Jdi na obsah Jdi na menu
 


21. 5. 2011

6. Jiný Salazar Zmijozel



Den, kdy se Rowena setkala s rodiči Salazara Zmijozela, byl nezapomenutelný. Bohužel, pro její a Salazarovy plány byl nezapomenutelný jen díky tomu, že byl tak strašný.

Začalo to dobře. Rowena byla probuzena tichým zaklepáním na dveře jejího pokoje v Havraspárském sídle. Její služebná vešla a na ruce jí seděla sova, ve které Rowena okamžitě poznala Dia. Vyskočila z postele a spěchala si přečíst Salazarův dopis. Byl plný ujištění, že dnešní večeře ve Zmijozelském sídle, na kterou byli rodiče Roweny pozváni, dobře dopadne.

První známkou toho, že věci nejdou podle jejich představ, byl počet lidí, kteří byli ve Zmijozelském sídle, když Rowena se svými rodiči přijela. Zdálo se, že soukromá večeře se změnila na párty, které se zúčastnil každý soused v okruhu padesáti kilometrů.

Roweně trvalo půl hodiny, než vůbec našla Salazara. Když se tak stalo, spatřila ho ve společnosti mladé ženy, která zjevně toužila víc, než jen po tanci. Rowena je pozorovala a usmála se, když si všimla, jak Salazar odráží ženiny útoky. Pobavení se změnilo v neklid, když viděla, že žena se snaží dostat Salazarovi pod kabátec. Rowena okamžitě přiběhla a vylila na svou sokyni pohár vína, co držela v ruce.

Následující události si pamatovala jen matně, ale s klidem mohla říct, že obsahovaly spoustu tahání za vlasy, škrábání a způsobily, že většina hostů byla vděčná, že dámské šaty neměly prostor pro ukrytí hůlky.

Salazar se vrhl mezi obě ženy a odvedl Rowenu do zahrady, než stačila druhou ženu moc pocuchat. Pokud by se někdo odvážil říct, že Rowena neměla v bitce navrch, pak by na něj v příští vteřině přiletěla nějaká nápaditá kletba.

„Máš na šatech krev,“ řekl Salazar.

„Malá děvka,“ mumlala Rowena. „Měla by se naučit držet od tebe ruce dál.“

„Ano,“ řekl Salazar s povzdechem. „Myslím, že tvá lekce jí to dnes jasně ukázala. Ačkoliv bych byl rád, kdybys to neudělala.“

„Nehodlám tu stát a dívat se, jak tě svádí nějaká malá…“

„Ta malá děvka, jak jí říkáš, je dcerou jednoho z otcových nejstarších přátel,“ informoval ji Salazar napjatě.

„Má od tebe držet ruce dál!“

„Jo, ale ty od ní taky.“

Rowena se šibalsky usmála. „Podívej, mám tady sokyni, o které ani nevím, takže by bylo nejlepší, abychom se vzali co nejdříve. Dřív, než tě ta malá coura dostane do kompromitující situace a dostane tě ode mne.“

„Myslím, že tohle je ta okouzlující Rowena, o které jsem tolik slyšela,“ ozval se za jejich zády mírně syčivý ženský hlas. Znělo to, jako by každý tón protahovala. Rowena ihned věděla, kdo je ta žena. Salazarova matka. Očividně i ona mluvila hadím jazykem.

„Matko,“ Salazarův tón byl víc formální, když se otočil ke starší ženě, která se vynořila ze tmy. „Dovol mi, abych ti představil Rowenu z Havraspáru.“

Salazarova matka nevypadala tak, jak Rowena očekávala. I když Kathelyn Zmijozelová byla stejně vysoká jako její syn, měla bohatou hřívu stříbroplavých vlasů, která byla v nápadném kontrastu k Salazarovým vlasům barvy havraního peří. Její pronikavě modré oči si přeměřily Rowenu, která rychle udělala uctivé pukrle, a zároveň se nenápadně snažila skrýt krvavé skvrny.

„Tvůj otec by s tebou chtěl mluvit, Salazare. Je ve své pracovně.“ Katelyn mávla rukou směrem k domu, aniž by odtrhla zrak od Roweny. „My se zatím projdeme po zahradě, dokud se nevrátíš.“

Salazar se mírně uklonil své matce a pospíchal dovnitř.

„Salazarův otec není nadšený,“ řekla bez obalu Kathelyn, jakmile Salazar zmizel v domě. „Pokud si přejete vzít si mého syna, budete muset hodně přesvědčovat mého muže, aby vám dal požehnání.“

Rowena se kousla do jazyka dřív, než vysloví to, co se jí právě honilo hlavou. Věděla, že veškeré omluvy by na ženu, která kráčela po jejím boku, nijak nezapůsobily.

„Můj manžel si přeje, aby se náš syn oženil s dámou ze šlechtického rodu,“ pokračovala Katelyn. Zvedla ruku, aby zarazila Roweniny protesty. „To znamená - s ženou, která se chová jako dáma a nedělá scény na veřejnosti. Existuje mnoho způsobů, jak si to mohla vyřešit s… jakže si jí to říkala? Ach ano, malá coura. Způsobů, které nezahrnují krvácení.“

Rowena se podívala na své potřísněné šaty dřív, než Katelyn pomocí kouzla skvrny odstranila.

„Opravdu nám nedá své svolení? Bude se nám snažit zabránit ve sňatku?“ zeptala se Rowena.

Katelyn si odfrkla, což zcela jistě nebylo chování vhodné pro dámu. „Salazar nikdy nečekal na svolení svého otce dřív, než něco udělal, takže pochybuju, že s tím začne právě teď. Ale sňatek by pro vás mohl být obtížný, když nebudete mít požehnání obou rodičů.“

„A dostaneme vaše požehnání?“ zeptala se tiše Rowena.

Katelyn chvíli mlčela, jako by si rozmýšlela, co říct. „Můj syn vždycky měl nějaké netradiční nápady. Někteří dokonce říkají, že divné. A on potřebuje ženu, která bude stát při něm, aniž by se mu smála, a naopak mu pomůže uskutečnit jeho sny.“

„Ráda poslouchám Salazarovy nápady,“ usmála se Rowena.

„Ano,“ oplatila jí Katelyn úsměv. „Věřím vám. Budete mu dobrou ženou…A ano, máte mé požehnání.“

„Děkuji,“ odpověděla Rowena, než se otočily směrem k domu.

Viděla Salazarovu siluetu ve dveřích, když šly zpátky. I z dálky to vypadalo, že je rozrušený.

„Ach,“ povzdechla si Katelyn, když se k němu přiblížily.

„Otec zuří,“ řekl Salazar tiše, jakmile se postavily vedle něj. „Mami, nebude ti vadit, když si na chvíli promluvím o samotě s Rowenou?“

„Samozřejmě že ne,“ odpověděla Katelyn a vešla do domu.

Salazar otevřel dveře a vpustil Rowenu do místnosti, kde zrovna nikdo nebyl. „Nechce mi dát povolení k tomu, abych si tě vzal.“

„Tvoje matka říkala, že nebudeš čekat na jeho souhlas,“ zkoumala Rowena, jestli se starší žena mýlila. Při pohledu na Salazarovu tvář došla k názoru, že ano.

„Otec řekl, že mě vydědí, když si tě vezmu.“ Salazar se posadil do jedné ze židlí s pochmurným výrazem na tváři.

„To je všechno?“ zeptala se Rowena a její tvář se rozjasnila. „Mám peníze, moji rodiče jsou stejně bohatí jako rodina Zmijozelů.“

„Nejde o peníze,“ odpověděl Salazar. „Vyžene mě z tohoto sídla, nikdy se nebudu moci smět vrátit ani mluvit s žádným členem rodiny.“

„Ani s tvou matkou?“ hádala Rowena. Salazar přikývl. „Mimochodem, dala nám své požehnání.“

„Na tom nezáleží,“ povzdychl si Salazar. „Nepostaví se otcovu rozhodnutí mě vydědit. Nemůžu ji s ním nechat samotnou, ne navždy.“

„To je to tak špatné?“ zeptala se Rowena, když klesla na kolena k Salazarovým nohám. Neopověděl, nebylo to třeba. V jeho očích si mohla přečíst, čeho všeho by byl Salazar Zmijozel starší schopen a její sny o svatbě se rozpustily jako sněhová vločka.

„Něco vymyslím,“ slíbil Salazar, zvedl ji ze země a posadil si ji na klín. „A nebo ty, koneckonců jsi nejchytřejší žijící čarodějka.“

„Lichocením dosáhneš všeho,“ poškádlila ho Rowena.

„To doufám,“ zasmál se Salazar. „Ale ne, dokud nejsme manželé.“

„Nejsem si jistá, že chci čekat tak dlouho,“ zašeptala mu Rowena do ucha, zatímco její dlaň se vydala stejným směrem jako ruka její sokyně dříve ten večer.

„Co se to tady děje?“ ozval se hlas ode dveří.

„Otče!“ Rowena zalapala po dechu, když se podívala na oba rodiče, Salazarovu matku a muže, který nemohl být nikým jiným, než Salazarovým otcem.

Dva páry vešly do místnosti a Katelyn za nimi zavřela dveře. Rowena měla dojem, že zachytila drobný úsměv na tváři starší ženy. Uvědomila si, že to tak plánovala. Zatímco Salazar přemýšlel, jak vyzrát nad svým otcem, jeho matka vzala věci do svých rukou.

„Roweno, buď tak laskava a sedni si na volnou židli,“ požádala ji Adéla z Havraspáru. Rowena se začervenala.

Jakmile se všichni posadili, Katelyn zahájila rozhovor.

„Vypadá to, že náš syn se ožení se slečnou z Havraspáru,“ začala Katelyn. „Její pověst může být zachráněna pouze svatbou. Co takhle na jaře?“

„Ano, tím by se to vyřešilo,“ řekl Salazarův otec žoviálně. Roweně se ulevilo.

Rowena se usmála na Salazara, když její rodiče přikývli. Bohužel, on jí úsměv neopětoval, jeho pohled se upíral výhradně na jeho otce, jediného člověka, který na toto téma mohl ještě něco dodat.

„Otče?“ zeptal se Salazar váhavě.

„Pověst dámy se vztahuje pouze na skutečné dámy,“ odpověděl Salazar Zmijozel starší s úšklebkem. Rowena cítila, jak zrudla, když slyšela rozčilené povzdechy svých rodičů na tuto urážku. „Nikdy nedám svolení k tomuto sňatku!“

Rowena omámeně sledovala, jak její otec vyskočil z křesla, hůlku namířenou na krk druhého muže.

„Váš syn zneuctil mou dceru,“ zasyčel s chladnou zuřivostí. „Chcete to popřít? Odmítáte jim dát souhlas?“

„Ano,“ odpověděl Salazarův otec ledovým hlasem. Chvíli pak mluvil v hadí řeči a zpod její židle se vyplazil had. Rowena vyskočila a instinktivně se přiblížila k Salazarovi.

„Roweno, odjíždíme.“

Rowena se podívala na otce, který upíral pohled na hada.

„Otče?“ zeptala se váhavě. Nikdy ho předtím takhle neviděla a z nějakého důvodu byla vyděšená.

„Hned, Roweno!“ upřesnil otec, ale její nohy se stále nemohly hnout z místa.

„Roweno, promluvíme si o této záležitosti doma,“ řekla matka a Rowena se podívala na její vyděšenou tvář. Přikývla, neochotně vrhla poslední pohled na Salazara a nechala ho o samotě s jeho rodiči.

Doma pak křičela, argumentovala, plakala a trucovala. Všechno marně. Nic nedokázalo obměkčit jejího otce v rozhodnutí, že přeruší veškeré styky s rodinou Zmijozelových. A sova od Salazara jí přinesla dopis, ve kterém potvrzoval, že jeho otec nehodlá změnit svůj názor na jejich sňatek.

Další dva týdny byly nejhorší v jejím životě. Jen zprávy od její nejlepší kamarádky Helgy ji na chvíli vytrhovaly z jejího trápení.

Její rodiče rádi souhlasili s Roweniným návrhem, že pojede na pár týdnů k Helze. Sbalila si kufry a opustila svůj domov navždy.

První věc, kterou udělala, když přijela k Helze, bylo to, že si půjčila jejího puštíka obecného a poslala Salazarovi zprávu, kde právě je. Hned druhý den stál Salazar ve vstupní hale s vlastními zavazadly.

Rowena se nikdy nedověděla, jak její rodiče zjistili, že se k ní u Helgy připojil Salazar. Neměla to v úmyslu a bylo zde relativně málo čarodějů, kteří by je mohli poznat. Každopádně, do týdne na to její rodiče přišli a dali jí ultimátum.

Rowena nechala Salazara přečíst jejich dopis. Četl ho několikrát a pak zvednul hlavu.

Seděli tiše skoro hodinu, než se Helga vrátila z procházky a také si přečetla psaní.

„Tvoji rodiče si očividně myslí, že nejsem vhodná gardedáma,“ poznamenala Helga. „Žít v hříchu, hm… Co budeš dělat?“

„Musí se vrátit domů,“ odpověděl Salazar, jako by to bylo jasné.

„Nemusím!“ prohlásila Rowena. Její mysl se tím už nějakou dobu zaobírala. Vytrhla Helze dopis z ruky, stáhla z prstu matčin prsten, který od ní dostala k šestnáctým narozeninám, což bylo před pěti lety, a přidala ho k dopisu.

„Ne!“ Salazar se natáhl a popadl ji za ruku, když začala psaní přivazovat k noze sovy. „Nevíš, co děláš. Budeš vyhnanec, společnost tě zavrhne.“

„Nezajímá mě to. Budu mít tebe, budu mít Helgu,“ odpověděla Rowena. Vytrhla ruku z jeho sevření a obrátila svou pozornosti zpět k sově. Nikdo nepromluvil, dokud sova neodlétla.

Její rodiče jí nikdy neodpověděli.

Nezáleželo jí na tom. Měla všechno, co chtěla.

Za beta-read děkuji Snapeovkám.

 

předchozí kapitola            následující kapitola

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

:D

(Pimpinela, 14. 7. 2011 17:34)

Nuž Rowenina žiarlivosť sa teda predviedla...ale oboch mi ich bolo ľúto...,že Salazarov otec im nedopraje šťastie... :(

panejo

(Viky, 29. 5. 2011 20:35)

Panejo, zajímavě se to vyvinulo :))
je fakt,že nad těmahle postava jsem snad nikdy moc nepřemýšlela, ani o nich nečetla, takže se mi to moc líbí :))
A klobouk dolů i za tvůj překlad :) Všechno je to krásně plynulý a dobře čtivý ;-))