Jdi na obsah Jdi na menu
 


21. 3. 2015

6. Nechat milovaného odejít (1. část)

 

the-tale-as-old-as-time---sesta-kapitola1.jpg

 

Varování: Kapitola je stále bez beta-readu. Až bude opravená, tak ji sem přidám.

♥♥♥

Je tohle domov

Myslí, že se v to musím naučit věřit

Pokusit se najít

Něco dobrého na tom smutném místě

Jen v případě,

Že bych měla zůstat navždy

Držená v tomto pustém místě

Ach, nebude to snadné

Vím, jaký je důvod

Moje srdce je daleko a daleko

Ten dům je podobný

Co já bych jen dala za návrat

K životu, jaký jsem vedla v poslední době

Ale vím, že nemůžu

Všechny moje starosti jsou zde

Je tohle doma?

A jsem tu na den nebo navždy?


♥♥♥

Bella se posadila a promnula si oči. Podívala se na hodiny, které poblikávaly na malém prádelníku. 5.35. Bylo ještě opravdu brzy, uvědomila si, když skrze otevřené balkónové dveře vyhlédla ven. Obloha měla perleťově růžovou barvu, která se objevuje těsně předtím, než se slunce vyhoupne nad obzor. Podívala se na druhou stranu postele. Byla prázdná, ale pokrývky byly zmuchlané, jako důkaz toho, že tam někdo spal. Usmála se a přitiskla ruku na polštář. Aro odešel, aniž by ji vzbudil. Rád vstával brzy a nejspíš šel lovit. Trochu ji mrzelo, že ji přece jen nevzbudil.

Vstala z postele a přesně do koupelny, kde se osprchovala a oblékla si džínové šortky a košili. S botami se neobtěžovala. Bosá si sedla na sedátko pod oknem a natáhla se po knize, kterou měla rozečtenou. Uplynuly skoro dva týdny od chvíle, kdy si s Arem vyznali lásku, a nemohla být šťastnější. Odhadovala, že s Arem netvoří zrovna normální pár, ale nenamáhala se nad tím víc přemýšlet. Milovala ho a on ji a to bylo všechno, na čem záleželo. Vzdaloval se od ní pouze, když šel lovit nebo musel pracovat. Bella obrátila stránku, když na chodbě zaslechla kroky.

Athenodora se neobtěžovala s klepáním. Prostě otevřela dveře a vešla do Belliny ložnice. „Dobré ráno… člověče…,“ řekla znechuceně.

„Slyšela jsi někdy o klepání?“ zeptala se Bella a zvedla oči od stránek knih.

Athenodora tiše zavrčela. „Nebuď drzá,“ procedila. Začala přecházet po pokoji a namátkou otvírat skříně a zásuvky. „Tak kdepak je tvoje láska?“ Pronesla výsměšně.

Bella se kousla do spodního rtu. Chtěla říct něco ve smyslu, že je neslušné slídit v cizím pokoji, ale to by jen vybudilo Athenodoru, aby si myslela, že má skutečně co skrývat. Všechno, co bylo ve skříních byly její věci a dárky od Ara.

„Co tě to zajímá?“

„Jsem jen zvědavá… Byla bych nervózní, když by mě můj upírský milenec vysál, aniž by mě předtím varoval,“ přemítala s úšklebkem.

Bella zvedla obočí. „Mám trochu víc víry ve svého partnera než ty.“

Athenodoře se zablesklo v očích. „Jak se opovažuješ? Neurážej Caia. Měla by sis pamatovat, kdo je v tomto pokoji skutečně nebezpečný.“

Jsem si jistá, že na mě nezaútočíš,“ Bella obrátila oči v sloup. „Navzdory všem výhružkám se nepostavíš Arovi.“

Athenodořiny oči zaplály nenávistí. „Nepochybuj o tom, že bych tě zabila, kdybych mohla. Neměla bys vědět to, co víš…“

 

„Ani ty nemůžeš být tak špatná,“ Bella si přitáhla kolena a položila si na ně bradu.

Athenodora se přesunula blíž. „Teď, když jsme samy, tak mi můžeš říct, proč to vlastně děláš?“

„Co myslíš tím, proč to dělám?“ Zeptala se Bella a zvedla obočí.

„Proč si řekla Arovi, že ho miluješ? Když to neděláš kvůli moci či penězům, tak proč? Kvůli tomu, aby tě proměnil v upíra?“

„Je pro tebe tak těžké uvěřit, že bych mohla říkat pravdu? Že ho opravdu miluju?“

„Ale… co bys mu mohla nabídnout? Jsi slabá a hloupá. Co by na tobě mohl vidět?“ zeptala se Athenodora zmateně.

Bella zvedla obočí. „Někdy si kladu stejnou otázku,“ zamumlala. „Nepřišla jsem sem s úmyslem, že se zamiluju, pokud sis toho nevšimla. Přišla jsem sem, protože jsem neměla kam jinam jít. Přišla jsem, protože mi Carlisle řekl, že mi Volturiovi pomohou, když to budu potřebovat.“

Athendora se ušklíbla. „Carlisle… byl hloupý, pomatený blázen,“ zamumlala.

Bella se postavila a založila si ruce v bok a očima probodávala upírku. V tu chvíli vypadala skutečně děsivě, i když byla pouhý člověk. „Neurážej Carlisla Cullena… Ne přede mnou.“

Athenodora se zamračila. „A co s tím uděláš, člověče? Poběžíš si postěžovat svému upírskému milenci?“ zasmála se krutě.

„Jsem si jistá, že bych si mohla postěžovat každému upírovi na hradě a ti by se o tebe postarali. Ale neudělám to. Nemám v plánu být navždy slabým a bezmocným člověkem. Budu proměněna.“ Faktem bylo, že o tom s Arem nikdy nemluvili, ale věděla, že by ho to potěšilo.

Athendořina brada poklesla. „On… on by nikdy nic… Nejsi toho hodna!“ zaječela.

„Ale on to udělá,“ osekla Bella.

„Ne, když do toho mám co mluvit i já. Znám ho déle než ty,“ zasyčela a naklonila se blíž k Belle.

Bella zvedla obočí. „Myslíš, že ho přesvědčíš, aby mě neproměnil? Tak to dokaž.“

Athenodora prstem přejela Belle po tváři. „Dávej na sebe pozor, člověče,“ zašeptala zlověstně, když přešla ke dveřím. „Radši na sebe dávej pozor,“ zasmála se pro sebe.

Bella obrátila oči v sloup. „To si piš, že budu.“

Athenodora se ušklíbla. „Nevím, proč si s tím dělám starosti. Nemůžeš pro něj být nic víc než jídlo…“

„Co tím myslíš?“ Bella si zkřížila paže na prsou.

„Jako žena nestačíš k tomu, abys dokázala uspokojit jeho touhu,“ řekla pohrdavě.

Bella polkla. „No zdá se, že se mi to docela dařilo, než jsi to zkazila.“

„Ale už jste se o to nepokusilo znovu, že?“ posmívala se Athenodora. „No, nevím, proč se o to zajímám,“ otočila se k odchodu.

Bella si skousla spodní ret. „Tak proč se o to zajímáš?“

„No jestli máš tak blízko k přeměně, tak by bylo nelogické, aby se o něco znovu pokoušel… Zvlášť pokud po tobě opravdu touží,“ prohodila přes rameno.

Bella se zachvěla. Byla to pravda, Aro se nepokusil o žádné důvěrnosti od toho katastrofálního konce romantického večera před dvěma týdny. Nedělalo jí to starosti… až doteď.

„Sbohem… Bello… Užij si svůj čas na hradě. Začínám přemýšlet nad tím, jak dlouhý opravdu bude.“ S tím Athenodora vyšla ze dveří a zabouchla je za sebou.

Bella se ovinula pažemi a povzdechla si. Najednou měla pocit, že se v pokoji dusí a musí se z něj dostat ven. Takže… kam má jít? Usmála se a zamířila ke skříni, kde se skrývala tajná chodba. Mohla by se dostat do Arových pokojů a nikdo by o tom nevěděl. Otevřela vchod do chodby, sklonila se a vlezla do tmavého tunelu, ze kterého se o nějaký čas později vynořila v Arových pokojích.


♥♥♥

Aro se nacházel v lázni a nevšimli si, že dveře zůstaly pootevřené. Oddával se uspokojení své potřeby, takže si ani nevšiml vůně Belly.

Bella si myslela, že je Aro ještě na lovu, takže když uslyšela zvuk, přimhouřila oči a šla se podívat, odkud přichází. Dveře do… nejspíš do koupelny… byly pootevřené… Bella do nich strčila a ještě víc je otevřela. To, co spatřila, ale nebylo to, co čekala.

Aro seděl ve vaně, oči zavřené a mysl naplněnou představou Bellina nahého těla. Pokračoval v uspokojení své touhy, jak nejlépe to dokázal, aniž by byla přítomna. Jeho rty se tiše pohybovaly, ale nevycházel z nich žádný zvuk. Vášeň se přes něj přelévala, až začal tiše tichým, napjatým hlasem šeptat její jméno. Toužil po ní přímo bolestně, ale od onoho nevydařeného večera ve věži, se obával, aby pokračoval v tom, co tam začali. Zdálo se, že se proti nim Osud spikl a nepřeje si, aby se stali milenci. Takže mu nezbylo nic jiného, než si poradit sám.

Bella se ocitla v nesprávný čas na nesprávném místě. Cítila, jak jí buší srdce, když sledovala Arovo počínání. Tváře jí zrudly. Snažila se udržet svůj pohled stranou, ale nedokázala to. Oblečení leželo na hromadě vedle vany a Bella klouzala očima po jeho nahém, mokrém těle. Srdce jí prudce bušilo a touha se vznítila jako plamen… Chtěla se k němu připojit… Vydala se dál do koupelny, ale uklouzla po kaluži vody. „Uááá,“ vykřikla polekaně.

Aro se rychle zvedl a intuitivně se pokusil zahalit. „Bello!“ vykřikl, jeho hlas naplnily rozpaky. „Prosím… odpusť mi…já… já…,“ zakoktal se a odmítal se jí podívat do očí. Přišel k ní a pomohl jí na nohy.

Bella cítila, jak je stále červenější a červenější, když popadl ručník, zahalil se a pak jí pomohl vstát. „Díky,“ pousmála se, ale všimla si, že se jí odmítá podívat do očí. „A za co se vlastně omlouváš?“

„Za… ehm… no…,“ Aro se zakoktal v rozpacích.
„Omlouváš se za to, že jsi muž?“ zeptala se s jemným úsměvem.

„Není to něco, co by měly vidět oči ženy…“

Bella se snažila najít vhodnou odpověď. „No některé ženy by to možná pohoršilo, ale ne mě… ne.“

„Tebe ne?“ podíval se na ni překvapeně.

„Proč by taky mělo?“ usmála se pokřiveně.

Aro si nebyl jistý odpovědí. Ocitl se natolik v rozpacích, že nevěděl, co by jí měl říct.

Bella překlenula vzdálenost mezi nimi a objala ho.

A on objal ji.

„Měl bych být s tebou. Nevím, co mě drží zpátky…,“ zamumlal jí do vlasů.

Bella ho jemně pohladila konečky prstů po rtech. „Až nastane ta správná chvíle…,“ zašeptala.

Aro uchopil její ruku a políbil ji do dlaně. „Až nastane ta správná chvíle,“ zopakoval tiše.

„Nehledě na to, že jsem to já, kdo tajně vešel do tvých pokojů a vtrhl sem bez zaklepání. Je to moje vina,“ dodala Bella a znovu zrudla. „Možná bych to mohla zkusit nějak napravit.“

„A jak přesně?“

„Třeba… ti pomoct s tvým malým problémem,“ řekla s úsměvem.

Aro polkl. „Nemusíš… nemusíš… pokud nechceš.“

Bella se kousla do spodního rtu. „No, jsem ochotná to vyzkoušet… pokud o to stojíš.“

Aro si odkašlal a prostě přikývl. Pohladil ji po zrudlé tváři.

„Ještě je brzy… Myslím, že bychom si mohli ukrást chvíli času pro sebe, aniž by náš někdo rušit.“

Aro se usmál. „To by byl zázrak.“ Naklonil se a jemně ji políbil. Bella se usmála a vytáhla se na špičky, aby na něj lépe dosáhla. Objala ho rukama kolem krku, opětovala polibek a po zpátku ho jemně táhla za sebou. Aro ji následoval, aniž by ji přestal líbat.

Bella se ušklíbla. „Tentokrát budu chytřejší… Jednou to Athenodoře prošlo… Po druhé ale už ne,“ zamumlala, zavřela za sebou dveře do ložnice a zamkla je.
 

♥♥♥

předchozí kapitola      následující kapitola 

  ♥♥♥ 

 

Překladatelka: Suzanne  

Zdroj obrázku: weheartit.com

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

....

(maryska , 24. 4. 2015 7:38)

:-)

:-)

(maryska, 22. 3. 2015 8:38)

Kdyby sebou Bella neřízla v té koupelně....tak by se mi ta část líbila víc. Je na můj vkus až moc nešikovná :-) A je jedno jestli jsou časové úseky přidávání kapitol delší...jen když přidavaš. Mrzí mě ty úžasné, ale nedokončené povídky. Jsi skvělá překladatelka.....drž se.

Re: :-)

(Suzanne, 22. 3. 2015 20:54)

Taky jsem si říkala, že by nemusela být až takové nemehlo:)
To jsem ráda, že to nevadí, ale ono to opravdu někdy nejde. Nedokončená povídka určitě nebude. Sama nedokončené povídky nesnáším, takže všechno, co začnu, dokončím - i když někdy později, než jsem chtěla:)
Děkuji, to opravdu potěší:)