Jdi na obsah Jdi na menu
 


16. 7. 2014

  Písek v botách (1. část) 

pisek-v-botach1.jpg  

Varování překladatelky: Tohle je hodně netradiční slash. Charaktery OOC (vlastně jsou spíše obrácené), slash, místy romantika v romantických kulisách, klišé, instantní vztah. Jednoduše, kdo si nedokáže představit Snapea v plavkách ani ve snu, ať nečte, nebo jen na vlastní nebezpečí:) 

Povídka inspirovaná písničkou Sand In My Shoes od Dido, kterou si můžete poslechnout třeba zde: http://www.youtube.com/watch?v=_lrVymj9xHY.

V originále se jedná o jednorázovou povídku, ale protože má přes dvacet stran ve wordu, rozdělila jsem ji při překladu do tří částí. 

000

Harry s povzdechem položil cestovní kufr vedle své postele a bez zájmu se rozhlédl po svém bytě. Stěny měly fádní béžovou barvu, ale pořád byly lepší než šedivý koberec. Nebyly zde žádné fotografie, trofeje nebo upomínky z cest. Od doby, co se sem před šesti lety nastěhoval, se vzhled bytu nijak zvlášť nezměnil. Přibylo oblečení a nejnutnější osobní věci, které zůstaly rozházené poté, co před dvěma týdny ve spěchu odjížděl. Byt byl neosobní jako čekárna u doktora. 

„Domove, sladký domove,“ zamumlal a zamířil ke kuchyňskému koutu, aby si nalil sklenici vody. Zašklebil se při pohledu na hromadu nádobí ve dřezu, která čekala, až ji konečně umyje. Nikdy po sobě nemyl nádobí, když už náhodou jedl doma. S povzdechem si natočil do sklenice vodu z kohoutku. Opřel se o kuchyňskou linku, upíjel chladivou tekutinu a v myšlenkách se vrátil zpět… do dne, kdy popíjel ledový koktejl a držel se za ruku s… 

Zatroubení projíždějícího auta ho vytrhlo ze snění. Ten zvuk se zdál příliš hlasitý, zvláště v tak klidném večeru, jako byl dnes. „Přenes se přes to, Pottere!“ řekl sám sobě. Byly to jen dva týdny… Nemohl ale popřít, že to byly nejlepší dva týdny jeho života. Frustrovaně si povzdechl, postavil sklenici na stůl a zamířil do koupelny. Potřeboval si dát sprchu, aby spláchl ty nevhodné myšlenky. 

Nechal odtéct vodu, posadil se na poklop toaletní mísy a rozvázal si tkaničky. Poté, co si sundal boty, se na zem vysypal písek. Při pohledu na něj se znovu ztratil ve  vzpomínkách na uplynulou dovolenou. Vybavoval si chůzi po pláži a mořské vlny, které olizovaly jeho nahé kotníky… Jak nabíral dlaněmi vodu a stříkal ji po tmavovlasém společníkovi ve snaze ho oslepit…  Jak se smál se a dováděl ve vlnách, šťastnější než kdykoliv předtím… Jak nabral vodu do dlaní a vystříkl ji nad jejich hlavy, jak se jeho společník tiše smál, jak začala další vodní bitva… Už třetí v tomto týdnu… 

Postavil se a vzápětí uklouzl na vlhkém linoleu a tvrdě přistál na zádech, přičemž se uhodil o bok vany. Hlava se mu nedopatřením dostala pod proud vody ze sprchy. Se sténáním se vytáhl do kleku a vypnul vodu. V duchu sám sobě nadával, že znovu začal vzpomínat… 

Seděl na mokré podlaze a přemýšlel, jestli vybalení kufru počká do zítřka. Ještě jednu noc chtěl zapomenout, že je ve svém londýnském bytě. Zatraceně, chtěl zapomenout na předchozí nádherné dva týdny, které změnily jeho život. Myslel si, že je spokojený v životě, jaký vedl předtím. Že mu vyhovují dny naplněné prací… byl si tím vlastně jist. Aspoň do té doby, než nastoupil do letadla a odletěl na dovolenou…

000 

Harry si zastínil oči rukou, když vystoupil z taxíku a zíral na rozlehlý hotel, kde bude následující dva týdny bydlet. Měl jen jeden kufr, do kterého se mu vešlo oblečení na čtrnáct dní a veškeré hygienické potřeby. Posunul si sluneční brýle výš na nose, vystoupal po několika schodech do vstupní haly a pokračoval k recepci. 

„Mám tu rezervaci na jméno Harry Potter,“ sdělil muži za přepážkou. Tak daleko od Británie neměl potřebu se skrývat za nějakým pseudonymem. 

„Ach, ano, tady to je,“ řekl recepční, když se podíval do počítače. „Pokoj 1408.“ 

Harry poděkoval, vzal si klíče, vyjel výtahem do patra, odemkl dveře svého pokoje a odložil si kufr na křeslo. Rozhlédl se a uviděl prosklené dveře, které vedly do ložnice. Prošel své apartmá, zamračil se nad květinovým potiskem na tapetách a dokončil svou obhlídku, když prošel koupelnou zpátky do malého obývacího pokoje. Přemýšlel, jestli má něco lepšího na práci, než jít si prohlédnout hotelový komplex. S tím popadl plavky a další věci na pláž a divil se, že nikdy dříve neposlechl Hermionu, když mu říkala, ať si vezme dovolenou, když ho pronásledování temných čarodějů příliš vysilovalo. 

000 

Během několik let se vypracoval na jednoho z nejlepších bystrozorů. Měl silný cit pro spravedlnost a k tomu pevné nervy, což byla ideální – a vlastně nezbytná – kombinace, když chtěl člověk zasvětit svůj život boji s černou magií. Nicméně to vypadalo, že roky bystrozorských zkušeností a trénování reflexů ho dnes dokonale opustily, protože si nevšiml mudlovského chlapce, který běžel naproti němu. Srážka byla nevyhnutelná – a docela bolestivá.

„Sakra!“ vykřikl Harry, zatímco dopadl na jednoho z turistů, který ležel na ručníku pod velkým slunečníkem. Zvedl hlavu natolik, aby mohl za rozjíveným děckem zařvat: „Zatracený spratku! Co tě v té škole učí?!“ 

„Bohužel jsou právě prázdniny, pane Pottere,“ ozval se vedle něj podezřele známý hlas. 

Harry ztuhl.

Nadzvedl se na rukách, aby se mohl podívat na osobu, na kterou spadl. Polkl, když si uvědomil, kdo to vedle něj (a také pod ním) leží. Díval se do tmavých skel slunečních brýlí, ale tvář mu byla velmi dobře známá.  

„Nejste oblečen,“ byla jediná věc, které ho napadla. 

„Jsem, pane Pottere. Mám na sobě plavky, stejně jako vy,“ odfrkl si druhý muž. „Tohle koneckonců není nudistická pláž, i když vím o jedné, která je nedaleko,“ dodal s dravčím úsměvem. 

Harrymu došlo, že stále napůl leží na svém bývalém profesorovi, vyškrábal se do sedu a snažil se potlačit myšlenky na to, jaké bylo být přitisknut k hrudi druhého muže. 

„Co tady děláte, Snape? Vždyť jste mrtvý!“ 

Snape setřásl trochu zbloudilého písku ze svého hrudníku a pak se podíval na Harryho. „Řekl bych, že je očividné, co tady dělám. Ležím na pláži,“ protáhl. 

Harry potlačil zlost, kterou v něm Snape dokázal kdykoliv vyvolat už od dob, kdy nastoupil do Bradavic. „Měl jsem na mysli, co tady děláte živý, když jsem vás viděl umřít?!“ 

„Co na to říct, Pottere. Vstal jsem z mrtvých,“ pronesl druhý muž s nemalou dávkou sarkasmu, pak se posadil a rozpažil ruce, jako by v tom gestu chtěl obsáhnout celou pláž i moře. „Po tom všem, co jsem udělal pro svět, si vážně nezasloužím ani klidnou dovolenou?“ 

„S-samozžřejmě, že ano, pane,“ zavrtěl Harry hlavou, rozzlobený, že zní, jako kdyby mu bylo znovu jedenáct. „Ale… proč zrovna tady?“ Harry nemohl uvěřit, že existuje náhoda, která by svedla dohromady na pláži zrovna jeho a bývalého profesora lektvarů. 

„Myslel jsem, že mě tady nikdo nepozná,“ zavrčel Snape. Jeho obočí se nad slunečními brýlemi zamračilo. Harry si nemohl pomoci, ale upřeně se na něj díval. Sakra, on na něj doslova zíral! 

„Není to moje vina, že jsme měli stejný nápad,“ zamumlal Harry. Cítil, jak ho nepříjemně škrábe v krku, když si prohlížel muže, který měl sice kratší vlasy a náznak strniště na tváři, ale jinak vypadal tak, jak si ho pamatoval. S povzdechem začal sbírat věci, které upustil, když do něj ten kluk narazil. Zarazil se, když nemohl najít své sluneční brýle.

„Hledáte tohle, Pottere?“ usmál se Snape. Harry vzhlédl a viděl Snapea, jak drží jeho sluneční brýle mezi prsty. Když se po nich natáhl, Snape ucukl. „Ale, ale,“ zavrtěl hlavou. „Co se stalo s vašimi normálními brýlemi, Pottere?“ 

„Nosím teď kontaktní čočky,“ odsekl Harry. „Je to mnohem praktičtější, když člověk pracuje jako bystrozor.“ 

„Hm,“ zamumlal Snape a naklonil hlavu mírně na stranu. „Vypadáte mnohem víc… hm… sexy. Lépe vyniknou vaše oči.“

Harry stiskl zuby a odvrátil zrak, než se ovládl a zase se mohl na Snapea podívat. Mračil se. „Jistě, moje úžasné zelené oči, které mám po matce,“ odfrkl si. „Můžu konečně dostat zpátky své sluneční brýle?“ 

Snape se krátce zamračil a zvedl se, což Harrymu nijak nepomohlo. Přesto ten plynule elegantní pohyb dokázal ocenit. „Nemyslel jsem to tak, Pottere. Uplynulo už pár let, co jsem si dovolil přiznat, že minulost je jen minulost.“ Pohlédl na Harryho se smíchem (skutečně se smál!) a podal mu sluneční brýle. „Zavřete ústa, Pottere, než vám do nich vletí moucha.“ 

Harry semkl rty, až se mu napjaly svaly na tvářích, popadl své sluneční brýle a nasadil si je. Nemohl uvěřit, že tento (skoro nahý!) muž je jeho bývalý profesor lektvarů. Snape, kterého znal, se nikdy nesmál, měl na sobě tolik vrstev oblečení, kolik jen bylo možné, a nikdy nemluvil o svém soukromí, bez ohledu na to, jak neškodné ty informace mohly být. Nemluvě o skutečnosti, že by měl být mrtvý. 

„Pořád nemůžu uvěřit tomu, že jste naživu,“ vydechl Harry. Všechno podráždění zmizelo, když si prohlížel Snapeovo očividně živé tělo. „Viděl jsem vás umřít…“ 

„Viděl jste, co jsem chtěl, abyste viděl, Pottere,“ odbyl ho Snape trochu podrážděně. „Nikdy bych nebyl svobodný, kdyby si kouzelnický svět myslel, že jsem stále naživu.“ 

„Není divu, že se nikdy neukázal váš portrét,“ pronesl zamyšleně Harry. „Snažil jsem se pověsit váš obraz v kanceláři ředitele školy, ale nikdy jste se na něm neobjevil, bez ohledu na to, co jsme udělali. Teď když o tom přemýšlím, Brumbál vypadal, že se opravdu dobře baví…“ 

„Pokusili jste se pověsit můj portrét v Bradavicích?“ zeptal se Snape zděšeně. „A proč byste to proboha dělali?“ 

„Protože jste hrdina a zasloužil jste si to,“ zamračil se Harry a podrážděně si založil ruce na prsou. Pak si uvědomil, koho tím sám sobě připomíná, a zase je svěsil dolů. Sprška slané vody, kterou k nim vyslaly vlny, mu dopadla na hrudník, a Harrymu došlo, že Snape je sice napůl svlečený, ale on taky.

„Jsem anti-hrdina, nebo dokonce hrdina byronský.“ (1) Snape vypadal, že se dobře baví. „Nezasloužím si podobné pocty,“ tiše si odfrkl a zavrtěl hlavou. „Život není román nebo pohádka, Pottere. Hrdinové jsou hezcí urostlí chlapci jako vy, kteří se ožení s dámou v nesnázích a mají kupu dětí,“ řekl se zjevnou nechutí. 

Harryho koutky zacukaly, přestože si nebyl jistý, jak si má přebrat slovo „urostlý“ z úst svého bývalého profesora. Přesto mu to nedalo a hravě odsekl: „No, podle vašich slov bych nikdy nemohl být hrdinou, protože pochybuji, že si vezmu mladou čarodějku a zplodím hromadu dětí.“ 

„Jak to myslíte, Pottere?“ Snape se líně ušklíbl. „Copak jste ještě neoplodnil tu malou Weasleyovou?“ 

„Nevyšlo to,“ poznamenal Harry a jeho koutky stále trochu cukaly. „Ukázalo se, že nechce být s mužem, který – abych ji přesně citoval – to rád někomu strká do zadku.“ Usmál se, když Snape vydal přiškrcený zvuk. „Dýchejte, Snape. Vypadáte přesně jako McGonagallová, když jsem jí řekl, že dávám přednost…“ 

„Určitě jste jí to neřekl takhle!“ přerušil ho Snape a jeho tváře trochu zrůžověly. 

„Ne, samozřejmě že ne,“ usmál se Harry a pak se zasmál. „Způsob, jakým jsem jí to sdělil, byl lepší.“ Když Snape vypadal, že je zvědavý, pokračoval: „Zeptal jsem se jí, jestli si pamatuje na zakázanou lásku mezi profesorem Brumbálem a Grindelwaldem. Pak jsem ukázal na sebe a řekl jsem: jsem na tom stejně.“ 

„Ale ne,“ zasténal Snape a přikryl si tváře rukama. 

„Ale jo,“ ušklíbl se Harry vesele. „Její výraz byl k popukání.“ 

„Umím si to představit,“ zamumlal Snape tiše. „Tak mi prozraďte, Pottere,“ zeptal se po chvíli, když si sedal zpátky na písek a pokynul Harrymu, aby se k němu připojil, „chodíte zrovna s nějakým pěkným mladíkem?“ 

„Ne.“ Harry se zamračil, když rozložil svůj ručník vedle Snapeova a lehl si na břicho ve stínu velkého slunečníku. „Vlastně už uplynula nějaká doba, co jsem měl vztah. Věnuju se především své práci.“ Navzdory tomu, že pak zanedbávám své přátele a zdraví, dodal v duchu. „Jak by řekl Ron nebo Hermiona: nemám na nic podobného čas.“ 

„Jaká škoda,“ ušklíbl se Snape a v jeho hlase nezaznívala ani špetka účasti. 

„A co vy, Snape, máte nějaké mladé obdivovatelky, které po vás házejí své podprsenky a kalhotky?“ zeptal se Harry,  opřel se o lokty a znovu přejel pohledem Snapeovo tělo. Líbilo se mu, jak se mu na rukou rýsují svaly, když se o ně opřel, i jeho štíhlé překřížené nohy. Zároveň se mu líbilo i to, jak ho pohled na tělo staršího muže na chvíli rozechvěl. 

„Kalhotky bych možná ještě zvládl, ale pokud by mě nějaký mladý muž sváděl oblečený do podprsenky, tak by z mého pokoje letěl rychleji, než stačí říct Crucio,“ doslalo se mu cynické odpovědi. 

„Muž!“ vykřikl Harry a prudce se posadil. „Ale já jsem myslel, že jste měl rád… že jste miloval mou matku!“ 

„Ano,“ souhlasil Snape. „Byla prvním člověkem, kdo mi – kromě mé vlastní matky – projevil nějakou náklonnost, takže jsem se do ní okamžitě zbláznil. A nikdo nemohl říct, že by nebyla krásná. Nechal jsem se tím citem téměř zotročit, a zvláště po její smrti se z toho stala vlastně obsese.

Na samém prahu smrti jsem si to konečně uvědomil a osvobodil se od minulosti. Stal jsem se svobodným tak, jak jsem nikdy nebyl,“ lehce pokrčil rameny a i ten pohyb vypadal mnohem bezstarostněji, než kdykoliv předtím. „Zjistil jsem, že mě přitahují muži, i když se vyskytlo i pár žen, které probudily můj zájem.“ 

„Nikdy mi neodpovíte na to, na co jsem se ptal.“ 

„Proč se tak najednou zajímáte o můj sexuální život?“ zeptal se tiše Snape. 

„Možná proto, abych zjistil, jestli mám nějakou konkurenci,“ řekl Harry a hravě zamrkal. Poté vytřeštil oči, když se k němu Snape přiblížil, svůdný úsměv na rtech a nakláněl se k němu blíž a blíž, až Harry ležel na svém ručníku a Snape byl nad ním. 

„Mohu vás ujistit, Pottere, že i kdyby sám Adonis zaklepal na mé dveře, nebyl by vpuštěn…“ 

Bez ohledu na to, co chtěl Snape říct, byl přerušen, když se jejich ústa setkala jako dva magnety, přestože Harry neměl v úmyslu seznámit se tak důvěrně se Snapeovými lákavými, úzkými rty. Ale… hmm… myšlenky se mu rychle vypařily z hlavy. Kdo by řekl, že Snape umí tak dobře líbat? 

Když se od sebe odtáhli, Harryho sluneční brýle mu visely na jednom uchu a on je líně sundal, ještě vláčný po tom vášnivém polibku. Díval se do skel Snapeových brýlí a najednou si uvědomil – a byl to trochu šok – že by chtěl vidět ty známé černočerné oči. Oči, které ho pronásledovaly jako noční můra a které ho, tím si byl jistý, brzy budou pronásledovat i ve snech. Pomalu se natáhl, oběma rukama uchopil Snapeovy brýle, sundal je a okamžitě se ztratil v té nekonečné černi jeho očí. 

„Nehledám trvalý vztah,“ řekl Snape. „Je to příliš komplikované.“ 

„Já taky ne,“ usmál se Harry. „Je to příliš časově náročné.“ 

„Jak dlouho tady budeš?“ 

„Dva týdny.“ 

Snapeovy rty se pomalu roztáhly do úsměvu. „To je perfektní.“ Pak se sklonil a oba se ztratili v dalším neuvěřitelně vášnivém polibku. 

(1) Byronský hrdina je idealizovaná, ale zkažená osoba znázorněná v životě a díle lorda Byrona. Byronský hrdina se poprvé objevil v Byronově autografickém románu, epické básni Childe Haroldova pouť. Byronský hrdina má typické osobní rysy: Vysoká úroveň intelektu a vnímání, vychytralý a schopný se přizpůsobit, sofistikovaný a vzdělaný, sebekritický a introspektivní, tajemný, přitažlivý a charismatický, usilující o mravní integritu, má vysokou schopnost svádění a sexuální přitažlivost, společenský a sexuálně dominující, emočně nevyrovnaný, trpící bipolární poruchou, náladový, žijící v exilu, vyděděnec, psanec, s „temnými" vlastnostmi, které obvykle nejsou připisovány hrdinům, pohrdající hodnostmi a výsadami, cynický, arogantní, sebe-destruktivní, s tíživými tajemstvími z minulosti. (Převzato z Wikipedie.)

000 

následující kapitola

Za beta-read moc děkuji larkinh

Překladatelka: Suzanne  

Zdroj obrázku: weheartit.com 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

...

(Profesor, 11. 8. 2014 11:23)

Zajímavá a moc hezká povídka. Severus se mi tu líbí. Po své "skoro smrti" změnil svůj život... Dobře udělal.

Re: ...

(Suzanne, 13. 8. 2014 22:15)

Děkuji za hezký komentář. Jsem ráda, že Severus v plavkách prošel:)

Dovolenka

(Mononoke, 6. 8. 2014 7:12)

Dovolenka umožňuje dovoliť si nezvyčajné zážitky a prepracovaný Spasiteľ má pred sebou úžasne živého oplakaného exšpeha. Slnko, mesiac i horúci piesok, začína to pekne letne.

Re: Dovolenka

(Suzanne, 13. 8. 2014 22:15)

Tvůj komentář mě vážně pobavil, skvělé shrnutí:)
Chtěla jsem tuhle povídku přidávat v létě, protože jsem si říkala, že kdybych ji zveřejnila v zimě, tak to čtenáře akorát naštve:)

:-)

(Mája, 5. 8. 2014 23:37)

Nevím, proč by se měl někdo divit, že je Severus OOC. Vstal z mrtvých, začal žít úplně nový život... Taky bych možná začala úplně jinak. První kapitola se mi moc líbila, těším se na další :D

Re: :-)

(Suzanne, 13. 8. 2014 22:13)

Já to radši do úvodu hned avizuji, abych pak nemusela desetkrát vysvětlovat, že to tak autorka napsala:) Díky za hezký komentář, taky si myslím, že Severus by se změnil, kdyby ho Rowla nechala žít (i když asi ne tak radikálně jako tady:)))

-

(Sitara, 5. 8. 2014 17:43)

Snape v plavkách - no proč ne? :-D Však si čtenář kdykoliv může odskočit k příběhu, kde je zase za kruťáka :-D
Ráda si povídku přečtu a moc díky za překlad ;-)

Re: -

(Suzanne, 13. 8. 2014 22:11)

Líbí se mi tvůj přístup:) Já pro jistotu čtenáře hned v úvodu varuji, aby věděli, co mají v překladech a povídkách čekat a neseklo to s nima:)

bomba!

(Anonymka SS, 5. 8. 2014 14:43)

moc pěkný, jsem unešená a zvědavá, jak to bude pokračovat ;-)

Re: bomba!

(Suzanne, 13. 8. 2014 22:10)

Já děkuji za hezký komentář, to vždycky potěší a dodá energii do dalšího překládání:)

wauuu

(bacil, 5. 8. 2014 8:11)

Tak tohle mně dostalo. Teď moje fantazie spracovává ty dva v plavkách na pláži. Uf to bude zajímavý dnešní den :-D
Krásný začátek povídky a jsem opravdu natěšená na pokračování :-D

Re: wauuu

(Suzanne, 13. 8. 2014 22:10)

Doufám, že jsi ten den úspěšně přežila:) Představa Severuse v plavkách je rozhodně zajímavá:)
Děkuji, právě překládám poslední část, tak snad bude povídka brzy kompletní.

olalááá

(ranchan, 5. 8. 2014 0:35)

;D úžasný...
Moc hezká povídka. Severus v plavkách, tak to jsem ještě nečetla... hned moje mysl jela na všechny obrátky a fantasie udělala zbytek.

Re: olalááá

(Suzanne, 13. 8. 2014 22:08)

Díky, já jsem si tu povídku vybrala k překladu právě proto, že je jiná než ostatní. Těší mě, že se líbí.