Jdi na obsah Jdi na menu
 


23. 1. 2015

4. Speciální přípravy a pozvání

 

the-tale-as-old-as-time---ctvrta-kapitola.jpg

 

Varování: Kapitola je zatím bez beta-readu. Až bude obetovaná, tak ji sem přidám. Pořád platí, že hledám šikovnou betu, která by se této povídky ujala. 

♥♥♥

 

Je to nové a trochu šokující,

kdo by řekl, že to tu může být?

Pravdou je, že on není žádný okouzlující princ,

ale má v sobě něco, co jsem předtím neviděla.

 

Je to tak zvláštní,

počkáme a uvidíme.

 

Za pár dní

tu může být, něco, co tu předtím nebylo.

 

Možná je tu něco,

co tu předtím nebylo.
 

 

Bella si vidličkou nabrala kousek dortu  Red velvet s tradiční bílou náplní. Podle vůně odhadla, že to bude smetanový sýr, který měla ráda. Vložila si sousto do úst, vychutnávala si sladkou a výraznou chuť dortu.

 

„Tenhle,“ řekla a znělo to překvapivě hlasitě, přestože mluvila s plnými ústy. „Je nejlepší ze všech, které jsem ochutnala,“ dodala a podívala se na Marcuse Volturiho. Položila vidličku na malé prkénko, natáhla se po sklenici mléka a napila se. „Po tom všem ochutnávání nebudu tak týden jíst,“ usmála se.

 

Blížil se den. Sv. Marka, největšího svátku v celé Itálii, tedy přinejmenším pro jarní a letní sezónu. Lidé věřili, že Volturiovi jsou jednou větví královské rodiny, a přestože nikdy nevycházeli ven, očekávalo se, že se připojí k oslavám. Na svátek Sv. Marka to bylo možné, protože všichni obyvatelé Volterry nosili tradiční červené pláště.

 

Volturiovi každoročně uspořádali velkolepou slavnost a pak si vybrali pár turistů, co přijeli do Volttery a… ehm, byli toho názoru, že na to mají právo. Když pořádali oslavu pro tisíce lidí v jejich městě, chtěli za to něco na oplátku. Ale tahle nepříjemná část nebyla tím, na co Bella zrovna myslela. V duchu se zaobírala přípravami, které horečnatě probíhaly v celém zámku. I když se hosté nikdy nepodívají dovnitř, protože celá slavnost se měla konat na náměstí, organizace se konala uvnitř. Bylo to tak praktičtější, protože se členové rodiny i personálu nemuseli bát zrádných slunečních paprsků, které obvykle zaplavovaly celou Voltteru. Dnešek byl výjimka, protože bylo zataženo a pršelo.

 

Bella seděla v obrovské zámecké kuchyni a ochutnávala jednotlivá jídla z menu. Obvykle to měla na starost Gianna, ale ta dnes byla zcela zaneprázdněná přípravami společně s Arovým tajemníkem. Belle to nevadilo, usoudila, že to mohlo být vítané rozptýlení. Teď přišlo na řadu ochutnávání dezertů. Kuchyň byla obrovská místnost (stejně jako všechny prostory na hradě), s kamennou podlahou a stropem s dřevěnými krokvemi. Nacházela se v nižších patrech a měla obrovská okna. Nechyběla tu spousta plochy k vaření a přípravám jídla a množství nejrůznějších moderních spotřebičů. K čemu to všechno je potřeba na hradě plném upírů, nikdo Belle nedokázal vysvětlit. Nakonec usoudila, že se jedná o jeden z typických rozmarů rodiny Volturiových.

 

Seděla uprostřed kuchyně na vysoké stoličce, na stole pře dní stálo množství talířů s nejrůznějšími dezerty. Nohy měla opřené o další stoličku. Sádru jí sundali před týdnem a dala pozor na to, aby doktor Kostes Alecovo umělecké dílo moc nezničí. Nyní ji měla hrdě vystavenou ve svém pokoji, aby ji všichni mohli vidět. Sádru momentálně vyměnila za pohodlnější ortézu. Mohla tak chodit, i když stále trochu kulhala. Žebra už měla úplně v pořádku, modřiny a řezné rány taky zmizely, kotník byl jedinou částí jejího těla, která se stále ještě neuzdravila, ale jak ji doktor Kostes ujistil i to se brzy spraví. Naordinoval jí plavání v obrovském bazénu v nižších patrech Volturiovic zámku – samozřejmě, že bazén byl uvnitř. Pomáhalo jí to.

 

Nebyla to jediná změna v jejím životě. Jane našla jména známých italských návrhářů a objednala pro Bellu plnou skříň nového oblečení. Na rozdíl od Alice se z ní nesnažila udělat Barbie. K její úlevě ji nechala vybrat, co se jí líbilo. Dnes na sobě měla džínové šortky po kolena a tmavě modře a bíle pruhovanou halenku. Byla bosá, s výjimkou ortézy na levém kotníku. K tomu měla náušnice ve tvaru srdce vyrobené z bílého zlata a safírů. Byly ale malé, takže nevypadaly nijak okázale. Protestovala proti dárkům od Ara (které byly velmi drahé), ale nakonec ji Caius řekl, že mu dělá radost, když jí můžeš obdarovávat, a tak to vzdala. Arovo zjištění, že má Bella propíchnuté uši, ho fascinovávalo od chvíle, kdy na to přišel, a vedlo k přílivu darovaných náušnic, že nikdy tolik párů předtím neviděla.

 

Naproti u stolu seděl Marcus. Bella se ho snažila lépe poznat. Byl to málomluvný muž – když už promluvil, tak velmi tiše. Připomínal Belle Jaspera, jak byl klidný, i když chápala, že u obou byl tento stav vyvolaný něčím jiný. Nevypadalo to, že by se Marcus dokázal zbavit duchů ze své minulosti. Nicméně měla ho ráda. Byl laskavý a moudrý, i když kolem sebe šířil vážnost a smutek.

 

„Je to dobrý pocit, když můžu být užitečná,“ řekla s úsměvem a nabrala si na vidličku jiný druh dortu. „Jsi si jistý, že nechceš kousek?“ škádlila ho.

 

Marcusovy rty se zachvěly v obvyklém téměř úšklebku. Uplynulo už mnoho let od doby, kdy se dopravy usmál. „Ne, děkuji,“ řekl tiše. Byl rád, že si užívala jídlo. Belle se nějak podařilo omotat si téměř všechny obyvatele zámku kolem prstu od doby, co sem přišla. Získala si srdce mnohých upírů na zámku… alespoň těch, kteří byli ochotní jí ho dát. A mezi ně patřil i Marcus…, ačkoliv bylo těžké si toho všimnout.

 

Ozval se někde za nimi tichý zvuk a Bella se okamžitě otočila směrem k několika schodům, které vedly do kuchyně. Nikdo tam nebyl. Téměř neslyšitelně si povzdechla a obrátila se zpět k dortu. Najednou vypadala mnohem smutněji. Doufala, že uvidí Ara, jak stojí na schodech, ale nestalo se tak. Aro byl na lovu už tři dny – bylo to nutné vzhledem k tomu, že se nedostal ven z hradu uplynulých šest týdnů, od chvíle, kdy sem přišla. Jakkoliv věděla, že potřeboval jít na lov, cítila se stejně, jako když byl pryč Edward. Netušila, že Aro požádal Marcuse, aby na ni dával pozor, zatímco bude pryč. Přestože si Bella nebyla vědoma toho, jak se proměnil výraz její tváře, když na schodech nespatřila Ara, Marcus si toho všiml.

 

Marcus si dobře povšiml Bellina zklamání. „Měl by se vrátit už brzy…,“ nadhodil. Začal si v poslední době všímat, jak blízko k sobě Aro a Bella mají a jeho talent ho nepříjemně nutil dávat pozor.

 

Bella vzhlédla a povytáhla obočí. „Omlouvám se,“ zašeptla. „Měla bych přestat být zklamána z každého drobného zvuku,“ přiměla se k úsměvu. „Vrátí se, až se vrátí.“

 

Marcus ji pozoroval. „Opravdu se ti po něj stýká, viď?“ zeptal se tiše. Bylo očividné, že Aro byl beznadějně zamilovaný do této okouzlující dívky, ale opravdu nečekal, že by jeho city mohly být opětovány.

 

Bella přikývla. „Ano, chybí…,“ zašeptala tiše a dívala se asi minutu na své ruce složené na desce stolu. „Ani nevím proč. Jediné, co vím, že se mi stýská,“ znovu se odmlčela, ztracená v myšlenkách.

 

Marcus cítil to, co musel cítit. Věděl, proč jí Aro tolik chybí. Mezi nimi byly city, které si ani jeden z nich skutečně neuvědomoval, přestože je sdíleli. Marcus na ni soucitně pohlédl. Zaslechl slabý zvuk přicházející ze shora, byl tak slabý, že ho nemohla slyšet. Vrátil se… Citil Arovu zoufalou touhu vidět jeho krásnou, mladou svěřenkyni. Marcus se téměř usmál. Bella položila vidličku. „Dobře, pokud chceš slyšet můj názor – Red velvet je rozhodně nejlepší. Ať už ho pekl kdokoliv, měl by dostat nějakou cenu. Chutná, jako kdyby ho pekla moje babička,“ dopověděla, opřela si lokty o stůl a složila si hlavu do dlaní.

 

Marcus přikývl. „Dobře… Budeme servírovat dort Red velvet.“ Obrátil se ke schodům, odkud přicházela známá vůně. Pak se zase otočil k Belle. „No, jsem přesvědčen, že pro dnešek je to vše… Myslím, že můžu odejít.“

 

„Děkuji ti, Marcusi…,“ řekl Aro ode dveří.


Bella ho neslyšela dřív, než promluvil. Upíři se byli schopni pochybovat velmi tiše – tak, že to lidské ucho nedokázalo zaznamenat, takže když slyšela jeho hlas za svými zády, rychle se otočila.

 

„Aro!“ vykřikla, její srdce začalo bít jako o závod a na tvářích se jí objevil ruměnec. Otočila se, rychle vyskočila ze židle, škubla s sebou, když došlápla na bolavý kotník, a běžela přes místnost. Nohy jí podklouzly a ona se natáhla jak široká tak dlouhá na podlahu. „Aaaaa!“

 

Aro vytřeštil oči a spěchal k ní, aby jí pomohl vsát. Přitiskl si ji k sobě a vřele se na ni usmál. „Jdi v pořádku, Mládě?“

 

Bella přikývla. „Jsem na to zvyklá,“ přiznala s lehkým úsměvem. „Jedna z výhod, když je člověk nemotora.“

 

Aro ji pomohl se zvednout. Objala ho kolem pasu a on ji zvedl pár centimetrů nad zem. „Jsi si jistá?“

 

„Ano,“ řekla s úsměvem a jemně mu ovinula ruce kolem zase. Zabořila obličej do jeho hrudi a pevněji se k němu přitiskla. Oči se jí zalily slzami, i když netušila proč. Zapletla mu prsty jedné ruky do vlasů a druhou ho objala. „Moc se mi stýskalo,“ zašeptala.

 

„Taky si mi moc chyběla, Mládě…,“ řekl tiše do jejích vlasů. „Chovali se k tobě hezky, když jsem byl pryč?“

 

Bella se zasmála. „Všichni, až na Athenodoru, ale to je ztracený případ.“

 

Aro se taky zasmál. „Nebude to dlouho trvat a bude tebou taky uchvácena…“ Zarazil se dřív, než řekl příliš mnoho. Jeho nové zlaté oči zatím zůstaly bez povšimnutí. Ulevilo se mu. Cítil nervozitu z toho, jak bude vysvětlovat pokus o novou dietu.

 

„O tom pochybuju,“ zamumlala Bella s úsměvem, uplakaný obličej pohřbený v ohbí jeho ramene, umožňujíc mu tak, aby ji držel ještě pevněji.

 

Aro jemně přejel prsty přes její dlouhé hnědé vlasy. „Zatímco jsem byl pryč, skoro jsem zapomněl, jak nádherně voníš…,“ řekl a přitiskl se k ní blíže.

 

„Taky krásně voníš,“ zašeptala. „Jako tráva a stromy… a obloha.“

 

Arovy oči zesmutněly. „Stýská se ti po tom být venku, že?“ zeptal se tiše. Zavřela oči a přikývla, ale neřekla nic. Aro těžce vzdychl. Tolik chtěl, aby byla šťastná. Musel najít způsob, jak bude moci být venku. Přitáhl si ji blíže, doufal, že jí ukáže, jak moc jí rozumí. Bella jen stiskla jemně prsty, když mu přejížděla přes ramena, naklonila se k němu a přitiskla své rty na jeho tvář.

 

Aro pomalu vydechl. Úsměv se mu rozšířil, když ucítil její teplé rty na tváři. Natáhl se a jemně ji pohladil. Podíval se na ni. Jeho oči byly naplněny štěstím a láskou, ačkoliv si to ještě neuvědomil… nebo si to odmítal přiznat.

 

Bella se k němu pomalu naklonila, ale oči měla stále zavřené a jemně tiskla rty k jeho tváři. Byla jen pár centimetrů od něj a něžně ho líbala…Zlato v Arových očích tančilo. Cítil její dech na tváři a byl to jeden z nejpříjemnějších vjemů, jaké kdy cítil.

 

Její rty se pomalu posunuly, nacházely svou cestu zcela instinktivně, přiblížila se k němu ještě o trochu víc.

 

„Janey, ne! Nechoď do tý…,“ Alec se zarazil, když s Jane našli Bellu v Arově náručí pravděpodobně okamžik od polibku.

 

Aro se obrátil ke dvojčatům. Tichounce si povzdychl. „Ano, má milovaná…,“ řekl Jane.

 

Janenina tvář zesmutněla. „Omlouvám se,“ zamumlala, kousla se do spodního rtu, jak zachytila jeho povzdech. Nezdálo se, že ji vidí rád. Zaplavil ji smutek a rozpaky.

 

„No tak, Janey,“ pobídl ji Alec a snažil se ji odtáhnout z místnosti. „Nech je, ať se mohou přivítat.“ Strkal ji ven.

 

Aro se podíval na Jane a doufal, že pochopila, jak moc si v tuto chvíli přál zůstat sám s Bellou.

 

Bella si trochu povzdechla, když viděla dvojčata odcházet, a přitiskla svůj obličej zpátky k Arově rameni. Neměla dost odvahy na to, aby se ho pokusila znovu políbit… ne teď. Byl to již druhý pokažený pokus a ona cítila, jak tone v rozpacích.

 

„Prosím, neodcházej. Moc jsi mi chyběl,“ řekla tiše, hrdlo podivně sevřené.

 

„Když mě požádáš, nikdy od tebe neodejdu…,“ usmál se na ni Aro. Všiml si, že nosí jeden z párů náušnic, který ji dal. Jeho zvláštní záliba.

 

„Sluší ti,“ řekl a jemně se dotkl jedné z náušnic.

 

Jemně se usmála. „Díky,“ zašeptala, tváře červené, když se podívala vzhůru a jejich pohledy se setkaly. Konečně si toho všimla.

 

„Aro…?“ zeptala se tiše. Najednou se zdálo, že její srdce má křídla a chystá se vyletět přímo z hrudi. Jeho oči měly měkkou, zlatou barvu. „Ach, Aro…,“ vydechla úžasem.

 

Jeho oči se rozšířily, bál se že ji nějak urazil. Na změnu barvy svých očí úplně zapomněl. „Co se děje, Mládě?“ zeptal se ustaraně.

 

„Tvoje oči…,“ zašeptala a pomalu zvedla ruku a přejela mu prsty přes světle fialový stín pod očima.

 

Aro uhnul pohledem. „No… no… Ano. Myslel jsem, že bych mohl zkusit něco nového…“

 

„Aro…,“ vydechla, přejíždějíc mu prsty po tváři. Slzy jí vstoupily do očí. Její srdce tak přetékalo emocemi, že ani nevěděla, co přesně cítí.

 

Aro se znovu podíval na Bellu a všiml si, že pláče. Otřel jí slzy. „Je mi to tak líto, Mládě… Nechtěl jsem tě urazit…“

 

„Neurazil jsi mě,“ zašeptala, trochu bez dechu. „Aro… Nemusel jsi to pro mě dělat. Vím, co pro tebe změna životního stylu znamená – teda zkouším si to představit… Já ani nevím, jak ti mám poděkovat za takovou oběť,“ zašeptala a zabořila svou hlavu opět do hrudi. Objala ho a na člověka byl ten stisk překvapivě silný.

 

Arovy oči se rozšířily nad tou překvapivou silnou. „Není třeba mi děkovat, udělal bych cokoliv pro to, abys byla šťastná…“

 

„Aro… tohle znamená všechno,“ zašeptala. „Vím, jak těžké to musí být. Jasper mi jednou řekl, jak musí stále bojovat se svou chutí na lidskou krev a to ji pil jen několik desítek let…, ale ty po tisíce. To znamená víc, než dokážu popsat. Znamená to…, myslím, že ani nerozumím tomu, co všechno to znamená.“

 

„To znamená, že jsi do mého života vnesla úžasnou inspiraci, které ve mně vyvolala změnu…,“ Aro se na ni usmál a znovu jí otřel slzy.

 

Bella se tiše zasmála. „Och, klidně mi můžeš říct, že se cítíš tak dobře, jako nikdy předtím,“ poznamenala ironicky. „Carlisle měl pravdu, ne?“ zeptala se a překvapilo ho, když se na něj ušklíbla.

 

Aro se vesele rozesmál. „Musím přiznat, že na tomhle životní stylu něco bude.“ Její škádlení ho zahřálo na duši a bez přemýšlení udělal něco, co neudělal nikdy předtím. Políbil ji na tvář.

 

Bella ucítila jeho rty na své tváři a strnula. Rukama sevřela klopy jeho saka, její oči se okamžitě vpily do těch jeho a na rtech se jí objevil mírný úsměv. Znovu ho lehce objala, jemně přejela prsty přes jeho rty, cítila jak jí tváře hoří a srdce prudce bije v reakci na ten letmý polibek. Arův dech pohladil její prsty. Vzal ji za ruku a pohladil ji po tvářích. „Mládě…,“ začal, ale než stačil dokončit větu, ozvalo se zaklepání. Podrážděně si povzdechl a otočil se. „Vstupte.“

 

„Omlouvám se, Aro, ale je potřeba dokončit přípravy na slavnost,“ vysvětlil Marcus, v očích viditelnou upřímnou omluvu.

 

♥♥♥

 

O několik hodin později, poté, co se Bella přitulila k Arovi, jehož přítomnost zaháněla noční můry, i když naštěstí stále méně časté, se Jane usadila v knihovně. Dala si nohy nahoru přes opěradlo a hlavu pověsila dolů. Chovala se jako sedmileté dítě, ale nezáleželo jí na tom – tedy do chvíle, kdy vešel Marcus a ona skoro spadla, jak rychle se pokoušela posadit.

 

„Ahoj,“ zamumlala tiše. Bylo zřejmé, že nemá dobrou náladu.

 

Marcus se na ni pátravě podíval. „Co se děje, Jane?“

 

Posadila se a založila si štíhlé ruce na prsou. „Nic.“

 

Zvedl obočí. „Odmítáš odpovědět jednomu ze Tří? Myslíš, že je to moudré, Jane?“ Věděl, že se nemůže vzepřít pravidlům.

 

Jane si povzdechla. „Když na tom trváš, dobře, řeknu ti to. Ale budeš se mi smát a řekneš, že jsem hloupá holka. Stejně jako mi to řekl Alec,“ zamumlala. Nervózně špičkou boty dloubala do koberce.

 

„Vyzkoušel to,“ řekl tiše.

 

„Myslím, že mě Aro už nemá rád,“ zamumlala. „Nebo lépe řečeno… má radši Bellu.“

 

Marcus se mírně ušklíbl. „Tím chceš říct, že žárlíš na Bellu, Jane?“

 

„Nežárlím!“ vykřikla, Vyskočila z pohovky a začala chodit kolem dokola. „Já nejsem žárlivá! Je to jen člověk…,“ Jane se odmlčela, zastavila se a ztěžka dosedla zpátky na pohovku. Sklíčeně si položila hlavu do dlaní. „Možná trochu. Ale pokud to někomu řekneš, přísahám, že ti dám hřebíky do ponožek!“

 

Marcus zavrtěl hlavou. „Jane, víš, že jsi Arova milovaná…, jak by se tohle mohlo změnit?“

 

Vzdychla a kousla se do spodního rtu, její oči se leskly a krvavé slzy náhle skanuly po jejích tvářích. To se stávalo opravdu zřídla. Upíři málokdy plakali, protože to vyčerpávalo jejich energii.

 

Marcus vytřeštil oči, když viděl její slzy. „Teď… teď Jane… mi musíš říct, co se stalo…“

 

Utrápeně si povzdechla. „Dnes, když se vrátil domů. Hledala jsem ho a vešla jsem do kuchyně, kde byli s Bellou. Nevím…, myslím, že se objímali. Byla jsem tak šťastná, že ho vidím, ale on jen vzdychl a jeho oči se zamlžily a díval se tak smutně. Nebyl rád, že mě vidí. Bylo to jasné… a pak jsem odešla, protože mě Alec odtáhl pryč. Očekávala jsem, že mě přijde aspoň pozdravit, protože byl pryč celé tři dny… Aro je můj nejlepší přítel, když pominu Aleca… On a já jsme vždycky sdíleli zvláštní druh přátelství od chvíle, co mě a Aleca zachránil. Čekala jsem na ně, ale nepřišel. Nepřišel, neopustil ji celý den! Má ji radši. Už nejsem jeho milovaná – to ona jí je!“

 

„Jane…, jsou do sebe zamilovaní…,“ řekl Marcus otevřeně.

 

„C-cože?“ zašeptala a překvapeně vzhlédla.

 

Marcus přikývl. „On ji miluje, Jane, a ona ho dělá šťastným…“

 

Jane sklopila hlavu, stále se kousala do rtu a začala si hrát se svým rukama. „Chci, aby byl šťastný,“ přiznala tiše. „Nikdy neměl nikoho zvláštního a já mám Bellu ráda…, ale co když na mě zapomene?“ zeptala se plaše. „Jsem malá… Je snadné na mě zapomenout…“

 

Marcus si přisedl a usmíval se. „Jane… neexistuje žádný způsob, jak by na tebe mohl kdokoliv zapomenout a to zejména Aro. Ty budeš vždycky jeho milovaná.“

 

„I když miluje Bellu?“ zeptala se váhavě.

 

„I když miluje Bellu. Kromě toho si myslím, že ona by ho nenechala, aby na tebe zapomněl.“

 

„Slibuješ?“ zašeptala a objala ho. Jane byla jediná, kdo si to mohl dovolit.

 

„Slibuju… Pokud to udělá, máš své svolení udělat to, co umíš nejlépe… ale jen na chvíli.“ Marcus si ji k sobě na vteřinu přitiskl.

 

Jane se ušklíbla. „Myslíš lechtání, nebo schopnost působit bolest, nebo talent na předělávání kohokoliv, protože každá z těch tří věcí mě dokáže uklidnit?“ zeptala se smíchem.

 

„To je na tobě,“ dobíral si ji.

 

„Skvělé!“ odmlčela se. „Marcusi…Víš, co je za dva dny, ne?“

 

„Ano… ano.“ Byl zvědavý, kam Jane tou otázkou míří.

 

„Myslíš, že Aro bude chtít uspořádat něco speciálního pro Bellu?“ zeptala se zamyšleně.

 

„Koneckonců je to pro nás nejdůležitější svátek…Vím, že není proměněná, ale stejně. Žila skoro celé tři roky s Cullenovými.“

 

„Nepřekvapilo by mě, kdyby něco plánoval. Proč se ptáš?“ Zeptal se se zvednutým obočím.

 

„Jen tak,“ pokrčila rameny. „Myslím, že teď půjdu na lov,“ dodala. „Uvidíme se zítra?“

 

Marcus ji sledoval a byl celý zmatený. Zavrtěl hlavou, vstal a odešel do svých komnat.

 

♥♥♥

Aro ležel v posteli, paže ovinuté kolem Belly. Jako obvykle. Jak spala, pomyslel si: Musím jí udělat radost. Je uvězněna v tomto hrad do konce svých dní. Tato bytost světla a života… Zlehka jí odhrnul pramínek vlasů z obličeje a usmál se, jak klidně a spokojeně vypadá. Ale jak může jít ven, aniž by došlo ke vzpouře v paláci? Pak si uvědomil, že není nutné opouštět hrad. „Věž…,“ zašeptal.

 

Škubl sebou, když se Bella v jeho objetí pohnula. Tiše čekal, dokud si nebyl jist, že se neprobudí, pak se usmál a zbytek noci přemýšlel o svém plánu.

    ♥♥♥


Druhý den ráno se Bella opět vydala do palácové knihovny, což Arovi poskytlo příležitost začít realizovat svůj plán. Zavolal si Jane. Když vešla, usmál se. „Moje krásná Jane,“ pozdravil ji vřele.

 

Jane se na něj zářivě usmála. „Ano, Mistře!“

 

„Potřebuji tvoji pomoc. Chtěl bych pozvat Bellu na večeři na den svatého Marka. Chci, aby se konala na věži, pod hvězdami. Bude potřeba, aby se pro tu příležitost vhodně oblékla, samozřejmě a budu potřebovat, abys jí pomohla. A taky tě chci požádat, zda by ses nemohla postarat o přípravu večeře. Věřím, že chápeš, jak je důležité, aby vše bylo dokonalé.“

 

„Samozřejmě, Aro. Udělám všechno, co je v mých silách, aby to byl ten nejkrásnější večer pro vás oba!“ Jane spěchala ven z místnosti, aby našla Aleca a začala s přípravami.

 

Nyní Ara čekal další úkol. Našel brk a inkoust a začal psát.

 

Milé Mládě,

 

jsem si jist, že jsi postřehla, že se náš milovaný den svatého Marka blíží, a žádám o čest, abych ho směl oslavit s tebou. I když nemůžu prozradit žádný detail o svých plánech pro tento večer, jsem si jist, že se ti to bude zamlouvat. Požádal jsem Jane, aby ti pomohla při nezbytných přípravách. Jediné, co se žádá po tobě, je tvá účast. Nemohu se tohoto večera dočkat. S láskou, tvůj Aro.

 

♥♥♥

předchozí kapitola        následující kapitola 

  ♥♥♥ 

 

Překladatelka: Suzanne  

Zdroj obrázku: weheartit.com

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

romantika

(Ivet, 24. 1. 2015 9:48)

To je úplnej George Clooney :-) Jinak snad jim to vyjde podle předstsav

Re: romantika

(Suzanne, 24. 1. 2015 16:54)

Aro se opravdu snaží, ale jestli jim to vyjde podle představ... se dozvíš v další kapitole:) A jo, tahle povídka je hodně romantická, ale právě to se mi na ní líbí:)

Re: Re: romantika

(Ivet, 24. 1. 2015 18:03)

Ono je vždy dobré předčíst něco vtipného nebo romantického,člověk si u toho víc odpočine.

:D

(ranchan, 23. 1. 2015 16:15)

Koukám, že zvyku přerušovat v nejlepších chvílích se asi nikdo nezbaví. Tak z Ara se nakonec stane vegetarián? No kam to napsat... Moc pěkná kapitola a už teď se těším na další pokračování.

Re: :D

(Suzanne, 23. 1. 2015 19:34)

No jo, jinak by se čtenáři neměli na co těšit a nic by je nenutilo číst dál:) Aro ví, co se Belle zamlouvá a tak se snaží:)
Díky, na další kapitole pracuju, je nejdelší z celé povídky, což znamená, že je mega dlouhá...:)

:-)

(maryska, 23. 1. 2015 14:00)

Večeře pod hvězdami....uz ted se nemohu dočkat další kapitoly :-) jen netuším co by mohla Bella udělat, aby ji prijala i Athenodora. :-) necham se překvapit. A doufám, ze brzo vyresis i betu a bude se ti lépe pracovat na dalších povídkách a prekladech.

Re: :-)

(Suzanne, 23. 1. 2015 19:31)

Večeře pod hvězdami bude:) No, Athenodora jim to rozhodně neusnadní:)
Díky, s betou se každopádně pracuje o hodně líp, tak snad někoho najdu, nerada bych nechala blog ležet ladem...