Jdi na obsah Jdi na menu
 


13. 9. 2011


Kapitola šestnáctá – Rodičovská schůzka

 

„Tak, co tomu říkáte?“ zeptal se Godrik s úsměvem ostatních. „Bude to naše první rodičovská schůzka.“

 „Chceš pozvat všechny rodiče našich studentů sem do Bradavic?“ zeptal se Salazar. „Proč?“

„Abychom s nimi mohli mluvit o tom, co se tu děti učí a ujistit je, že jsou jejich zlatíčka v dobrých rukách?“

„A máme o čem mluvit?“ zeptala Rowena.

„A jsou v dobrých rukách?“

„Od zahájení školního roku jsme dostali víc než dvě desítky stížností od rodičů, které se zakládaly na tom, co jim děti psaly domů,“ informoval je Godrik.

„A na co si stěžovali?“ zeptala se Helga. „Myslím, že si vedeme docela dobře.“

„No, několik dětí si prý stěžovalo na jídlo. Zdá se, že celé řadě studentů nechutná dýňová šťáva. Dva žáci, co spadli do jezera, o tom bohužel napsali svým rodičům. Naneštěstí jeden z nich se také zmínil o obří olihni, která sídlí v jezeře a jeho matce tato zpráva způsobila mírný hysterický záchvat. Také se nejméně tucet rodičů zajímá o bezpečnost školy, když ví, že se tu nachází strašidlo.“ Godrik se probíral dopisy, které ležely na stole před ním a hledal v nich stížnosti.

„To všechno studenti napsali domů?“ zeptal se Salazar. „Je jen škoda, že tolik času netráví vypracováváním svých domácích úkolů.“

„Nicméně, studenti si stěžovali a jejich rodiče chtějí odpovědi.“

„Proč jim prostě neodepíšeme?“ otázala se Rowena. „Některé dopisy byly poslány už v září, na ty jsme už měli dávno odpovědět.“

„Zřejmě jsme trochu podcenili množství korespondence, která souvisí s provozem školy,“ přiznal Godrik. „Jsme s odepisováním trochu pozadu.“

„Podle mého bude nejjednodušší vyřešit všechny stížnosti najednou,“ mínila Helga. „Ale musíme samozřejmě pozvat všechny rodiče. Kam je ale umístíme?“

„To zvládneme,“ mávl Godrik přezíravě rukou.

„A co s mudly?“ zeptal se Salazar. „Jak je sem chceš dostat přes všechna ta ochranná kouzla, která jim sem mají zabránit v přístupu?“

„Tak na jeden den kouzla zrušíme,“ odpověděl Godrik, kterému očividně tenhle problém těžkou hlavu nedělal. „Hrad stojí mimo všechny cesty, takže je nepravděpodobné, že by sem v ten den zabloudili nějací nezvaní mudlové. Neviděl jsem tu ani živou duši od doby, co jsme hrad postavili.“

„Věřím, že za to vděčíme právě těm ochranným kouzlům,“ zdůraznil Salazar.

„To zvládneme,“ zopakoval Godrik. „Budeme muset, protože už jsem rozeslal pozvánky.“

„Cože, ty už jsi je sem pozval?“ zeptala se Rowena.

„Ano,“ přikývl Godrik. „Přijedou v sobotu.“

„Ale to je za dva dny!“ vykřikla Rowena.

„Což mě přivádí k další myšlence,“ pokračoval Godrik. „Roweno, musíš se naučit jména všech žáků. Zejména těch, co patří do tvé koleje. Máš na to dva dny, tak doporučuju, abys s tím začala co nejdříve. Ideálně hned.“

„Znám některé z nich,“ zamumlala Rowena. „Minimálně vím, jak se jmenují studenti, co dělají problémy.“

„Teď už ano,“ poznamenala Helga. „Ale my ostatní jsme věděli, jak se jmenují během prvního týdne.“

„Takže se ode dneška do soboty musíš naučit ten zbytek,“ nařídil Godrik. „Salazare, ty budeš mít za úkol přijít na způsob, jak udržet to zatracené strašidlo v bezpečné vzdálenosti od rodičů.“

„Proč já?“ zvolal rozhořčeně Salazar. „Proč se o to nemůžeš postarat ty? Péče o kouzelné tvory je přeci tvůj obor, ne?“

„Netuším, od kdy patří strašidla mezi kouzelné tvory,“ poznamenal Godrik. „Kromě toho si myslím, že tě má rádo.“

„A k tomu jsi došel jak?“ zeptal se Salazar. „Otravovalo mě celý týden!“

„Právě proto. Je na tobě, aby sis poradil s Protivou.“

„S Protivou?“ otázala se Helga.

„Tak mu říkají studenti,“ vysvětlil Godrik. „Helga může dohlédnout na naše kuchaře a domácí skřítky, abychom měli jistotu, že rodiče dostanou přiměřené pohoštění.“

„Dohlédnu na to, aby se nepodávala dýňová šťáva,“ poznamenala Helga. „Místo toho jim radši nabídneme víno.“

„Na dýňové šťávě není nic špatného,“ zamumlal Godrik.

„Ale taky na ní není nic dobrého,“ oponoval mu Salazar. „A co budeš dělat ty, když už jsi všechnu otrockou práci hodil na nás?“

„Budu kontrolovat, jestli ji děláte správně,“ odpověděl Godrik se širokým úsměvem.

XXXX

První rodiče dorazili krátce po svítání.

„Myslela jsem, že to Godrik nazval rodičovský den?“ zašeptala Rowena Salazarovi, když se urputně snažila skrýt zívnutí.

„No, co bys očekávala od Godrika?“ zašeptal Salazar.  „Kdy mu něco vyšlo podle plánu?“

„Dobrá otázka,“ odpověděla Rowena a vyčarovala na tváři zářivý úsměv, když šla přivítat pana a paní Harbuttsovi.

„Buď hodná!“ zašeptal jí za zády Salazar důrazně. Otočila se a vyplázla na něj jazyk.

Godrik byl ve svém živlu, když rodiče prováděl po hradě a vysvětloval jim účel jednotlivých místností. Salazar se po prvních zdvořilých pozdravech omluvil s tím, že se pokusí uklidit Protivu z cesty a nakonec se mu ho po menší bitce podařilo zamknout v jedné z nepoužívaných učeben ve sklepení.

Helga s Rowenou utekly do kuchyně, jakmile k tomu našly první příležitost, přičemž Helga neústupně trvala na tom, aby se Rowena držela v bezpečné vzdálenosti od sporáků a vaření.  To mělo za následek, že Rowena neměla co na práci, jen si hrála s příbory a miskami a ochutnávala jídlo, které bylo připraveno jako pohoštění pro rodiče. Helga jí to chtěla zatrhnout, ale zjistila, že Rowena neuzobává z jídel, na které si někteří studenti stěžovali.

„Myslela jsem, že jsme pozvali jenom rodiče?“ zeptala se Rowena mezi sousty dýňové paštičky. „Co tady dělá Rosalyin mladší bratr? Vypadá jako pěkné kvítko.“

„Pravděpodobně nejenom vypadá,“ odvětila Helga, když se sklonila k peci. „Myslím, že se přišel podívat na školu, protože sem nastoupí příští rok.“

Ale co tady dělá třeba teta… toho…?“ Rowenin hlas se vytratil a samým soustředěním se zamračila.

„Nemůžeš si vzpomenout na jméno nějakého studenta?“ zeptala se Helga poťouchle. „Pokusila ses dokonce naučit i jména studentů z jiných kolejí?“

„Ano,“ odfrkla si Rowena. „Ale je jich tolik! Mimochodem, viděla jsi ji?“

„Koho?“

„No, tetu toho druháka,“ řekla Rowena. „Má dlouhé blond vlasy a v nich třpytky. Kde si myslí, že je? Na vánočním plese? A k tomu sametové šaty! Myslím tím, kdo nosí samet v tomto počasí, vždyť je ještě skoro léto!“

„Je konec listopadu,“ namítla Helga rozumně.

„O to nejde. Nemusí je nosit vevnitř. A viděla jsi, kolik má na sobě líčidla?“

„Nemůžu říct, že bych si všimla.“

„Vypadá jako panda,“ pokračovala Rowena. „A viděla jsi, jak se chovala k Salazarovi?“

„Ach, ano, už vím, kterou myslíš,“ řekla Helga chápavě. „Vypadala, že ho docela ráda vidí.“

Docela ráda?“ vykřikla Rowena. „Prakticky se na něj vrhla. Nezajímá mě, jak se lidé zdraví v jiných zemích, ale ona mu jazykem skoro vyndala mandle!“

Helga zapomněla na to, jak se chová dáma a odfrkla si smíchy. „Jsi si jistá, že nepřeháníš?“

„Samozřejmě, že ne. Když jí Salazar podržel dveře do Velké síně, předstírala, že zakopla a on ji musel chytit.“

„Nebylo to spíš tím, že má vysoké podpatky?“ zeptala se Helga.

„No, ano!“ vykřikla Rowena. „Vzala si sem úplně nevhodné boty.“

„Myslela jsem, že možná zakopla kvůli nim.“

„Nesmysl!“ odpověděla Rowena opovržlivě. „Ví moc dobře, jak na nich chodit. I když možná už nikdy nebude chodit, pokud nebude držet pracky dál od Salazara!“

„Už ti někdo řekl, že jsi hrozně žárlivá?“ zeptala se Helga. „Dal ti někdy Salazar důvod k tomu, abys o něm pochybovala?“

„Ne,“ zamumlala Rowena. „Věřím mu. Jen prostě nevěřím té malé couře, co právě teď někde pobíhá po škole.“

No, co takhle kdyby ses raději soustředila na tenhle koláč?“ navrhla Helga a odlevitovala plech s dezertem na stůl před ní. [1]

„Hm,“ vykřikla Rowena, když ho ochutnala.

„Nemyslela jsem tím, že bys ho měla sníst,“ povzdechla si Helga, když Rowena dojídala první kousek a natahovala se po dalším.

XXX

„Myslím, že to probíhá dobře,“ řekl Godrik Roweně, když se posadili ve Velké síni k obědu.

„Vážně?“ zamumlala. Nechutnalo jí jako obvykle, za což částečně mohlo ochutnávání v kuchyni a částečně to, že se ženě podařilo sednout vedle Salazara.

„Otec vás pozdravuje,“ řekla Cordelie hlasem, který by většina lidí označila jako tajemně zastřený, ale Rowena si pro sebe pomyslela, že to zní, jako když kráká hejno vran.

Opravdu?“ zeptal se Salazar zdvořile.

„Jsem překvapená, že tady není,“ pokračovala Cordelie a rozhlédla se po síni, jako by čekala, že se odněkud vynoří. „Říkal, že bych zde mohla příští rok pracovat.“

„Pracovat?“ zeptala se Rowena. „Myslíte jako učitelka?“

„Ano,“ odpověděla Cordelie a naklonila se přes Salazara, aby jí viděla do očí. „Četla jsem starodávné runy dřív, než jsem uměla mluvit. Myslel si, že byste mohli mít zájem o mé služby.“

„Dělala jste vždycky všechno takhle obráceně?“ zeptala se Helga, která seděla z druhé strany Cordelie. „Je obvyklé, že většina dětí dříve mluví, než čte.“

Cordelie vrhla na Helgu vražedný pohled, zatímco Rowena potlačila úsměv.

Rychle se na Helgu usmála, než Cordelie obrátila svou pozornost zpátky k ní.

„Učím starodávné rudy,“ informovala ji Rowena s chladným úsměvem. „ A ujišťuji vás, že jsem v tomto oboru docela dobrá.“

„Opravdu?“ zeptala se překvapeně Cordelie. „Tabitha říkala, že se stále věnujete věcem, které ona uměla už jako malé dítě.“

„Ne všichni studenti mají to štěstí, aby se učili starodávné runy ještě předtím, než nastoupí do Bradavic,“ poznamenal Salazar taktně. „Jsem si jistý, že Rowena chce, aby byly její hodiny přínosem pro všechny studenty.“ Stiskl Roweně ruku, aby jí ukázal svoji podporu a věnoval jí povzbudivý úsměv.

„Tohle je další věc,“ ukázala Cordelie nožem na jejich spojené ruce. „Myslíte si, že je vhodné se takhle chovat ve škole?“

Godrik si odkašlal z druhé strany Roweny. Obrátila se na něj a věnovala mu rozzuřený pohled, který byl původně určený Cordelii.

„Váš otec říkal, že jste čestný muž,“ pokračovala Cordelie. „Ale asi jste se dostal do špatné společnosti.“

Salazar sevřel Roweninu ruku tak pěvně, až začala ztrácet cit v prstech.

„Můj otec neví, co je to čest,“ zasyčel Salazar. Rowena ho kopla pod stolem, jak jí drtil prsty. Pustil její ruku a bezhlesně naznačil omluvu.

Cordelie vypadala trochu zaskočeně tím náhlým výbuchem, ale rychle se vzpamatovala. „Takže si budete hledat profesorku starodávných run někde jinde?“

„Určitě někde jinde,“ procedila Rowena skrze zaťaté zuby.

„No, já doufám, že zvážíte mou nabídku, až ji budete hledat,“ poznamenala Cordelie s úsměvem, který ale působil poněkud vynuceně.

„Ano, zvážíme všechno, co nám bude nabídnuto,“ odpověděla Rowena, jejíž úsměv byl rovněž falešný jako pětník.

XXX

„No, myslím, že to proběhlo docela dobře,“ poznamenal Godrik. Byl večer a všichni návštěvníci už odešli.

„To záleží na tom, co myslíš pod pojmem ‚dobře‘,“ odpověděl Salazar a nalil jim oběma sklenici vína.

„No, žádný z rodičů si nechtěl vzít děti zpátky domů,“ řekla Helga.

„A Protiva se ukázal pouze jednou a navíc vykřikoval jen mírné urážky,“ dodala Rowena.

„Nazval Cordelii malou courou,“ zdůraznil Salazar. „Zajímalo by mě, kde se naučil takové výrazy.“

„To netuším,“ poznamenala Rowena nevinně, ale nemohla potlačit úsměv, když si vybavila, jak se v tu chvíli Cordelie tvářila.

„No, nikdo nás nechce odvolat a nikdo nechce vzít své děti ze školy,“ shrnul to Godrik. „Tak si myslím, že to byl docela úspěch.“

„Jistě, Godriku,“ poznamenal Salazar. „Můžeš si to říkat.“

[1] Jedná se o překladatelský oříšek, se kterým jsem si prostě poradit nedokázala. Celé je to založeno na mnohovýznamovosti ang. slova tart, což znamená koláč, ale také se může označovat běhnu nebo děvku. V tomto případě jsem tento vtip bohužel nedokázala přenést do českého jazyka.

Za beta- read vděčím Snapeovkám!

 

 

předchozí kapitola       následující kapitola

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Bradavice

(Nikuš, 16. 9. 2011 22:38)

tahle kapitola je skvělá - díky za překlad :-) Cordelie se mě teda vůbec nelíbí, ale to asi není moc důležitý :-D a nevíš prosim tě, jestli není náhodou nějaký pokračování této povídky?

Re: Bradavice

(Suzanne, 18. 9. 2011 19:47)

Díky za komentář. Uhodlas to správně, Cordelie není důležitá:) Existuje pokračování a dokonce i prequel, i když byl napsán až dodatečně.

Pokračování Whatever it takes najdeš zde: http://www.fanfiction.net/s/3785787/1/Whatever_it_Takes_COMPLETE. Akorát autorka sama varuje, že v něm humor nahradila dramatem.

Prequel Seducing Salazar je o seznámení Salazara a Roweny a je to kombinace romantiky a humoru, ale už mi nepřišel tak dobrý. Ale stejně tady máš odkaz, kdyby sis chtěla počíst: http://www.fanfiction.net/s/3913643/1/Seducing_Salazar_COMPLETE.

Re: Re: Bradavice

(Nikuš, 19. 9. 2011 1:01)

moc díky za odkazy :) hned jak bude čas se na to kouknu :)