Jdi na obsah Jdi na menu
 


22. 2. 2015

 

5. Kráska a zvíře (2. část)

 

the-tale-as-old-asi-time---pata-kapitola2.jpg

Poznámka překladatelky: Tahle část je nejromantičtější z celé povídky. Chtěla jsem vám ji tematicky přidat na sv. Valentýna. Ještě jsem si říkala, jak hezky mi to vyšlo. Bohužel ten den s bezchybným načasováním můj osobní život spadl do pěkně hluboké propasti. Takže tu kapitolu máte se zpožděním, ale snad si ji užijete i tak:) Přiznávám, že tentokrát jsem překlad trochu flákala, ale momentálně nejsem prostě na romantiku naladěná.

 

♥♥♥

Bella se několikrát zhluboka nadechla. Měla pocit, že jí v břiše poletují motýlci. Pak opustila komnaty a šla do haly, která spojovala hlavní strážní věž s místnostmi v hodinové věži. Bylo to tady nádherné. Dubové dveře nikdy nebyly otevřeny, když tudy dříve procházela. Koberec, který začínal v hale, měl rudou barvu a byl zdobený zlatými třásněmi. Vyšla z chodby na dvojramenné schodiště, které se ve středu spojovalo a ústilo do tanečního sálu. Najednou uviděla někoho stát ve středu schodiště. Zatajil se jí dech. Aro tam tiše stál, na sobě tmavě modrý oblek. Těžce polkla. Byla tak krásný… tak krásný…

 

„Aro…,“ vydechla.

 

Aro zachytil její vůni, jak se přibližovala. Měl pocit, jako by měl v žaludku kamení, když na ni čekal. Brada mu ohromením poklesla. Byla tak nádherná… a vypadala jako přízrak. Žluté šaty byly velmi elegantní a dokonale jí padly, zlatavá látka odrážela světla v místnosti. Když vyslovil její jméno, zářivě se usmála.

 

„Bello,“ řekl tiše a šel jí vstříc. Natáhl ruku, sklonil se a jemně ji políbil. „Vypadáš nádherně.“ Přitáhl si ji ještě blíž.

 

Bella na okamžik zavřela oči, když k ní přišel a políbil jí ruku. Takové věci se stávaly pouze v románech nebo ve starých filmech. „Děkuji ti,“ zašeptala, hnědé oči se setkaly se zlatými. Zavěsila se do něj a druhou rukou si nadzvedla sukni, aby mohli zbylou část schodů sejít společně.

 

Aro z ní nemohl spustit oči, když kráčeli přes obrovský taneční sál a pak vyšli na prostorný balkón. Cítil chladný vzduchu, jak vyšli ven a stáli pod hvězdami. Dovedl ji k židli na jedné straně stolu a sedl si naproti ní.

 

Bella měla oči doširoka otevřené, když šli přes zlatem zdobený sál k velkému balkónu. Stál tam malý stůl s bílým prostíráním a rozsvícenými svíčkami. Jemně se usmála, když jí galantně odsunul židli.

 

„Je to tu krásné,“ zašeptala.

 

„Chtěl jsem, abys byla opět venku,“ řekl Aro s mírným úsměvem

 

Usmála se, natáhla se přes stůl a propletla své prsty s jeho. „Odvedl jsi skvělou práci.“

 

Aro se usmál. Podíval se jí do očí a už nikdy se nechtěl dívat jinam. „Doufám, že máš hlad. Jane odvedla vynikající práci, když chystala menu.“

 

„Mám hlad,“ usmála se.

 

Aro lehce mávl rukou a najednou se objevila stráž nesoucí podnosy. Položili před Bellu jídlo a stejně rychle, jako se objevili, zase zmizeli.

 

„Úžasné,“ zamumlala Bella se smíchem. „Jednou mě budeš muset naučit, jak takhle mizet.“ Natáhla se, sundala poklop z mísy a odhalili křišťálový talíř s polévkou.

 

Aro sledoval, jak Bella jí. Tyhle lidské věci ho fascinovaly. Vlastně ho fascinovalo všechno, co Bella dělala. Poté, co dojedla polévku, se znovu objevila stráž a přinesla další chod – jarní salát s čerstvými malinami.

 

Bella se usmála, kdy ho uviděla. „Mňam,“ zamumlala a pečlivě vybírala maliny. Snědla salát, ale maliny si nechala stranou až úplně nakonec. „Ráda bych se s tebou o ně podělila,“ kousla se do spodního rtu a snažila se skrýt úsměv.

 

Aro se zasmál. „Kéž by to bylo možné,“ řekl s opravdovou touhou. „Mohu?“ řekl, natáhl se a vzal jednu malinu. Bella si na vteřinu myslela, že ji doopravdy sní, než jí došlo, že hodlá krmit ji.

 

„Samozřejmě,“ zašeptala a upřeně se na něj dívala. Usmála se a lehce pootevřela rty, aby si od něj vzala malinu, aniž by jen na okamžik odtrhla svůj pohled od jeho.


Aro opatrně přiložil drobný rudý plod k jejím rtům a pokračoval, dokud z talíře všechny nezmizely. Ani si neuvědomil, jak blízko se k sobě s Bellou naklání, když přišla stráž a přerušila okamžik. Aro se prudce narovnal a odtáhl se tak od ní.

 

Bella si ani neuvědomovala, jak maliny chutnaly, tak moc se soustředila na toho, kdo ji jimi krmil. Když přišla stráž, prudce vzhlédla a pak se podívala na hlavní chod, byly to těstoviny. „Hm,“ zašeptala s úsměvem. „Taky někdo umí vařit.“

 

Aro se ušklíbl. „Ve skutečnosti to nikdo z nás neumí, ale Jane ví, jak najít někoho, kdo to umí…,“ zažertoval.


Usmála se na něj. „V tom případě jim patří oběma díky. Děkuji ti za tohle všechno.“ Stráž se vrátila s výběrem lahodných dezertů.

 

„Pro tebe všechno…,“ zamumlal a usmál se nad tím, s jakým soustředěním si Bella vybírá zákusek. Byla tak nádherná a on se na ni nemohl vynadívat.

 

Podívala se na něj. „Tohle je těžké rozhodování,“ řekla důrazně. „Pokud sním všechny, tak určitě prasknu…, ale když ono to vypadá tak dobře!“

„Můžu je nechat poslat do tvých pokojů na později…,“ navrhl s úsměvem. „Rád bych si s tebou zatančil dřív, než praskneš.“ Jako na povel se sálem rozezněl klavír. Vypadalo to skoro jako kouzlo.


Bella pozvedla obočí. „Zatančit? Ach ne… já netančím… na to jsem moc nešikovná,“ protestovala.

Aro se zasmál. „Nebudu popírat, že těžko nacházíš rovnováhu, ale při tanci záleží na tom, jak dobrý je tvůj partner…“

 

Bella složila ubrousek na stůl a neochotně vstala. „Dobře. Budu doufat, že jsi opravdu dobrý tanečník,“ řekla s jemným úsměvem, když společně šli dovnitř.

 

Bylo to poprvé, co si mohla místnost pořádně prohlédnout. Byla obrovská, měla oválný tvar a parket lemovaly sloupy obtočené girlandami růží. Celý taneční sál byl laděn do zlatavých tónů. Jednu stěnu tvořili velká francouzská okna skládající se z menších tabulek skla. V tuhle chvíli byla otevřená dokořán, aby umožnila průchod na balkón, kde se podávala večeře. Zbytek místnosti byl tvořen mramorem a zlatem a strop zdobily fresky andělů připomínající obrazy starých mistrů.

 

„Ach můj…,“ zašeptala, když viděla, jak se všechno zlato ve světle obrovského křišťálového lustru lekne a třpytí. „Je to nádhera,“ zašeptala užasle.

 

Aro měl pohled jen pro Bellu. „Ano, to je…,“ řekl, aniž by jen na okamžik pomyslel na taneční sál. Natáhl k ní ruku. „Věnujete mi jeden tanec, má paní?“

 

Bella poznala melodii, kterou hrál klavír. Všechno se jí najednou zdálo neskutečné, jako by se to dělo ve filmu nebo ve snu. Usoudila, že příběh Krásky a zvířete docela dobře odpovídá i jejímu životu. Podala Arovi ruku a trochu nejistě zaujala taneční postoj.

 

Na okamžik jen stáli proti sobě a Belle téměř mimoděk ze rtů splynula slova doprovázející hudbu, když se dívala Arovi do očí. „Příběh tak starý jako čas… pravdivý tak, jak jen může být…
sotva se stanou přátelé… než se někdo otočí… nenadále…“

Aro se na Bellu něžně usmál. Položil ruku na její paži a druhou ji objal kolem pasu. Zvedl ji kousek nad podlahu a bez námahy ji nesl doprostřed sálu. Její úsměv se rozšířil a pokračovala v tichém zpěvu: „Jen drobně změní…málo, řekněme přinejmenším… ba trochu vystrašeni…ani jeden připraven…“

A jeho hlas se nečekaně připojil k jejímu.

 

„Kráska a zvíře… Pořád jen to samé… pořád překvapení… pořád jako dřív…pořád jistí jen tak… jako slunce, které vychází…“
 

Belle poskočila srdce, když ho uslyšela. „Umíš zpívat,“ zašeptala, ačkoliv bylo zřejmé, že umí zpívat. Dokonce velmi dobře. Jeho hlas byl tichý a držel se každé noty. Hudba dál hrála, když ji postavil na podlahu a začal se s ní v rytmu otáčet. Našla dost odvahy, aby začala znovu zpívat písničku, kterou tak často poslouchala, když byla malá.

„Příběh tak starý jako čas… nápěv tak starý jako píseň… hořkosladký a zvláštní…najdeš, co můžeš změnit…naučíš se, v čem jsi chyboval…“


Aro si přitáhl Bellu blíže, jak píseň přecházela do pomalejšího rytmu. Zpíval: „Přesvědčivý jako slunce… stoupající na východě … příběh tak starý jako čas… píseň tak stará jako rým…Kráska a Zvíře.“

 

Jeho hlas změkl, když píseň skončila a oni se téměř dotýkali tvářemi, když zastavili ve středu tanečního sálu. Jejich oči se setkaly a ve světle lustru jiskřily.

 

Zavřela oči a přitiskla se k němu blíž. „Netušila jsem, že umíš zpívat,“ zašeptala a jemně ho pohladila prsty po tváři.

 

„Nezpíval jsem už hodně dlouho…,“ zašeptal. Bella vrátila hudbu zpátky do jeho života. Aro začal uvažovat o tom, co všechno mu ještě může do života přinést…

 

„Dou…doufám, že tě zase brzy uslyším,“ zašeptala a trochu se zakoktala, jak se snažila vzpomenout, jak se tvoří slova a zároveň se utápěla v jeho zlatém pohledu. „Máš krásný hlas. Zazpíváš mi ještě někdy?“ poprosila ho.

 

„Kdykoliv…,“ vydechl a natáhl se, aby urovnal loknu vlasů, které jí vyklouzla z účesu. Jeho prsty pomalu přejely přes její tvář a pokračovaly dál na krk.

 

Bella polkla, když ucítila jeho jemný dotek. Najednou si nemohla vybavit, co chtěla říct. Zasunul jí pramen vlasů za ucho a dotek jeho prstů na její kůži byl téměř omračující. Když jeho ruka prodlévala na její tváři, otočila se a políbila ho jemně do středu dlaně a pak i na konečky prstů…


Aro pozoroval, jak se Belliny rty dotýkají jeho ruky. Jejich tváře byly pořád tak blízko u sebe. Zahákl jí prst pod bradu a zvedl její obličej k sobě. „Bello…“

 

„Ano?“ zeptala se tiše.

 

„Díky tobě jsem strávil nejkrásnější noc v mém dlouhém životě… Ale existuje jedna věc, které by ji udělala ještě krásnější…,“ řekl a doufal, že jeho návrh nebude příliš odvážný.

Její srdce se prudce rozbušilo v reakci na jeho slova, rukama ho jemně pohladila po tvářích, než ho objala kolem ramen a přitáhla si ho k sobě v něžném objetí. Podívala se mu znovu do očí. „Ano?“ zašeptala podruhé.

 

„Směl… a doufám, že tě to neurazí… směl bych tě políbit?“ zeptal se nervózně.

 

„Jistě,“ zašeptala. Cítila, jak se jim oběma chvějí ruce a byla ráda, že není jediná, kdo se necítí úplně jistě v kolenou.

 

Něžně prsty přejížděl po její tváři, bradě a nakonec se dotkl jejích rtů. Naklonil se a pomalu svými rty přejel po jejích.

 

Bella se zachtěla, když se jeho studené prsty dotýkaly její kůže, přestože měla pocit, že od nich brzy začnou odlétávat jiskry. Dotýkal se její tváře i rtů a pak se k ní naklonil a najednou se jeho rty spojily s jejími.

 

Polibek trval snad jen vteřinu, tak krátce, že se skoro ani nedal počítat, když se Aro odtáhl. Bella se ale naklonila, jednou rukou ho objala kolem krku a pomalu opět přitiskla své rty k jeho. Aro se k ní přitiskl blíž, když se konečně doopravdy políbili. Představoval si to a toužil po tom tak dlouho, ale skutečnost překonala jeho očekávání. Líbali se snad celou věčnost, když se Aro odtáhl, aby se mohla nadechnout. Jejich tváře ale stále zůstávaly těsně u sebe.

 

„Ach…,“vydechla Bella. Jeho rty byla měkké a hebké a cítila se, že by mohla vzlétnout. Když se odtáhl, instinktivně se k němu naklonila blíž, aby mohli pokračovat, ale pak si uvědomila, co dělá, zrudla a sklopila oči. Doufala, že si toho nevšiml.


Aro se usmál, když se Bella pokusila o další polibek. Vzal do rukou její tvář, zdálo se mu nemožné, že by se jí neměl dotýkat. Něžně ji políbil na čelo a pak ji jediným pohybem chytil do náruče a nesl ji jako nevěstu.

 

„Bylo to dokonalé… a prosím, odpusť mi mou troufalost, když doufám, že bychom v tom mohli pokračovat… někde, kde by to bylo trochu pohodlnější…“ Aro se odvrátil v rozpacích a nervózně si odkašlal, i když nemusel.

 

„Nic bych si nepřála víc,“ zašeptala a zčervenala ještě víc. Něžně se usmála. „Věř mi.“ Její pohled se krátce setkal s jejím. Její myšlenky překotně vířily.

 

A co se bude dít teď? Budeme se milovat?

 

Sklapni, Bello, teď není čas na vnitřní monolog.

 

Ne, nebudeme, protože je to hrozné klišé.

 

Ale chceš to, ne?

 

Ano, chci… Sklapni už!

 

Aro ji odnesl do apartmá ve věži, v němž se nacházela královsky široká postel z mahagonového dřeva. Jemně ji postavil na zem.

 

„Vím, že pravděpodobně předbíhám a máš svolení mě uhodit. Ale vím, co tyhle šaty pro Marcuse znamenají, a myslím, že by bylo dobré je svléct ještě předtím, než budeme pokračovat…“ Aro věděl, jak hloupě to zní, ale zároveň nemohl dopustit, aby ty šaty zničili.


Bella se tiše zasmála. „Nemám v úmyslu tě bít. Dej mi jen minutku,“ zašeptala a jemně ho políbila na tvář, než se vyprostila z jeho objetí a odešla do koupelny.
 

Nemohla uvěřit tomu, že ta žena v zrcadle je ona sama. Lesklá plocha jí vracela obraz krásné princezny s elegantním drdolem ze spousty loken, z nichž některé jí dopadaly na ramena. Oči měly barvy čokolády a třpytili se vzrušením, rty měla trochu oteklé a tváře zrudlé v reakci na ty úžasné polibky. Několikrát se zhluboka nadechla, než si studenou vodou opláchla obličej a pak ho otřela ručníkem.


Otočila se tak, aby viděla zapínání šatů v zrcadle a po chvíli se z nich vyprostila. To samé udělala s krinolínou a dvěma spodničkami. Všechno si přehodila přes ruku a trochu nejistě vyšla z koupelny. Stále ještě byla skrytá ve stínu, když šaty uklidnila do skříně a zula si taky boty. Jakmile bylo všechno na místě, nervózně vykročila do světla v ložnici. Obrovská okna pouštěla do místnosti světlo měsíce. Stála tu před Arem jen ve spodní košili, které ji sahala ke kolenům a odhalovala celé její paže a ramena. Přes ni měla oblečený korzet, který pomáhal vytvarovat šaty. Když se svlékala, sundala si i punčochy.

 

Zrudla a stydlivě překřížila ruce na hrudi, aby se alespoň trochu zakryla. Aro vytřeštil oči, když ji uviděl. Přišel k ní blíž a cudně ji políbil. „Myslím, že vypadáš krásnější než kdy dřív,“ řekl tiše a s lehkým úsměvem.

 

Usmála se a zrudla ještě víc, přemáhala sama sebe, až nakonec spustila ruce k bokům a dovolila mu prohlédnout si poslední část jejího těla. Korzet odvedl svou práci skvěle, takže se nad jeho linií dráždivě dmula její ňadra.
 

Ach bože… ach bože… Doufám, že si nemyslí, že se chovám hloupě… Přála bych si mít jeho schopnost, abych uměla lidem číst myšlenky!

Aro se podíval na korzet a to, co odhaloval, a rychle uhnul pohledem. Samozřejmě se mu líbilo, co viděl, ale taky měl Bellu natolik rád, že se jí raději podíval do očí. Objal ji kolem pasu a vzal ji do náruče a nesl směrem k posteli. Podívali se na sebe a usmáli se.

 

Bella zabořila obličej na jeho hruď a přitom si všimla, že přehodil svůj kabát přes čelo postele a taky, že si zul boty. Působil mnohem uvolněněji.

Položil ji doprostřed širokého lůžka, které bylo tak měkké, že se trochu propadla do matrace. Pomalu se k ní naklonil.

 

„Nemám moc zkušeností,“ podařilo se jí zašeptat a cítila, jak jí rudnou tváře.

 

Aro se zatvářil zmateně. „Odpusť. Předpokládal jsem, že ty a Edwadr jste se políbili předtím… Ale pokud nechceš pokračovat…“

 

Bella zrudla ještě víc, když jí došlo, že ji špatně pochopil. Nebyla si jistá, co vlastně od ní chce nebo očekává, ale on se byl očividně ochoten přizpůsobit jejím požadavkům. Každopádně se ale cítila neskutečně trapně.  „No, líbali jsme se a tak… A nedělali jsme nic víc,“ zašeptala, s tvářemi stále hořícími rozpaky.

Aro si konečně uvědomil, co se mu snaží říct. Fascinovalo ho, jak jí zčervenaly tváře. Jemně se ruměnce dotkl konečky prstů. Cítil teplo její kůže. Přitiskl se k ní blíž, objal ji a zabořil jí prsty do vlasů. „Není třeba, abys byla rozpačitá,“ řekl s úsměvem a políbil obě zrudlé tváře.

 

Bella se úlevou usmála a přitiskla se blíž k němu. „Budu se snažit,“ zašeptala s úsměvem a taky ho letmo políbila na tvář. Toužila ho políbit stejně, jako když stáli v sále. Chtěla s ním zažít všechno… ať už to znamenalo cokoliv.


Aro se trochu odtáhl a podíval se do jejích čokoládově hnědých očí. Pomalu jí prsty přejel po vlasech.

 

„Aro…,“ zašeptala.

 

„Ano, mládě…?“ vydechl proti hebké kůži na jejím krku.

 

„Ehm… my dva…“ Cítila se tak trapně, že se na to musí ptát. „My… budeme se…“ Hlas ji zradil.

 

Aro se zasmál. „Zhluboka se nedechni a zkus to znova.“

Bella si byla dobře vědomá toho, že příčinou jejího koktání nejsou potíže s dechem. „Co… od toho… očekáváš?“ zašeptala a zachvěla se, když uchopil její ruku a jemně ji políbil do středu dlaně.

 

Aro se odtáhl, aby se jí mohl podívat do očí. „Já nevím… já…“ Neměl tušení. Cítil k ní to, co k nikomu předtím. I pro něj to byla zcela nová zkušenost.  „Co by si přála ty?“ zeptal se nejistě.

 

Cítila, jak znovu rudně. „Mohli bychom… to prostě nechat plynout…,“ navrhla tiše a podívala se mu pátravě do očí.

 

Aro se usmál. „Tak tedy uvidíme, co se stane.“


Bella mu opětovala úsměv, spokojeně se k němu přitiskl ještě blíž a svými rty hledala jeho. Toužila po polibku, i když se cítila trochu nejistě.

Aro jí vyšel vstříc, dotkl se svými rty jejích, nejprve jemně, ale po chvíli polibek prohloubil. „Opravdu dobře líbáš,“ poznamenala tiše Bella. A pak se jejich rty znovu setkaly. Bella uchopila jeho tváře do dlaní a začala ho líbat vášnivěji. Aro zavřel oči. Na okamžik se odtáhl, aby se mohla nadechnout. Pak se znovu ponořil do polibku. Opět se odtáhl, aby jí dopřál potřebný vzduch, ale byli k sobě přitahováni jako dva magnety.

 

Pátravě přejel jazykem po jejím spodním rtu. Bella vydechla překvapením. Tohle bylo něco nového. Vždycky ji zajímalo, jak to funguje. Pootevřela rty, jen trochu, protože pořád váhala. Aro ji políbil hlouběji, jejich jazyky se o sebe otřely. Usmál se do polibku, když si uvědomil, že ho objala kolem ramen a vyšla mu vstříc. Opřel se o jeden loket, aby se nad ni mohl naklonit a ona přehodila jednu nohu přes jeho, aby ho tak udržela co nejblíž u sebe. Jejich polibky nabraly na vášnivosti a intenzitě.


Bella zalapala po dechu. „Za tohle přijdeme do pekla,“ zamumlala, když se od sebe odtáhli. Očividně jí na tom ale ani trochu nezáleželo, protože dodala: „Pojď ke mně, „a přitáhla si jeho tvář blíž k sobě. Aro ji políbil na rty a pak se posunul k jejímu krku. Cítil, jak jí divoce pulzuje krev. A pak Bella tiše zasténala.

Aro si vychutnal ten krásný zvuk a znovu ji políbil na krk. Pak přejel svými rty přes klíční kost. Bella se sklonila, aby ho mohla políbit do vlasů a pak na tvář. Aro zasypával polibky její dekolt a ramena. Dostal se až ke krajce korzetu, ale trpělivě čekal. Nebylo kam spěchat. Bella ho pevněji objala, její ruce ho hladily po pažích a ramenou a jednu nohu obtočila kolem boků.  Aro se zhluboka nadechl a jemně uvolnil tkanice korzetu.

 

„Je všechno v pořádku?“ zeptal se pro jistou.

 

„Ano,“ zašeptala a třesoucíma rukama mu vykasala košili z kalhot. Dotek jejích teplých dlaní na jeho holé kůži, ho přiměl zasténat. Opatrně jí svlékl korzet a políbil ji na klíční kost a pokračoval níž. Bella cítila, jak má v reakci na jeho polibky husí kůži.

 

„Aro…,“ zašeptala, zavřela oči a přivinula se k němu blíž.

 

♥♥♥

předchozí kapitola        následující kapitola 

  ♥♥♥ 

 

Překladatelka: Suzanne  

Zdroj obrázku: weheartit.com

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

:D

(ranchan, 24. 2. 2015 11:25)

ahhhh...
napínaví velice ale velice napínavé. Co se bude dít dál? Jsem napnutá jako kšandy.
Krásný večer, pohádkovějc to ani snad nešlo. Bejt tam já asi se rozplynu tou atmosférou.
Moc se těším na další kapitolu. Děkuji za překlad, je úžasnej.

Re: :D

(Suzanne, 27. 2. 2015 11:04)

Můžu prozradit, že Aro s Bellou to ještě nebudou mít jednoduché:)
Taky bych si takovou romantiku dala říct - hned:))
Děkuji, taková slova mi vždycky udělají radost.

wau

(maryska, 22. 2. 2015 18:46)

Nemůžu si pomoci, ale ty zlaté oči mi k Arovi nesedí. :-) jinak překlad super. Ta píseň, je moje oblíbená. Zboznuji tvoje povídky. Děkuji a těším se na další část.:-)



Re: wau

(Suzanne, 22. 2. 2015 19:35)

Mně k němu nesedí ani ty originální červené. Vždycky jsem si ho představovala s černýma očima:)
Jé, děkuju, taková slova vážně potěší.