Jdi na obsah Jdi na menu
 


21. 5. 2011

2. Svět možností


Rowena se probudila na tvrdé kamenné podlaze Velké síně.

„Já jsem usnula?“ zeptala se zmateně.

„Ty i Helga,“ odpověděl Salazar tiše, aby druhou ženu nevzbudil. Rowena věděla, že je to zbytečné, protože Helgu by neprobudila ani rána z děla hned vedle její hlavy.

„Proč jste něco nepřeměnili na postele?“ zeptala se a třela si krk. „Nebo ještě lépe, proč jste nepřivolali postele z jednoho skladiště?“

Během jejich cest za uplynulé měsíce, jim došlo, že existuje příliš mnoho věcí, které potřebují pro svou školu a které nemůžou vozit pořád s sebou. Tento problém vyřešili tak, že si zařídili skladiště, v němž byly postele, stoly, stolky, knihy, tabule a všechen ostatní nábytek a předměty pro zařízení školy. Pokaždé, když získali novou položku, odeslali ji do skladu s úmyslem přivolat ji do školy, hned jak ji budou potřebovat.

Rowena byla víc než jen trochu naštvaná, že nikoho, včetně jí samotné, nenapadlo, aby přivolal postele ze skladu.

„Godrik řekl, že spaní na kamenné podlaze utvoří charakter budovy,“ odpověděl Salazar s úsměvem.

„Godrik může vzít ten svůj charakter budovy a strčit si ho tam, kde…“

„Godrik je vzhůru a slyší každé tvé slovo,“ přerušil ji Nebelvír z druhé strany místnosti.

Rowena otočila hlavu, aby mu inteligentně odpověděla, ale pak se zarazila, když si uvědomila, že ve Velké síni se něco změnilo.

„Oooo,“ povzdechla ohromeně a vzhlédla.

„Líbí se ti to?“ zeptal se Salazar a posadil se vedle ní.

Rowena ztratila řeč, když se podívala nahoru na strop a místo dřevěných trámů spatřila oblohu posetou zářícími hvězdami. Bouřkové mraky zmizely s východem měsíce, odhalily jasnou oblohu, svítící měsíc a celý svět možností.

„Vím, že se ráda díváš na hvězdy,“ pokračoval Salazar. „Toto je moje romantické gesto pro tento rok.“

Rowena se zachichotala jako dívka, stále ohromená tím, že má nad sebou nebe.

„Nevěř mu,“ komentoval to Godrik. „On se jen snaží dokázat, že je možné učit Astronomii ze země a ne z věže, kterou jsem pro tento předmět navrhl.“

„Je mi to jedno,“ řekla Rowena. „Je to nádherné.“

Lehla si zpátky na podlahu, úplně na pohodlnou postel zapomenula a zasněně se usmívala na hvězdné nebe. Klížily se jí oči a už v polospánku cítila, jak si ji známé paže přitáhly k sobě. Přitulila se k němu blíže a znova usnula. To poslední, co slyšela, byl Salazar, který jí šeptal do ucha: „Snesl bych ti modré z nebe, kdybych mohl.“

TBC

XXXXXXXXXX

Rowena si nebyla jistá, co ji probudilo druhý den ráno.

Možná to bylo nepříjemné mravenčení v levé noze, způsobené nepohodlnou pozicí.

Možná to byl chlad mlhavého dubnového rána, který dovnitř proudil dokořán otevřenými dveřmi.

Mohla to být i lákavá vůně vařených ryb, která dráždila chřípí nosu příslibem chutné snídaně.

Mnohem pravděpodobněji to však byl horký dech u ucha a jemné dotyky jazyka na jejím lalůčku.

Zasněně se usmála, oči stále zavřené.

„Sale, nech toho,“ zasmála se Rowena tiše, vědoma si toho, že ostatní jsou v místnosti.

Jazyk polechtal její ucho ještě jednou a ona se znovu usmála. „Sale ne, nejsme sami, pamatuješ?“

„Nevím z čeho mě to obviňuješ, ale ujišťuji tě, že jediné, co teď dělám je, že dýchám.“ Salazarův hlas zněl pobaveně a velmi ospale. Rowena si rychle uvědomila, že také přichází z druhé strany, než ony dotyky, které ji probudily. Nebyla zvána nechytřejší čarodějkou své doby pro nic za nic.

Otevřela oči a zadívala se do velkých hnědých očí, které na ni klidně hleděly.

Zaječela a snažila se co nejrychleji dostat od kozy, kterou očividně velmi zaujala.

Salazar bolestivě zavrčel, když přes něj lezla.

Helga se zasmála od ohně, kde nandávala ryby na talíře. „Vypadá to, že máš novou kamarádku, Roweno.“

„Jak se sem, u Merlina, ta věc dostala?“ zeptala se Rowena a vyčítavě ukázala na pochybné zvíře.

„Já bych řekla, že dveřmi,“ odpověděla klidně Helga. „Už tady byla, když jsem se probudila. Godrik nechal otevřené dveře, když šel chytat ryby k snídani.“

Rowena ustoupila, aby se dostala z dosahu stvoření, které s hladovým očekáváním hledělo na lem jejích šatů.

„Proč hromotluk za sebou nezavřel dveře?“ zuřila, ustupujíc dál a dál.

„Hromotluk měl moc práce,“ odpověděl Godrik s humorem a nandával ryby do misek pro dva ospalejší kamarády. „Myslel jsem, že bychom mohli mít trochu mléka.“

Rowena se s obavami podívala na kozu, když šla ke Godrikovi. K její zlosti ji to protivné zvíře následovalo.

„Má tě ráda,“ řekl Godrik se samolibým úsměvem. „Určitě se ti ji později podaří podojit.“

„Podojit?“ vykřikla Rowena.

„Tvůj otec vlastní hospodářství,“ řekl, jako by to vysvětlovalo všechno. „Má tam také kozy, ne?“

„On má také personál,“ vyštěkla Rowena, vzala si od Godrika misku s rybou a přitom se snažila se vyhnout malému chlupatému monstru.

„Určitě na to brzy přijdeš,“ řekl Godrik s ležérním mávnutím ruky. „Pokud mudlové zvládnou podojit kozu, jsem si jist, že s tím nebudeme mít žádný problém.“

Rowena zírala na Godrika a přemýšlela, jak moc mu může ublížit vidličkou, kterou držela v ruce.

„Něco by mě zajímalo,“ ozvala se Helga z místa, kde seděla a pobaveně sledovala Rowenu, která pobíhala po místnosti ve snaze vyhnout se koze. Rowena se na ni podívala a uviděla ty známé jiskřičky v očích své přítelkyně. Zasténala. Děsila se toho, co její nejlepší kamarádka řekne. Znala Helgu dvacet let, od doby, co byly děti, a tento výraz na její tváři nikdy nevěštil nic dobrého.

„Proč sis myslela, že ta koze je…ehm…Sal?“

Rowena zasténala. Salazar nenáviděl zkrácenou formu svého jména a nikdo neměl tušení, že Roweně dovoluje, aby mu tak v soukromí něžně říkala. Vrhla na něj omluvný pohled. Godrik ani Helga na to nikdy nezapomenou.

„Pravděpodobně to bylo kvůli tomu zápachu,“ řekl Godrik potměšile.

Salazar upřel dlouhý pohled na řehtající se Helgu a Godrika.

„To, nebo ty otravné vousy,“ zasmála se Helga.

„Mé vousy nejsou otravné,“ zamumlal Salazar uraženě. Rowena se snažila potlačit úsměv. Salazar si nechal narůst vousy před pěti lety, ale všichni, včetně Roweny, si ho kvůli tomu dobírali.

„Snažili jsme se vymyslet jméno pro kozu,“ pokračoval Godrik, ignorujíc Salazara, který se ušklíbal nad vlastními vousy. „Co kdybychom jí říkali Sal?“

Rowena znovu zasténala. Salazar si vložil do úst vidličku se soustem ryby, aby nemusel odpovídat a Godrik se otočil k plánům rozloženým na podlaze s nevinným výrazem na tváří. Helga se válela smíchy po zemi. Zdálo se, že nemá daleko k hysterickému záchvatu.

Démon v podobě kozy spokojeně žvýkal lem Roweniných šatů.
XXXXXXXXXX

„Godrik ti přidělil jednu z věží,“ řekl Salazar s podrážděným povzdechem. „Nepotřebuješ všechny podzemní prostory.“

Bohužel pro něj, Helga se nehodlala vzdát. „Jestli se mám starat o kuchyni, potřebuju pokoje v její blízkosti a ne na jedné z Godrikových zatracených věží!“

„Ale já potřebuju místnosti v podzemí,“ oponoval Salazar. „Pokud si zabereš celé sklepení, moje pokoje skončí pod jezerem!“

„Pod ním je spousta místa,“ podotkla Helga, zjevně nevzrušená tou myšlenkou.

Rowena jim naslouchala na půl ucha. Stále hned vedle vstupní haly a sledovala první z Godrikových věží, které se zhmotňovala nad nimi. Godrik sám nebyl v dohledu, takže se zbavila své nové čtyřnohé společnice. Rowena byla zvědavá, jak dlouho bude ostatním trvat, než zjistí, že je zvíře zavřené v jednom z nových skladišť.

Jak ráno pokračovalo, hrad začínal nabývat určitějšího tvaru. První patro bylo částečně dokončeno. Stěny byly postavené a Rowena právě přidávala dveře a okna do učeben. Godrik se rozhodl stavět do výšky, zatímco Helga a Salazar do hloubky.

„Roweno, pojď sem a podpoř mě,“ zvolala Helga prosebným hlasem.

Rowena se otočila a podívala se na své dva nejlepší přátele. Helga a Salazar byli dva nejtvrdohlavější lidé, jaké znala. Nechtěla dát přednost ani jednomu ani druhému a cítila se nepříjemně, že ji Helga do této situace dostala.

„Godrik zakoupil víc než dostatek půdy pro všechny podzemní prostory,“ podotkla taktně.

„Proč vlastně potřebuješ místnosti ve sklepení?“ zeptala se Helga. „Budeš učit lektvary a astronomii. Godrik pro výuku astronomie hodlá postavit další věž a jen sotva může být považováno za zdravé vařit lektvary v uzavřeném prostoru, kde nemůžeš vyvětrat výpary.“

Rowena osobně souhlasila s Helziným názorem na výuku lektvarů ve sklepení, ale raději by si ukousla jazyk, než by to řekla. Ona už Salazarovi dnes způsobila dost nepříjemností a to nebylo ani poledne.

„Co je špatného na místnostech pod jezerem?“ zeptala se místo toho. „Několik kouzel udrží vodu mimo pokoje.“

„Fajn,“ zabručel Salazar. „Budu stavět, ale ty musíš držet kouzlem stranou vodu, obojí najednou nezvládnu.“

„Dokonalé!“ usmála se Helga, namířila hůlku na zem a vyslovila kouzlo Defodio. V zemi se objevil tunel a po dalším mávnutím hůlky i schody vedoucí do tmy. Rowena a Salazar sledovali, jak Helga sestupuje dolů.

Poté, co jim zmizela z dohledu, Salazar namířil hůlku na jinou část pozemku. Použil stejné kouzlo jako Helga a objevil se další tunel.

„Lumos,“ řekla Rowena a sestupovala do tmy.

Salazar zavrtěl hlavou a místo toho vyčaroval kouli, v níž hořely malé plamínky. Samozřejmě - Rowena nemohla použít hůlku součastně k vyčarování světla i ke kouzlu, které mělo udržet vodu mimo tunely. A ve tmě by se snadno dopustili nějaké chyby.

Šli dál tunelem, který se před nimi díky Salazarovým kouzlům objevoval.

„Jsi si jistý, že je tohle správný směr?“ zeptala se Rowena. „Kterým směrem chce Helga stavět své prostory?“

„Zpátky ke škole,“ řekl Salazar. „Tohle je cesta k jezeru.“ Ze zvyku doprovodil svá slova lehkým mávnutím hůlky a z hlavního tunelu vyrostl další. Zahýbal doleva a mizel ve tmě.

„Jejda,“ řekla Rowena a pokrčila rameny.

„Řeknu, že jsem to udělal schválně,“ poznamenal Salazar. „Kdo se to dozví. Tedy pokud to všem zítra ráno po probuzení nepovíš.“

Rowena se zasmála, jak pokračovali dál tunelem. „Je mi to líto,“ řekla se smíchem. „Prostě mi to nějak vyklouzlo.“

Salazar si místo odpovědi odfrkl.

„Je mi odpuštěno?“ zeptala se pokorně. Pokračovali dál tunelem hlouběji do podzemí. Provlékla svou ruku pod jeho paží a přísahala by, že její pohyb způsobil, že Salazar nechtíc vyčaroval další tunel, tentokrát vpravo.

„Myslíš, že mi uvěří, když řeknu, že jsem oba vytvořil schválně?“ zeptal se Salazar s povzdechem.

„O tom pochybuju,“ odpověděla Rowena. „Možná že když jich uděláme víc, bude to znít uvěřitelněji…?“

Salazar se zlomyslně usmál, když namířil hůlkou na stěnu. Rowena udělala totéž na protější zdi a za chvíli se kolem nich kroutilo tolik tunelů, až Rowena pochybovala, že vůbec někdy najdou cestu zpátky.

Jakmile dokončili stavbu dalších tunelů, pokračovali tím hlavním – alespoň Rowena doufala, že je to ten hlavní – na cestě k jezeru.

„Jsi připravena?“ zeptal se Salazar, když se blížili ke konci tunelu. Rowena přikývla. Salazar mávl hůlkou a před nimi se objevila místnost. Byli nebezpečně blízko pod hladinou jezera a jakmile zahlédla třpyt vody, zamumlala kouzlo, které zabránilo zaplavení nově zbudovaného podzemí – a jejich utopení.

„Jsme dobrý tým, ne? Řekla Rowena a rozhlédla se po místnosti, které se třpytila jako samotná voda.

„Nejlepší,“ odpověděl Salazar s úsměvem.

„Ačkoliv je tady trochu chladno.“ Rowena se zachvěla a mnula si ruce, jak se kolem šířil chlad z vody. Salazar ji s úsměvem objal.

„Vsadím se, že tě zahřeju,“ zašeptal jí do ucha. „Uvědomuješ si, že je to poprvé, co jsme za poslední dva měsíce sami?“

„Ne, nevšimla jsem si,“ zalhala Rowena. „Co támhle,“ ukázala na protější zeď.

„Co támhle?“ zeptal se Salazar.

„Zablokuje ti to cestu ke dveřím,“ odsekla Rowena potměšile.

„Ehm?“

„Pokud bys postavil krb sem, zablokoval by sis cestu ke dveřím,“ řekla Rowena tím nejnevinějším tónem, jaký svedla. Jelikož ji ale Salazar líbal na krku, moc se jí to nezdařilo.

„Co? O čem jsme to mluvili?“

„ Vtipálku,“ usmál se Salazar a přitáhl si ji zpátky. „Když moje paní chce krb, musí ho mít.“
O chvíli později se ve stěně objevil krb, v němž praskaly plameny.

„To bude tvůj pokoj?“ zeptal se Rowena a vyčarovala dveře.

„Myslím, že to bude společenská místnosti pro studenty mé koleje,“ odpověděl Salazar po chvíli přemýšlení.

„Tak radši dej ochranné heslo na dveře,“ doporučila Rowena. Salazar přikývl.

„A kde chceš mít pokoje?“ zeptala se Rowena, které uvažovala, kterými směry je voda a kterými ne.

Pracovali neúnavně několik hodin, stavěli pokoj po pokoji pod obrovskou plochou jezera. Nakonec Zmijozelská kolej byla dokončena s potřebných množstvím učeben, skladů a Salazarovou kanceláří. Teprve, když Rowenin žaludek zakručel hlady tak hlasitě, že to Salazar uslyšel přes celou místnost, se pěšky vydali zpět na denní světlo.

Lákavá vůně masa se k nim dostala dříve než vyšli ven. Roweně znovu zakručelo v žaludku.

Vešli do vstupní haly ve stejnou chvíli, kdy se Helga objevila na vrcholu schodiště vedoucího do kuchyně a do prostor její koleje. Před sebou levitujícím kouzlem přidržovala hrnec guláše, z něhož se kouřilo a Roweně se začaly sbíhat sliny.

„Dokončila jsi svou kolej?“ zeptal se Salazar, když vešli do Velké síně.

„Skoro,“ odpověděla Helga. „Vybudovat kuchyni mi trvalo déle, než jsem přepokládala a pak jsem se zdržela přípravou oběda. Oh a hodinu a půl jsem strávila hledáním Sal. Kdo ji zavřel do přístěnku s bylinkami? Musela jsem nasbírat nové, protože ta chamtivá koza je všechny snědla.“

„Kde je Godrik?“ zeptala se Rowena, ignorujíc Helzinu otázku týkající se kozy, když hledala mísy a příbory.

„Uklidila jsem je dolů,“ řekla Helga, když si uvědomila, co Rowena hledá. Mávla hůlkou a objevil se jídelní stůl ze skladiště a talíře a příbory po chvíli připlachtily z kuchyně o patro níže. „Ani já jsem neviděla Godrika předtím, než jsem šla dolů.“

„Bude tu hned, jak dostane hlad,“ řekl Salazar, zatímco Helga nandávala střední porce guláše do misek.

Uplynula hodina a Godrik se stále neobjevil.

„Možná, že šel chytat ryby nebo tak něco,“ navrhla Rowena. „Mohli bychom se podívat k jezeru.“

Salazar souhlasně přikývl a zvedl se. Rowena s Helgou ho následovaly. Sešli dolů k jezeru, ale bylo jim jasné, že Godrik tady není. Rowena otočila hlavu a zastavila se.

„Co se děje?“ zeptala se Helga.

„Nepřijde ti na tomhle výjevu něco špatného?“ odpověděla a ukázala na rozestavěný hrad.

„Ani ne,“ připustila Helga po chvilce přemýšlení. „ První patro je hotové, alespoň zvenčí. Godrik, jak se zdá, dokončil první věž… Co se děje?“

„Godrik měl první věž téměř dokončenou už když jsme začali stavět v podzemí,“ zdůraznila Rowena. „Tak co dělal celou tu dobu?“

předchozí kapitola          následující kapitola

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

:))

(pimpinela, 12. 7. 2011 21:54)

Párik Salazar a Rowena sa mi páči :D :D. Som zvedavá čo ten Godrik robí keď ho nemôžu nájsť. :D

týjo

(Viky, 29. 5. 2011 15:09)

Tyjo, tohle fakt vypadá na hodně hodně dobrou povídku :)) To jsem si říkala, že nezačnu nic číst dřív dokud se něco nenaučím :D A zas houby :D