Jdi na obsah Jdi na menu
 


29. 5. 2011

12. Utváření mladé mysli

 

Když Rowena přišla následující den ráno do Velké síně, ještě napůl spala. Na první pohled na tom byla podobně většina studentů i několik zaměstnanců.

Helga mohutně zívala a Salazar vypadal mimořádně nevrle. Rozhodně nepatřil mezi ranní ptáčata. U Helgy měla Rowena pocit, že si celou noc připravovala osnovy výuky a zapomněla na čas.

"Čí to byl nápad, abychom začínali takhle brzy ráno?" zeptala se se zívnutím, když si sedala mezi Salazara a Godrika.

"Není brzo," odpověděl Godrik s veselým úsměvem. "Jsem vzhůru už tři hodiny."

"Bod pro tebe," zamumlala Rowena a znovu zívla.

Rowena se šťourala ve své slanině, zatímco přemýšlela, zda by se jí do jejího časového harmonogramu vešlo krátké zdřímnutí. Z myšlenek ji probral příchod ranní pošty. Několik desítek sov vydávající nejrůznější zvuky by vzbudilo i mrtvého.

Velký kalous se snesl směrem k ní a Rowena se přikrčila, když ji míjel. Přistál na okraji Salazarova talíře.

"Něco zajímavého?" zeptala se o chvíli později, když si Salazar přečetl dopis.

"Matka mi přeje hodně štěstí první den ve škole a prý si mám věřit," Salazar obrátil oči v sloup a podal jí dopis. "Zní to, jako kdybych byl jedním ze studentů."

Rowena se uchechtla, zatímco se snažila vyrvat ze zobáku sovy plátek slaniny, kterou si pták očividně přivlastnil. Nakonec to vzdala a sova s požitkem zhltla kus vyškvařeného masa.

"Píše ještě něco dalšího?" zeptala se. "Mračíš se, jako kdyby tam bylo něco, co mi nechceš říct," dodala, když Salazar mlčel.

"Jen obvyklé věci," zamumlal nakonec. "Otec mi připomíná, jak velká část rodinného dědictví byla investována do školy a ptá se, proč proboha ještě nejsem ženatý. Ochotně mi poslal seznam všech příbuzných našich studentů, které se mu jeví jako vhodné kandidátky."

Rowena zaklela.

Salazar se natáhl po šálku s medovinou, zavdal si dlouhý doušek a okamžitě ho zase vyplivl. Trochu se dusil. "Co je to za svinstvo?" prskal.

"Ach," Godrik se k nim obrátil s úsměvem. "Myslím, že jsi právě ochutnal dýňovou šťávu."

"Cože?“ zeptala se Rowena. "Kde máme medovinu?"

"No," začal Godrik. "Myslel jsem, že pít alkohol před studenty by bylo trošku… no, nevhodné."

"Nebuď směšný," odsekl Salazar a vysíleně se opíral o stůl. "Většina těchto dětí byla odkojena medovinou a pivem! Ne tímhle humusem!"

"No, nebudu se ptát, jak tě vychovávali," opáčil Godrik. "Ale tady v Bradavicích se nebude pít žádný alkohol. Zaměstnanci si budou moci dát pouze víno k večeři a to je vše."

"To není nic moc," okomentovala to Helga z druhé strany, když se váhavě napila z vlastního šálku. "Jsi si jistý, že neexistuje žádná jiná náhrada?"

"Na dýňové šťávě není nic špatného," opáčil Godrik. "Když ji budeš pít, budeš velký a silný. To říkala moje maminka. Nepil jsem nic jiného."

"Nezemřela tvoje máma náhodou na otravu jídlem?" připomněla mu Rowena a rychle odložila svůj pohár na stůl a odsunula ho co nejdále od sebe. Dokonce i sova Zmijozelů obcházela pohár s nápojem širokým okruhem.

 "To s tím nemá nic společného," odsekl Godrik a zhluboka se napil.

XXXXXXX

Většina studentů ještě snídala, když Godrik svolal všechny zaměstnance do pokoje za Velkou síní.

"Takže, všichni víme, co máme dneska dělat?" zeptal se a rozhlédl se kolem. "Ehm… Moment! Kde je profesorka Plunkettová?"

Shodně pokrčili rameny a rozhlédli se po místnosti v marné naději, že se skrývá pod jednou z židlí nebo tak něco.

"Já učím až odpoledne," řekla Helga. "Půjdu ji zkontrolovat, jestli je v pořádku a připravená na svou první hodinu."

Godrik přikývl. "Takže všichni vědí, co dneska mají dělat?"

"Já taky učím až odpoledne," řekl Salazar s úšklebkem. "Roweno, co máš dneska na rozvrhu ty?"

"Mám přeměňování se čtvrtým ročníkem a poté Starověké runy s prvním ročníkem."

"Výborně," Godrik si to rázoval po místnosti.

 Několik lidí se zdálo být nakaženo jeho nadšením.

"Já mám Péči o kouzelné tvory s prvním ročníkem. Vezmu je k jezeru."

"K jezeru?" zeptala se Helga opatrně. "To si myslíš, že jim včera ta voda nestačila?"

"V hlubinách jezera žijí nejrůznější fascinující stvoření. Minulý měsíc jsem chytil víc než půl tucet ďasovců.“

„Nechtěl jsi náhodou chytat ryby?“ zeptal se Salazar s úšklebkem. Godrik odmítavě mávl rukou.

„Opravdu si myslíš, že jsou ďasovci vhodnou látkou pro první ročník?“ zeptala se Helga obezřetně. „Někteří z nich mohou být docela nebezpeční.“

„Co? V prvním ročníku?“ zeptal se Godrik.

„Ne studenti, ďasovci!“ objasnila mu to Helga, která si nebyla jistá, zda si z ní dělá legraci, nebo to opravdu myslí vážně.

„Mám to pod kontrolou,“ ujistil ji Godrik. „Neměl jsem v úmyslu s nimi probírat ďasovce. V jezeře jsou i obří sépie a tak jsem si myslel, že by je mohli krotit. Mohli bychom mít první ochočenou obří sépii v zemi.“

Helga si schovala hlavu do dlaní a něco si mumlala. Rowena mezitím využila příležitosti, vyklouzla ze dveří a zamířila k učebně přeměňování. Přála si, aby věděla o bohaté fauně v jezeře dříve, protože v létě se tam často koupala.


XXXXXXX

Rowena se podívala na žáky čtvrtého ročníku, kteří na ni čekali před učebnou. Několik z nich vypadalo, že už tam stojí pěknou chvíli. Snažila se tvářit dostatečně autoritativně, když se kolem nich prohnala. Měla pár minut zpoždění. Jak mohla vědět, že její studenti jsou dochvilnější, než ona sama?

Otevřela dveře mávnutím hůlky. Jeden z chlapců jí šlápl na nohu, když se snažil dostat před ni, aby jí mohl dveře podržet. Na tváři měl podlézavý úsměv.

„Děkuji,“ zamumlala, když kulhala dovnitř. Pak dostala nápad. „Pět bodů pro Havraspár za slušné vychování.“ Tímhle způsobem by mohla dohnat Salazarův bodový náskok do oběda.

Rowena se postavila před třídu a zahájila svou přednášku, na kterou se připravovala uplynulé dva týdny.

Protože studenti pocházeli z různých poměrů, rozhodla se začít krátkým testem, který jí prozradí schopnosti každého studenta.

Připravila různé předměty, které měli studenti v její první hodině zkusit přeměnit.

„Nějaké otázky?“ zeptala se poté, co jim vysvětlila průběh hodiny.

Rozhlédla se po místnosti a zjistila, že půlka studentů si povídá mezi sebou, dva si čmárají na pergamen a jeden se dloube v nose. Přemýšlela, jak jim předat nadšení pro přeměňování, které měla ona.

Pak zahlédla zvednutou ruku ve třetí lavici.

„Máte dotaz… ehm?“ lehce zrudla, když si uvědomila, že zapomněla dívčino jméno, stejně jako jména všech dalších studentů.

„Rosalyn, paní profesorko,“ odpověděla dívka.

Rowena přikývla a vděčně se usmála. „Čemu nerozumíte?“

„No, chtěla jsem se zeptat,“ začala Rosalyn a vrhla nervózní pohled na dívku vedle sebe, která z nějakého důvodu vypadala, že se za každou chvíli rozesměje. „Ehm… no, chtěla… ehm…“

„Nebuďte nervózní,“ povzbudila ji Rowena a věnovala jí zářivý úsměv, aby ji uklidnila. „Zeptejte se mě a já se vám pokusím co nelépe odpovědět.“

Rosalyn přikývla a překotně pokračovala. „No, paní profesorko, Eliza Flutterburgová mi řekla, že jí Mary Picklesová povídala, že prý zaslechla od Barneyho Cuttse, který to má zase od dvojčat Dingleových, že prý Betsy Tottertonová tvrdí, že slyšela od Difuse Richardse, který o tom mluvil s Clare – myslím Clare s kudrnatými zrzavými vlasy, ne tu Clare z prvního ročníku, která má cop – že prý mu řekla, že Isolda Harbuttová viděla, jak se při hostině držíte s profesorem Zmijozelem pod stolem za ruce.“

Třída kolektivně vydechla a s napětím se podívala na Rowenu. Na krátký okamžik zažila pocit radosti, že jí každý student věnuje plnou pozornost. Ani jeden student si nekreslil, ani jeden si nepovídal, ani nedělal nic jiného, jen se dívali přímo na ni.

„Je mi líto, ale na co že jste se to vlastně ptala?“ zeptala se nakonec, protože se v jejím monologu ztratila někde u dvojčat Dingleových.

 XXXXXXXXX


Rowena by se byla cítila lépe, kdyby věděla, že se Helze v tu samou chvíli taky příliš nedaří.

Helga, která se těšila na klidné volné dopoledne, se místo toho mačkala s davem studentů, který čekal na hodinu jasnovidectví.

„Profesorko Plunkettová, studenti prvního ročníku zde čekají na hodinu jasnovidectví!“ volala přes zavřené dveře, což vyvolávalo vlny pobavení u studentů.

„Možná bychom mohli ty dveře vyrazit,“ navrhl jeden z chlapců.

To, co řekl, prohloubilo Helginu frustraci natolik, že jeho návrh dokonce pár minut zvažovala.

XXXXXXX


„Před sebou vidíte Velké jezero,“ řekl Godrik studentům prvního ročníku, kteří stáli před ním.

„Není zase tak velké,“ poznamenala jedna dívka.

 „Jezero Windermere je větší,“ přitakala její kamarádka.

„No, tam je hodně velkých jezer,“ souhlasil Godrik. Byl trochu nervózní, aby ho na první hodině nezaskočili. „Myslím, že tohle konkrétní jezero je zajímavější než jezero Windermere.“

„Máte v něm Lochnesku?“ zeptal se jeden chlapec dychtivě a snažil se nahlédnout skrz hladinu, přičemž se nebezpečně nakláněl na břehu.

 „Ehm, ne, Lochnesku ne,“ odpověděl Godrik a zamračil se.

 „Moje maminka říká, že Lochneska je jen výmysl, kterým se straší děti,“ poznamenala jedna dívka dospěle. Několik dalších studentů souhlasně kývlo.

 „Lochneské monstrum je vlastně hastrmanec a o těch se budeme učit až za pár let,“ oznámil jim Godrik.

 „Jste si jistý?“ zeptala se dívka, co měla tak dobře informovanou matku. „Protože máma říká, že všechny zprávy o Lochnesce si vymysleli muži, co se vraceli z hospody.“

 „Můj táta říkal, že jednou Lochnesku viděl,“ poznamenal jiný student. „Chtěl tam zůstat a studovat ji.“

 „A vracel se domů z hospody?“

 „Ne! Hledal nějakou mantichoru, která by té, co máme doma, dělala společnost. Cítí se trochu osamělá.“

 „Ty máš doma mantichoru?“ zeptal se jiný chlapec užasle. „Hustý! Jsou opravdu vzácné a nebezpečné!“

 „Tvůj otec musí být divný!“ poznamenal další student.

 „To tedy není.  Je to největší odborník na kouzelné tvory na světě.“

 „Ehm,“ přerušil je Godrik, když chlapci vytáhli své hůlky. Nikdo mu nevěnoval pozornost.

 XXXXXXX

Salazar se byl ujistit, že paní Gudgeonová má na ošetřovně dostatek lektvarů, aby mohla přijmout prvního pacienta.

Bylo to štěstí, že tam přišel. Ošetřil chlapci zlomený nos, zatímco poslouchal, jak mu vysvětluje, že jeho otec nebyl opilý, když viděl Lochnesku.

 Když poslal studenta zpět do třídy, začal se věnovat paní Gudgeonové, která byla stále v bezvědomí. Nakonec se rozhodl nenechat ji ležet na podlaze a odlevitoval ji na nejbližší postel. Pak se vrátil do svých komnat, aby se připravil na odpolední hodinu lektvarů.

Za beta-read vděčím Snapeovkám. Díky!

 

předchozí kapitola            následující kapitola

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

:)

(Viky, 30. 5. 2011 17:16)

Chudáci :D Toto jim teda nepřeju a jsem zvědavá, jak se to bude vyvíjet dál :))

Re: :)

(Suzanne, 2. 6. 2011 15:12)

Taky s nima soucítím, v nějakém pominutí mysli jsem půl roku učila literaturu středoškoláky, takže vím, že většinou jsem hodiny mnohem náročnější pro učitele, než pro jeho studenty:) Malý spoiler: příště se dozvíme, jak se vede Salazarovi a Helze:)