Jdi na obsah Jdi na menu
 


19. 12. 2014

2. Zachráněná (2/2)

pribeh-stary-jako-cas--druha.jpg

 

Doktor Vitalis Kostes běžel dolů kamennou chodbou a přitom si oblékal sako. Snažil se zakrýt si každou část těla, která by mohla přijít do styku se sluncem a prozradit, kdo je. Kolem bylo hodně lidí, slyšel tlukot jejich srdcí a cítil jejich vůni, ale patřil mezi upíří vegetariány, takže ho to nijak nepokoušelo. Bydlel ve Forks ve státě Washington, ale se svým bratrem Kalilem – také upírem – vyrostl jako syn velvyslance v Řecku.

 

Miloval slunce a skutečnost, že se mu nemůže svobodně vystavovat, ho trápila víc, než jakékoliv z dalších upířích omezení. Dobře, touha po krvi byla horší, ale naučil se ji ovládat. Doufal, že jednou se vyrovná svému příteli Carlisleovi Cullenovi, který se dokázal tak kontrolovat, že mohl pracovat jako chirurg. Když neoperoval, pracoval na traumatologickém oddělení. Kostes se momentálně nacházel ve stádiu, kdy mohl ošetřovat zraněné lidi, aniž by ho trápila žízeň po krvi. Stálo ho to ale pět let tvrdého sebeovládání a odříkání.

 

Kostes si vzal dna týdny volna z nemocnice ve Forks a cestoval do zahraničí, do Evropy. Dělal to tak každé jaro, většinou navštěvoval své rodiče v Řecku, ale tento víkend strávil v Benátkách. Konala se tam lékařské konference, které se chtěl zúčastnit. Byl právě uprostřed konference, když ho nemocnice ve Volteře zavolala, že ho tu nutně potřebují. Gianně dalo hodně práce, než našla Kostese a ještě víc sil ji stálo přesvědčování, aby mu zavolali a požádali ho, aby ihned přijel.

 

„Volturiovi potřebují vaši pomoc,“ řekla Gianna úzkostlivě. Lidé samozřejmě nevěděli, že jsou to upíři, kteří obvykle lékařskou pomoc nepotřebují. Nicméně Kostes věděl, jak to je. Nevěděl, co mohou Voluturiovi chtít, ale okamžitě se vydal na cestu.

 

Půjčil si auto a jel jako blázen, takže se mu podařilo do Voltery dorazit v rekordním čase. Taková cesta by při normální rychlosti zabrala trojnásobek času. Opustil auto, když se ve městě dostal do dopravní zácpy. Oblékl si svůj ochranný oděv – džíny, tričko, bundu, sluneční brýle, tenisky a kloubouk s širokým okrajem, nechal stát auto u obrubníku a běžel přes město, snažíc se dodržovat lidskou rychlost, kdyby si ho náhodou někdo všiml. Nemohl odolat, aby nepřeběhl přes několik střech, když si byl naprosto jistý, že ho nikdo nepozoruje.

 

Konečně dorazil ke dveřím obrovského hradu, který dominuje Volteře. Dveře pro něj byly otevřené.

 

„Jsem doktor. Volali mě,“ řekl jednomu ze strážců.

 

Felix přikývl. „Vím, Aro vás potřebuje…doprovodím vás.“ Vešel do haly a následoval jiného upíra, koneckonců Volturiovi nebyli zrovna důvěřivá rodina. Felix zaklepal na dveře Arových komnat.

 

Aro odtrhl pohled od Belly, když uslyšel zaklepání. „Vstupte,“ řekl prostě a opět se vrátil očima k dívce.

 

Kostes otevřel dveře a vstoupil. Nikdy předtím se nesetkal s Arem ani s jiným z Volturiových, ačkoliv o nich hodně slyšel.

 

„Kostes Vitalis,“ představil se, natáhl ruku a potřásl si jí se starším upírem. Napůl byl vyděšený, napůl okouzlený.

 

Aro uchopil mužovu ruku. „Jsem Aro. Zavolal jsem vás kvůli ní…“ Aro pokynul směrem k Belle. „Prosím…“

 

„Jistě,“ přikývl Kostes, svlékl si bundu a ze zadních kapes začal vyndavat ukryté zabalené náčiní. Byl upírem, takže nepotřeboval víc světla, než ho v místnosti bylo. Poklekl a začal opatrně odhrnovat přikrývku ze zraněné dívky.

 

„Bello?“ zašeptal překvapeně. Podíval se podruhé na Ara, jako by žádal potvrzení, ale jeho ruce nepřestaly pracovat.

 

Aro přikývl. „Zřejmě ji znáte a víte, jak je důležitá.“

 

„Já… pracuji s Carlislem v nemocnici,“ odpověděl prostě a trhl sebou, když jí svlékl šaty a krev mu vystříkla pod rukama. „Nedýchejte,“ řekl Arovi. „Obávám se, že to bude ještě horší.“ Jeho přízvuk byl teď silnější, protože veškerá jeho koncentrace se soustředila pouze na zraněnou dívku.

 

Aro ho poslechl, ale neodtrhl svůj zrak od Belly. Byla tak silná, tak statečná. Obdivoval ji. Nikdy mu na žádném člověku tolik nezáleželo. „Carlisle už není mezi námi,“ řekl tiše.

 

„Co se mu stalo?“ zašeptal Kostes a snažil se zadržet zasténání. Chtěl být profesionální. „Byl to jeden z mých nejlepších přátel.“

 

„Můj také. Jeho rodina byla očividně napadena upírkou jménem Victorie. Bella byla jediná, kdo unikl, i když jen tak tak, jak můžete vidět.“

 

 „Kdybych ji našel… Zabiju ji,“ zašeptal s temným zavrčením. „Victoria pronásledovala jeho rodinu už dva roky. Její kamarád, James, byl stopař a její skupinu tvořil ještě jeden muž jménem Laurent. Objevili se ve Forks pár měsíců po tom, co spolu Edward a Bella začali chodit. Cullenovi hráli baseball, oblíbený americký sport, když ti tři přišli. Jamese byl trochu… rozrušený… a řekl něco o tom, že přivedli svačinu. Celá rodina Bellu chránila a Carlisle prohlásil, že patří k nim. James byl zoufalý. Celé to nakonec skončilo tím, že ho zabili a Bella byla těžce zraněná – i když na tom nebyla tak špatně jako teď… Victoria ji od té doby pronásledovala. Rozhodla se vyrovnat se smrtí Jamese tím, že zabije Bellu,“ vyprávěl a ruce měl špinavé od krve, jak pracoval.

 

„Chytili jsme ji,“ řekl Aro prostě. „Kdybychom to věděli, podnikli bychom nějaké kroky.“

 

Kostes zasyčel. „Jsem si jistý, že by se o tom Carlisle zmínil, ale všichni jsme si mysleli, že je Victorie mrtvá. Já jsem si to myslel, dokud jsem ji minulý týden neuviděl. Musela najít nějaký způsob, jak se regenerovat. Snažil jsem se dát Carlisleovi vědět do Forks celý týden, ale řekli mi, že je pryč,“ povzdechl si Kostes.

 

„Všichni jsou pryč. Bella je jediné, co zůstalo z rodiny Cullenových. Postarám se o její bezpečnost.“ Aro se na ni smutně podíval.

 

„Pokud budete chtít nějakou pomoc při zničení té démonky, tak mi dejte vědět,“ zamumlal.

 

„Děkuji vám,“ přikývl Aro. „Jsem si jistý, že pro ni najdeme vhodný trest a jste více než vítán, abyste nám s tím pomohl.“

 

Kostes  se odmlčel a pokračoval v práci. O několik hodin později skončil. Provedl chirurgický zákrok na třech různých místech, sešil spoustu ran a dal jí několik jednotek krve. Pracoval a pracoval. Měla tolik zranění, že i s upírskou rychlostí by trvalo dlouho, než by se uzdravila. Divil se, že to vůbec přežila. Většina lidí by podlehla už před několika hodinami. Bella byla bojovník. Kostes si umyl ruce v misce postavené na zemi a opřel se zády o pohovku. Byl úplně vyčerpán.

 

Aro sledoval, jak hodiny míjejí. Byl netrpělivý, nechápal, jak vážná doopravdy Bellina zranění jsou. Když to konečně vypadalo, že Kostes skončil, Aro se na něj s očekáváním podíval.

 

Kostes si povzdechl. „Je mi líto, že to trvalo tak dlouho. Její zranění byla dost rozsáhlá,“ řekl a pomalu vstával. „Má tři zlomená žebra, z nichž jedno prorazilo plíci, která se naplnila tekutinou. To byla příčina toho, proč měla takové potíže s dýcháním. Kosti v pravé noze byly několikrát zlomeny a prorazily kůži, a rovněž měla nějaká vnitřní zranění. Má stovky škrábanců a řezných ran. Očekávám, že se plně uzdraví podle toho, jak dneska bojovala. Nechci, aby teď opouštěla postel. Každý den ji přijdu zkontrolovat,“ dokončil s povzdechem. „Musí být otočena každé dvě hodiny, aby nevznikly proleženiny na bocích, zádech, břiše. Měla by být v teple a pokud možno se nebát. Připravím vám pro ni léky a sedativa a antidepresiva pro případ, že by nemohla spát nebo byla smutná..“

 

„Děkuji vám, Kostesi. Carlisle vás učil dobře,“ Aro během potřesení rukou nahlédl do Kostesových vzpomínek.

 

Kostes se usmál: „Díky,“ řekl. „Pokud mě omluvíte.“ Cítil pálení v krku. Bylo to víc krve, než na kolik byl při práci zvyklý. Potřeboval jít na lov. I když se velmi dobře ovládal, nebyla to dneska žádná legrace. „Vrátím se za chvíli.“

 

Aro přikývl a sledoval, jak Kostes odchází. Klekl si znovu vedle Belly. „Už jsi v bezpečí, mládě,“ řekl tiše a pohladil ji lehce po tváři.

 

♥♥♥

Bella spala dlouho, ale nevypadala o moc lépe. Kostes ji jemně umyl a oblékl jí měkké, flanelové pyžamo poté, co jí ovázal žebra, a pak ji zavinul do deky.

 

Aro sledoval, jak dívka spí. Bylo to tak dávno, kdy byl s někým, kdo ho potřeboval, navíc s někým, kdo měl potřebu spánku. Pečlivě si ji prohlížel, jeho oči prozkoumávaly každý centimetr jejího těla. Nyní, když už nekrvácela, mohl zůstat nablízku.

 

Aro si uvědomil, že by neměla zůstávat na pohovce. Naštěstí měli ve svých pokojích postele. Něžně ji zvedl a odnesl. Položil ji na měkkou postel. Všechno bylo prvotřídní, samozřejmě díky Athenodoře.

 

O chvíli později se ozvalo zaklepání na dveře.

 

„Dále,“ odpověděl Aro tiše ze svého místa vedle Belly.

 

Nevstoupil nikdo jiný, než Marcus. „Jak jí je?“ zašeptal. „Stráže mi všechno řekly.“ Mírně se ušklíbl. „Pokud tě to uklidní, tak Victorie se vzteká, že byla uvězněna. Řekl bych, že jí nastávají těžké časy.“

 

„Dělej si s ní, co uznáš za vhodné,“ řekl Aro a obrátil svůj pohled zpět k Belle. „Je jí mnohem lépe. Zapomněl jsem, jak fascinující je spánek,“ přemítal.

 

Marcus se zasmál. „Hm, určitě jí je lépe. Není tak vyčerpaná, aby nemohla mluvit ze spánku. Lidé to občas dělají. Říkají zajímavé věci.“

 

Aro se podíval na Bellu s široce otevřenýma očima. „Opravdu?“ To pomyšlení ho fascinovalo. Pozoroval ji s očekáváním. „Je tak osamělá…“

 

Marcus chvíli uvažoval. „To je pravda, ale má tebe,“ řekl tiše. „Díky tomu, že jsi ji bránil proti Athenodoře, budou všichni očekávat, že se stane tvojí schovankou,“ dokončil zamyšleně. Ve světě ten pojem obvykle označoval právě zrozeného upíra, ale také mohl odkazovat na staršího upíra a mládě – v tomto případě Bellu.

 

Aro se zamračil. „Myslím, že to bude nejlepší. Nikdo jiný nechápe, jak je důležitá.“

 

„Proměníš ji?“ zeptal se Marcus zvědavě.

 

„Mám jinou možnost? Druhá varianta je nepřijatelná,“ zamyslel se Aro.

 

„Nemůžeš ji zabít. Všichni zemřeli, aby ona žila,“ shrnul to Marcus.

 

„Já vím, takže si myslím, že je to nevyhnutelné,“ Aro lehce odrhnul pramen vlasů z Bellina obličeje.

 

Marcus se posadil na židli vedle Ara. Ti dva měli zvláštní příběh daný tím, že Aro zabil Marcusovu ženu, ale tisíc let stačilo k odpuštění, s ohledem na to, jak dobří přátelé byli před tou nehodou. Už nikdy si sice nebyli tak blízcí jako předtím, ale i tak mezi nimi bylo silné pouto.

 

„Měla by to být její volba,“ poznamenal Marcus tiše. „Nikdo z nás nedostal na vybranou. Měli bychom jí alespoň dát tolik času, kolik si bude přát.“

 

„Souhlasím, ale nemůže zůstat člověkem. To víš. Ať tak, či tak, stane se jednou z nás,“ Aro se obrátil k Marcusovi. „Všichni budou očekávat, že ji proměním.“

 

„Budou, ale ty jsi hlava naší rodiny a je to tvoje rozhodnutí a tvoje věc, jestli ji proměníš, nebo ne.“

 

„Máš pravdu, ale nemám potřebu dávat jim další záminku k tomu, aby se vyptávali. Už jen to, že jsem chránil nějakého člověka, se šíří palácem rychlostí blesku.“

 

Marcus zavrtěl hlavou. „Neber si to špatně, Aro,“ povzdechl si a prohrábl si vlasy prsty. „Ale už ti někdo řekl, že příliš snadno podléháš nátlaku?“

 

Aro se zasmál. „Myslím, že ne. Ale říkám si, co by na mém místě udělal Caius, který nemá vlastní vůli už celá staletí. Athenodora je poněkud děsivá.“

 

„Vyděsila tě ta blonďatá, hysterická žena? Bůh ti pomáhej, Aro,“ zamumlal, ale pak se pousmál. „Dobře, máme z ní strach všichni, ale nemusíš poslouchat Caia, víš? Můžeš udělat, co chceš. A Athenodora bude… buď to přijme, nebo s tebou začne bojovat. Momentálně se vzteká ve svých komnatách.“

 

„Ano, choval jsem se k ní dost hrubě. Budu muset najít způsob, jak se jí omluvit. Myslím, že Gianna by tomuto účelu mohla dobře posloužit…“ Aro vrhl na Marcuse významný pohled.

 

„Nemyslím, že je to dobrý nápad,“ zavrhl to Marcus s úsměvem. „Prokázala nám velkou službu tím, že dneska sehnala Kostese Vitalise. Mohla zajít do nemocnice a zavolat jakéhokoliv lékaře. Místo toho donutila zdravotní sestry, aby zatelefonovaly do Benátek, kde pobýval jediný lékař-upír v Itálii na velmi důležité schůzce a do hodiny ho sem dostala…“

 

Aro si povzdechl. „Dobře, bude žít, ale není nám moc užitečná, když nedokáže zvládnout pohled na krev.“

 

Marcus se ušklíbl: „No, pracuje tu téměř dva roky, ale pokud se nad tím zamyslíš, nikdy předtím se s krví nesetkala. Postarám se o to,“ mrkl.

 

„Dobře, ale co se s ní stane, až bude proměněna? Upír, který nemá rád krev, není žádný upír.“

 

Marcus zvedl obočí. „Doufám, že to s tím moc nesouvisí, protože Bella taky nemá ráda krev.“

 

Aro se podíval na ležící dívku. „Je moje a pod mou ochranou. Bez ohledu na výsledky její proměny, bude mezi nás přijata.“

 

Marcus se ušklíbl, ale raději to nekomentoval. „Jistě,“ řekl jen. „Půjdu říct ostatním, že je na tom lépe. Později si budeš potřebovat odpočinout. Zůstanu s ní.“

 

„Děkuji. Myslím, že bude v pořádku.“ Aro nespustil oči z Belly. Fascinovala ho. Nechtěl promeškat ani jediný okamžik s ní.

 

♥♥♥

 

O pár hodin později začala Bella ze spaní sténat, třást se a házet sebou v královsky velké posteli. Zpod zavřených víček jí tekly slzy.

 

„Ne,“ sténala. „Neubližuj jim. Ne! Ne! Prosím, já ho miluju!“ křičela. „Ne. Aaaaa! Ne, ne neeee… Prosím. Neeeeeeeeeeeee.“

 

Aro spěchal k lůžku. „Klid, mládě. Klid.“ Pohladil ji po tváři a šeptem ji konejšil.

 

Bella se pomalu uklidnila, ačkoliv stále slabě sténala a tiše plakala. Doma by byl Edward, který by ji utěšil, ale tady samozřejmě nemohl být a to ji ještě víc rozrušilo. Tápala kolem sebe po posteli, ale nenašla ho.

 

Aro si nebyl jistý, co Bella dělá, ale za chvíli pochopil, že hledá útěchu. Netušil, co se stane, ale lehl si k ní na postel. Přál si, aby se cítila trochu lépe. Nic víc.

 

Bella našla Ara a ačkoliv si neuvědomovala, kdo to je, jemně se k němu přitiskla a položila si hlavu na jeho hruď. Pomalu dýchala a srdeční tep se jí zklidňoval, jak noční můra pomalu bledla. Aro vytřeštil oči, když cítil člověka hned vedle sebe. Cítit její vůni tak blízko ho mučilo, ale po několika trýznivých okamžicích, se to trochu zlepšilo. Dovoli jí, aby ležela na něm. Zdálo se, že ji to uklidňuje a to bylo přesně to, co chtěl.

 

„Drž mě… prosím…“ zašeptala Bella ze spánku. Bylo to poprvé, co Aro Volturi slyšel někoho mluvit ze spaní. A nemělo to být naposledy.

 

Aro byl překvapen, ale vyhověl jí. Něžně ji objal. Cítil, jak ho hřeje. Byl to cizí pocit, ale příjemný.

 

Téměř okamžitě, jak ji objal, se přestala třást a její dech i srdce se vrátily do normálního rytmu. Zabořila mu obličej pod bradu a propadla se do hlubokého spánku bez nočních můr, které zaháněl svou přítomnosti Aro Volturi.

 

Aro cítil, že se úplně uklidnila. Usmál se, když se k němu přitulila ještě blíže. Nedokázal říct, proč mu to připadalo tak krásné… Bella se ze spaní pousmála, šťastná, že je tak blízko u něj.

 

„Miluju tě,“ zašeptala.

 

Aro doširoka otevřel oči a podíval se na ni. Věděl, že to vyznání patřilo jinému muži, ale něco v jeho mysli ho znepokojovalo. Po chvíli si uvědomil, že je to proto, že si opravdu přál, aby to řekla jemu.

 

♥♥♥

předchozí kapitola         následující kapitola 

♥♥♥ 

 

Za beta-read děkuji Santinan Black. 

Překladatelka: Suzanne  

Zdroj obrázku: weheartit.com

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

:D

(ranchan, 25. 12. 2014 23:03)

Zajímavé, tato kapitola se mi velmi líbila. Už to bylo více plynulé. Takže Viktorii dostali, doufám, že bude hodně trpět. Bella byla teda hodně zraněná, ktomu trauma, bude hodně dlouho trvat než se uzdravý. Těším se na další díl.

Re: :D

(Suzanne, 25. 12. 2014 23:10)

No, Bella se začne za pomoci jistého upíra uzdravovat poměrně úspěšně:) Autorka ten začátek brala jako prostředek, jak ji dostat k Volturiovým:) Tahle povídka je hlavně nenáročná romantika. Další kapitola je připravená, ale neobetovaná, ale nejspíš ji přidám neopravenou, abyste nemusely dlouho čekat...

Jen tak dál

(Ivet, 24. 12. 2014 13:37)

Zbožňuji originální povídky i překládané, vše má své kouzlo :-) Byla to taková příjemná odpočinková povídka.

Re: Jen tak dál

(Suzanne, 24. 12. 2014 14:30)

Děkuju:) Právě po sobě opravuju další kapitolu z téhle povídky, ale není obetovaná, tak nevím, jestli ji můžu zveřejnit. Kromě toho jsem napsala pokračování Ze života Malfoyů, ale zaseklo se u bety. No, aspoň budu mít zásoby do nového roku:)

:)

(Aro, 21. 12. 2014 21:44)

Nádhera děkuji za další přeloženou část povídky. Já to nevydržela a přečetla ji v originále. Je parádní, ale přeložená je mnohem lepší. Tak s chutí do dalšího překladu....

Re: :)

(Suzanne, 22. 12. 2014 11:09)

Díky, jsem ráda, že čteš i překlad, když už víš, jak to celé dopadlo:) Já si s překladem docela hraju, tak uvidíme, co z toho vyleze. Právě pracuji na další kapitole:)