Jdi na obsah Jdi na menu
 


21. 5. 2011

3. Problém se schodištěm



„GODRIKU!“ Salazarův hlas zaburácel, zesílen kouzlem Sonorus.

„Příště nás dopředu varuj, ano?“ nadávala Helga, když si sundala dlaně z uší.

„Neodpovídá,“ řekla Rowena s prvním náznakem obav ve svém hlase.

„Kde jsme ho naposledy viděli?“ zeptala se Helga, rovněž s patrnými obavami.

„U paty věže,“ křikla Rowena, které už byla na cestě tam.

Godrik nebyl nikde v dohledu. Znova a znova na něj volali, ale nedostali odpověď.

„Bude v pořádku,“ ujistil je Salazar, i když Rowena si myslela, že to nezní tak úplně jistě. Godrik byl jeho nejlepší přítel, znali se tak dlouho, jako ona a Helga. Vždycky drželi při sobě a byli si blízcí jako bratři. Kdyby Godrik Salazara slyšel, určitě by mu odpověděl.

„Pojďme se podívat dovnitř,“ navrhla Helga.

„Myslíš, že by se mohl ztratit v tunelech?“ zeptala se Rowena. „Znáš jeho smysl pro orientaci...“

„Ani Godrik se není schopen ztratit v rovné chodbě,“ namítla Helga.

„Ve skutečnosti v mé koleji existuje tunelů několik,“ přiznal se Salazar. „Trochu jsme se nechali unést. Jak nad tím přemýšlím, nejspíš budu muset některé zase zasypat.“

Rowena šla ke vchodu do tunelu vedoucího do Zmijozelské koleje, následujícíc Salazarův příklad, zesílila si hlas kouzlem Sonorus a pak vykřikla Godrikovo jméno do tunelu. Zvuk se odrážel a ozvěnou opakoval kolem nich, ale opět nepřišla žádná odpověď.

„Myslím si, že by za vámi dolů stejně nešel,“ poznamenala Helga a vykročila k věži, která jednou bude nazvaná Nebelvírská.

„Mohl by za námi jít,“ odporovala Rowena. „Mohl by být tam dole zraněný. Měli bychom ho hledat.“

„Pokud se nám ho nepovede najít nikde jinde, tak dobře,“ odpověděla Helga. „Ale on by dolů stejně nešel, když jste tam byli vy dva.“

„Proč?“ zeptala se Rowena. „Jsem naprosto schopná provést fungující kouzlo, které udrží stranou vodu, i kdyby mě někdo vyrušil.“

„To není to, co má na mysli,“ zašeptal jí Salazar do ucha.

„Co myslíš…myslíš…myslí si…Helgo?“ vykoktala Rowena v rozpacích. „Snad si nemyslíš, že jsme…uhm…ehm…“

„No byli jsme pořád spolu v uplynulých dvou měsících,“podotkla Helga poněkud omluvně. „My…ehm…Godrik a já…dobře, mysleli jsme si, že jste si našli záminku, abyste mohli být spolu sami.“

„Nebyli jsme…nedělala jsme…my…“ Rowenin hlas se vytratil a ona cítila, jak zrudla.

Helga se ušklíbla a mlčela.

„Řekní jí to!“ řekla Salazarovi. „Řekni jí, že jsme nic takového nedělali.“

Salzar poslušně přikývl na souhlas. „Pracovali jsme tvrdě celé dopoledne a chovali se úplně slušně.“

„No, když to říkáš,“ smála se Helga.

„Proboha,“ zamumlala Rowena, děkujíc, že dosáhli paty věže.

Po Godrikovi tu však nebylo ani vidu, ani slechu. Ale našli jeho hůlku.

„Možná ho unesli?“ navrhla Helga.

„Kdo by ho chtěl unést?“ zeptal se Salazar netrpělivě, když zvedl jeho hůlku. „Nejspíš ji prostě upustil. Víš, že se mu to občas stává.“

„Ale pak kde tedy je?“ zeptala se Rowena.

„No, už jsem našel chybu na tomto výjevu,“ odpověděl Salazar s úsměvem. „Kdo si toho všimne taky?“

Rowena s Helgou se rozhlédly kolem sebe a ve stejné chvíli si všimly toho, čeho Salazar předtím.

„Není tu schodiště,“ poznamenala Helga.

„Je v pasti ve své vlastní věži,“ řekla Rowena se smíchem. Byla si tím jistá. „Proč se prostě nepřemístil dolů?“

„Když jste spaly, zabezpečili jsme hrad celou řadu ochranných kouzel. Nikdo se nemůže uvnitř přemísťovat…a to včetně nás.“

„Jsi si jistý?“ zeptala se Rowena.

„Zkus to.“

Zavřela oči a soustředila se, ale když je otevřela, zjistila, že se nepohnula ani o píď z místa.

„Chtěli jsme se ujistit, že se sem nedostane nikdo nepovolaný, takže všude okolo jsou různé druhy ochranných kouzel. Některé zabrání kouzelníkům, jiná mudlům, aby se přiblížili příliš blízko.“

„Ale jak se tam tedy Godrik dostal?“ zeptala se Helga.

„Pojďme to zjistit, ano?“ řekl Salazar, podal Godrikovu hůlku Roweně a použil svoji vlastní, aby nad nimi vytvořil schodiště.

Vyšli nahoru a skutečně tam našli Godrika, který seděl na zemi a vypadal dost znuděně.

„Už bylo na čase,“ řekl na uvítanou. „Našli jste moji hůlku?“

Rowena mu ji podala a Godrik začal vysvětlovat, co se stalo. Rozhodl se vytvořit schodiště poslední a nahoru vylétl na koštěti. Nechal ho zmizet, jenže pak upustil svoji hůlku. Nestihl ji zachytit a jelikož Rowena zde zatím nevytvořila okna, ocitl se v pasti vytvořené vlastními kouzly.

„Aspoň víme, že bezpečnostní kouzla fungují,“ podotkl, když scházeli dolů. „Doufám, že jste měli zábavnější dopoledne než já?“

„No Rowena se Salazarem si užili spoustu zábavy,“ ozvala se Helga.

„Ne, neužili,“ odporovala Rowena. „Pilně jsme pracovali.“

Godrik se ušklíbl, Helga se na něj zazubila. Ani jeden jim nevěřil.

„Nevadí, Roweno,“ řekl Salazar. „Můžeme se ztratit odpoledne a pak budou jejich domněnky správné.“

„To tedy ne!“ prohlásil Godrik. „Měli jste na to celé dopoledne. Odpoledne mi pomůžete se stavbou věží.“

„Za poslední měsíce jsme nedělali…víš…nic!“ Rowena stála s rukama v bok a nikdo se jí neodvážil odporovat.

Godrik se na ni podíval a uličnický výraz se mu objevil ve tváři. „Pokud jste se opravdu celé dopoledne nechovali ve sklepení jako králíci, tak jste oba promarnili svou příležitost. Ať tak či onak, odpoledne bude potřeba každé ruky při stavbě věží.

Rowena zaklela a obrátila oči v sloup. Rychle se podívala na Salazara a měla podezření, že buď počítá do deseti, nebo se modlí za pevné nervy.

XXXXXXXXXX

„To schodiště tu akorát překáží,“ řekl Godrik a nechal vstupní schodiště podruhé zmizet.

„Ale musíme se být schopní dostat do učeben v támhleté chodbě,“ oponovala mu Helga a schodiště znovu vyčarovala.

„Zatím můžeme využívat jiné učebny,“ odpověděl Godrik a schodiště opět zmizelo.

„To tys ho navrhl ve svých plánech,“ odsekla Helga a přičarovala ho zpátky.

„Byly to jen plány na nečisto a schodiště tady překáží.“

„Ale musíme ho mít tady!“

„Ne, nemusíme!“

„Ale ano, musíme!

„Nedělej to!“

„Udělám!“

Salazar s Rowenou sledovali své přátele z balkonu nad nimi s jistým pobavením.

„Dávám jim dvě minuty, než se začnou navzájem proklínat,“ zašeptal Salazar.

„Typuju, že to bude trvat míň než minutu, než ho Helga prokleje,“ opověděla Rowena rovněž šeptem. „Její ruka už se natahuje po hůlce.“

„Možná bychom měli zasáhnout?“ navrhl Salazar, aniž by se pohnul z místa, kde se opírali o balkónové zábradlí.

„Proč?“ odpověděla Rowena. „My se tím každopádně pobavíme. Oni už se na náš účet dneska pobavili dost.“

„Pravda,“ souhlasil Salazar.

„Když už jsme u toho, mám nápad, jak by se ten problém se schodištěm dal vyřešit.“ Rowena se lehce naklonila přes zábradlí.

„Hm?“

Helga měla svou hůlku v ruce, mířila jí Godrikovi na nos a Salazar nevěnoval Roweniným slovům příliš pozornosti.

„Ano, myslím, že to mohu vyřešit. Postavit schodiště a přitom kolem zachovat dostatek prostoru.“ Naklonila se ještě víc přes zábradlí a snažila se dohlédnout na vchod do věže přímo pod nimi.

„Nenakláněj se tak,“ varoval ji Salazar a přitáhl ji zpátky.

Rowena si toho nevšímala, vymanila se mu a ihned se opět hluboko vyklonila přes zábradlí, aby získala lepší výhled na to, co bylo pod nimi.

„Nedělej to!“ Salazar se opět pohnul, aby si ji přitáhl zpátky, ale tentokrát nebyl dost rychlý. Rowena vyklouzla z jeho sevření a spadla přes zábradlí.

Salazarův výkřik přiměl Helgu a Godrika, aby se podívali nahoru.

 

předchozí kapitola            následující kapitola

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

:)

(pimpinela, 12. 7. 2011 22:55)

Skvelá kapitola. Ako Sala a Rowenu furt podozrievali, že si spolu užívali :D :D...Jujda ale chudák Rowena, dúfam, že sa jej nič vážneho nestalo. Pekná kapitolka.

 

 



Archiv

Kalendář
<< červen >>
<< 2018 >>
Po Út St Čt So Ne
        1 2 3
4 5 6 7 8 9 10
11 12 13 14 15 16 17
18 19 20 21 22 23 24
25 26 27 28 29 30  


Statistiky

Online: 1
Celkem: 235115
Měsíc: 1973
Den: 84