Jdi na obsah Jdi na menu
 


2. 9. 2014

  Písek v botách (3. část) 

pisek-v-botach1.jpg

   

Varování překladatelky: Tohle je hodně netradiční slash. Charaktery OOC (vlastně jsou spíše obrácené), slash, místy romantika v romantických kulisách, klišé, instantní vztah. Jednoduše, kdo si nedokáže představit Snapea v plavkách ani ve snu, ať nečte, nebo jen na vlastní nebezpečí:) 

Povídka inspirovaná písničkou Sand In My Shoes od Dido, kterou si můžete poslechnout třeba zde: http://www.youtube.com/watch?v=_lrVymj9xHY.

V originále se jedná o jednorázovou povídku, ale protože má přes dvacet stran ve wordu, rozdělila jsem ji při překladu do tří částí. 

Závěrečnou kapitolu věnuji všem komentujícím čtenářům. Ani ve snu jsem nečekala tolik úžasných ohlasů na překlad téhle dost netradiční povídky. Děkuji vám moc, děláte mi radost.


000 


„To pro tebe muselo být dost kruté,“ zamumlal Harry a jemně Snapeovi odhrnul vlasy, když si pokládal hlavu na jeho rameno. 

„Ani ne. Moje matka na mě byla hodná, když se Tobias nevyskytoval poblíž, ale pokud byl v dohledu, dokázala být skoro stejně krutá jako on. Jsem si jistý, že jsi koneckonců viděl jednu z jejich hádek o mně a naší situaci během té nehody při lekcích Nitrobrany.“ 

„Ale byla to tvoje matka, muselo tě rozrušit, když zemřela,“ pokračoval Harry. 

„Pochopil jsem, že smrt nakonec byla lepší než život, jaký vedla předtím. Myslím, že nejtěžší na tom bylo, že se to stalo tak brzy po tom, co tvá matka prohlásila, že se mnou nechce mít nic společného,“ pokrčil rameny Snape. 

„Neměla tušení, o co přichází,“ ušklíbl se Harry a naklonil se, aby mohl svého bývalého profesora políbit na čelo, zatímco vymotal své prsty z jeho vlasů a přejel mu jimi dolů po zádech. 

„Dávej pozor, Pottere,“ zavrčel Snape, i když podle toho, jak jeho ruka sjížděla přes Harryho hruď níž, to nemyslel vážně. 

„No, já jsem rozhodně v pozoru,“ řekl Harry hravě.


000
 

„Pottere, tvé plavecké schopnosti jsou žalostné.“ 

„Omlouvá mě to, že jsem neměl správného učitele. Učit se plavat tak, že tě do bazénu hodí tvůj obézní bratranec, když ti jsou čtyři roky, není ten nejlepší způsob. Jediné, co jsem se naučil, bylo držet se co nejdále od bazénu – a jediná chvíle, kdy jsem musel plavat, byl druhý úkol během Turnaje tří kouzelníků, a za to ještě můžu poděkovat žaberníku.“ 

„Ach ano, musel jsi zachránit pro tebe to nejcennější… Upřímně, řekni mi, jestli byl tvůj malý flirt se slečnou Weasleyovou jen náhražkou za to, že jsi nemohl být s jejím starším bratrem? 

Harry se zamračil a cákl trochu vody z bazénu na Snapea, který mu zamračení opětoval. „Ron byl můj nejlepší přítel a nic víc, ty starý chlípníku. Kromě Hagrida byl mým prvním opravdovým přítelem a myslím, že tak nějak ztělesňoval všechno, co jsem si kdy přál. Vždycky mě rozesmálo, když začal žárlit na mou slávu a bohatství, až jsem mu jednou přiznal, že to já žárlím na něj a že bych dal cokoliv za jedinou minutu s mámou a tátou. Už nikdy znova nežárlil.“ 

„Kdo by řekl, že je Weasley tak chápavý,“ poznamenal Snape a líně se zvedl ze svého křesla poblíž bazénu. „Uhni, Pottere.“ 

„Jdeš plavat?“ zeptal se Harry a usmál se, když se uhýbal, aby staršímu muži umožnil přístup do vody. 

„Hodlám tě naučit plavat, aby ses tu necítil trapně, nebo abych se já necítil trapně, když mě někdo s tebou uvidí,“ ušklíbl se Snape. „A teď pojď sem do mého náručí – ne, tak jsem to nemyslel.“ 

„Promiň,“ usmál se Harry a upravil si plavky, když se pokládal na Snapeovy natažené paže, zatímco mu starší muž ukazoval, jak má dělat tempa. „Jen mě nelechtej.“ 

„Věř mi, že to si schovávám na později,“ ušklíbl se Snape. „A teď se uvolni a nauč se splývat, tupohlavče.“ 

„Možná jsem tupohlavec, ale tvůj,“ opětoval mu Harry úšklebek. Na chvilku měl dojem, že při jeho slovech cosi problesklo v mužových tmavých očích. 

„Samozřejmě,“ zamumlal Snape, odkašlal si a začal ho učit, jak pořádně plavat. Harryho myšlenky ale stále rozptylovala vzpomínka na ten kratičký záblesk ve Snapeových očích. 

000 

Jasné ranní světlo filtrované jen tenkými záclonami přimělo Harryho zasténat a zahrabat se hlouběji do peřin. Bylo to trochu zvláštní, vzhledem k tomu, že obvykle vstával už před úsvitem, aby byl v práci jako první. 

„Probuď se, ty lenochu,“ uslyšel temný hlas a vzápětí ho někdo plácl přes zadek. „Přijdeme pozdě.“ 

Harry se prudce posadil a zíral na muže stojícího vedle své postele. „Co tady děláš? Myslel jsem, že jsem zamkl,“ zamračil se. 

„Jsem kouzelník, Pottere, pamatuješ?“ protáhl Snape a obrátil oči v sloup. „To by tě zabilo, kdybys někdy používal mozek?“ 

„Pravděpodobně,“ zívl Harry. Snape ho přejel pohledem, až ho Harry chytl za ruku a táhl ho k sobě. „Pojď ke mně do postele.“ 

„Nebuď jako malej, Pottere,“ řekl Snape a vyškubl mu ruku. „Vypadáš teď obzvlášť lákavě, nemluvě o ranním dechu, ale máme na dnešek jiné plány.“ 

„Ne, nemáme,“ protestoval Harry. 

„Ale máme. Chystáme se na trh, abychom koupili čerstvé suroviny na večeři. Tak zvedni ten svůj líný zadek z postele a maž do sprchy, ať můžeme jít,“ přikázal mu Snape. 

Úsměv se rozšířil po Harryho tváři a oči mu zazářily výzvou. „Půjdu do sprchy, jen pokud se ke mně připojíš.“ 

Snape si povzdechl, věděl, že nemá smysl s ním diskutovat. Ostatně prohrál už daleko horší bitvy. „Proč mám tušení, že odtud neodejdeme následujících několik hodin?“ 

„Ale Snape,“ ušklíbl se Harry s předstíranou nevinností. „Netušil jsem, že jsi expert na věštění.“ 

„Ach jo.“ 

Nakonec museli nákupy odložit na druhý den a všechno, co měli k večeři, byla šlehačka, jahody a čokoládová poleva. 


000
 

„Hm, měl jsi pravdu, Snape, stálo to za to,“ pronesl Harry blaženě a snědl další sousto chutné pečené zeleniny. „Nikdy bych nevěřil, že tak dobře vaříš. Rozhodně jsi lepší než pokojová služba. I když ne že bych si stěžoval na včerejší večeři,“ usmál se Harry rozpustile.

„No, budeme si to muset zopakovat dřív, než nám skončí dovolená,“ odpověděl Snape a odrhl kousek masa z kuřecího stehna a podal ho Harrymu, který si sousto spokojeně vzal. „Tvoje letadlo odlétá za pár dní, že?“ 

Harry spolkl sousto a uvědomil, že mu vynikající jídlo najednou chutná jako popel. Přikývl. „Jo, je to to tak. Ten týden utekl jako voda.“ Semkl rty a pokoušel se představit si, jestli dokáže nevídat Snapea každý den… už nikdy ho znova nevidět.

„Co se děje, Pottere? Nechutná ti? Najednou vypadáš zase sklesle,“ poznamenal Snape.

„Jen jsem pomyslel na ty úkoly, které se mi hromadí na stole,“ zalhal Harry lehce. „Říkal jsem ti, že ze mě chtějí udělat vedoucího bystrozorů?“ 

„Vedoucího bystrozorů? Opravdu? Jak fascinující,“ protáhl Snape. „Předpokládám, že všechna ta práce tě udělá spokojeným.“ 

„Ach… Ach ano, myslím, že udělá. Mám rád, když dělám něco užitečného.“ A aspoň nebudu pořád myslet na tebe, chtěl říct, ale nenašel k tomu odvahu. „Chybí ti někdy, myslím kouzelnická Británie?“ 

„Jaký Angličan by mohl říct, že mu nikdy nechybí jeho matička Anglie,“ povzdechl si Snape. „Ale mám teď nový život a vracet se zpátky by bylo na můj vkus příliš komplikované. Máš nějakou představu, čím vším bych si musel projít, pokud by vyšlo najevo, že jsem byl celou dobu naživu?“ 

„Neměl bys žádné problémy se zákonem. Všichni vědí, co a proč jsi udělal,“ zamračil se Harry. 

„Jsem si jistý, že za to musím poděkovat tobě,“ ušklíbl se Snape. „Ačkoliv musím přiznat, že mít vedoucího bystrozorů na své straně je nesporná výhoda.“ Jeho úšklebek se rozšířil, když prsty přejel přes Harryho koleno a pokračoval výš po stehně. „Ale to není to, čeho bych se obával. Všechna ta chvála a dobrá vůle je s největší pravděpodobností tvoje zásluha. Říkal jsem ti, Pottere, nejsem žádný hrdina.“ 

„Jsi můj hrdina,“ usmál se Harry a zamrkal řasami. 

„To byla ta nejhorší hláška, jakou jsem kdy slyšel.“ 

„Dobře, pokud by ses snažil lichotit sám sobě, co bys řekl?“ Harry si překřížil ruce na hrudi. 

„To je jednoduché, stačila by mi dvě slova,“ usmál se Snape hladově. „Vždy připraven.“ 

Harry byl překvapen, jak tahle hláška bezvadně funguje. 


000

 „Myslel jsem, že nesnášíš frivolní aktivity, Pottere,“ ušklíbl se Snape. 

„Nejsou frivolní, když je podnikáš s člověkem, s nímž v současné době spíš,“ oplatil mu Harry úšklebek. „A teď mi pojď pomoct s Věží.“ 

„Chceš, abych nakreslil tarotové karty?“ zamračil se Snape. 

„Ach, promiň, myslel jsem Astronomickou věž,“ zamumlal Harry a dál kopal v písku. 

„A nechceš z toho písku postavit taky Brumbála?“ zeptal se Snape posměšně. „Nebo v něm rovnou udělat Znamení zla?“ 

„Není třeba, ty už jedno máš,“ odbyl ho Harry vesele. „Teď se přestaň cukat, a když nechceš stavět astronomickou věž, můžeš se pustit do Hagridovy hájenky.“ 

Snape se na okamžik zarazil, pak si klekl vedle Harryho a začal mu pomáhat se stavbou miniaturních Bradavic z písku. Začal astronomickou věží, ale jakmile ji postavil aspoň trochu vysokou, celá se mu zřítila. 

„Pottere, jak to, že tvoje strana drží?“ zabručel podrážděně. 

„Jsem kouzelník, pamatuješ?“ ušklíbl se Harry a protočil oči. „Zabilo by tě, kdybys občas používal mozek?“ 

Ukázalo se, že to bylo mnohem nebezpečnější pro hrad než pro Snapeův mozek – a ostatně i pro Harryho obličej, který se okamžitě důvěrně seznámil s pískem na pláži.

  000 

„Vypadám směšně.“ 

„No jistě. No tak, Pottere, nemůže to být tak špatné.“ Látka závěsu v kabince zašustila, jak ji Harry odsunul stranou. „No, i když vypadáš opravdu směšně.“ 

„Grr, díky,“ zavrčel Harry. 

„Nestávalo by se to, kdyby sis občas vzpomněl, že si máš na sebe vzít něco hezkého,“ odfrkl si Snape. 

„Nejhezčí šaty, co mám, je můj bystrozorský hábit,“ zabručel Harry a zatahal za lem trička, které si právě zkoušel. Látka tím nešetrným zacházením vydala trhavý zvuk. 

„Před touto malou dovolenou to bylo jediné oblečení, které jsi nosil,“ zavrtěl Snape hlavou a začal obcházet Harryho, aby zkontroloval jeho nápadný oděv. „Tahle světle modrá by lépe slušela jednomu z chlapců Weasleyových.“ 

„Ve skutečnosti už nejsme chlapci,“ zasmál se Harry Severusově vážnému výrazu.

„To je pravda,“ ušklíbl se Snape, plácl Harryho přes hruď, zatímco ho svlékal.
 

„Hej!“ 

„Mohl by sis zkusit to zelené. Říkal jsem ti, že zvýrazní barvu tvých očí.“ 

„Od kdy se z tebe stal módní guru? Možná jsem si měl prostě všechno pořídit černé.“ 

„Je mi líto, Pottere, ale to je můj styl,“ odfrkl si Snape povýšeně, což u Harryho vyvolalo další smích. 

„Nebo bych prostě mohl jít jen v kalhotách,“ ušklíbl se Harry a zvedl pastelově růžovou košili. 

„Prosím, jak je libo.“

000 

„Vidíš, jak se po tobě všichni otáčejí? Vypadáš k nakousnutí v té zelené košili,“ zapředl Snape, když ruku v ruce kráčeli směrem k místní party.

„Snažím se vyhýbat zeleným věcem,“ řekl Harry a protáhl obličej. 

„Nechceš být spojován se Zmijozelem?“ zasmál se Snape. 

„Myslím, že dávám přednost okouzlujícímu stříbru,“ ušklíbl se Harry a opřel se Snapeovi o bok, jak se blížili k hudbě a tančícím lidem. 

„Těžko bych sám sebe označil za okouzlujícího,“ zamumlal Snape. 

„Rozhodně jsi okouzlující pro mě,“ poznamenal Harry. „A teď pojď tančit.“ 

Smějící se Harry chytil Snapea za ruku a než se dostali do středu tančícího davu, jeho zářivý úsměv se přenesl i na Snapeovy rty. Ten muž vypadá úžasně, pomyslel si Harry. Nemohl si pomoci, ale musel ho obdivovat. Už neměl bledou, nažloutlou kůži, ale byl zdravě opálený a dokonce i jeho zuby byly v lepším stavu než kdysi. Zplihlé, dlouhé a mastné vlasy, na které byl Harry z Bradavic zvyklý, byly teď čisté a hebké a příjemně mu protékaly mezi prsty, když se jimi probíral. 

A černé oči, předtím tak prázdné a studené, byly nyní plné života a veselí, než by kdy Harryho napadlo, že je vůbec možné. Ten úsměv, který se tak snadno objevoval na mužových tenkých rtech, mu připomněl, jak přirozené se to pro něj stalo. Nepamatoval si, že by se někdy tolik usmíval a smál, s výjimkou posledních čtrnácti dnů. Zdálo se, že Snape Harrymu ukázal nový způsob života a nové porozumění pro obyčejné, každodenní věci. Opravdu to zvládl za pouhé dva týdny? 

Tyto myšlenky u Harryho vyvolaly hluboký povzdech, a jak hudba zpomalila, položil si hlavu na Snapeovo rameno. 

„Co tě trápí, Pottere?“ 

„Nemůžu uvěřit, že ty poslední dva týdny utekly tak rychle. Odjíždím zítra. Víš…“ 

„Opravdu to vím. Vracíš se zpět k nekonečným hodinám práce na ministerstvu, k ignoraci svých přátel a odmítání všeho, co by pro tebe bylo zdravé a prospěšné… zní to vážně jako zábava,“ ušklíbl se Snape. 

„Užil jsem si zábavu s tebou,“ usmál se Harry, když si vzpomněl na jejich vodní bitvu na pláži, na lenošení na sluníčku, na usrkávání ovocných koktejlů a na mnoho dalších frivolních činností, kterým se věnoval během své dovolené. Nemluvě o ohromujících aktivitách, které provozovali v ložnici.

„Možná, že ti vzpomínky poslouží k tomu, aby sis připomněl, jak máš žít svůj život od této chvíle,“ řekl Snape a přitáhl si Harryho jednou rukou blíž, zatímco druhou mu zabořil do nepoddajných vlasů. 

„Možná. Teď už musím najít jen dalšího bývalého profesora, s nímž bych mohl navázat intimní vztah. Zajímalo by mě, co dělá Kratiknot,“ řekl hravě. 

„Musím ti o Kratiknotovi něco říct,“ ušklíbl se Snape. „Má perfektní výšku.“ 

„Ty jsi vážně starý chlípník,“ povzdychl si Harry s mírným úsměvem na rtech. Tančili v tichosti několik dalších písní, užívali si přítomnost toho druhého a poslední paprsky slunce, které prozařovaly oblohu. 

Pro Harryho to bylo dokonalá poslední noc dokonalé dovolené. 

000 

„Bylo mi potěšením se s vámi znovu setkat, pane profesore,“ ušklíbl se Harry, když stál ve dveřích taxíku. 

„Pro mě také, pane Pottere. Ačkoliv si budu muset najít jiný tropický ostrov, kde budu zabíjet čas. Poslední co potřebuju je, aby mě našel Longbottom,“ oplatil mu Snape úšklebek. 

Harry potlačil iracionální osten žárlivosti a jen se usmál. „Jistě si najdeš nějakou zábavu. Kolik dalších Nebelvírů jsi svedl?“ 

„Jen tvoji matku,“ odpověděl Snape naprosto vážným tónem. 

„Fuj, to je nechutný,“ zavrtěl Harry hlavou ve snaze rozptýlit obraz, který mu vytvořila jeho představivost. „Ty jsi opravdu starý chlípník.“ 

„Zmeškáš letadlo, Pottere,“ obrátil Snape oči v sloup. Pomohl Harrymu to taxíku a jeho ruka na chvíli spočinula na rameni mladšího muže, než se odtáhl a zabouchl dveře u auta.
Harry sledoval, jak Snape ustoupil zpět na chodník, a pak se auto rozjelo. Přestože Harry netoužil po ničem jiném, neohlédl se za postavou muže, která se mu pomalu vzdalovala.


000 

Troubení dalšího auta opět vytrhlo Harryho z jeho vzpomínek, a to tak náhle, že se již podruhé tvrdě praštil o okraj vany. Zamračil se, mnul si bolavé místo a sám sobě v duchu nadával, že se chová tak hloupě. 

Proč si dovolil vzpomínat na dovolenou? Nebylo na tom nic, co by mohl změnit. Měl dva dokonalé týdny a to bylo všechno. Nikdy Severuse Snapea znovu neuvidí. Tečka.  Bylo by hloupé myslet si něco jiného. 

Stejně jako bylo hloupé, že se do něj zamiloval. 

„Ty jsi tak pitomý, Pottere,“ zavrčel sám na sebe a rezignovaně si opřel hlavu o zeď. „Jak jsi mohl připustit, aby ses zamiloval do Severuse Snapea? Zapomeň na něj, sakra!“ 

Právě v tu chvíli zazvonil zvonek a přiměl ho, aby se zamračil. Kdo to jen může být? No, pravděpodobně to bude Hermiona s Ronem. Byli jediní, kdo věděli, kdy se vrací zpět do města. Povzdechl si, opustil koupelnu a vydal se ke vchodovým dveřím, ani se nenamáhal vzít si svou hůlku a otevřel. 

„Nemůžete, prosím, přijít až zítra? Vážně teď nemám náladu něco řešit,“ zamumlal. 

„Tak tedy dobrá, Pottere, hádám, že budu muset odejít.“ 

Harry vytřeštil oči na vysokou, štíhlou postavu, které se opírala o zárubeň dveří, s lehkým náznakem úsměvu na rtech. Černé oči si změřily Harryho tělo, zaregistrovaly mokré oblečení a v temných hlubinách se objevily rozpustilé jiskřičky. Harry se nezmohl ani na slovo. 

„Chystal ses koupat ve vaně, Pottere? Škoda, že musím odejít, rád bych se k tobě připojil. Ach, no tak snad jindy. Měj se,“ vydechl muž, odlepil se od rámu dveří a obrátil se k odchodu. 

„Severusi, počkej!“ 

Muž se otočil a podíval se na něj svýma černýma očima, zcela jasně mu předkládal výzvu, kterou byl Harry víc než ochoten akceptovat. 

S úsměvem na rtech Harry doširoka otevřel dveře. „Chceš jít… dovnitř?“ 

„Ano, věřím, že budu chtít jít… dovnitř. Harry.“ 

A Harry si uvědomil, když sledoval Severusovy rty, které se provokativně usmívaly, že se svět změnil. On se změnil. Dveře se za nimi zavřely s tichým klapnutím, ze kterého ho příjemně zamrazilo v zádech. Nastal čas na nový začátek. 

 

KONEC 

 

000 

předchozí kapitola

000 

Za beta-read moc děkuji larkinh

Překladatelka: Suzanne  

Zdroj obrázku: weheartit.com 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

:-)

(Achája, 4. 9. 2014 18:15)

To bylo opravdu krásné, něco na pozvednutí nálady:-)

Re: :-)

(Suzanne, 9. 9. 2014 21:08)

Děkuji, jsem ráda, že se povídka líbila.

<3 Slash

(Ivet, 3. 9. 2014 8:41)

Normálně slash nemusím, navíc tento pár je tak milion a jedna povídka na každém webu, ale TAHLE povídka je prostě dokonlá :-D Líbí se mi, jak jsi to pojala, líbí se mi že se setkali úplně mimo pro ně typický svět :-) Líbí se mi nevázanost a pomalu se rýsující vztah. V pátek odjíždím, tak doufám, že po dovči najdu pytel povídek :-)

Re: <3 Slash

(Suzanne, 9. 9. 2014 21:07)

Já mám tenhle pár ráda, vlastně s jinými páry slash nečtu. Souhlasím, povídek s párem HP/SS je všude spousta (stejně jako s párem SS/HG), ale přijde mi, že velká část z toho je brak. Neříkám, že tahle povídka je nějaká perla literatury, ale autorka rozhodně umí psát - což je první podmínka, abych si něco vybrala k překladu.
Jsem ráda, že jsem tě nalákala i na slash:))
No, pokud odjíždíš na půl roku, tak máš velkou šanci, že se tu něco objeví:) Ne, momentálně mi poslala překlad larkinh, takže tu chvíli bude zase něco od někoho jiného. A já taky chystám povídky - překlady i vlastní věci - ale zatím spíš vytvářím zásoby, abych nepřidávala kapitoly jednou za uherský rok:)

JO! JO! JO!

(Mája, 3. 9. 2014 15:05)

Málem jsem si trhala vlasy, když to vypadalo, že se mají navždy rozloučit, a říkala jsem si, to přece nemůžou vydržet ani jeden, ani druhý. Jen jsem si lámala hlavu nad tím, kdo koho bude hledat :D Díky moc za překlad této povídky, moc mě bavila.

P. S. Na začátku asi Harryho hodil do bazénu spíš tlustý bratranec, ne? Sestřenici neměl :-) Googlík mi taky někdy překládá bratrance jako sestřenici, takže pro ně mají Angličani pravděpodobně stejný výraz...

Re: JO! JO! JO!

(Suzanne, 9. 9. 2014 21:03)

Děkuji za komentář, vždycky mě potěší, když se čtenářům překlady líbí.

Týjo, díky za upozornění. Ano, mají pro bratrance a sestřenici stejný výraz. Jak jsem mohla z chudáka Dudleyho udělat holku?:) No nic, občas se člověk utne. Jdu to opravit:)

...

(mravenec, 3. 9. 2014 8:16)

Super povídka.:-)

Re: ...

(Suzanne, 9. 9. 2014 21:00)

Díky, jsem ráda, že se líbila:)

====

(weras, 3. 9. 2014 7:32)

Úžasný konec.Než stačil Harry propadnout depresím,objevil se Severus. Nejlepší konec nejlepší dovolené.Snad i další život bude skvělý. Přeji jim to!!!!

Re: ====

(Suzanne, 9. 9. 2014 21:00)

Taky jim to přeju:) Líbilo se mi, že ten konec je šťastný, ale nijak přeslazený... Nějak si na konci nepotrpím na svatby a spol.:)

:)))

(Saskya, 3. 9. 2014 0:52)

krásne :) veľmi pekná poviedka a koniec nemá chybu :) pekné, že sa objavil prvý Severus :)

Re: :)))

(Suzanne, 9. 9. 2014 20:58)

Taky se mi líbilo, že to vzal Severus do vlastních rukou. K téhle povídce to sedělo. Díky:)

...

(Sitara, 2. 9. 2014 22:04)

Jsem ráda za hepáč :-D Pěkný konec netradiční ale milé povídky.
Moc děkuju za překlad :-)

Re: ...

(Suzanne, 9. 9. 2014 20:57)

Těší mě, že se povídka líbila. Občas si prostě musím přeložit něco méně tradičního:)

Koniec dobrý, všetko dobré

(Mononoke, 2. 9. 2014 21:44)

Začiatky vzťahov sú ťažké, ale Lev so Zmijou si perfektne sadli.
Ďakujem za poviedku.

Re: Koniec dobrý, všetko dobré

(Suzanne, 9. 9. 2014 20:56)

Já měla vždycky dojem, že začátky vztahů jsou ty nejlepší a nejjednodušší:) Ale v případě Severuse a Harryho máš pravdu:)

...

(Profesor, 2. 9. 2014 21:32)

A budou spolu... Hezký konec.

Re: ...

(Suzanne, 9. 9. 2014 20:55)

Díky za komentář. Já si na happy endy potrpím:)

nádhera

(Anonymka SS, 2. 9. 2014 20:53)

to bylo skvělé!!! ty ironické poznámky jsem si fakt užívala. "Kratiknot má perfektní výšku" haha :-D no prostě moooooc pěkná povídka. taková osvěžující, od toho věčného Severusova mračení, ušklíbání, posměšků atd.

Re: nádhera

(Suzanne, 9. 9. 2014 20:55)

Díky:) Právě tyhle dvojsmyslné poznámky byly důvodem, proč jsem každou kapitolu překládala tak dlouho. Přijít na to, jak to má znít v češtině a pořád znamenat to samé, občas mě to pěkně potrápilo.