupit, ale opět se projevila ona osudová síla, které ji nutila v jeho přítomnosti padat a rozbíjet všechno, na co přišla. 

Když upustila mop, vytvořila se na podlaze louže vody, do které momentálně šlápla bosou nohou, jak se snažila dostat z jeho dosahu. U Merlina, neviděl taky moje příšerně neupravená chodidla? Pomyslela si těsně předtím, než jí noha podjela. Lucius ji duchapřítomně zachytil, takže na okamžik se ocitla s tváří zabořenou do jeho drahého hábitu. Nadechla se a uvědomila si, že to neměla dělat. Smysly jí zaplavila příjemná citrusové vůně. Čistá vůně citrónů smíšená s něčím bylinným… že by to byl rozmarýn? Ano, rozmarýn. Nadechla se ještě jednou a pak znovu, pořádně zhluboka, jako by si tu vůni chtěla zapamatovat tak dokonale, aby si ji poté dokázala vybavit. Probralo ji až to, když – k jejímu úžasu – pomalu přejel rukama po celé délce jejích paží, než jí pustil. 

Ustoupil, tvář nečitelnou. Hermiona těžce oddychovala a měla pocit, že se jí srdce chystá vyskočit z hrudi. Co se to stalo? Co se to, k čertu, právě stalo? Lucius Malfoy ji právě… pohladil? Svůdně pohladil? 

„Vy…“ řekla, ale Lucius ji přerušil. 

„Máte naprostou pravdu, slečno Grangerová. Všechno má svou cenu. Ale jsou zde jisté věci, které se nedají vyčíslit penězi.“ Odvrátil se. „Nechám vás, abyste se mohla vrátit ke svým povinnostem. Užijte si zbytek odpoledne.“ 

Otočil se a odešel. 

♥♥♥ 

Legolasi, 

slyšel jsi už o novém zákonu o svobodě kouzelných tvorů, který brzy vydá Ministerstvo? Jsem si jistá, že ano, protože jsi… elf (2). Co uděláš se svou nově nabytou svobodou? Slyšela jsem, že třeba pletení je dobrý zabiják času… 

Ne, vážně, přestanu si dělat legraci z tvé přezdívky, protože jsem si jistá, že bys mi to nějak oplatil. I když, nejspíš bych ustála jakékoliv posměšky, které bys na mě mohl použít. Během mých studií v Bradavicích jsem si vyslechla tolik nejrůznějších urážek mého vzhledu a charakterových vlastností, že mě teď rozhodí jen máloco. Zasloužil se o to jeden spolužák, který se snažil, aby mě alespoň jednu týdně rozbrečel. A dařilo se mu to. Největší ironií je, že jsem měla podezření, že to dělá jen proto, že mu líbím. Nakonec to dospělo do situace, kdy jsem se do něj téměř zakoukala, ale rychle jsem si uvědomila, že z mnoha různých důvodů zrovna my dva nikdy nemůžeme být spolu. 

Občas se vídáme. Někdy mě přijde navštívit v práci, a pak si povídáme. Na nás dva je to docela úspěch, protože během studentských let jsme byli největší nepřátelé.

Čas od času se potkávám i s jeho otcem. U něj jsem si jistá, že mě nemá zrovna v lásce. Ostatně já jsem ho kdysi přímo nenáviděla. Byl… no, zmetek. Nikdy neměl zrovna dobrý charakter. A pořád nemá. Teda myslím. Nejsem si tím úplně jistá. 

Ale vím, že ty máš určitě dobrou povahu, Legolasi. Tohle všechno ti píšu jen proto, abych dokázala, že mám hroší kůži. Takže pokud si ze mě chceš utahovat, tak do toho, lorde Elfe. 

Mimochodem, jak pokračuje vaření tvého lektvaru? Už jsi přišel na nějakou převratnou novinku, které by ti vydělala miliony? To je přece lákavé, ne?

Athéna

 ♥♥♥

Athéno, 

měl jsem dojem, že máš zvláštní zálibu v elfech. Netušil jsem, že ti až tolik leží na srdci naše blaho. Slyšel jsem, že elfové budou moci konečně navazovat vztahy s lidmi – a já jsem nikdy nebyl zamilovaný…. Že by konečně přišel můj čas? Ha! 

Nevysvětlitelně se cítím povinován, abych se ti omluvil za chování toho chlapce ze školy. Myslím, že mě jeho chování nepřímo zahanbilo, nejspíš proto, že v něm vidím kus sama sebe. Ale těší mě, že jsi dospěla v tak vyrovnanou ženu, které je schopná odpustit i chlapci, co se jí pokoušel zničit sebevědomí. I já jsem si jist tím, že byl do tebe zamilovaný. Při čtení tvých dopisů jsem pochopil tvou vnitřní krásu. Nepochybně se to promítá i do tvého vzhledu. Možná ho tehdy tato krása vyděsila, což ho donutilo k tomu, aby ti nikdy nepřiznal své city. Opravdu, tvá ochota s ním udržovat přátelské vztahy je obdivuhodná. 

A k jeho otci – ty jsi nesnášela chlapce, který ti ubližoval, ale nenáviděla jsi jeho otce? Nenávist je velmi silná emoce. Nezdáš se mi jako žena, která by dokázala doopravdy nenávidět. Možná jsi jen přeháněla? Koneckonců, určitě ses s otcem toho chlapce nepotkávala zrovna často. A navíc k tobě možná žádnou nenávist nechová, i když si to myslíš? 

Bohužel jsem neuvařil žádný lektvar, který by stál za zmínku v Denním věštci, natož v nějakém odborném lektvarologickém časopise. I když této cti se dostalo mému drahému příteli. Byl to skvělý člověk, ale zemřel. Blíží se výročí jeho smrti. 

Ale nestává se tento dopis trochu pochmurným? Ačkoliv je takový přechod k jinému tématu divný, ptám se, jaké je tvé nejoblíbenější roční období? Přepokládám, že jaro, ne? 

Legolas

 ♥♥♥

V úterý kolem poledne Hermiona právě jednomu ze zákazníků servírovala zázvorové sušenky, když do obchodu vešel Draco Malfoy. 

„Grangerová,“ pozdravil ji klidně. 

„Dobrý den, Malfoyi,“ opáčila stejně zdvořile. „Jak se máš?“ 

„Dobře. A ty?“ 

„Taky tak.“ 

Ticho. 

„Potřebuješ něco? Třeba knihu?“ 

„Ano,“ odpověděl. „Zajímalo by mě, jestli máš… ehm… Rozptylovací kouzla? (3) 

„Mám ji,“ odpověděla a přešla k polici, aby mu mohla podat knihu. 

O chvíli později se vrátila k pultu a čekala, až Draco zaplatí. Ten prohledal kapsy hábitu, a když nenašel peněženku, začal se hrabat v několika taškách, co s sebou měl, aby ji našel. To Hermioně umožnilo, aby si ho nerušeně mohla prohlédnout. 

Je vyšší, pomyslela si. A taky svalnatější. 

Byl pořád štíhlý, bledý a blond s ostrými rysy v obličeji a špičatou bradou, ale něco se na něm změnilo. Rysy jeho tváře byly měkčí. Méně nepřístupné. Kdysi byl samá ostrá hrana, ale jak už to bývá, časem se otupily. Vzpomněla jsi, co napsala ve svém posledním dopise Legolasovi – a co jí na to odpověděl v dopise, který ji byl doručen zrovna včera. Mohl mít pravdu? Pokud se Dracovi skutečně líbila, když chodili do Bradavic, nebyly ty jeho urážky jen způsob, jak si od ní udržet odstup? Možná. I když pochybovala o tom, že všechno špatné, co v Bradavicích provedl, byl jen způsob, jak před ní skrýt, že je do ní zamilovaný. 

Ostatně teď už na tom nezáleželo. Přestože mu jeho hrozné chování ve škole i to, co udělal za války, odpustila, přestože se jim podařilo tak nějak stát se přáteli, a přestože z něj vyrostl pohledný mladý muž, ji už nepřitahoval. 

Našel peněženku a chystal se podat jí peníze a k tomu připojil úsměv. Byla v dobré náladě, tak se zeptala: „Rozptylovací kouzla? Slyšela jsem, že je to jedna z nových učebnic, které se objevily v bradavických osnovách. Chystáš se opět vrátit do školních lavic?“ 

Byla překvapená, že trochu zčervenal. 

„Ne tak úplně. Ale do Bradavic se vracím, protože mě ředitelka McGonagallová přijala jako nového profesora Obrany proti černé magii.“ 

Tentokrát byl její úsměv opravdu upřímný. „Ach, Draco, to je skvělá zpráva. Moc ti to přeju!“ 

„Díky,“ i jeho úsměv byl nyní vřelý, což změnilo celou jeho tvář. Na okamžik Hermiona zapochybovala o tom, jestli už ji opravdu ani trochu nepřitahuje. 

„Těším se na to, vážně moc… Hermiono.“ 

Opět se na sebe usmáli. 

A pak se ozval zvuk zvonkohry nade dveřmi.

A dovnitř vešel Lucius Malfoy, který je přistihl, jak tam stojí a usmívají se na sebe. 

Dracův úsměv zmizel jako mávnutím hůlky, a ona zůstala stát jako zkamenělá. 

„Dobrá odpoledne, slečno Grangerová, Draco,“ pokývl jim. 

„Otče.“ 

„Dobré odpoledne, pane Malfoyi.“ 

Ticho. 

Delší ticho. 

Pak Draco rychle podal Hermioně peníze – zaplatil jí o deset galeonů víc než měl! – zamumlal něco na pozdrav a odešel z obchodu tak rychle, jako by tu už nemohl déle vydržet. 

S tím se jí vybavila vzpomínka na její poslední seskání s Luciusem Malfoyem. 

Vůně citrónu a rozmarýnu. Jeho ruce dotýkajíce se její kůže. Ruce, které ji hladily…

U Merlina! 

Tyhle myšlenky si musí dostat z hlavy. Vážně musí. Dát mu najevo, že mu usekne pracky, když na ni ještě jednou sáhne. 

Jenže, opravdu si to nepřála? 

Ruce se jí trochu třásly, když dávala peníze od Draca do pokladny. Zvedla hlavu, aby věnovala pozornost Luciusovi. 

„Pane Malfoyi…“ 

Ale on už se mezitím zmizel mezi policemi s knihami.

♥♥♥

(1) V originále Farts Before Tarts! Takhle daleko mé překladatelské schopnosti nesahají, takže děkuji mé betě – a jejímu známému překladateli, který nám to tak hezky přeložil:) Taky bych to chtěla umět:)

(2) Tady improvizuji, aby to dávalo smysl. Jedná se o slovní hříčku, kdy autorka myslí osvobození domácích skřítků (v originále house elves). Zároveň ale naráží na klasické (tolkienovské) pojetí elfů, kterým je Lucius Malfoy skutečně neuvěřitelně podobný. 

(3) V originále Quell´s Spell. 

♥♥♥

předchozí kapitola   následující kapitola

♥♥♥ 

Za beta-read děkuji Claire. Pokud jsou tam nějaké chyby, tak je přičtěte na vrub mé maličkosti.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

:)

(zuzule, 31. 3. 2014 12:12)

Tak si rikam, jestli by Lucius nemel prestat chodit. Jednou Hermionu zabije. :)

oOo

(bellatrix-cissy, 13. 1. 2014 21:11)

Ačkoliv nekomentuju zcela pravidelně, často tvoji stránku sleduju. A tvá nepřítomnost mi činila velké problémy - neustále jsem vyhlížela každý střípek. Konečně jsi zase zpátky! Tak tě vítám a hodlám si náležitě užívat tuto oddechovku, která je, svým vyzněním, velmi, velmi milá. Hodně štěstí při dalších překladech!

Re: oOo

(Suzanne, 14. 1. 2014 18:40)

V době mé nepřítomnosti mě stačí prošťouchnout; když mi tu někdo nechá zprávu a já zjistím, že někomu mé výtvory chybí, potěší mě to tak, že zase začtu překládat:)
Jsem ráda, že se nový překlad líbí. Doufám, že budeš komentovat i nadále:) - i jediný komentář mi dodává chuť k překládání i vlastnímu psaní. Ono to sice opakujeme pořád dokola, ale je to pravda.