Jdi na obsah Jdi na menu
 


26. 12. 2014

3. Zvláštní pocity 

 

pribeh-stary-jako-cas---treti-kapitola1.jpg

Varování: Kapitola je zatím bez beta-readu. Až bude obetovaná, tak ji sem přidám.

♥♥♥

Toto je má oblíbená část, brzy pochopíte proč.
Tady se setká s okouzlujícím princem,
ale netuší, že je to princ až do třetí kapitoly.


 

Knihovna Volturiů měla dvě patra plné knih, s galerií kolem horní části. Do místnosti dopadal dostatek světla díky obrovských oknům vykládaných barevným sklem a lemovanými červenými sametovými závěsy. Na jedné stěně se nacházel veliký krb a u něj stála dlouhá pohovka potažená červenou kůži, která se dala rozložit na královsky širokou postel. Po knihovně byly rozmístěné stolky a samozřejmě nechyběly nesčetné police plné knih. Kopulovitý strop zdobily překrásně malby jako v nějaké kapli. Tady mohla Bella strávit celé hodiny, aniž by jí kdokoliv rušil. Mohla tam přijít ráno a odejít až pozdě v noci, aniž by vnímala, jak rychle utíká čas. Bylo tam tak ticho, že úplně ztrácela pojem o čase. A Aro pak necítil vinu – ačkoliv si ten pocit nedokázal vysvětlit – že ji opouští, ačkoliv nedokázal vydržet bez její společnosti příliš dlouho.

 

Bella se v uplynulých týdnech uzdravovala; její žebra i plíce už byla v pořádku. Nyní směla většinu dne sedět na židli, i když kvůli poraněnému kotníku stále nemohla chodit. Ukázalo se, že je opravdu nešikovná, když při své první cestě dolů do haly zničila růžové berle, které jí přivezl doktor Kostes. To znamenalo, že ji Aro většinou musel nosit z místa na místo. Nevadilo mu to, měl sílu a ona moc nevážila. Tiskla se k němu, hřejivá a měkká, aniž by si toho byla vědoma. To samé v noci. Stále s ní zůstával každou noc, aby se jí nevracely zlé sny. Pokud ji nechal samotnou, budila se s křikem, vyděšená, zpocená a zamotaná do přikrývek. Plakala, když ji potom objímal, a on se naučil, že je lepší nenechávat ji v noci samotnou.

 

Athenodora Volturiová byla stále hůře a hůře zvládnutelná od doby, co ji Caius pokáral, že se vzepřela jeho dlouholetému kamarádovi. Vadilo jí, že je Bella v „jejím zámku“. Bella se přestěhovala do apartmá, které kdysi patřilo Carlisleovi; nebylo daleko od Arových komnat a navíc byla mezi nima tajná chodba. Ostatně celý zámek byl plný tajných průchodů, padacích dveří a tak podobně. Apartmá se skládalo z velké ložnice, vybavené koupelny, obývacího pokoje a pracovny, nechyběla ani šatna. V jedné velké skříni se nacházel skrytý do tajné chodby. Bella si svůj nový domov oblíbila.

 

Jak se zotavovala, Aro jí musel říct, že i když ž ji nebude nutit do jakéhokoliv rozhodnutí, upíří zákon říká, že teď musí zůstat tady s ním jako jeho schovanka – stejně jako byla s Cullenovými ve Forks. Pochopila, že nemá jinou možnosti. Kromě toho, ve Forks ji čekal akorát Jake, který se choval jako pitomec a vzpomínky, které jí rvaly srdce na kusy.


Udělala vědomé rozhodnutí žít a pokud možno dobře a pokračovat dál. Všichni Cullenovi obětovali svůj život a nechtěla, aby jejich oběť byla marná. Chystala se najít způsob, jak překonat bolest a jít dál. Někdy jí bylo hůř než jindy. Někdy, když byla sama, jen plakala a plakala. Jindy byla šťastná a to byly ty dny, kdy se ukazovala mezi ostatními, i když si byla jistá, že Aro o jejím pláči ví. Netušila, jak je to možné, ale bylo to tak. Také zjistila, že Gianna byla mnohem užitečnější než si prve myslela – věděla, jak vařit, a třikrát denně pro Bellu objednávala teplé jídlo a k tomu svačiny. Problémy byly hlavně s Athenodorou. Nechtěla Bellu na svém hradě a zvláště když se Bella uzdravila natolik, že byla schopna vycházet ze svých pokojů – jako byly její krátké cesty do knihovny, kde hledala knihy, které ji zajímaly. Sbírka knih rodu Volturiů neměla obdoby – nacházela se zde celá řada vzácných rukopisů, které byly napsány ještě před vznikem knihtisku.

 

Ráno, když se Bella probudila, dokulhala do koupelny, oblékla se, zatímco Aro dole čekal na Giannu až jí připraví snídani. Když přišel, už oblečená seděla na podokenním sedátku obklopena spoustou polštářů. Usmívala se, když Aro vstoupil do místnosti. Posadil se na konec její postele a položil podnos se snídaní na stůl. Upíjela čerstvý pomerančový džus, když ho pozorovala. V těchto dnech bylo poprvé opravdu teplo – vrtkavé jarní počasí skončilo a proměnilo se v teplé červnové dny. Nechávala otevřené obrovské okno, které vedlo na balkón. Její pokoj byl ve třetím patře, dostatečně vysoko, aby ji nikdo neviděl. Z okna měla výhled na kašnu a Priori Dei Palazzo – hodinovou věž Volterranu na druhé straně náměstí.

 

„Co se to dole děje? Slyším, že je tam rušněji než normálně?“ zeptala se.

 

„Všichni se chystají na lov. Bude to delší výlet než obvykle,“ vysvětlil Aro s úsměvem, když sledoval, jak Bella jí snídani. Jídlo mu připadalo odporné, ale Bella pomáhala překonat jeho nechuť.

 

Neměl v úmyslu jí prozradit, že to byl jeho nápad, aby vyrazili na delší lov než obvykle. Pravdou bylo, že se na chvíli potřeboval zbavit Athenodory.

 

„Ach, tak…,“ řekla s lehkým povzdechem. „Budeš mi chybět,“ dodala a podívala se na něj.

 

Aro doširoka otevřel oči a ušklíbl se. „Já s nimi nejdu…“

 

„Nejdeš?“ zeptala se a její hlas prozrazoval překvapení.

 

„Ne… nemám teď potřebu lovit… kromě toho, nebyl by tu nikdo, kdo by se o tebe postaral,“ Arův hlas byl překvapivě vlídný.

 

„Ale… nebude ti chybět tvá rodina?“ zeptala se ustaraně.

 

„Vůbec ne. Trávím s nimi dost času. Jsem si jistý, že už mě mají plné zuby,“ zasmál se.

 

Usmála se. „Já tě rozhodně plné zuby nemám. Vlastně mě tvoje společnosti těší.“

 

Arovy oči se zatřpytily, když se na ni podíval. „Děkuji ti, Mládě. Musím říct, ž jsem tvou společnosti taky shledal uspokojující.“

 

Bella se na něj usmála: „No, alespoň se mnou není nuda.“

 

Tiše se zasmál. „Nemyslím, že by tě někdo mohl označit za nudnou,“ usmál se vlídně. „No, protože jsem pro dnešek tvůj, máš nějaký nápad, co bys chtěla dělat?“

 

Bella se usmála. „Opravdu tu zůstaneš celý den?“ zeptala se překvapeně. Nebyla zvyklá, aby s ní strávil tolik času, na to byl příliš zaneprázdněný.

 

„Pokud bys chtěla, abych odešel…“ Arovy oči překypovaly starostí. V průběhu staletí ostatní zapomněli, jak výmluvné mohou Arovy oči být. Málokdy ho něco upoutalo, ale Bella vrátila do jeho tváře život.

 

„Samozřejmě, že ne,“ zamumlala. Dívali se navzájem do očí a uvědomili si, že je to zneklidňuje.

 

Aro tiše vydechl úlevou. Nechápal, proč je pro něj tak důležité být v její přítomnosti, ale věděl, že to tak je. „Tak dobře… jsem jen tvůj…,“ řekl s úsměvem.

 

„Možná bys měl být s podobnými vyjádřeními opatrný. Mohla bych tě chtít mít u sebe každý den,“ ušklíbla se.

 

Jeho oči zajiskřily. „Pokud si to přeješ, bude to tak. Můžeš být moje schovanka…, ale budeš potřebovat víc síly, než si myslíš.“

 

Náhle její myšlenky přeskočily k jinému tématu. „Před několika dny jsem si všimla, že jsou v knihovně šachy. Hraješ?“ Zvědavost ji přemohla, když si uvědomila, že o Arovi vlastně skoro nic neví. Znala členy jeho rodiny a věděla, jak mocní všichni jsou, ale o Arovi věděla jen málo.

 

„Aha… Už je to nějaká doba, ale ano, hraju.“ Aro vstal, když si všiml, že Bella dojedla. „Bude mi potěšením tě vyzvat ke hře.“ Natáhl k ní ruku. Bella se ušklíbla, podala mu ruku a sevřela prsty kolem těch jeho. Jako by dostala zásah elektrickým proudem, který nebolí. Ne, to byl ten druh, kdy se dotknete někoho, s kým jste spřízněni. Aro vytřeštil oči, když pocítil, jak mezi nimi přeskočila jiskra. Sklonil se a zvedl ji do náruče. Nesl ji jako nevěstu chodbami do hradní knihovny. Bella se zachvěla, když ji zvedl a jediné, co si přála, aby cesta do knihovny trvala déle. Najednou ji napadlo, na co to proboha myslí. Lehce zavrtěla hlavou sama nad sebou.

 

Aro šel pomalu ve snaze prodloužit cestu, ale knihovna nebyla daleko od jeho komnat. Odnesl ji do velké místnosti, jemně ji položil na židli a pak přinesl podnožku, aby si mohla opřít zraněnou nohu. Vyndal šachy a pak se posadil naproti ní. „Dámy mají přednost,“ řekl a ukázal na bílé figurky.

 

Bella se usmála, když ji posadil do křesla před šachovým stolkem a pak přinesl polstrovanou podnožku, aby ulevila bolavé noze. Měla na ní sádru, která byla původně samozřejmě bílá, ale Alec si z ní udělal malířské plátno. Alec a Jane působili trochu děsivě, když byli spolu, protože vypadali jako malé děti, ale jejich oči a mluva prozrazovaly, že jim je daleko víc než sedm let. Připomnělo jí to Claudii z Interview s upírem. Nicméně byli méně děsiví, pokud si člověk zvykl, že v rozhovoru dokončovali myšlenky toho druhého. V každém případě Alec byl nadaný umělec a celou sádru nyní pokrývaly fantaskní postavičku z Alenky v říši divů od Lewise Carrolla.

 

Mírně se ušklíbla, než obrátila svoji pozornost na šachovnici a začala stavět figurky na jednotlivá políčka. Deska stolu byla vytvořena z mramoru a onyxu a napodobovala šachovnici. Jednotlivé figurky byly ručně vyřezávané z opravdové slonoviny a ebenového dřeva a každá měla místo očí drobné rubíny. „Ach…,“ zašeptala ohromeně, když zvedla jednoho pěšce.

 

„Jak si jistě uhodla… Athenodora kolem sebe snese jen to nejlepší,“ poškádlil ji Aro a zvedl oči v sloup.

 

„Uhodla,“ zamnula s mírným úsměvem. „Nechápu…. no… jak se Cauis do ní mohl zamilovat. Já vím, že jsem ji potkala jen jednou, ale občas slýchám její křik… a není to nic příjemného.“

 

„Odpověď na tuhle otázku hledáme celá stolení,“ zasmál se Aro srdečně. „Ne, ve skutečnosti, než se dozvěděla o bohatství mé rodiny, byla docela milá. Dobře Caia doplňovala jako jeho opak. Ale rychle se dozvěděla, co všechno může jako „královna.“

 

Bella se ušklíbla. „Nemám ráda takové lidi,“ zamumlala.

 

Aro se na ni vřele usmál a podíval se na ni zpod sklopených řas. „Jsem rád, že to slyším… Taky je zrovna nemiluju.“

 

Usmála se. „Cullenovi měli hodně peněz,“ zamumlala a posunula svého pěšáka o dvě políčka.

 

 

„Ano, to měli. Carlisle dobře investoval. Ale pokud se nemýlím, on se o věci kolem peněz nikdy doopravdy nestaral, že?“

 

„Ani trochu. Dívky milovaly nakupování, ale nic podobného jako Athenodora. Alice uměla s penězi zacházet. Což je logické, když můžeš předpovědět vývoj trhu s akciemi.“

 

Aro se zasmál. „Byla talentované Mládě, že…,“ zamumlal. „Ale pochybuju, že ji peníze zkazili. Carlisle a Esme byli skvělí rodiče.“ Odpověděl na její tah svým pěšcem.

 

„Ne, to ne… ne,“ řekla Bella tiše. „Snažili se mě rozmazlovat, ale moc jsem se nenechala,“ dodala s mírným úšklebkem.

 

„No… to může být trochu problém,“ přemítal nahlas Aro s úsměvem.

 

„Problém?“ zeptala se a táhla jezdcem.

 

„Je nevyhnutelné, že jako má svěřenkyně budeš rozmazlována,“ řekl Aro a vzal svým střelcem jejího jezdce.

 

„Ne, ne, ne!“ protestovala a snažila se potlačit smích. „Ne!“ dodala znovu. „Nezaplatíš za mě ani cent.“

 

Aro vzhlédl v předstíraném překvapení. „Ale… já musím!“ protestoval a snažil se skrýt svůj úsměv.

 

„Nesmíš!“ odpověděla a táhle jedním z pěšců na opačnou stranu šachovnice.

 

Aro se podíval na hrací plochu a pokrčil rameny. „Pak myslím, že budu muset vrátit zpět ty svazky, o kterých jsem řekl, že musí být dokoupeny do knihovny kvůli tobě…,“ zamumlal a posunul svou věž o tři políčka.

 

Povzdechla si. „Jaké svazky?“ zeptala se zvědavě.

 

„No, všiml jsem si, kolik času zde trávíš a uvědomil jsem si, že tu nejsou všechny knihy, které bys chtěla.“ Aro vstal, šel mimo její dohled, něco zvedl a skrýval to před jejím zrakem. „A zlatá muška mi pošeptala, že by tě mohla zajímat určitá kniha…“

 

Bella zvedla obočí. „Dobře, knihy jsou výjimkou,“ zamumlala, její tvář se zbarvila mírnými rozpaky. Byla nervózní.

 

„Takže ti nebude vadit, když ti teď dám tento dárek?“ zeptal se a posadil se zpátky k šachovému stolku.

 

„No… myslím…, že jednou můžu udělat výjimku,“ odpověděla s mírným úsměvem.

 

„Zavři oči…,“ zašeptal.

 
Bella poslechla a dlouhé hnědé řasy se vrhly stín na její bledé tváře.

 

Aro se k ní naklonil a vzal ji za ruce. Vložil do nich poněkud odřenou knihu. Trvalo mu dlouho, než ji objevil a zaplatil za ní spoustu peněz, ale věděl, že to za to stálo. Bella teď držela v rukách původní rukopis Větrné hůrky.

 

Bella sevřela prsty kolem knihy. Na to jak byla stará, vypadala velmi zachovale.

 

„Můžu už otevřít oči?“

 

Aro se nevinně usmál. „Ano…“

 

Olízla si rty, zašklebila se, pomalu otevřela oči a podívala se na knihu. Měla tmavě červené desky. Opatrně ji otevřela a objevila starý styl kaligrafického písma, které se podobalo

Edwardovu, ale nejspíš bylo ještě starší. Začetla se. „Vracím se z návštěvy u svého domácího pána – jediného pána, kterého tu budu mít na krku! Takovouhle končinu si dám líbit! V celé Anglii bych na mou věru marně hledal zákoutí tak vzácně nedotčené společenských ruchem. Pro mrzouta učiněný ráj – a v panu Heathcliffovi mám tak dokonalý protějšek, že se o tu pustinu můžeme klidně rozdělit.“

 

„Aro…?“ Zašeptala užasle.
 

„Ano?“ zeptal se. Doufal, že se jí dárek líbí a jeho obavy se odrazily v jeho hlase.

 

„Ach…,“ vydechla. „Je to opravdu to, co si myslím, že to je?“

 

„Ano… je. Líbí se ti?“ Aro cítil, jak jeho nejistota stoupá.

 

Bella překvapeně zalapala po dechu, jemně položila rukopis na stůl, vyskočila, aniž by brala ohled na svou sádru a vrhla se mu do náruče. Pevně ho objala, vytáhla ze židle a jemně přitiskla své rty na jeho tvář.

 

Aro ji chytil a oči se mu rozšířily překvapením. „Buď opatrná, mládě!“ Podíval se na ni, stále byla v jeho náručí a vřele se usmál. „Takže myslím, že se ti dárek líbil.“

 

„Zbožňuju ho!“ zašeptala a pevněni se k němu přitiskla.

 

Položil svou chladnou tvář na temeno její hlavy. „Báječné… Jsem tak rád, že jsem ti udělal radost,“ řekl tiše. Zvedl hlavu a bezmyšlenkovitě ji políbil do vlasů. Naštěstí to Bella nepostřehla, ale zato si uvědomila, že se jí od něj nechce. Stáli tam, objímali se a čas plynul.

 

Pak Aro uslyšel vysoký hlas, který k nim přicházel ze zdola.

 

„Athenodora…,“ zamumlal.

 

Bella se k němu přitiskla ještě o trochu víc, svou tvář skrývala v jeho hrudi. Nechápala to, ale cítila se u něj bezpečně.

 

„Přijde sem?“ zeptala se tiše.

 

„Nejsem si jistý…,“ řekl a jemně se probíral jejími vlasy. „Nemá žádný důvod, ale tě chtěla vidět…“

 

Bella si tiše povzdechla a opřela se o něj. „Na tom nezáleží,“ zašeptala a prsty ho pohladila po ramenou. Nebyla si jistá, co znamenal ten podivný nový pocit, ale věděla, že nechce opustit jeho náruč. Bylo to příliš dlouho, co ji někdo objímal.

 

Aro se pro sebe usmál. „Ani mně…,“ zamumlal téměř neslyšně. Z nějakého důvodu se nemohl přimět Bellu pustit. Byla krásná, laskavá a šťastná. Rozzářila každý moment svou přítomností a Aro se stal téměř závislým na její společnosti.

 

„Je to už dlouho,“ zašeptla.

 

„Co je dlouho, mládě?“ zeptal se stejně tiše.

 

„Dlouho, co jsem se cítila tak bezpečně, jako teď.“

 

Aro téměř mohl cítit, že se začervenal. „Se mnou vždycky budeš v bezpečí, mládě…“ Jemně ji stiskl, aby podpořil své sdělení.

 

„Já vím,“ zašeptala. „Věřím ti.“ Bylo to nesmyslné, ale bylo to tak. Mohl vysávat lidi, ale nechtěl jí ublížit. Věděla, že ji bude chránit a potěšilo ji to.

 

Aro zavřel oči a položil si znova hlavu na její temeno. Ten okamžik byl příliš dokonalý, ale ho zkazil slovy, které stejně nemohla vyjádřit to, co cítil.

 

Byl to opravdu ten správný okamžik. Bella se tak spokojeně necítila celé týdny, od doby co ji objímal Edward. Nepřemýšlela o tom, co dělá, její mysl byla opojená úžasným pocitem, že je v bezpečí. Věděla, že by chtěla víc, ale nemohla… nesměla… směla?

 

Aro se podíval na krásnou dívku ve svojí náruči. Hleděl do jejích vřelých hnědých očí, jejichž výraz patřil mnohem staršímu člověku.

 

Pomalu zvedla obličej z jeho hrudníku. „Aro?“ zešeptala, její hlas byl sotva slyšitelný. Vlastně ani nevěděla, na co se ptá.

 

Jeho oči se ponořily do jejích. „Ano…?“ vydechl. Natáhl ruku a přejel prsty po její tváři, sotva se dotýkal její kůže. Pomalu se svou tváří vydala vstříc jeho doteku. Arovy oči se přesunuly k jejím rtům, zatímco se k ní skláněl. Pomalu zavřela oči, přiblížila se k němu, tak blízko, že cítila jeho dech na rtech, měkkých, sladkých….

 

„Co se to tady sakra děje?“ ozval se křik ode dveří. Byl to jeden z těch otravných, pichlavých hlasů, který doprovodilo hlasité prásknutí, jak dveře narazily do zdi. Očividně je otevřel někdo, kdo měl mimořádně špatnou náladu. Athenodora Volutirová nachytala Ara Volturiho, jak líbá člověka! Co se to tu sakra děje? To všichni obyvatelé hradu – až na ni – zešíleli? Co si sakra Aro myslel? Lidé byli jídlo! Ne přátelé!

 

Aro se na ni podíval, stále držel Bellu na délku paže. „N-nic! Copak tě nikdo nenaučil klepat, Athenodoro?“

 

Bella náhle vzhlédla, odtáhla se od Ara a odklopýtala zpět ke svému křeslu. Motala se jí hlava z toho, jak blízko se právě ocitla… k polibku s Arem Volturim. Opravdu skoro Ara políbila? To je neuvěřitelné, to nemůže být pravda!

 

„Myslím, že někdy je to zatraceně dobrá věc, neklepat!“ vykřikla Athenodora rozzuřeně, její tvář byla poznamenaná hněvem. Vypadala jako nebezpečný upír, kterým skutečně byla.

 

Aro se na ni dlouze podíval. „Dávej si pozor na pusu, Athenodoro. Nezapomínej, s kým mluvíš…,“ řekl tichým, výhružným hlasem.

 

„Nezapomínám,“ zamumlala, červené oči přimhouřené. „Ale ty jsi možná zapomněl, že ona je člověk.“ Její hlas se podobal zavrčení. „Nemůže tady zůstat… znáš zákony,“ zasyčela Athenodora. „Lidé jsou potrava. Nesmějí o nás vědět. Proměň ji, nebo ji zabij – dej na má slova Aro, budou s ní problémy a tím nemyslím jen se mnou. Nemůžeš porušovat svoje vlastní zákony.“

 

Aro zavrčel. „Nic se jí nestane,“ řekl téměř neslyšně. „Není pro nás žádnou hrozbou a o své proměně rozhodne sama.“

 

„Porušuješ zákony našeho světa a to je problém,“ zavrčela Athenodora.

 

„Vzepři se mému přání, Athenodoro, a ujišťuji tě, že budeš mít problémů až nad hlavu…“ Otočil se k ní Aro výhružně.

 

Nezdálo se, že se ho Athenodora bojí. Postavila se mezi něj a Bellu, tak aby viděla na oba z nich. „Jsi jen hloupý človíček, ale věřím, že víš, co děláš. Myslíš si, že když se staneš jeho přítelkyní, všechno se změní a najednou obsadíš mé postavení,“ zasyčela Athenodora. „Nedovolím ti jen tak přijít a zničit můj život, ty drzé dítě.“ Přiblížila se k Belle zezadu, zatáhla ji za ruku, což mělo za následek, že Bella upadla i se židlí, na níž seděla a uhodila se o jednu z knihoven.

 

Aro spěchal, aby jí pomohl. „Vypadni! Zařval na Athenodoru. Podíval se na Bellu. „Jsi v pořádku, mládě?“

 

Athenodora ještě jednou zasyčela, otočila se na podpatku a vyběhla z pokoje. Práskla dveřmi tak silně, až se knihovny otřásly.

 

„Jo,“ zašeptala Bella, malátně se posadila a rukama se držela za hlavu. „Jen mám jednu otázku. Je možné, že upíři mají PMS?“

 

Aro se rozesmál. „Pokud ano, tak je to u ní trvalý stav…“ Aro jemně zvedl Belle a držel ji v náručí. „Přeješ si jít někam jinam?“

 

Lehce s sebou trhla. „Měla pravdu,“ zašeptala Bella. „Budeš mě buď muset proměnit, nebo mě nakonec zabít.“

 

„To poslední nepřipadá v úvahu,“ podíval se na ni upřímně. „A jak jsem řekl, tvoje proměna je tvoje volba. Tohle je nyní tvůj domov a můžeš tu být tak dlouho, jak jen budeš potřebovat…“

 

„Ale je to pravda, ne?“ zeptala se tiše a pomalu k němu zvedla zrak. „Nakonec…“

 

Aro se odvrátil a zamračil se. „Ano, nakonec si budu muset vybrat, ale neudělám nic, co by sis nepřála.“

 

Bella si frustrovaně povzdechla. „Ale ty to víš…, že nemáš na výběr. Dokonce ani ty ne. Je to zákon upířího světa.“

 

„Mám na výběr – mohu ti udělat radost… to je můj záměr. Jsi v mé péči a já udělám jen to, co si přeješ.“

 

Vzdychla si a zkřížila ruce na prsou. „Ale pokud to neudělá ty…, tak to udělá někdo jiný,“ řekla a podívala se na skoro dohranou partii šachů. Aro měl jezdce a střelce na strategických pozicích. Ať už ona posune krále kamkoliv pořád bude v ohrožení.

 

Aro se ušklíbl nad její neústupností. „Tak si myslím, že to nakonec zbude na mně…“ Podíval se na šachovnici. „Šach mat…,“ usmál se.

 

Vzdychla, když jí podal jejího krále, nemohla se ubránit pocitu, že takhle partie nějak odrážela její reálný život. Dívala se smutně na figurku. Pokud to Aro neudělá…, udělá to někdo jiný. Ani jemu by nedovolili porušit zákony upířího světa.

 

„Prosím, nebuď smutná, mládě…,“ řekl tiše, se soucitem v očích.

 

„Copak můžu být smutná s tebou?“ zašeptala, podívala se mu do očí a pousmála se. „Vyřešíme to… někdy… nějak.“

 

♥♥♥

předchozí kapitola         následující kapitola 

♥♥♥ 

 

Překladatelka: Suzanne  

Zdroj obrázku: weheartit.com

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

:-)

(maryska, 18. 1. 2015 11:48)

Do kterého pátku? :-D ne vím, že bez bety to je náročný. Pecka dala poslední kapitolu k Soumracnymu úsvitu. :-)

Re: :-)

(Suzanne, 18. 1. 2015 12:16)

Tenhle pátek se tu kapitola už určitě objeví. Přidávání dalších kapitol ale bude vyžadovat trošku trpělivost. Mám kromě blogu taky práci, nového přítele, domácnost, druhý blog a hromadu recenzáků na stole... Když se k tomu přidají zdravotní problémy a absence bety, tak mi to upřímně dává dost zabrat... Ale pokusím se přidávat další kapitoly co nejvíc pravidelně.
Díky za skvělou zprávu, jdu na to:))

wow

(maryska, 4. 1. 2015 13:23)

Kdy bude další kapitolka? Uz se nemůžu dočkat. Nedávno jsem objevila povídku Soumracny úsvit od Pecky. Také Bella/Aro. Musím říct, ze zboznuji tento pár. Škoda, ze je tak málo povídek s tímto párem.

Re: wow

(Suzanne, 4. 1. 2015 19:00)

Soumračný úsvit je úžasná povídka. Hrozně mě mrzí, že není dokončená. Chtěla bych vědět, jak to dopadlo:)
Jsem ráda, že se najdou lidi, kteří si na pár Bella/Aro potrpí tak, jako já:)
Budu se snažit přidat další kapitolu co nejdřív, ale mám fofr, takže nechci nic slibovat. Nejpozději se tu objeví v pátek...

Re: Re: wow

(maryska, 4. 1. 2015 20:11)

Ano...je obrovská škoda, ze je nedokončena. Ale autorka uz se opět objevila na blogu, tak uvidíme jestli se treba nedočkáme šťastného konce. :-) jinak ještě jednou moc dekuji za tento překlad. :-)

Re: Re: Re: wow

(Suzanne, 4. 1. 2015 20:23)

Není zač, já děkuji za komentář. Vždycky mě to povzbudí k dalšímu překládání a přidávání kapitol:))

wow

(ranchan, 27. 12. 2014 17:16)

Velice povedená kapitola a moc dobře se četla. Athenodora je opravdu hrozně nesnesitelná a chtělo by to, aby jí někdo ukázal její místo. Nečeka jsem, že Caius je takovej podpantoflák, to bych do něj opravdu neřekla. Málem došlo k polibku, ale jak to v takových chvílích bývá, někdo musí být osina v zadku a rušit. No nic.... moc se těším na další díl.

Re: wow

(Suzanne, 28. 12. 2014 14:07)

Děkuji, jsem ráda, že se kapitolka líbila. Další kapitola už je nahrubo přeložená, akorát jsou ty kapitoly čím dál delší... Ale zase budete mít co číst.
Aro a Bella to s tím sbližováním nebudou mít zrovna snadné, je na co se těšit:)