Jdi na obsah Jdi na menu
 


22. 5. 2011

11. Příjezd studentů



"Rychle, schovej to!" Salazar sledoval, jak Rowena rychle cosi přikryla svými šaty.

S nevinným úsměvem se otočila k Helze, která k nim přicházela.

"Hledala jsem tě všude, Roweno," řekla, když si sedla vedle ní. "Myslela jsem, že se o famfrpál nezajímáš?"

"Neřekla jsem, že ano," odpověděla Rowena. "Ale proč si nechat ujít pohled na Godrika s Wilburem, jak ze sebe dělají blázny?" ukázala směrem k hřišti, kde se Godrik a Wilbur vznášeli na košťatech a snažili se upevnit branky do správné výšky.

"To opravdu musí být v různé výšce?" zamračila se Helga zmateně. "A opravdu potřebují hned tři?"

"Vlastně šest," ukázal Salazar na další tři brány ležící na druhém konci hřiště.

"Ale už jsou tady čtyři hodiny!" vykřikla Helga.

"Já vím," řekl Salazar a zněl poněkud zklamaně. "Přál bych si, aby si dali pauzu na oběd, umírám hlady."

"Tak jdi a vem si něco k jídlu." Helga obrátila oči v sloup, zavrtěla hlavou a povzdechla si.

"Nemůžeme odejít, dokud neskončí," Rowena kývla směrem k mužům na košťatech. "Počítáme, kolikrát Godrik spadne z koštěte. Já jsem vsadila pět srpců, že spadne víc než desetkrát. Salazar vsadil stejnou částku, že víc jak dvacetkrát."

"Vy jste se vsadili, jestli spad..." Helgin hlas se vytratil a znovu potřásla hlavou. Najednou se Salazar s Rowenou naklonili dopředu v napjatém očekávání. Helga se otočila zpět k hřišti a viděla Godrika, jak visí z koštěte a drží se násady jen jednou rukou.

"To je po osmé?" zeptala se Rowena a udělala čárku na pergamen, který měla položený v klíně.

"Devět," opravil ji Salazar a se smíchem ukázal na Godrika. "Podívej se, už je zase dole!"

Helga cítila, že se začíná usmívat, když sledovala, jak se Godrik sápe zpět na své koště. "Myslíte si, že není příliš pozdě na to, abych si taky vsadila?" zeptala se.

XXXXXXX

Godrik právě spadl po šestnácté - k velké radosti Helgy, která se vsadila, že spadne více než patnáctkrát - a konečně se rozhodl k návratu na zem.

"Mohli jste nám přijít na pomoc!" poznamenal Wilbur, když se k ostatním připojili na tribunách.

"To nehrozí," odsekl Salazar a nápadně se otřásl.

"Mimochodem," přerušila je Helga. "Vzhledem k tomu, že jste teď na zemi, potřebovala bych si s tebou, Godriku, a taky s tebou, Roweno, promluvit o heslech do vašich kolejí."

"Už jsem to vymyslela," odpověděla Rowena. "Rozhodla jsem se, že moji studenti budou odpovídat na otázku, aby mohli získat přístup do svých komnat. Bude to další forma učení."

"Je to dobrý nápad," souhlasil Godrik. "Udělal jsem to už včera ráno. Vstup se skrývá za jedním z nových obrazů."

"Ano, všimla jsem si. Ale je tu jeden problém. Na té malbě je lev." Helga chvíli čekala, ale Godrik na ni jen zmateně hleděl. "Normální starý lev vyhřívající se na sluníčku,“ upřesnila.

"No a? Co je na tom špatného? Nebelvír měl vždycky ve znaku lva."

"Problém je v tom, že lev se nemůže zeptat na heslo a také nemůže pochopit, když někdo heslo vysloví. Zkoušela jsem to dnes ráno a to zvíře se na mě jen podívalo a pak se šlo projít do obrazu hospody, kde na ohni pečou jelena."

"No, očividně poznal, že nepatříš do Nebelvíru a tak tě odmítl pustit."

"Nesmysl!" odfrkla si Helga. "Všichni zaměstnanci musí mít přístup do všech kolejí. Pro případ nouze. Stačí ten obraz vyměnit za nějaký s trochou inteligence, než studenti přijedou."

Godrik trochu reptal, ale přestal, když se Rowena a Salazar začali pochechtávat.

"Nevím, čemu se smějete," změřila si Helga Rowenu přísným pohledem. "Nevadí mi, že hesla jsou otázky. Je to dobrý nápad, i když si pořád myslím, že tím riskujeme, že inteligentnější studenti se dostanou do cizích kolejí. Ale otázky musí být takové, aby je student mohl rozpovědět. Pochybuju, že nějaký z nich bude vědět, kdy máš narozeniny, Roweno.“

"Řeknu jim to hned první den," ohradila se čarodějka. "V říjnu už to budou všichni vědět."

"Ty máš jako heslo do Havraspárské věže datum svých narozenin?" zeptal se Salazar se smíchem. "Škoda, že mě to nenapadlo."

"Nepovzbuzuj ji," pokárala ho Helga. "Pořád ti nevěřím, že jednoho dne nezměníš heslo na něco, co musí být řečeno hadí řečí."

"Ó, to mě nikdy nenapadlo," škádlil ji Salazar.

"Hele, to je Zeus?" přerušila je Rowena a zaclonila si oči před sluncem, jak se snažila poznat sovu, která k nim letěla. Zeus - stejně jako ostatní sovy - často létal po celé zemi, jak se blížilo datum zahájení školního roku. Jeho poslední cesta vedla do lékárny ve Francii s objednávkou některých přísad do lektvarů.

"Vypadá to tak," souhlasil Salazar. "Teď mi půjč kus toho pergamenu." Nečekal na odpověď, utrhl si kus papíru a vytáhl brk.

"Co to děláš?" nechápala Rowena, když načmáral krátký vzkaz a přivázal ho k Diově noze.

"Objednávám oběd," odpověděl Salazar.

"To je úplně zbytečné!" vykřikla Helga. "Není takový problém zajít se najíst dovnitř."

"Pozdě, už je pryč," odpověděl Salazar. "Kromě toho, čím dříve se najíme, tím dříve nás Godrik s Wilburem zase začnou bavit."

"Nemáš nic lepšího na práci?" zeptal se Godrik. "Sotva bych nazval vzrušujícím sledování dvou lidí, co se snaží postavit branky."

"Zato já jo," ušklíbl se Salazar. "Nepřipsal sis dostatečnou zásluhu. "

Godrik se zmateně zamračil, očividně mu nedošla pointa, zatímco ženy se snažili ztlumit své chichotání.

Veselá nálada jim vydržela během celého oběda, který jim přinesl servilní a uklánějící se domácí skřítek jménem Clover. Poté Godrik a Wilbur opět nasedli na košťata.

"Myslíte si, že je rozumné lítat tak brzy po jídle?" zeptala se Helga, zatímco druzí dva zakladatelé pobaveně sledovali, jak Godrik zezelenal.

"Pojďte nám pomoc. Nemusíte létat rychle," houkl na ně Wilbur. "Jen budete přidržovat branky, zatímco je dáme na místo. Prostě je nedokážeme umístit všechny do stejné řady."

"Nechte je tak, jak jsou," navrhla Rowena. "A kdyby se někdo ptal, tak řekněte, že je to tak schválně."

"Kromě toho," přidala se Helga. "Časem je můžete zkusit dát na stejnou úroveň."

"No, možná by bylo zajímavé mít je v různé výšce," poznamenal Godrik. "Byla by to další výzva pro brankáře."

Wilbur pokrčil rameny, když se konečně dohodli a vyrazili na druhý konec hřiště umístit další tři branky.

O třicet minut později Salazar nadšeně vykřikl, když Godrik spadl z koštěte po dvacáté první – tím mu vyhrál sázku.

Když se Godrik vysápal na své koště, Salazar diskrétně šťouchl do Roweny.

Helga si všimla, že její kamarádka zavrtěla hlavou. Salazar povytáhl obočí a nenápadně kývl. Rowena znovu zavrtěla hlavou, tentokrát důrazněji.

Bohužel, zatímco Salazar byl dokonale zběhlý ve lstivosti a předstírání, Rowena byla nenápadná asi jako slon v porcelánu.

"Proboha!" nevydržela to nakonec Helga. "Jestli se chcete někam „nenápadně“ vytratit, tak proboha jděte a ukončete tuhle směšnou pantomimu."

„Tak to není," poznamenal Salazar.

"Takže, co máte v úmyslu?" zeptala se Helga.

Rowena provinile upřela pohled na dřevěnou podlahu a Helga zahlédla kovovou skříňku částečně skrytou pod jejími šaty. "Není to, co si myslím, že to je?" zeptala se podezřívavě a probodla pohledem viníky.

"No, Wilbur říkal, že je chce důkladně otestovat, než je použijeme při zápasech studentů," vysvětlil Salazar. Vytáhl krabici se dvěma potlouky a položil si ji na klín. Zdálo se, že potlouky se snaží utéct a způsobit katastrofu. "Mysleli jsme, že bychom je mohli pustit ven."

"Nemůžete vypustit... ty věci tady, když ti dva létají na košťatech a nejsou na ně připraveni! Co když je srazí z košťat?"

"Já jsem myslela, že právě tohle je jejich úkol?" otázala se Rowena nevinně. "Kromě toho, nyní tu máme ošetřovatelku, takže by to mělo být v pohodě."

"To je věc názoru," odsekla Helga. "Myslíte si, že nám bude něco platná ošetřovatelka, která omdlévá při pohledu na krev?"

"Potřebuje jen trochu času, aby si zvykla." Rowena si to říkala od chvíle, kdy viděla, jak madam Gudgeonová omdlela jak špalek poté, co k ní přišel Agustus s ošklivou ránou na paži po menší nehodě ve stájích. Když to ale vyslovila nahlas, neznělo jí to o nic přesvědčivěji, než tomu bylo v její mysli.

"Kde jsi ji vlastně objevil?" zeptala se Helga Salazara, který vypadal, že se každou chvíli chystá vypustit potlouky.

"Je to přítelkyně mé matky," odpověděl. "Nedávno jí zemřel manžel a majetek zdědil jeho mladší bratr. Musí někde žít a vydělávat. Je to schopná čarodějka."

"Kromě skutečnosti, že omdlévá při pohledu na krev," podotkla Helga znovu.

"Potřebuje jen trochu praxe," navrhl Salazar se škodolibým úsměvem. "Myslím, že bychom jí měli obstarat nějaké pacienty."

A s tím odstranil řemeny, které držely potlouky a sledoval, jak okamžitě vylétly do vzduchu, kde právě Godrik s Wilburem kontrolovali, zda je poslední branka správě umístěna.

"Jsi šílenec!" zakřičel na něj Godrik, který kolem něj proletěl jako šipka, těsně následovaný jedním potloukem.

Salazar zařval smíchy a Rowena spadla z lavice, jak se svíjela v záchvatu veselí. Dokonce i Helga jen stěží bojovala se smíchem, když sledovala, jak dva potlouky pronásledují ty dva potrhlíky.

XXXXXXXX

"Čí to byl nápad dopravit sem studenty lodí?" zeptala se Helga ostatních zakladatelů, když v předvečer prvního září spěchali k jezeru.

"Myslela jsem, že to pro ně bude hezký pohled," vysvětila Rowena. "Hrad vypadá v měsíčním světle romanticky.“

"Nemyslím si, že by teď nějaký výhled vnímali," odpověděla Helga, když se třetí loď převrhla.

"No, jak jsem měla vědět, že s nimi na lodích pojedou i koně?" prskala Rowena. "Je to nepraktické."

Došly na břeh jezera, kam se právě brodil jeden z prvních koní.

"Ztratil jsem Herberta!" naříkal nějaký chlapec a snažil se vrátit zpátky na loď, kterou tím znova převrhl.

Uprostřed dětského křiku se ozvalo táhlé zavřísknutí, když Rowena nechtíc přišlápla ocas jedné kočky, která se právě dostala na břeh.

"Hloupé zvíře," zamumlala. "Proč není v koši, nebo tak něco?"

"Pye není hloupá!" urazila se mladá dívka, když vylezla z první lodě. Zírala na Rowenu, která v duchu doufala, že tato dívka nepatří do její koleje.

"Tudy!" zavolal Godrik na Augusta, který vyskočil ze stejné lodi, jako předtím majitelka kočky.

"Nemůžu najít Herberta!" křičel pořád zmáčený chlapec, když se loď, do které se mu konečně podařilo vylézt, mířila ke břehu.

"Herbert je student?" zeptal se Salazar Helgy, která byla jediná, kdo si dokázal zapamatovat všechna jména zapsaných studentů.

"Nemyslím si," odpověděla Helga po chvíli přemýšlení.

"No, ať už je to kdokoliv, doufám, že ho brzy najde, protože z toho řevu mě začíná bolet hlava," zamumlala Rowena.

"Slečno!" Rowena se otočila a podívala se dolů na chlapce, který ji tahal za šaty. Byla překvapená, když zjistila, že asi jedenáctiletý klučina se dožaduje její pozornosti předtím, než jí pozvracel celé boty.

"Aaaaaa!" výkřik hrůzy k nim dolehl z jedné lodě, která stále plula přes jezero.

Rowena poslala nemocného chlapce za Helgou a vydala se na břeh, aby zjistila, co se to děje.

Dívka stála uprostřed jedné lodě a křičela tak, že si mohla roztrhnout plíce. Rowena sledovala, jak omdlela a následně spadla do vody.

Rowena se vrhla do vody a popadla dívku, která mezitím přišla k sobě. "Had!" vykřikla hystericky. "V té lodi byl had."

Rowena tiše zasténala, když jí pomáhala na břeh. Vzhledem k tomu, že žádný student nežádal, aby si směl jako domácího mazlíčka do školy vzít hada, tak je ani nenapadlo, že by je měli přidat na seznam nežádoucích zvířat ve škole. Pomyslela si, jakou šanci mají přesvědčit Salazara, aby jednoho ze studentů připravili o jeho hada.

XXXXXXX

Trvalo skoro celou hodinu, než se všichni dostali do hradu.

Herbert, který se ukázal být ropuchou Reginalda Williamse, byl nalezen a šťastně se setkal se svým majitelem. Všichni studenti, kteří spadli do vody, byli usušeni a Rowena přidělila první školní trest chlapci s hadem, ze kterého se jistojistě vyklube pěkný výtržník.

Lavice kolem čtyř dlouhých kolejních stolů byly konečně obsazeny dětmi, které se chtěly naučit vše, co jim magie mohla nabídnout.

Rowena se s pýchou podívala na havraspárský stůl a otočila se k Helze, která vypadala stejně nadšeně, když sledovala studenty své koleje.

"Všechno to začíná tady… a teď, že?" zašeptala Helga.

"Už není cesty zpět," potvrdila Rowena tiše.

Helga vypadala, jako by chtěla ještě něco říct, ale Godrik se k nim obrátil ze svého místa na pódiu, kde pronášel svou zahajovací řeč. Několik studentů se uchechtlo, když napomenul ostatní tři profesory, ať nemluví. Rowena se vzpřímeně posadila na židli a snažila se vypadat důstojně. Moc jí to nešlo a měla podezření, že vodní rostliny, které se jí zachytily ve vlasech, tomu vůbec nepomáhají.

Přesto ale jevila větší pozornost, než Salazar, který očividně usnul.

Godrik konečně ukončil svůj projev a hostina mohla začít. Dva kuchaři a domácí skřítkové se překonali, když připravovali zahajovací hostinu. Helga zamumlala k Roweně, že doufá, že neutratili všechny peníze určené na jídlo po celý rok za tuto jedinou večeři.

Velkou síň naplnil hovor studentů a na tvářích zaměstnanců to vyvolalo úsměv.

"To si to jídlo někam schovávají, ne?" zašeptal Salazar s nepokrytým úsměvem. Hlavní chod zmizel a na stolech se objevil dezert. Studenti u všech čtyř stolů se na ně hladově vrhli.

Byla skoro půlnoc, když se studenti bezpečně ocitli ve svých kolejních ložnicích.

Rowena se vrátila do vstupní haly se spokojeným úsměvem na tváři. Godrik a Helga soustředěně sledovali přesýpací hodiny a ona se šla podívat, co je tak zaujalo.

"Vypadá to, že se někdo nechal trochu unést při udělování kolejních bodů," poznamenal Godrik a ukázal na přesýpací hodiny Zmijozelu, které na rozdíl od těch ostatních, byly do poloviny plné zeleného peří.

"Je opravdu odhodlaný zvítězit, že?" usmála se Helga a shovívavě potřásla hlavou.

"Co mě tady pomlouváte?" zeptal se Salazar, který přicházel ze sklepení.

"Jen se netvař tak spokojeně," poradil mu Godrik. "Máme spoustu času, abychom tě do konce roku dohnali. Nebelvírští studenti vypadají jako dobrá parta. Brzo ti budeme šlapat na paty."

"Můžeš ho dohnat, ale Havraspárští vás předstihnout oba dva," varovala je Rowena.

"Uvidíme, uvidíme," poznamenal Salazar neupřímně. "Tak a teď máme na starosti další problém. Už jsi přišla na řešení ohledně naší dostupnosti během celé noci?"

"Ano, celibát," odpověděla Rowena se smutným úsměvem. Rychle ho políbila na tvář a zamířila do svých komnat.

"Tohle ale není řešení!" volal za ní Salazar.

Poslední věc, kterou slyšela, než došla mimo jejich dosah, bylo, jak se Salazar Godrika ptá, jestli vážně potřebuje někoho, kdo by učil Dějiny čar a kouzel a Lektvary a jestli by se škola bez tohoto konkrétního učitele dokázala obejít.

Za beta-read vděčím Snapeovkám.

 

 předchozí kapitola           následující kapitola

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář