Jdi na obsah Jdi na menu
 


6. 12. 2014

 Prolog

 

prolog1.jpg

Varování překladatelky: Povídka inspirovaná pohádkou Kráska a zvíře, AU, postavy jsou nepochybně OOC (hlavně Aro:), nešikovná Bella, občas neručím za logiku děje. Je to taková nenáročná, romantické pohádka, první dvě kapitoly jsou slabší, ale pak se to zlepší:)

♥♥♥

Růže, kterou mu žebračka nabídla

Byla kouzelná

A měla kvést do jeho jednadvacátých narozenin

Jestli se princ naučí někoho milovat

A získá jeho lásku dřív, než její poslední okvětní lístek opadá

Kouzlo bude zlomeno

Ale když ne

Bude odsouzen k tomu,

Aby zůstal navždy zvířetem.

Jak léta plynula

Propadal princ zoufalství a ztratil všechny naděje

Protože kdo by se naučil milovat… zvíře?


♥♥♥

„Bello, utíkej!!! Dostaň se ven!“ 

Kašlala… kašlala… myslela si, že se udusí. 

Bella vykřikla hrůzou, když dveře za ní pohltily oranžové a červené plameny. Nepřestávala křičet, když běžela dolů, cítila spalující bolest, kterou jí způsoboval oheň pronikající skrz látku oblečení. Když se mimoděk podívala vzhůru, strachy se jí málem zastavilo srdce. Celý strop byl v plamenech, měla jen pár minut, než se zřítí. 

„Aááááááááááááááá,“ vykřikla Bella v odpověď na čísi křik. Byl to Jasper…, hořel…, ale byl příliš daleko, než aby se k němu mohla dostat. Neměla hasicí přístroj ani vodu, aby mohla uhasit oheň. Slzy jí tekly po tvářích a rozmazávaly špínu a saze na jejím obličeji. Nedostane se odsud. Mučilo ji, když slyšela hlasy milovaných lidí, kteří umírali v plamenech. Zvenčí k ní doléhala ozvěna Victoriina zlomyslného smíchu. 

Její plán perfektně vyšel. Victorie předstírala, že je prodejce starých italských aut. Rose si jedno chtěla koupit a tak s celou rodinou přijela do italských Benátek. Rose si vyzkoušela auto, a poté se všichni sešli v malé chatě, kde si s nimi dal sraz kupec (což byl ve skutečnosti Victoriin poskok, který jí informoval, že jsou na místě). Victorie přišla…, dostala se dovnitř…, polila podlahy benzínem a škrtla sirkou. Všichni uvnitř umírali v plamenech… Nebo už byli mrtví. Dům vzplál až po střechu snad za pět vteřin. 

Bella vykřikla, když se snažila dostat k Edwardovi, jehož tvář zkřivená bolestí se jí navždy vryla do paměti. Odmítavě zavrtěl hlavou. „Bello, uteč…, ten dům se brzy zřítí,“ zašeptal. 

„Neodejdu bez vás všech!“ vykřikla. 

„Uteč, Bello. Je příliš pozdě, nemůžeš nás zachránit. Uteč!“ 

Strop začal v rozích hořet a za chvíli byl celý v plamenech. Uslyšela tichý hlas. „Bello, miluju tě.“ Slzy ji na chvíli úplně oslepily. 

Ve zdi vznikla díra dost velká na to, aby se jí mohla protáhnout. Victoria, jejíž smích slyšela z druhé strany domu, si nevšimla, že se Bella dostala ven. Klesla na zem, brečela, pohupovala se dopředu a dozadu a otupěle pozorovala, jak chatu pohlcují plameny. 

Pak ji Victorie uviděla. 

„Ale ale, copak to tu máme?“ zeptala se Victorie posměšně. 

Bella se probrala, vyskočila na nohy a dala se na útěk. Netušila, kde se v ní vzala ta síla, která ji hnala dopředu, protože jedna její část chtěla padnout na zem a nechat Victorii, aby dokončila to, co začala. Neměla už pro co žít. Charlie, její otec, se na konci léta oženil se Sue Clearwaterovou a její matka byla také šťastná v novém vztahu. A ona jen chtěla dokončit školu, vzít si Edwarda a nechat ho, aby ji proměnil v upírku. Ale na tom už nezáleželo. 

Zabouchla dveře Alicina porsche, nenamáhala se zapínáním bezpečnostního pásu, nastartovala a šlápla na plyn. Nevnímala, že má na tachometru 110 kilometrů v hodině, protože ve zpětném zrcátku viděla Victorii, která ji pronásledovala ve svém autě. 

Victorie se ji snažila vytlačit ze silnice, a tak Bella kličkovala po celé vozovce. Neměla na vybranou, musela prostě co nejrychleji jet pryč; byl to jediný způsob, jak z toho vyváznout živá. Sešlápla plyn až k podlaze. Victorie byla stále těsně za ní. 

Bella vykřikla, když na okamžik ztratila kontrolu nad autem, ale zase ji rychle získala a zabránila tomu, aby se dostala do smyku. Jela dál a dál, zdálo se jí to jako chvilka, ale ve skutečnosti se s Victorií honily tak dlouho, že mezitím vyšlo slunce. Na věži Volturiovic paláce odbíjelo osm hodin, když vjeli do města. 

Pneumatiky žlutého porsche zakvílely na kamenné silnici – stejně jako kola Victoriina auta. Ta byla ve výhodě, protože její automobil měl automatickou převodovku, takže se ve spletitých uličkách města nemusela obtěžovat řazením. Bella odbočila do jiné uličky a jela z kopce, málem nabourala do dvou jiných aut, dostala se na kruhový objezd, bylo jí jedno, že naráží do cizích aut, a že muži a ženy s křikem prchají pryč, aby je nesrazila.

Hrůzou vykřikla, když nezvládla řízení a ve vteřině pochopila, že náraz je nevyhnutelný. Pak to přišlo – airbagy se nafoukly a ona se z posledních sil vyškrábala z auta a utíkala. Nevšímala si toho, že krvácí a všechno ji bolí. 

Běžela a křičela jako smyslů zbavená, zakopávala a přebrodila se fontánou. Za sebou slyšela kvílení pneumatik Victoriina auta, která nedbala ničeho a nikoho, kdo se jí připletl do cesty. Bella se otočila a zakopla. Dopadla tvrdě na zem. 

Victoriino auto bylo skoro u ní. Stále blíž a blíž. Plazila se po zemi, ale ztráta krve a zranění způsobily, že začala ztrácet vědomí. Všechno kolem ní se začalo rozplývat. Už to bude trvat jen chvilku – a bude zase s Edwardem. Tím si byla jistá. 

Miluji tě, Bello, uslyšela ve své mysli. 

Bolest ji zaplavila a všechno zčernalo.

♥♥♥

následující kapitola 

♥♥♥ 

Za beta-read děkuji Santinan Black. 

Překladatelka: Suzanne  

Zdroj obrázku: weheartit.com

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář